Názor k článku Soudní dvůr EU: vkládání videa do stránek může porušovat autorský zákon od Filip Jirsák - Já jsem ovšem v tom postu argumentoval, věta...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 25. 3. 2021 13:32

    Filip Jirsák
    Stříbrný podporovatel

    Já jsem ovšem v tom postu argumentoval, věta o kravině byl jen úvod. Za to, že jsi jak čertík z krabičky reagoval na úvod a ne na jádro argumentace fakt nemůžu. Ok, jestli Tě to urazilo, tak se Ti klidně omluvím a propříště budu počítat s tím, že máš poněkud slabší nervy...
    Neurazilo mne to. Ale vadí mi, když začnete tím, že je to úplná kravina, a pak nemáte pořádné argumenty, kterými byste to dokázal. Místo toho napíšete jeden úplný nesmysl a pak jednu velice sporný argument.

    Na tom můžeš trvat třeba do smrti, ale stejně si mimo. Protože na stejný slovní význam odkazuje např. i smrt v "termínech" smrt a duševní smrt. Přesto jistě Neruda nemyslel, když prohlásil:
    "Spokojenost je duševní smrt spisovatelova.“, že spokojený autor umře.

    Ano, v obou případech „smrt“ označuje zánik, ukončení něčeho, co bylo doteď živé. V té Nerudově větě nejde o úmrtí osoby, ale konec autorské osobnosti, třeba. Pořád jde o ukončení, zánik, konec něčeho, co před tím bylo živé. Pořád tam je jeden význam těch slov. Kdyby to slovo „smrt“ mělo úplně jiný význam, jak tvrdíte, znamenalo by „duševní smrt spisovatelova“, že spisovatel snědl ředkvičku, nebo si umyl ruce, nebo byl nakoupit, nebo milion jiných dalších věcí.

    Takže to najednou nejsou přirozená práva? Každou chvíli tvrdíš něco jiného....
    Takový nesmysl, že majetková autorská práva jsou přirozená, jsou opravdu nikde nenapsal.

    Neumíš interpretovat právní texty. To, že je dané ustanovení v jednom bodu znamená, že se má primárně interpretovat jako ustanovení upravující jednu a týž věc. Bezdůvodné (alespoň nijak jsi ho zatím neodůvodnil) tvrzení, že dvě věty v jednom bodě zákona upravují různé věci, když jdou vyložit tak, že upravují totéž, je diletantismus.
    Problém je ve vašich pokusech striktně rozlišovat, jestli je něco jedna věc nebo jsou to různé věci. Když uvidíte typického psa, jak stojí, bude mít pod trupem čtyři výčnělky a vzadu další výčnělek. Jsou to ty samé věci? Samozřejmě že ne, ty čtyři výčnělky jsou nohy a pátý výčnělek je ocas. Samozřejmě že jsou to ty samé věci, je to pět končetin. Holt v některém případě se píše o větší skupině věcí, a pak se píše jen o části té skupiny. A zrovna v zákonech je tohle naprosto běžná věc. Nejprve se mluví o autorských právech, což je větší skupina, pak se rozdělí na osobnostní a majetková práva atd.

    Anebo může vlastnit majetek a ještě něco jiného (např. práva k dílům). Pak se ovšem ustanovení o vlastnických právech aplikuje na všechna vlastnictví, nejen majetku.
    Nebo může vlastnit majetek, ale vlastnická práva je jenom jeden ze způsobů, jak vlastnit majetek, dalším jsou třeba majetková autorská práva. Protože „vlastnictví“ nebo „majetek“ se odkazuje na všeobecně známé pojmy, které nevychází z legislativy, ale legislativa je přejímá z běžného jazyka. Ale „vlastnická práva“ už je speciální termín, který se odkazuje právě na legislativu. Kdyby „vlastnictví“ a „vlastnické právo“ byla synonyma, nepoužívala by legislativa dva různé termíny, ale jen jeden.