Vlákno názorů k článku Soudní dvůr EU: vkládání videa do stránek může porušovat autorský zákon od Ondrej Nemecek - Autoři by neměli být existenčně nutně závislí na...

Ano, souvisí to s kapitalismem, tedy s tím, že lidé chtějí za svou práci dostat zaplaceno. Kdybychom žili v komunismu (v tom ideálním, který nefunguje s lidmi) a autoři by všechny své potřeby měli splněné bez potřeby odměny za práci, klidně by tvořili autorská díla zdarma (ono by jim ani nic jiného nezbývalo). Teda někteří. Někteří by se nejspíš nenamáhali dělat vůbec nic – proč taky.

Jasně že to souvisí s kapitalismem, ale svět zatím nikde a nikdy nenašel žádný jiné fungující zřízení.

Podle mě, ty zisky nejsou až výrazně vysoké, o to se postará konkurence. Na světě je dost bohatých, aby kdykoliv dokázali vytvořit konkurenci současným producentům (nakladatestvím, vydavatelstím atd.). Kdyby z toho koukala přesvědčivá marže, už by tu byli další a další. V showbyznysu sice vidíme pohádkové zisky, ale nechceme vidět pekelná rizika. Na pár stovek opravdu bohatých připadají miliony těch, kteří to zkusili a úspěch neměli.

Ale zpět k tématu. Podle mě tyto úvahy jsou hodně vzdálené tomu, o čem SDEU rozhodoval. Ten nerozhodoval o složitých společenskoeko­nomických otázkách, ale o prostém faktu, že za obsah odpovídá ten, koho spotřebitel vnímá za provozovatele. Spotřebitel nemá možnost, a nemá mít ani potřebu, aby zjišťoval, který prvek na stránce je vložený z jiného serveru. I kdyby to zjistil, nemá možnost ověřit, jestli mezi viditelným provozovatelem webu a tím, který je vložený, existuje či neexistuje smluvní vztah. Proto soud rozhodl - a podle mě nemohl ani jinak -, že za obsah musí ručit ten, kdo ho prezentuje navenek. Ten musí mít zajištěnou licenci od držitele práv, nebo udělenou substitučně od toho, kdo obsah obsluhuje.

Chápu nevoli, kterou to vyvolává. Spousta si zvykla do svých stránek stahovat obsah třetích stran v ničem neopodstatněné víře, že se jich netýkají povinnosti podle AutZ. Ti byli nyní varováni, že by si měli udělat pořádek v tom, co užívají. S YouTube to asi nebude velký problém, protože YT vkládání přímo podporuje a licenční záležitosti pořeší (a licenci poskytne v substituci).

Já Vás chápu, prostě správně morálně cítíte, že už to ujelo za všechny meze a je potřeba hledat řešení z tohoho úhlu pohledu.

Já teda nevím, moje prababička se narodila 1901 a moc dobře si pamatuju, co považovala za přirozené. Sousedovi nekoukala přes plot. Cizí věc ze země nezvedla. Když si něco chtěla půjčit, zašla za sousedem a požádala ho o to. Když na vsi přišel někdo s novým nápadem považovala za nefér se mu do toho plést, natož mu dělat konkurenci (věděla, že by se pak neuživil ani jeden), i když kritizovala, "že si na tom vydělá moc".

Podle mě zašlo za všechny meze to, jak si každý myslí, že mu všechno patří, na všechno má nárok. Světově tyto pocity vedly k revolucím s příklonem ke kolektivismu, a vždy to skončilo průšvihem a bídou.

Zapomněl jsem, že se před sto lety nekradlo ...

Kradlo, ale nazývalo se to krádeží (a ne právem), a tomu, kdo kradl, se říkalo zloděj. Dokonce i zloději, který to dělal v nouzi se říkalo zloděj (s polehčujícími okolnostmi).

Pak je tu ale taky skupina lidí, kam se počítám, kteří si myslí, že co je moc to už je příliš a vidí, že když lobbuje jedna strana (autorskoprávní mafie), tak musí lobbovat i ta druhá (my, zloději, kteří tu celou muziku svazů mají platit).

Ano, ale paradoxně lobujete za řešení, které problém jen prohloubí. Místo odstranění současných zbytečných regulací, navrhujete to vyřešit další regulační komplikací. To funguje krátkodobě, ale dlouhodobě si to najde novou cestu, a můžete začít přemýšlet znova.

Navíc se mi zdá, že právo na ochranu soukromého majetku je mnohem důležitější, než právo na poslech hudby a sledování filmů.

Kolega Jirsák to vyjádřil pregnantně, i když uznávám, že tyhle analogie lidé nemají rádi. Pokud řeknete, že autor nemá svá práva např. při pořádání soukromých akcí, tak opravdu z díla donucením tvoříte public domain. Není to přímo znárodnění, ani kolektivizace, ale z pohledu autora moc rozdílů není. Dílo se o to víc rozšíří bezplatně, a poklesne zisk v distribuci. Ten zisk si bude muset vynahradit (pro jednoduchost: zdražením). Ve výsledku to opět zaplatí všichni. Nebo, pokud budete s novotami důsledný, a uregulujete všechno, tak se autor na další tvoření a propagaci vykašle. Což je svým způsobem taky analogické k vývoji ekonomiky po znárodňování, taky zmizela motivace k výkonu.

