První verze distribuce Solus (přesný název je Solus Operating System) vyšla až koncem minulého roku, ale distribuce má delší kořeny. Její předchůdce SolusOS postavený na Debianu byl aktivní roce 2012 a částečně i 2013, ale nakonec byl projekt ukončen kvůli nezájmu. Částečně nezájmu uživatelů, ale hlavně nezájmu vývojářů. Později se ale část vývojářů opět dala dohromady a založila projekt Evolve OS. Název ale nakonec byl z licenčních důvodů změněn na Solus.
Distribuce původně měla vycházet z openSUSE, ale nakonec se odvážní vývojáři rozhodli, že ji postaví od nuly. O to už se dnes nepokouší prakticky nikdo. Pokud píšeme o nové distribuci, většinou vychází z Ubuntu, Debianu nebo některé z dalších distribucí. Výjimkou jsou snad jen specializované distribuce.
Instalace: pomůže gparted
S výběrem verze distribuce je to snadné – existuje totiž jenom jedna, a to v 64 bitech. Žádné další verze s alternativním prostředím nebo snad pro ARM k dispozici nejsou. Solus je zkrátka distribuce pro moderní desktop. Pro instalaci je potřeba obraz (má jen cca 800 MB) zkopírovat na USB flash disk. Na Linuxu vám bude stačit příkaz dd, pro Windows můžete využít jeden z mnoha grafických nástrojů. Bohužel jsem nenašel způsob, jak distribuci nahrát na flash disk s možností vytvoření úložného prostoru.
Poté z flash disku nabootujete a dostanete se do živého systému – Solus si tedy můžete vyzkoušet, nebo rovnou přistoupit k instalaci. Ta je velmi jednoduchá. Jedinou výtku mám k tomu, že nenabízí zjednodušené možnosti rozvržení místa na disku nebo např. instalace vedle Windows. Instalátor vás přesměruje do známého programu gparted, kde si diskové oddíly musíte rozdělit ručně. Nezkušený uživatel se zde může zaseknout.
Vydání jednou za rok, podpora dva roky
Na Solusu mě zaujala a potěšila jedna věc: přestože se jedná o novou distribuci, už má jasně specifikované cyklus vydání a délku podpory. To je záležitost, kterou řada mladých distribucí řeší až časem a mnohdy ne optimálně. Velká verze vyjde vždy jednou za rok v prosinci a bude podporována dva roky. Desetinkové verze budou vycházet čtyřikrát do roka (leden, květen, září a prosinec). Během prvního roku budou přinášet i nové funkce (v omezené míře), během druhého roku už pouze záplaty závažných a bezpečnostních chyb.
Distribuce tedy umožňuje přeskočit jedno velké vydání a přitom mít kontinuální podporu. Pro představu: v prosinci 2017 skončí podpora Solus 1 a zároveň vyjde Solus 3. Otázkou je, zda bude technicky možný přímý přechod z první na třetí verzi. Dle mého názoru se jedná o vhodnou alternativu k dnes převládajícímu přístupu, kdy distribuce nabízí spíš vydání s krátkou nebo velmi dlouhou podporou (např. Ubuntu – 9 nebo 60 měsíců). Software se v rámci vydání až na výjimky povyšovat nebude. Ukázkovou výjimkou je webový prohlížeč Firefox.
Prostředí: hezké a funkční
Solus používá prostředí Budgie z vlastní dílny, které je postaveno na GNOME 3. Budgie je konzervativnější a sází na starší rozvržení rozhraní, kterému dominuje panel s nabídkou aplikací, ikonami spuštěných aplikací a applety. Panel je ve výchozím stavu nahoře. Jeho pozici však můžete změnit, případně přidat ještě další panel. Měnit lze také sestavu a pořadí prvků na panelu, jeho velikost, průhlednost atd. Tady množství možností připomíná spíš GNOME 2. Jen škoda, že se na panelu ukazují pouze ikony aplikací a nelze to přenastavit.
Charakteristickým prvkem prostředí je nabídka vysouvající se z pravé strany obrazovky, která vzdáleně připomíná podobnou nabídku ve Windows 10. Nabídka obsahuje nabídky appletů, takže je zde např. kalendář, a také historii notifikací. V postranní nabídce lze také zobrazit nastavení rozhraní Budgie jako konfiguraci panelů nebo řazení prvků na nich. Další nabídky a nástroje už jsou téměř identické jako v prostředí GNOME.
