Do jaké míry je počítání referencí v Pythonu optimalizované? Mají tam sofistikované optimalizace ve spojení s CoW (ve stylu swiftího isKnownUniquelyReferenced) a statickou analýzu eliminující nadbytečné aktualizace čítače referencí (jako v LLVM)? Například OCaml chce vylepšit (zefektivnit) správu paměti, proto plánují opustit tracing GC. Podobné trendy v Pythonu?
22. 12. 2020, 13:00 editováno autorem komentáře