Je potřeba taky přijmout, že dílo není úspěšné jen samo o sobě, ale i díky propagaci. Mickey Mouse by zapadl, kdyby ho Walt Disney netlačil vpřed a nevytvořil by léta trvající fenomén. Sice byste tu postavičku mohl tisknout volně, ale nikdo by o ni neměl zájem (takže byste ji asi ani netisknul). V hudbě mnohdy stejná melodie prorazí až na několikátý pokus, až po dlouhém úsilí ji správně zaranžovat a ve správném období ji nabídnout posluchačově uchu - to jsou zdánlivě neviditelné náklady, které ten obor má. Není výjimkou, že si svět všimne kapely až při jejich několikátém albu a teprve zpětně ocení kvalitu těch předchozích (dost často pak taky čteme o tom, že největší hit autor prodal v době bídy levně).

Ta problematika je hodně široká a myslím, že se nedá ani definitivně popsat. Proto preferuji řešení formou zjednodušování vztahů a přímočaré ochrany vlastnictví. Nadšeni nebudou všichni nikdy, ale toto napáchá nejméně škod a náklady ponesou jen ti, kteří konzumují.

Poleno: Je chvályhodné, že chcete dělat revoluci tak, že riziko vezmete na sebe a necháte lidem svobodu, zda chtějí jít s vámi nebo ne.

Bohužel jsou tu v diskusi jiní borci, díky kterým člověk pochopí, kde se u nás vzala 50. léta minulého století. Chtějí něco dostat bez práce, tak si vymyslí nějakou konstrukci, kterou s odůvodní, jak nějakou skupinu lidí okrást. A vůbec jim nedochází, že jednorázově sice někoho okrást můžou, ale dokud lidem neseberou svobodu, nedonutí je k takové práci, aby je mohli okrádat opakovaně.

Bohužel jsou tu v diskusi jiní borci, díky kterým člověk pochopí, kde se u nás vzala 50. léta minulého století. Chtějí něco dostat bez práce, tak si vymyslí nějakou konstrukci, kterou s odůvodní, jak nějakou skupinu lidí okrást. A vůbec jim nedochází, že jednorázově sice někoho okrást můžou, ale dokud lidem neseberou svobodu, nedonutí je k takové práci, aby je mohli okrádat opakovaně.

Tohle je perfektní popis. Škoda jen, že také přesně sedí na to co provozuje OSA, DILIA a další skupiny, za podpory tady diskutovaných zákonů na ochranu autorských práv.

Tohle je perfektní popis. Škoda jen, že také přesně sedí na to co provozuje OSA, DILIA a další skupiny, za podpory tady diskutovaných zákonů na ochranu autorských práv.

Tyto organizace by nemusely existovat a neměly by možnost prosazovat svoje nároky, pokud se začneme (znovu) přiklánět k přímému výkonu práv. Čím víc práv sebereme a vložíme je pod záminkou "veřejného blaha" ke spotřebě společnosti, tím víc (a oprávněných) argumentů budou mít tyto organizace.

Stát by měl dát prostředí, kde je možné domoci se náhrady škody za porušení práv, pak by se nemusely objevovat takové zhůvěřilosti, jako je poplatek z čistého listu papíru.

Tohle je perfektní popis. Škoda jen, že také přesně sedí na to co provozuje OSA, DILIA a další skupiny, za podpory tady diskutovaných zákonů na ochranu autorských práv.
Ne, nesedí. V zákoně máme (podle mne přežitou) konstrukci užití pro osobní potřebu. Uvedené organizace vybírají náhradní plnění za tuto možnost. Můžeme se bavit o tom, zda jsou parametry nastavené správně (zda nevybírají málo nebo moc) – ale když sesypete takové množství věcí na jednu hromadu, dost těžko se určuje, co je vlastně spravedlivé. Můžeme se bavit o tom, zda užití pro osobní potřebu zdarma není přežitek – podle mne ano, protože dneska už máme možnosti, jak si můžu koupit každou jednotlivou kopii s minimálními transakčními náklady.

> Můžeme se bavit o tom, zda užití pro osobní potřebu zdarma není přežitek – podle mne ano, protože dneska už máme možnosti, jak si můžu koupit každou jednotlivou kopii s minimálními transakčními náklady.

... avšak pouze za podmínky, že soukromí považujete za nulový transakční náklad. Navíc u většiny služeb máte např. skladby pouze pronajaté/zpřís­tupněné po dobu placení/existence služby (viz kauza i-legalne.cz )

.. avšak pouze za podmínky, že soukromí považujete za nulový transakční náklad. Navíc u většiny služeb máte např. skladby pouze pronajaté/zpřís­tupněné po dobu placení/existence služby

To je věc nabídky, poptávky a konkurence. Autorům nic nebrání, aby nabízeli i doživotní licenci (třeba na nosiči). Patrně by pak byla cena jiná, ale možná to konkurence stlačí. Dřív takové možnosti nebyly, ale dnes lze opravdu uplatňovat, aby každý platil přesně za to, co chce a nemuselo se to řešit skrze náhradní odměny. Jestli autor nechce poskytovat doživotní licence, opět je to jeho právo - on musí zvolit strategii, aby byl obchodně úspěšný.

