Miroslav Šilhavý: Bazírovat na zákonu je základ právního státu. Uvažovat o překročení zákona můžu, pokud by dodržení zákona bylo ve výrazném rozporu s morálkou (resp. s mou představou o ní). Ale nemůžu jít proti zákonu v případě, že je dodržení zákona pro mne jenom nepohodlné. Tím vaším způsobem si totiž může třeba každý zloděj odůvodnit, že vlastně není nelegální, když krade. Protože on přece něco jíst musí, peníze nemá, tak vás okradl. Takže vlastně je krádež v pořádku a nemělo by se byrokraticky bazírovat na zákonu.
To jste asi nečetl pořádně.
Četl jsem to pořádně, asi na rozdíl od vás. A vy jste zřejmě nečetl pořádně ani můj komentář. Tak ještě jednou. V tom textu je jako základní premisa hned na začátku uvedeno, že se zabývá případy, kdy se jednoduchým výkladem zákona nedojde k nějakému závěru. Tedy případy, kdy jsou buď nějaká ustanovení zákona ve vzájemném rozporu, nebo kdy výklad není jednoznačný (např. něco není přesně určeno, není shoda na významu nějakého termínu nebo na použité formulaci). Nic z toho není případ, o kterém se tu bavíme, takže celý odkazovaný text je pro naši diskusi irelevantní.
Když to budu parafrázovat, my se tu bavíme o tvrzení: „Když se mi zákon nehodí, nemusím se jím řídit a nebude to porušení zákona.“ A to prostě v žádném případě není pravda.