Sleep is Death (SiD) je síťová hra pro dva hráče, která vám dovolí zažít skoro cokoliv – je totiž velmi podobná většině vypravěčských her jako Dungeons & Dragons nebo obyčejný „Dračák“, tedy Dungeons & Dragons bez pravidel. Princip hry spočívá v tom, že jeden hráč je vypravěč (Controller), který ovládá celé prostředí hry, a druhý je jedna postava ve hře (Player), což dává vlastně nekonečné možnosti hry.
Hra je placená, přičemž současně je v „Pay what you want“ akci, takže můžete zaplatit kolik chcete s minimem 1,75$ (na bandwidth a poplatky za internetové platby). Poté dostanete na e-mailovou adresu kód, který zadáte na stránkách hry, a tím se dostanete k odkazům na stažení verzí pro Windows, Mac a zdrojovým kódům – nativní verzi pro Linux si musíte sami zkompilovat, k čemuž vám pomůže skript přidaný ke zdrojákům. Osobně považuji možnost podívat se do zdrojáků hry za zajímavé plus. Dále pak najdete na stránkách se soubory ke stažení i několik balíčků s grafikou, kterou můžete využít ve svých příbězích. Kód není jen pro jednu osobu – můžete ho sdílet s jedním přítelem či známým.
Když spustíte hru, budete muset upravit nastavení hlasitosti, což budete dělat při každém spuštění, protože se neukládá. Poté se dostanete do jednoduchého menu s třemi položkami – hostovat lokální hru jako Controller a hostovat internetovou hru jsou položky, které se vlastně neliší, jen se ukáže lokální nebo globální IP adresa, na kterou se člověk má připojit, když jde do poslední položky v menu. Pokud si chcete jako Controller vytvořit předem nějaké objekty či místnosti hry, můžete to provést klávesou G, když jste v menu jako hostující hráč. Nastavení hry nehledejte v menu hry, ale v adresáři settings v adresáři hry. Tam je několik souborů s koncovkou .ini, ve kterých si můžete nastavit některé parametry.
Hra je z pohledu Playera jen 2D plochou, na které se dá pohybovat kliknutím na určité místo a psát na klávesnici, čímž se u hráčovy postavy objeví komixová bublinka s textem. Z pohledu Controllera jde o komplexní prostředí, které při první hře může docela zastrašit, a proto doporučuji se podívat na několik videotutoriálů pro Controllera. Grafiku si člověk tvoří v integrovaném editoru spritů a dlaždic, z kterých může poté postavit celý objekt či místnost. Tento způsob má mnoho výhod, protože pokud chce hráč například zvednout vidličku ze stolu, stačí jen odstranit ze stolu objekt „vidlička“ a přidat do objektu hráče vrstvu s vidličkou jako spritem. SiD je tahová hra, přičemž tah trvá pro každého hráče 30 vteřin. Pro hráče je to v mnoha chvílích času dost, ale vypravěč se leckdy zapotí, protože musí například vytvořit celý nový objekt. Tady se ukazuje další výhoda spritů – většinou se dají použít na více věcí, a lze tak zkrátit čas vytváření dalších objektů, např. nového policajta stačí vytvořit upravením objektu jiného policajta a vyměněním jeho hlavy. Naštěstí jde časový limit změnit v nastavení, přičemž časový limit je pozměněn jen pro vás a ve hře bude mít druhý hráč stejný časový limit, jako má nastaven on.
Zajímavé je ale to, že po hře se všechny objekty a místnosti použity v příběhu uloží hráči do počítače a on sám může jako Controller „vyprávět“ další příběhy s objekty z předchozích her. A po každé hře se v adresáři flipbooks vytvoří složka s hrou a obrázky z každého tahu, takže si můžete prohlídnout všechny vaše hry. Na internetu najdete několik komunit, které fungují jako galerie her a také jako „matchmaking service“.
Ač hra nejde popsat až tak snadno, je to jeden z nejzajímavějších herních počinů poslední doby a při hře se člověk pobaví. Jedinou výtku bych měl na to, že nefungují háčky na české klávesnici (čárky nad písmeny fungují).
Zážitek ze hry má podle autora velice osobní rozměr, a proto je doporučováno hrát ji s přáteli nebo s lidmi, které znáte. Sám mám ale vyzkoušeno, že někdy může být zajímavá i hra „naslepo“ s člověkem z nějaké herní komunity – v mém případě ze serveru sidtube.com, na kterém je ale v dnešní době těžké najít jiného hráče na hru.
Hodnocení
Plusy: Zajímavá hratelnost, vytvoříte jakýkoliv příběh
Mínusy: Není podpora diakritiky
Verdikt: Hra, která rozhodně stojí za vyzkoušení, a to nejen díky značné originalitě.
ČLÁNKY DO MAILU