... avšak pouze za podmínky, že soukromí považujete za nulový transakční náklad. Navíc u většiny služeb máte např. skladby pouze pronajaté/zpřís­tupněné po dobu placení/existence služby (viz kauza i-legalne.cz )
Ono by to do soukromí nijak nezasahovalo. Akorát když nechcete licencování autorských děl řešit ani přímo, ani fikcí užití pro osobní potřebu a náhradních poplatků, jak to tedy chcete řešit?

Ano, jako třeba platit z úložné kapacity bez ohledu na to k čemu byla užita nebo platit za poslech rádia, které už stejně poplatky platí či za zpívání u táboráku nebo podmiňovat soukromý koncert oznamovací povinností autorskorpávní mafii ... a když se pak někdo vyhraní a další rozmach nechce vidět, tak je některými výtečníky srovnán se zloději a vrahy z 50. let. Fuj.

Aha, takže už jsme u jádra pudla, protože k tomuto zatím nic nepsal, nebo to aspoň nevyplývalo. Všechna tato opatření jsou právě důsledkem toho postupného ubírání práv autorům. Pokud jim ubereme další část, tak se jen zvýší tlak (i oprávněnost) požadavků tohoto typu. Mohli bychom se brzy dopracovat k tomu, že autorské odměny budou součástí daní - a to myslím nikdo nechceme. Proto mi přijde jako cesta vracet se zpět k přímým vztahům; mít co nejmenší potřebu těchto organizací.

Jinak, pokud na soukromé akci užívám cizí dílo, je naprosto v pořádku mít svolení držitele práv. Produkcí chcete obohatit program, patrně to má pro Vás nějakou hodnotu a je tedy na místě, aby se autor vyjádřil, jestli odměnu žádá, či ne. Rozhlasová stanice, když vysílá dílo, také za něj platí (a taky kvůli tomu, že z toho mají prospěch). Jestli při tom jedná sám, nebo jestli se nechá zastoupit vybranou agenturou, je už jen technický detail.

Je nebezpečné relativizovat. Namlouvat si, že soukromá akce je přeci zanedbatelná proti rozhlasovému vysílání. Zanedbatelná je možná pro Vás, ale pro autora možná zanedbatelná není. Autorům nic nebrání, pokud by chtěli, tak udělit generální licenci na bezplatné užívání na soukromých akcích - ale zjevně o to zájem nemají, když takové svolení neudělují.

Ano, jako třeba platit z úložné kapacity bez ohledu na to k čemu byla užita
Když něčemu nerozumíte, tak se máte zeptat – ne to hned odsuzovat.

Je stanovená cena za objem uložených autorských děl. Existuje odhad, jaký podíl uložených dat tvoří autorská díla chráněná autorským zákonem. Cena za objem se vydělí tím podílem, a tím získáte částku, která se platí autorskému svazu.

Celkový objem peněz který se platí autorskému svazu, je tedy stejný, jako kdybyste u každého disku vykazoval, jakou kapacitu z něj používáte pro autorská díla. Akorát by tam byla mnohem větší režie. Pokud na disky ukládáte průměrné množství autorských děl, zaplatíte také stejně. Akorát bez té režie složitého vykazování. Takže nespravedlivé je na tom akorát to, když někdo na disk ukládá víc autorských děl, než je průměr, a zaplatí to za něj ti, kteří ukládají méně. Ano, je to nespravedlivé, ale jde o koruny – zatímco vykazovat to přesně by vás stálo stovky korun.

platit za poslech rádia, které už stejně poplatky platí
Za poslech rádia se autorskoprávním svazům nic neplatí. A rádio platí poplatky za možnost vysílat. Pokud někdo další užívá dílo jiným způsobem, musí za to samozřejmě platit. Vaše stížnost má stejný smysl, jako když přijde nájemce za nájemníkem, aby zaplatil druhý měsíc nájemného, a nájemník by mu odpověděl, že už přece jednou nájemné zaplatil.

za zpívání u táboráku
Nesmíte věřit všem historkám.

podmiňovat soukromý koncert oznamovací povinností autorskorpávní mafii
Není to žádné podmiňování a není to žádná mafie.

když se pak někdo vyhraní a další rozmach nechce vidět, tak je některými výtečníky srovnán se zloději a vrahy z 50. let. Fuj.
Až se příště zase rozohníte, zkuste to napsat česky.

Za poslech rádia se autorskoprávním svazům nic neplatí. A rádio platí poplatky za možnost vysílat. Pokud někdo další užívá dílo jiným způsobem, musí za to samozřejmě platit.

Tady to podle mě stojí za více slov. Rozhlasové stanice platí poplatky autorům, ale ty jsou stanoveny v rámci předpokladu individuálního poslechu. Rádio doma, v autě, ..., a nevztahují se pro další veřejnou produkci. Pro jednotlivce jsou autoři ochotni vybírat poměrně nízkou cenu, protože se snaží svoje zisky realizovat z komerčních produkcí. To je poměrně vstřícné k jednotlivci - posluchači.

Nicméně, vyplývá z toho automaticky, že v komerčním provozu nemůžete jen tak spustit rádio a tím obejít pravidla. Tím byste autora odměnil za jeho vstřícnost jen zneužitím.

Jako každá regulace a zplošťování problému, nese s sebou i toto vedlejší účinky. Ideově sporné jsou např. poplatky v hotelových pokojích - kde se produkce kryje i s jednotlivcem, nebo třeba ambientní poslech rozhlasové stanice na pracovišti.

