Slackware, jeden z posledních mohykánů, oslavil 25 let ve službě

20. 7. 2018
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

 Autor: BarrelsBottom, podle licence: CC BY-NC 3.0
Slackware oslavil 25 let od vydání první verze. Tak jako Linus, ani Patrick neměl svého času ambice stát se autorem nejdéle běžící linuxové distribuce. To se tak nějak přihodilo po cestě.

Před 25 lety Patrick Volkerding pustil do světa zprávu o nové linuxové distribuci. Možná první fork vůbec zakládal na SLS (Softlanding Linux System) založeném v květnu 1992 Peterem MacDonaldem, oproti kterému Patrick opravil spoustu chyb.

Jedním z důvodů vzniku Slackware byla autorova potřeba LISP interpretu pro školní projekt (tehdy studoval na Moorhead State University) – Clisp byl k dispozici pro Linux a SLS byla nejpopulárnější distribuce své doby.

Později při nasazení SLS ve škole Patrick ve výsledku musel upravit zhruba polovinu balíčků v SLS. Nakonec byly modifikace zveřejněny na školním FTP, konkrétně 17 července 1993 v 00:16:36 (UTC), což je považováno za zrod Slackware, a to na 24 3,5palcových disketách. Šlo o tak významné vylepšení SLS, že server byl neustále přetížen, dokud se do věci nevložil Walnut Creek CDROM a neposkytl dodatečný FTP prostor na svých serverech.

Spolu s dalšími a dalšími programy přidávanými do instalace postupně Slackware narostl na 73 disket s verzí 2.1 vydanou v říjnu 1994. Mimochodem, v únoru 1994 vydaná verze 1.1.2 byla první s instalátorem používajícím dialogy. Verze 4 přinesla roku 1999 desktop KDE, verze 7 v roce 2000 (verze 5 a 6 byly přeskočeny) pak GNOME. S verzí 8.1 v roce 2002 přešel Slackware od balíčků s názvy ve tvaru 8.3 k jméno-verze-architektura-build.tgz.

V dubnu 2004 se v rámci testování objevily ve Slackware také balíčky X.Org Serveru. O měsíc později distribuce na X.Org přešla, prvním vydáním se stal Slackware 10.0. V březnu 2005 došlo po pár letech k odstranění desktopu GNOME ze Slackware, neb Patrick sám jej nepoužíval a komunitní balíčky jej implementovaly lépe. Jedenáctka v roce 2006 byla prvním vydáním s DVD obrazy.

Vývojová verze pro 64bit x86 platformu přišla v květnu 2009 (Slackware64), první stabilní vydání přišlo v podobě Slackware 13.0. Verze 13.37 přinesla podporu GPT a Btrfs.

Mezi listopadem 2013 a červnem 2016 zažil Slackware své nejdelší období bez nové verze. Vývojová větev nebyla dokonce 47 dní v kuse aktualizována, poté přišly stovky změn na jeden zátah. V lednu 2016 distribuce neochotně přešla na PulseAudio, neb v rámci BlueZ bylo rozhodnuto od verze 5.x odstranit podporu ALSA (na níž přešel Slackware od OSS s verzí 9.1 v roce 2003).

Aktuální verzí je 14.2 z června 2016 s jádrem řady 4.4. Ta přinesla již zmíněné PulseAudio a také VDPAU, přechod od udev k eudev a také k ConsoleKit2. Ve vývojové větvi se od té doby stále pracuje, ale další vydání se zatím neobjevilo. Filosofie Slackware však není vydávat nové verze v nějaké stanovené termíny, takže se vlastně nic zásadního neděje.

bitcoin_skoleni

Pokud jste dočetli až sem, tak patrně přemýšlíte, co mají vlastně odstavce nad tímto znamenat. Nejde však o nic jiného než prosté stručné shrnutí historie jedné linuxové distribuce, která je vlastně stejně nezajímavá jako tisíce těch ostatních. Zajímavá je snad jen svojí vytrvalostí a odolávání mnoha změnám ve světě, kde Microsoft miluje Linux, Lennart Poettering každý rok přijde s nějakým (na první pohled šíleným) nápadem, drtivá většina lidstva je spokojená s Androidem či iOS v malé tenké placce a nikoho z nich vlastně nezajímá, jak to celé funguje.

Slackware je s každým dalším rokem zvláštnější zjevení z doby, kdy průměrný nadšenec do počítačů věděl, kde je na disku který soubor a hlavně proč tam je. A dokud bude existovat tahle komunita, dokud do ní budou přicházet další a další nováčci, bude i Slackware žít. Jestli přežije i dalších 25 let, kdy by měl Patrick Volkerding oslavit 76. narozeniny, to si povíme v roce 2043.

Autor článku

Příznivec open-source rád píšící i o ne-IT tématech. Odpůrce softwarových patentů a omezování občanských svobod ve prospěch korporací.