Pokud zákon něco nařídí a pak se nějaká instituce bude tvářit, že ten zákon není potřeba brát zase tak vážně, budou tím poškozeni například všichni, kdo ten zákon vážně brali.
I to je v tom textu rozebrané, že změny musí platit pro futuro.
Ale celé to řeší případ, kdy se výkladem nedospěje k jednoznačnému závěru, například kvůli rozporům v zákonech. Jenže tady žádný rozpor není – jenom vy se pokoušíte „musí“ překroutit na „nemusí“, protože se vám „musí“ nelíbí.
To jste asi nečetl pořádně. Jako premisu tam autor klade to, že veřejné moci nic neklade překážku se chovat blahosklonně. Rozebírá situace, kde by taková blahosklonnost mohla způsobit jiné problémy. Mimo jiné přesně v tom, co jste psal (..., kdo ten zákon vážně brali.) Jenže ani jedna překážka, která autora napadla, by se nevyskytla, pokud by ministerstvo vyhláškou určilo, že nebude vyžadovat uplatnění toho jednoho ustanovení (XML daňové přiznání). Autor tam rozebírá, že existuje i protiváha "veřejného zájmu" - v tomto případě je asi veřejným zájmem donutit všechny komunikovat efektivněji, ale taky tam rozebírá nutnost posoudit proporce tohoto zájmu. Lapidárně řečeno: něco jiného je nebazírovat na formalitě jako je XML daňové přiznání, a něco jiného je vyhlásit konec daňových kontrol. Jedno nikomu příliš neublíží a ani nebude stát ranec, druhé by vedlo okamžitě k nárůstu daňové kriminality - to jsou ty proporce.
Já jaksi chápu, že pro byrokrata je bezpečnější bazírovat na zákonu (neriskuje, že jeho konání mu někdo vyčte, sebere prémie, ...) Jenže si myslím, že my nechceme úředníky bez mozku, kteří hrají jen konzervativní kartu. Za to jim bude NSS a ÚS dál soustavně nakopávat zadnici, občané budou dál nadávat a celkově bude stát dál pastouškou.