Jaké obcházení pravidel? Poplatek platí jak rádio, tak vy s koupí jakéhokoliv přístroje a kdyby se jednalo jenom o klasický poplatek, tak se nic neděje, ale autorskoprávní mafie si účtuje násobné částky, jako by se každá kadeřnice tím rádiem živila.

To si ale pletete koncesionářský poplatek, kterým se financuje veřejná služba. S autorským poplatkem nemá nic společného. Ten platí rozhlasové stanice přímo a platí tím individuální poslech. Pokud Vy pouštíte produkci veřejnosti (třeba kadeřnice), pak už nejde o individuální poslech, ale o veřejnou produkci. Kadeřnice si může vybrat, jestli ke svému podnikání rozhlas nepotřebuje, tak ať ho nepouští. Stejně tak nemůže pouštět CD, se kterým si kupuje práva individálního poslechu. Na tom není nic nesmyslného, kromě toho, že lidi už přestali vnímat to, že se dotýkají cizích práv.

V podstatě tady autorskoprávní mafie vylobbovala takové "preventivní platby". Nechutné.

Možná. Cesta z toho ven je, ujímá se tak nějak sama od sebe, bez vynucení. Když bude každý platit jen za to, co spotřebuje, bude na místě náhradní platby zrušit. Pochybuji, že se tím vyřeší veřejné produkce á la kadeřnice.

Jenže za veřejnou produkci už platí to rádio.
Ne, rádio platí za právo na vysílání díla rozhlasem nebo televizí, případně přenos rozhlasového nebo televizního vysílání.

A nemyslím si, že pustit někde rádio, které poslouchá jeden klient (per klient) někde v kadeřnictví kam nepřišel za účelem poslechu muziky je nějaká produkce
Co vy si myslíte je úplně jedno. Když v kadeřnictví pustíte rádio, je to provozování rozhlasového nebo televizního vysílání.

Neměli by platit i lidi na chodníku, kteří to mohli zaslechnout?
Ne, protože platí ten, kdo dílo užívá – v tomto případě ten, kdo provozuje rozhlasové nebo televizní vysílání.

Ceny jsou nemravné, protože byznys autorskoprávní mafie a proto se lidi začínají vztekat.
Co jsou to nemravné ceny? Máme tu kapitalismus – v něm se ceny řeší tak, že když s cenou nesouhlasíte, prostě danou věc nekoupíte.

Prej produkce ... to je právě jedna z těch zrůdností, kam se to až dostalo ...
„kam až se to dostalo“ zní, jako by to byla nějaká novinka. Jenže ono to platí už desítky let.

ceny za "chráněná díla" se ustálí úplně někde jinde - na své skutečné hodnotě, tedy kolik budou lidi ochotni platit.
Zatímco dnes jsou ceny na své skutečné hodnotě, tedy tolik, kolik jsou lidi ochotní platit.

pan Jirsák nebude muset lidi nálepkovat jako komunisty 50. let
Nic takového jsem netvrdil. Ale to už je u vás norma, že si vymýšlíte.

A nemyslím si, že pustit někde rádio, které poslouchá jeden klient (per klient) někde v kadeřnictví kam nepřišel za účelem poslechu muziky je nějaká produkce, ani skladbu si vybrat nemůže a stejně rádio zaplatilo.

Možná si to nemyslíte, ale odjakživa to takto platí. Samozřejmě by šlo do licence zahrnout i podniky, ale pak budete řešit, jak je ohraničit. Kadeřnice smí a nákupní středisko nesmí? Nebo smí i nákupní středisko? Co takhle diskotéka, která by pouštěla rozhlasovou stanici? Právě pro to zjednodušení se licence vztahuje na provozovatele - já sám si smím rádio pustit, nesmím ho pouštět veřejnosti. Druhým aspektem by bylo, že by autorské organizace chtěly zvednout příspěvek z náhradních odměn - což by logicky prošlo. Větší licence = větší platba.

Sežene si muziku jak bude chtít, třeba internetové rádio zdarma s tvorbou nelicencovanou, autorskoprávní mafie nebude mít proč ji šikanovat.

Ta autorskoprávní mafie zde je právě proto, že existují vykukové, kteří nerespektují práva autorů. Ani ta kadeřnice by neplatila horentní sumy.

a ceny za "chráněná díla" se ustálí úplně někde jinde - na své skutečné hodnotě, tedy kolik budou lidi ochotni platit.

Asi žijeme v jiném světě, ale mně se ještě nestalo, že bych za hudbu nebo film platil víc, než kolik jsem byl ochotný zaplatit. Nebo jak to myslíte?

Tím odbadne průmysl vymáhání poplatků a zbude více na autory, kteří budou přímo prodávat tomu kdo pouští a tím pádem se nebude muset nikde ani fízlovat

Jasně, někdo jedná protiprávně, autoři se brání - ale je to fízlování. :). Kouzelná úvaha. Jinak Vaši myšlenku si nechte patentovat, ty debily autory to ještě nenapadlo, tak budou vděční.

Poplatek platí jak rádio
To ovšem platí jen za to, že ono samo může autorské dílo vysílat. Na jiné způsoby užití se ten poplatek nevztahuje.

tak vy s koupí jakéhokoliv přístroje
Ne, poplatek z nákupu rádia platíte jen vy, nikdo jiný.

autorskoprávní mafie si účtuje násobné částky
Násobné? Co je tam násobené?

to jsou ti zákazníci ještě taky běžní plátci rádia
Plátci rádia? Nepletete si rozhlasový poplatek a odměny v souvislosti s rozmnožováním díla pro vlastní potřebu, že ne?

