Mně fascinuje, že se kolem toho musí tak složitě řešit. Ono je to logické, protože jinak by framing naprosto popřel všechny principy autorské ochrany. Poskytovatel, který má licenci k dílu, se musí řídit pravidly (smlouvou), zatímco ten, kdo si obsah "lízne" do své stránky, už by ničím vázaný nebyl?
Pak je tu samozřejmě ještě pohled na to, co vidí veřejnost. Veřejnost by v embedovaném obsahu nedokázala rozlišit, kdo vlastně obsah poskytuje. To, odkud jsou informace (dílo) nalíznuté, je jen technický detail. Pro uživatele je jedinou protistranou provozovatel webu, na kterém se nalézá. Nedá se očekávat, že by mohl, a uvažovat o tom, že by měl rozlišovat původce obsahu.
Dalším pohledem je i to, že samotné dílo nejsou jen ty nuly a jedničky, ale výsledné sdělení. Když vezmu barevný film a budu ho poskytovat převedený do černobíla a o 10 % oříznutý, stále se jedná o původní dílo, byť je přeinterpretované do jiné formy. (Proti tomu např. hyperlink, který je zmiňovaný, není dílem vůbec)
Pokud bychom se vrátili o třicet let nazpět, pak by se to dalo přirovnat k tomu, jako kdyby jedna televizní stanice on-line převysílávala obsah jiné stanice. Také by se jednalo o zveřejněné dílo - přesto převysílat ho nikdo nikdy implicitní právo neměl.
Chce to podle mě trochu selského rozumu a vynechat emoce. Ty do toho silně vstupují, každý by měl rád dostupný kvalitní obsah zadarmo nebo za zminimalizovanou cenu.