To co popisujete platilo v roce 1970. Dnes je situace jiná a velký zdroj naopak stabilitu sítě zhoršuje.
Dnes se elektrorozvodná síť mění tak, aby byla distribuovaná, počítala s velkým množstvím malých zdrojů a řídila se výroba i spotřeba.
Velké jaderné elektrárny jsou pro takovou síť extrémně nevhodné. Ty současné se nedají moc regulovat, novější se sice dají regulovat, ale pořád tam máte ty astronomické fixní náklady. Postavit nesmírně drahou elektrárnu, která bude následně vyrábět v průměru třeba na 20 % výkonu, to je ještě větší nesmysl, než kdyby vyráběla „co může“.
Velké jaderné elektrárny jsou sice úžasná technologie, ale ekonomicky jsou absolutně nesmyslné, a v čase se to bude ještě dál zhoršovat.
Řešením pro příštích deset patnáct let klidně mohou být plynové elektrárny, které se mohou použít třeba i jako teplárny a do budoucna se mohou transformovat třeba na biomasu, odpad apod. Mezi tím se budou dál rozvíjet OZE, úložiště apod.
Nové jaderné elektrárny jsou pro tohle období nepoužitelné, protože v té době by se teprve stavěly. Co se týče jaderné energie, má smysl prodlužovat životnost a zefektivňovat současné bloky, ale ne stavět nové. A za těch patnáct dvacet let, až by ty nové bloky byly postavené, budou OZE a úložiště zase podstatně dál a rozdíl v nákladech na jadernou energii a energii z OZE bude ještě daleko větší.
Co se týče ekologie jaderných elektráren – co s jaderným odpadem pořád není uspokojivě vyřešeno a nejsou vidět žádné nové cesty, takže je to v horším stavu, než OZE a úložiště, kde je spousta známých možností rozvoje. Jaderné elektrárny (zejména nové) jsou extrémně bezpečné, riziko velké havárie je extrémně nízké – ale není nulové. A případné škody způsobené takovou havárií jsou nepředstavitelné. Takže je pochopitelné, že se od takové technologie odvracíme – zejména když je absolutně nepoužitelná ekonomicky. (Stačí se podívat na Fukušimu, kde sice nedošlo k žádnému úmrtí, takže ta technologie je opravdu extrémně bezpečná, ale náklady na likvidaci jsou nepředstavitelné.)