V podstatě tady autorskoprávní mafie vylobbovala takové "preventivní platby". Nechutné.
Počet argumentů nula. Ošklivá a nesmyslná slovíčka („mafie“, „vylobbovala“, „preventivní platby“) nejsou argument.

Poleno: Té vaší větě vůbec není rozumět. Urážíte tu akorát vy.

Logik: V LPS se ale píše o vlastnění majetku – nevím, proč by majetková autorská práva nemohla být majetkem. Vlastnická práva k majetku lze na základě zákona a za náhradu omezit. Porovnávat to s právem na život nelze, protože tam LPS žádnou výjimku nepřipouští (proto u nás nemůže být trest smrti). Osobní svoboda také může být omezena (jinak by nebylo možné nikoho zavřít do vazby nebo do vězení). Svoboda projevu může být také omezena.

Nepřirozená je celá ochrana zveřejněného duševního vlastnictví. Přirozená ochrana je duševní vlastnictví vůbec nezveřejňovat. Ve společnosti, která se řídí (pro nás) přirozenými pravidly platí, že když duševní vlastnictví zveřejním, přestávám být vlastníkem. Zákonná ochrana duševního vlastnictví spočívá v tom, že je chráněno i po zveřejnění. Na tom, že si tuto nadstandardní ochranu musím zaplatit (mimo autorského práva) není nic divného.

"nevím, proč by majetková autorská práva nemohla být majetkem"
Třeba proto, že je to kravina? Tím, že prohlásíte ocas psa za nohu, tak pětinohého psa neuděláte.
Např. proto, že s majetkem jde nakládat způsoby, kterými s autorským právem prostě nejde a naopak. Např. dokážeš si představit u majetku "Právo na odměnu při opětném prodeji originálu"? Jako prodávám auto v bazaru, tak výrobce dostane znova bakšiš?

Anebo, pokud chceš konkrétně, třeba proto, že:
článek 11 odst. 4: Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
Tzn. pokud by autorské právo spadalo pod vlastnické právo, tak by nemohlo být omezené časově, neboť by šlo o protiústavní vyvlastnění bez náhrady.

"Osobní svoboda také může být omezena"
To je chybná argumentace. Práva daná ústavou a potažmo LZPaS mohou být omezená POUZE, pokud
a) to explicitně ústava připouští - viz např. citovaný paragraf
b) to připouští implicitně, např. tím, že dojde ke konfliktu práv (např. šíření totality vede k porušování práv z LZPaS, proto je možno na zamezení toho omezit svobodu projevu)

Přičemž a je lex specialis k b: tedy pokud ústava zaručuje náhradu za zbavení vlastnických práv, žádný zákon nemůže stanovit, že někomu vlastnická práva vyprší bez náhrady.
Autorská práva vyprší bez náhrady, tedy to evidentně nejsou vlastnická práva. A neexistuje žádné právo v LZPaS, které by opravňovalo zbavit Disneye práv ke Kačerovi Donaldu....

Třeba proto, že je to kravina? Tím, že prohlásíte ocas psa za nohu, tak pětinohého psa neuděláte.
Např. proto, že s majetkem jde nakládat způsoby, kterými s autorským právem prostě nejde a naopak. Např. dokážeš si představit u majetku "Právo na odměnu při opětném prodeji originálu"? Jako prodávám auto v bazaru, tak výrobce dostane znova bakšiš?
Dobře, takže argument, proč by majetková práva nemohla být majetkem, nemáte. Až zase budete meditovat nad tím, že autorská majetková práva nemají s majetkem vůbec nic společného, zkuste se zamyslet nad tím, proč mají v názvu to slovo „majetková“.

Anebo, pokud chceš konkrétně, třeba proto, že:
článek 11 odst. 4: Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
Vizte druhou větu v komentáři, na který reagujete.

Autorská práva vyprší bez náhrady
Nevyprší. Náhradou je zákonná ochrana autorských práv.

"Dobře, takže argument, proč by majetková práva nemohla být majetkem, nemáte"
V předchozím postu jsem napsal dva konkrétní argumenty.
Napíšu to natvrdo, aby ses nad sebou zamyslel: jsi tak blbej, že jsi z toho krátkého postu ty argumenty nedokázal extrahovat (i když na jeden reaguješ), nebo jsi tak arogantní, že ač vedeme o platnosti těch argumentů diskusi, tak předem prohlašuješ, že žádné nemám - což je naprosto klasické předporozumnění, které do slušné diskuse nepatří?
Omlouvám se za tvrdé vyjádření, ale třeba Tě to povede k zamyšlení a propříště budeš diskutovat méně arogantně.

Ty agumenty jsou
a) na tzn. "duševní vlastnicví" má člověk práva, která nemá u fyzického vlastnictví a naopak. Jde tedy evidentně o kvalitativně různé věci. Kdyby šlo o stejná práva, tak by ta práva byla stejná.
b) vlastnická práva jsou časově neomezená, autorská jsou omezená, tedy opět nejde o totéž.

