Názor k článku Soudní dvůr EU: vkládání videa do stránek může porušovat autorský zákon od Miroslav Šilhavý - Já spíš pořád nechápu, o čem je ta...

Já spíš pořád nechápu, o čem je ta diskuse (celá tady, nejen toto vlákno). Mám pocit, že mě nikdo nenutí si něco kupovat nebo za něco platit peníze, které nechci vydat. Stát nereguluje ani spoustu základních oblastí života (např. cenu potravin, cenu nájemného). Proč by tedy měl stát zastávat názor na to, jestli je cena umění nebo jiné autorské tvorby přiměřená nebo vysoká?

Objevují se tu názory, že ochrana autorských práv je něco nepřirozeného. Dobře, beru to jako názor, ale uvažujme dál. Buďto si musíme říct, že autorská práva neexistují (a tedy není je potřeba chránit), nebo existují a je potřeba je nějak chránit. Zjevně existuje konsensus nad tím, že práva autora existují a zaslouží si ochranu jako každé jiné vlastnictví (v tomto případě nehmotné věci). Držet a spravovat majetek (hmotný i nehmotný) je ústavou dané právo, zákon může upravovat pravidla, ale základní princip musí být zachován (bylo by na další dlouhou diskusi, proč tomu tak je). To je výchozí stav pro další uvažování.

Dále, zákony připouštějí určité zásahy do základních práv. V oblasti majetkové je to např. vyvlastnění ve veřejném zájmu. Stát mám oprávněný zájem tu a tam některý majetek vyvlastnit. Dalším příkladem jsou rekvizice během nouzového stavu. Ovšem pozor: zde musí být (a soudy to pravidelně potvrzují) zachovávána proporcionalita. Takových institutů nesmí být nadužíváno a musí za ně přijít adekvátní náhrada. Adekvátní náhradou se rozumí (opět, často soudy potvrzováno) opravdu odpovídající částka (nikoliv nějaká imaginární - tabulková, jak se dřív stát snažil).

Pokud jste dočetl až sem, tak v úvaze jsme v bodu, kdy říkáme, že autorská práva jsou nehmotný majetek, ochrana majetku je základní právo, ale že i toto právo může být omezováno na základě zákona, ale takové omezení musí být zdůvodněné a proporční (vysoký přínos, kterého by nešlo dosáhnout jinak).

V oblasti nehmotných práv se uplatňují taky některé výjimky. Doba ochrany je omezená. V případě farmak je (tuším) sedmiletá, protože je velký zájem na posunu vpřed. Ale je to vykoupené tím, že nová léčiva jsou extrémně drahá a odbyt je de facto garantován díky veřejnému zdravotnímu pojištění. U patentů je zase zájmem technický posun - ale ten zájem už není tak kriticky nutný (nejde o životy), takže proto je ochrana v řádu desetiletí. U autorských děl je zase zájem na kulturním obohacování, ale také to není tak kriticky důležitý zájem a ochrana je také v řádu desetiletí.

Pokud by existovala společenská shoda na zkrácení ochranné doby, je samozřejmě možné ji změnit. Nicméně, byla by nutná nějaká kompenzace - jinak dojde k disproporci (de facto k určitému znárodnění). Kompenzace může být v penězích (= zaplatíme to všichni), nebo recipročním poskytnutím nějaké jiné výhody na trhu (= zaplatíme to všichni).

Pokud chceme být právním státem, nezbývá nám, než chránit soukromé vlastnictví, včetně toho nehmotného, nebo ho sebrat a nahradit. A zde si myslím, že existují daleko důležitější oblasti lidského bytí, kde by se dalo občanům pomáhat, než jim zajistit levnou zábavu.

S čím bych naopak souhlasil, je celkově autorský zákon pročistit a zjednodušit. Za ta léta je nabalený a špatně čitelný, základní myšlenka se už někdy ztrácí (a pak musíme pro triviální výklad chodit až k SDEU). Mohly (měly) by zmizet náhradní odměny (z čistých médií) a naopak vytvořit prostředí, aby si držitelé práv mohli (a měli) svá práva chránit sami. Ve výsledku by se ulevilo všem a asi i zde diskutující by pak měli lepší pocit, že stát nepřiměřeně autory nechrání.