To je právě ten problém :-)
Existují různé kryptografické proof-of-storage systémy, např. co používá Storj, kterými si jedna strana ověří, že ta druhá skutečně drží daná data, aniž by ta druhá strana věděla, co v nich je (nebo mohla jejich vlastnictví předstírat).
Záloha ale není storage. Když testujete zálohu, nezajímá Vás jen že tam máte nějaká data, ale (hlavně) že tu zálohu jde určitým a pokud možno přímočarým způsobem použít, udělat z ní opět živá data. Je to tedy storage plus ty všechny procesy okolo. Podle mě to bez důvěry — tj. dešifrování, aplikací do nějakého VM, a pak funkčního porovnání s referencí či vzpomínkou (v případě selhání hardwaru :) — udělat nejde.