", proč mají v názvu to slovo „majetková“."
Pětinohý pes. (Musím tento argument vysvětlovat podrobněji?... No radši ano - to, že se něco kvůli analogii pojmenuje stejným slovem, ještě jaksi neznamená, že to je totéž. Zkus někde zaplatit korunou stromu).

"Autorská práva vyprší bez náhrady... Nevyprší. Náhradou je zákonná ochrana autorských práv."
Uffff. To myslíš vážně?
Pokud by byli autorská práva totéž, co vlastnická, pak by je měl prostě autor a jeho dědicové dle ústavy navždy chráněny. Pak by ochrana těchto práv nebyla žádná náhrada, žádné plnění státu nad rámec jeho povinností vůči autorovi daných pirozenými právy, ochrana těchto práv by to něco, na co by měl autor nárok AUTOMATICKY. Stejně jako člověk nemusí ničím speciálně platit za ochranu jakýchkoli svých jiných práv. To bys pak také mohl prohlásit, že stát chrání vlastnická práva, takže může komukoli sebrat po 70 letech barák, protože tou ochranou práv mu už náhradu poskytl.

A naopak, pokud prohlašuješ ochranu autorských práv za NÁHRADU, pak stát tato práva přiřknul nutně autorům navíc nad jejich přirozená práva, aby kompenzoval omezení jiných práv, tedy nemůže jít o přirozená práva.

Tvrzení, že nějaká práva jsou přirozená a zároveň náhradou je naprosto zjevně sporné.

V předchozím postu jsem napsal dva konkrétní argumenty.
Napíšu to natvrdo, aby ses nad sebou zamyslel: jsi tak blbej, že jsi z toho krátkého postu ty argumenty nedokázal extrahovat (i když na jeden reaguješ), nebo jsi tak arogantní, že ač vedeme o platnosti těch argumentů diskusi, tak předem prohlašuješ, že žádné nemám - což je naprosto klasické předporozumnění, které do slušné diskuse nepatří?
Omlouvám se za tvrdé vyjádření, ale třeba Tě to povede k zamyšlení a propříště budeš diskutovat méně arogantně.
Dobře, vaším argumentem je, že je to kravina. Já mám protiargument, že to, co jste napsal vy, je nekonečná kravina. Tím jsem váš argument vyvrátil, silnější argument už neexistuje, takže tuto část diskuse můžeme uzavřít.

A že jste to vy, poradím vám, co je skutečný argument – něco, co se dá ověřit, rozporovat, falzifikovat. Tím, že je něco kravina, se můžeme mlátit donekonečna, ale nikam to nepovede.

na tzn. "duševní vlastnicví" má člověk práva, která nemá u fyzického vlastnictví a naopak. Jde tedy evidentně o kvalitativně různé věci. Kdyby šlo o stejná práva, tak by ta práva byla stejná.
Jenže my se nebavíme o fyzickém vlastnictví, bavíme se o majetku. Mimochodem, i u fyzického vlastnictví jsou různá práva podle toho, co vlastníte. Jde tedy o kvalitativně rozdílné věci. Což neznamená, že nemohou být zahrnuty pod jeden společný pojem „fyzické vlastnictví“. A stejně tak i fyzické vlastnictví a duševní vlastnictví má některé společné znaky, které vytvářejí pojem „majetek“.

Pětinohý pes. (Musím tento argument vysvětlovat podrobněji?... No radši ano - to, že se něco kvůli analogii pojmenuje stejným slovem, ještě jaksi neznamená, že to je totéž.
Budete to muset vysvětlit ještě podrobněji. Konkrétně budete muset vysvětlit, proč jsou podle vás „ocas“ a „noha“ stejná slova.

Pokud by byli autorská práva totéž, co vlastnická
… pak by bylo celkem zbytečné nazývat je pokaždé jinak. Nicméně nic nebrání tomu, aby některý druh majetku byl chráněn vlastnickými právy a jiný druh majetku byl chráněn autorskými právy. A další mohou být chráněny právy průmyslového vlastnictví.

"Dobře, vaším argumentem je, že je to kravina. "
Vyjádření, že Tvé tvrzení je kravina není argument, to je tvrzení, podpořené argumenty uvedenými jak v předchozím postu, tak znovu v postu na který reaguješ (pod písmeny A a B).
To, že v daném odstavci uvedenou argumentaci ignoruješ a máš potřebu překrucovat pravdu: že dokládám své tvrzení pouze tím, že označuji Tvé tvrzení za nepravdivé jen dokazuje, že tyto argumenty prostě vyvrátit neumíš. Děkuji.

" Mimochodem, i u fyzického vlastnictví jsou různá práva podle toho, co vlastníte. "
To ovšem není pravda. Základní práva dle LZPaS jsou naprosto stejná. V konkrétních věcech pak mohou být ta práva různým způsobem omezená, pokud to ústava a LZPaS připouští, ovšem to je zcela jiný případ, než v případě tzn "práv k duševnímu vlastnictví", kde existují opravdu různá práva (od práv k "fyzickému" vlastnictví).

"proč jsou podle vás „ocas“ a „noha“ stejná slova."
Opět překrucujete moji argumentaci. Stejná slova jsou např. koruna (stromu) a koruna (platidlo). Z čehož vyplývá, že to, že jsou dva pojmy označené stejnou posloupností znaků, nijak nevyplývá, že jsou stejné povahy. Ty jsi přitom přesně tento nepravdivý argument použil.

