Obsah
- Amiga Research OS (operační systémy)
- ishzilla (prohlížeče)
- Gubed PHP Debugger (vývoj)
- imageSearch (grafika)
- CPX (astrofotografie)
- M0n0wall (síťování)
- Dropbear (komunikace)
- Life in PostScript (hry)
Amiga Research OS, zkráceně AROS, je zajímavý operační systém, který – jak ostatně jeho název nijak nezakrývá – vznikl původně jako pokus o reimplementaci operačního systému AmigaOS 3.1. Tento původní úmysl se, jak už to tak bývá, poněkud rozrostl, a tak dnes lze AROS do jisté míry považovat za nezávislý projekt, který má jako jeden z cílů binární kompatibilitu s AmigaOSem na platformě Amiga a zdrojovou kompatibilitu na ostatním podporovaném hardwaru. Za zmínku také stojí to, že AROS má být použitelný ve dvou režimech – buď jako samostatný systém a nebo jako aplikace běžící „v okně“ systému hostitelského.
Dalším un*xovým prohlížečem postaveným na jádře Mozilly je ishzilla. Projekt nepřímo navazuje na starší prohlížeč Skipstone, který si kladl za cíl být v maximální možné míře „lehkotonážní“, rychlý a závislý na minimu knihoven a doplňků. Skipstone je ale bohužel mrtvější, než by bylo záhodno, a tak vznikla ishzilla, která podporuje nejnovější verze Mozilly a také GTK+ 2.0, které zvolna přebírá žezlo po svém předchůdci 1.2.
Jestli něco vývojářům PHP dlouhodobě scházelo, byl to zřejmě slušný debugger. Dnes už se v této oblasti blýská na lepší časy a vybrat si lze hned z několika různých produktů. Jedním z dostupných odblešovačů je Gubed PHP Debugger. Jde o poměrně čerstvý projekt, takže ne všechny funkce jsou již implementovány, nicméně už umí to nejdůležitější: krokování kódu, sledování proměnných a vkládání breakpointů. Co ovšem může být poněkud nepříjemné, je nemožnost krokovat přes celé funkce – snad tedy v příští verzi.
Jednoduchá, leč praktická utilitka pro všechny, kdo nemají zrovna pořádek ve svých fotografiích, je imageSearch. Jediným úkolem tohoto skriptu napsaného v Pythonu je prohledávat adresáře s obrázky a hledat duplikáty. Mechanismus porovnávání je založen na celkem jednoduchém principu zmenšení obrázku do podoby, z níž lze vygenerovat jistý snadno porovnávatelný „otisk“. Tento postup je poměrně účinný a přitom dostatečně rychlý. Sofistikovanější metody budou zcela jistě spolehlivější, leč velmi pravděpodobně také o poznání pomalejší. Nikdo není samozřejmě neomylný, a tak imageSearch na závěr své činnosti zobrazí přehled obrázků, které považuje za duplicitní, včetně náhledů, díky kterým se uživatel může snadno a rychle rozhodnout, zda se program nemýlí.
Další příspěvek do této Sklizně je spíše hardwarovo-softwarový. Představte si, že jste vyznavačem astronomie, který hoří touhou vesmírná tělesa a úkazy fotografovat, a navíc ještě z takto pořízených fotografií extrahovat data. Logickou cestou se jeví být digitální technologie, díky které odpadá proces převodu dat z analogové podoby. Ovšem k tomu je potřeba dostatečně kvalitní přístroj. Správný nadšenec se pochopitelně nespokojí s tím, co je na trhu, a zkrátka si postaví vlastní snímací zařízení. Prý k tomu stačí dva CCD snímače, závěrka, větráček z počítače, pár dalších drobností a hlavně jistá znalost elektroniky (no, nutno podotknout, že autor projektu se pár let živil navrhováním digitální fotoaparátů :) Přístroj je samozřejmě prakticky stoprocentně ovládán z počítače. Software šířený pod GPL umí zobrazovat živý obraz z pozicovacího snímače, nastavovat čas expozice, snímat obrázky, doplnit k nim informace o expozici, řídit teleskopy kompatibilní s LX200, zaměřovat je podle databáze objektů a v neposlední řadě také tvořit dávkové akce pro automatické snímání. Výsledné snímky je pak možné kombinovat, odstraňovat z nich slepé pixely a podobně. Tak co říkáte, nedáte se také na astrofotografii? :)
Hledáte kompletní řešení pro firewall, které se obejde bez instalace a disponuje webovým konfiguračním rozhraním? Pak zkuste m0n0wall. Tento firewall původně vznikl pro účely použití ve speciálních „embedded“ zařízeních, ovšem nyní je k dispozici i jako ISO image pro vypálení na CD, takže jej lze provozovat bez problémů na libovolném PC. M0n0wall není narozdíl od většiny podobných projektů postaven na Linuxu, ale na FreeBSD. Jak jsem se již zmínil, firewall lze konfigurovat přes web, což zajišťuje webový server thttpd společně s PHP. Kromě funkce firewallu (stavový paketový filter) je zde například DHCP server, podpora VPN sítí (IPsec, PPTP), podpora DynDNS, DNS keš či shaper. M0n0wall může také fungovat jako bezdrátový Access Point.