Prostředí je velmi povedené, stejně jako celý design Solusu. Sází na kombinaci jakési černo-fialové a bílé barvy. Vše je dobře čitelné a rozlišitelné, přestože by se vzhled dala označit za eye candy. Pochválit musím dodržení jednotného stylu ve všech nabídkách a aplikacích, což se zejména menším distribucím mnohdy nedaří. Ve výsledku Solus působí opravdu příjemně a nebál bych se ho zařadit po bok elementary OS mezi vizuálně nejatraktivnější distribuce – alespoň z pohledu běžných uživatelů.
Ani přes vizuální atraktivitu prostředí netrpí výkon. Odezva rozhraní mi subjektivně přišla ještě lepší než u GNOME Shell, přepínání oken a pracovních ploch bylo bleskurychlé. Ani se stabilitou prostředí jsem neměl problém. Budgie bych sice neoznačil za nějaké lehkotonážní prostředí, ale řekněme, že rozumně výkonné počítače vyrobené v posledních osmi letech nijak znatelně nezatíží.
Software: balíčků je… poskrovnu
Solus nejen že má vlastní prostředí, ale má i vlastní správu balíčků. Balíčkovací systém se nazývá eopkg a jedná se o fork dnes již neudržovaného PiSi. Snažil jsem se dohledat, proč se vývojáři rozhodli zvolit poměrně neznámý systém, ale rozumné odpovědi se mi nedostalo. Eopkg totiž není nějak výjimečně skvělý, inovativní apod. Možná je o trochu méně náročný než třeba APT, ale to u desktopových distribucí přece jen tolik neřešíme.
Obávám se, že použití eopkg nebylo dobré rozhodnutí. Všechny balíčky teď vývojáři distribuce musejí zpracovávat a spravovat sami, což se logicky projevuje na jejich počtu. Aktuálně v repozitářích distribuce nalezneme jen něco přes dva tisíce balíčků. I pokud budou práce zdárně pokračovat, je prakticky nemožné, že by se v tomto ohledu Solus přiblížil mainstreamovým distribucím. Pro srovnání, Debian/Ubuntu už mají balíčků skoro padesát tisíc, nepočítaje mraky neoficiálních repozitářů.
Vzhledem k malé velikosti obrazu je poměrně malá i kolekce softwaru ve výchozí instalaci. Chybí např. grafický editor nebo kancelářský balík. Naopak se našel prostor pro poštovní klient Thunderbird nebo přehrávač VLC, který asi většinu uživatelů potěší víc než funkčně i podporou formátů omezený Totem. Katalog softwaru je velmi jednoduchý, ale funkční. Obsahuje členění na kategorie, možnost vyhledávání a jednovětné popisky. Obrázky programů nebo uživatelské hodnocení zde nečekejte.
Až příliš velké ambice
Distribuce Solus hezky vypadá a celkově se dobře používá. Uživatelskému rozhraní lze vytknout máloco, přihlédneme-li k tomu, že je designováno spíše pro méně náročné uživatele. Vidím v něm ideální kompromis mezi klasikou a modernou, který ukazuje, že přechod mezi GNOME 2 a 3 nemusí být tak ostrý a existuje i něco velmi dobře použitelného mezi. Zásadní nedostatek se skrývá pod kapotou – balíčků je zkrátka málo a nevěřím, že by to relativně skromný vývojářský tým dokázal v dohledné době změnit.
Nižší počet balíčků by se možná dal prominout, pokud by Solus byl v něčem originální či podstatně lepší než konkurenční distribuce. Ale to bohužel není. Solus spadá do stejné kategorie jako Ubuntu, Linux Mint nebo elementary OS a s čistým svědomím ho na úkor těchto distribucí nemohu doporučit. Zvlášť ne méně zkušeným uživatelům, pro které kompilace softwaru nepřipadá v úvahu. Zbytečně by se tak ochudili o mnoho programů, které jim nabízí bohaté Ubuntu a příbuzné distribuce.