Je úplně jedno, jaký výraz použiješ nebo se obecně používá pro označení něčeho: to, že se označuje koruna stromu korunou z ní platidlo nedělá. To, že se označují subjekty autorského práva jako "duševní vlastnictví" z toho nedělá vlastnictví. A když označíš ocas psa nohou, tak se z ní noha nestane.

"Pokud by byli autorská práva totéž, co vlastnická… pak by bylo celkem zbytečné nazývat je pokaždé jinak. "
Ano, děkuji, že potvrzujete, že to jsou jiná práva. Proto ustanovení o vlastnických právech v LZPaS se nijak nevztahují na ta druhá. A jsme doma.

Vy jste mé tvrzení začal rozporovat tím, že je to kravina, pak jste uvedl nesmyslný příklad, a pak jste uvedl dvě kraviny. Vaše argumenty jsem neignoroval, pouze jsem po vašem způsobu prohlásil, že je to kravina.

Váš argument, že duševní vlastnictví má některé jiné vlastnosti, než fyzické vlastnictví, tudíž nemůže být obojí majetek, je nesmyslný. Použiju ten váš příklad s ocasem a nohami – to, že ocas a nohy mají různé vlastnosti, neznamená, že obojí nejsou končetiny.

To, že jsou vlastnická práva časově neomezená zatímco majetková autorská práva jsou časově omezená slavnostně dokazuje, že vlastnická práva k fyzickým věcem a majetková autorská práva nejsou to samé. Nikdo ale netvrdil opak. Tvrdil jsem jenom to, že vlastnická práva k fyzickým věcem i majetková autorská práva spadají pod majetek.

Z čehož vyplývá, že to, že jsou dva pojmy označené stejnou posloupností znaků, nijak nevyplývá, že jsou stejné povahy. Ty jsi přitom přesně tento nepravdivý argument použil.
Já jsem ale netvrdil, že je to na základě stejné posloupnosti znaků. Stejnou posloupnosti jsou i homonyma, která ale mají různým význam. Já jsem to tvrdil na základě toho, že je to jedno slovo s jedním významem.

Ano, děkuji, že potvrzujete, že to jsou jiná práva. Proto ustanovení o vlastnických právech v LZPaS se nijak nevztahují na ta druhá. A jsme doma.
Akorát že ustanovení o majetku a ustanovení o vlastnictví jsou něco jiného, než ustanovení o vlastnických právech.

"neignoroval, pouze jsem po vašem způsobu prohlásil, že je to kravina."
Vy jste prohlásil, že argumenty nemám. Tedy jste je ignoroval. Mezi nemít argumenty a mít (podle Vás) špatné argumenty je podstatný rozdíl.Třeba v tom, že kdybyste místo rádobyvtipné odpovědi ty argumenty neignoroval, ale rozporoval, tak jsme se mohli někam v diskusi posunout.

"Já jsem to tvrdil na základě toho, že je to jedno slovo s jedním významem."
Což opět tvrdíte nepravdu protože "vlastnictví" a "duševní vlastnictví" nejsou označené jedním a tím slovem se stejným významem. Roztrhnout dvouslovný termín a vykládat ho po slovech je nekorektní přístup k jazyku a demagogie.
Např. srovnejte "smrt x duševní smrt", "hlad x hlad po poznání" atd....
Stejně tak je nesmysl roztrhnout "duševní vlastnictví" a tvrdit, že jde o typ vlastnictví.

"to, že ocas a nohy mají různé vlastnosti, neznamená, že obojí nejsou končetiny."
Ano, jsou to končetiny. Ale nejsou to nohy. Pokud tedy máme výraz popisující nohy (vlastnictví), tak je nekorektní tvrdit, že ocas je noha (duševní vlastnictví je vlastnictví).

"Tvrdil jsem jenom to, že vlastnická práva k fyzickým věcem i majetková autorská práva spadají pod majetek."
Ne, to jste netvrdil. Tvrdil jste (byť částečně implicitně), že autorská práva spadají pod majetková práva ZMÍNĚNÁ V LZPaS, cituji:
"V LPS se ale píše o vlastnění majetku – nevím, proč by majetková autorská práva nemohla být majetkem. "
Tedy tvrdíte - nebo jste alespoň tvrdil - že autorská práva mají všechny atributy, které mají dle LZPaS práva vlastnická, protože kdyby majetková práva byly majetkem (tak jak ho chápe LZPaS), tak by se prostě na ně ty atributy aplikovaly.

"To, že jsou vlastnická práva časově neomezená zatímco majetková autorská práva jsou časově omezená slavnostně dokazuje... "
Po padesáté páte: dokazuje, že autorská práva nejsou ta práva zmíněná v §11 LZPaS - tedy nejsou práva popisující vlastnění majetku - neboť ta dle LZPaS nutně časově neomezená jsou.

"Akorát že ustanovení o majetku a ustanovení o vlastnictví jsou něco jiného, než ustanovení o vlastnických právech."
Jóóóóóóó? Tak prosím, buďte konkrétní: který článek LZPaS podle vás mluví o majetku a vlastnictví, a který o vlastnických právech? Když to jsou podle Vás jiná ustanovení? Třeba konkrétně článek 11 bod 1, je tedy o majetku, nebo o vlastnickém právu? Anebo snad tvrdíte, že první věta je o majetku, druhá o vlastnickém právu a třetí opět o majetku?
Koukám, že ve snaze se z toho vykecat vymýšlíte čím dál tím krkolomnější konstrukce.