Hledáta co nejmenší SSH server, který nespotřebuje příliš mnoho paměti? Pak zkuste Dropbear. Nevelká binárka (cca 110 KiB), malé paměťové nároky (autor jej vytvořil pro použití na notebooku se čtyřmi MiB RAM) a přitom slušná funkčnost, to jsou jeho stěžejní výhody. Dropbear umí při své velikosti (nebo spíš malosti) například X11 forwarding, authentication-agent forwarding nebo autentizaci pomocí klíčů přes mechanismus ~/.ssh/authorized_keys – v tomto ohledu je dokonce plně kompatibilní s OpenSSH. Program byl testován na Linuxu a FreeBSD.
Blbinka století
Jen málokdo z těch, kdo přičichli k počítačům a hlavně programování, se nesetkal s proslulou Game of Life britského matematika Johna Conwaye. Kdysi v roce 1940 se jiný matematik – John Von Neumann – zaobíral problematikou programu, který by zpracovával data a zároveň sám sebe replikoval (universal constructor). Pro zkoumání navrhl speciální „hru“, v níž o osudu generací buněk rozmístěných ve čtvercové síti rozhodoval stav jejich sousedů. V této podobě mohla každá buňka nabývat celkem 29 různých stavů. O třicet let později se Conway, kterého Neumannovy experimenty velmi zaujaly, věnoval problematice univerzálního počítače dle Alana Turinga. Při svém vlastním výzkumu vyzkoušel mnoho variant hry, až našel výrazně jednodušší pravidla, která ideálně zajišťují rovnováhu mezi vznikem a zánikem nových buněk. Výsledek známe pod názvem Game of Life. Tolik historie. Pro ty, kdo náhodou Game of Life neznají, ještě krátké připomenutí jejího principu. Základem je čtvercová sít, v níž vegetuje populace buněk. O osudu každé z nich rozhodne počet jejich sousedů. Buňky, které nemají žádného nebo jednoho souseda zahynou v důsledku osamělosti. Naopak buňky se čtyřmi a více sousedy umírají na přemnožení. Všechny ostatní buňky v daném okamžiku přežívají. V prázdném prostoru se pak rodí nové buňky všude tam, kde budou mít alespoň tři sousedy. Právě díky svým jednoduchým pravidlům je Game of Life častým příkladem v různých kurzech programování a učebnicích a snad každý začínající programátor si ji dříve či později alespoň jednou zkusí napsat. A tímto sáhodlouhým popisem se konečně dostáváme k tomu, oč zde běží, totiž k blbince týdne (respektive století, jak ji nazval náš čtenář Michal, který nás na ni upozornil). Jistý programátor se totiž potřeboval seznámit s možnostmi PostScriptu a věřte nebo ne, skutečně si k tomu vybral Game of Life a úspěšně ji v tomto jazyce, který většina z nás potká hlavně při tisku, naimplementoval pod prostým názvem Life in PostScript. Stačí si stáhnout nevelký zdrojový kód, předhodit jej programu GhostView (gv) a již jen sledovat vývoj vaší kolonie buněk. Mimochodem, pro případ, že se rozhodnete hru archivovat, můžete samozřejmě využít i postscriptovou tiskárnu. Autor je ovšem toho názoru, že vzhledem k pomalosti jejich procesorů to není úplně nejlepší nápad :)
A to je pro dnešek vše…