Třeba v tom, že kdybyste místo rádobyvtipné odpovědi ty argumenty neignoroval, ale rozporoval, tak jsme se mohli někam v diskusi posunout.
Někam posun jsme se mohli, kdybyste si vy odpustil rádobyvtipné komentáře o kravinách.

Což opět tvrdíte nepravdu protože "vlastnictví" a "duševní vlastnictví" nejsou označené jedním a tím slovem se stejným významem. Roztrhnout dvouslovný termín a vykládat ho po slovech je nekorektní přístup k jazyku a demagogie.
Bavíme se o všem o majetku a majetkových právech. Druhá věta je zase jen vaše demagogie. Trvám na tom, že v termínech „majetek“ i „majetková práva“ se slovní základ „majetek“ odkazuje na tentýž význam, tedy k něčemu, co má nějakou hodnotu a někdo má oprávnění mít z té hodnoty prospěch a ostatní to oprávnění nemají (nebo v podstatně omezené míře).

"Tvrdil jsem jenom to, že vlastnická práva k fyzickým věcem i majetková autorská práva spadají pod majetek."
Ne, to jste netvrdil. Tvrdil jste (byť částečně implicitně), že autorská práva spadají pod majetková práva ZMÍNĚNÁ V LZPaS, cituji:
"V LPS se ale píše o vlastnění majetku – nevím, proč by majetková autorská práva nemohla být majetkem. "
Tedy tvrdíte - nebo jste alespoň tvrdil - že autorská práva mají všechny atributy, které mají dle LZPaS práva vlastnická, protože kdyby majetková práva byly majetkem (tak jak ho chápe LZPaS), tak by se prostě na ně ty atributy aplikovaly.
To je jak u blbejch.
– Logik: Psal jste o vlastnických právech.
– já: Ne, psal jsem o majetku.
– Logik: Ne, to jste nepsal.
– Logik odcituje větu, kde se vyskytuje 2× slovo majetek, 1× majetková práva a o vlastnických právech tam není ani slovo.
– Logik vítězoslavně: Vidíte, píšete tam o vlastnických právech, ne o majetku!

Po padesáté páte: dokazuje, že autorská práva nejsou ta práva zmíněná v §11 LZPaS - tedy nejsou práva popisující vlastnění majetku - neboť ta dle LZPaS nutně časově neomezená jsou.
Která „ta práva“? Ono jich tam je víc… Ale hlavně – majetková autorská práva zákonem vznikají, takže zákon je neomezuje, ale naopak je vytváří.

Anebo snad tvrdíte, že první věta je o majetku, druhá o vlastnickém právu a třetí opět o majetku?
Přesně tak.

"kdybyste si vy odpustil rádobyvtipné komentáře o kravinách."
Já jsem ovšem v tom postu argumentoval, věta o kravině byl jen úvod. Za to, že jsi jak čertík z krabičky reagoval na úvod a ne na jádro argumentace fakt nemůžu. Ok, jestli Tě to urazilo, tak se Ti klidně omluvím a propříště budu počítat s tím, že máš poněkud slabší nervy...

"Bavíme se o všem o majetku a majetkových právech"
Jasně. Takže duševní vlastnictví znamená, že to nevlastníš Ty, ale Tvá duše. Sorry, ale lpění na doslovném rozbor termínů, jak to tu předvádíš je... dobře, tak ne kravina, ale nekorektní postup a argumentační faul, který do slušné diskuse nepatří. (Spokojený?)

"Trvám na tom, že v termínech „majetek“ i „majetková práva“ se slovní základ „majetek“ odkazuje na tentýž význam, "
Na tom můžeš trvat třeba do smrti, ale stejně si mimo. Protože na stejný slovní význam odkazuje např. i smrt v "termínech" smrt a duševní smrt. Přesto jistě Neruda nemyslel, když prohlásil:
"Spokojenost je duševní smrt spisovatelova.“, že spokojený autor umře.
Prostě sorry, ale Tvé doslovné výklady termínů jsou.... no, neřeknu to, aby ses zas nerozčílil :-)
Je naprosto běžné, že se v tvorbě termínů používá analogie (což je úplně něco jiného, než identita).

"majetková autorská práva zákonem vznikají, "
Takže to najednou nejsou přirozená práva? Každou chvíli tvrdíš něco jiného....

"Logik: Psal jste o vlastnických právech."
Nepochopil jste podstatu výtky a tedy co tvrdím a co Vám rozporuji. Takže celý Váš dialog je "mimo". Nicméně jádro diskuse je evidentně níže, takže na to zareaguji implicitně níž.

"Anebo snad tvrdíte, že první věta je o majetku, druhá o vlastnickém právu a třetí opět o majetku?... Přesně tak"
Fakt?

1) Tak pak neumíš česky, protože Tvoje konstrukce, že jde v třetí větě o dědění majetku odporuje pravidlům českého jazyka: dědění je sloveso které v daném kontextu evidentně chce subjekt (dědění čeho): přitom smysl má jak výraz "dědit majetek", tak "dědit vlastnická práva".
Tedy Vaše interpretace odporuje pravidlům češtiny, protože pokud je subjekt nevyjádřený, tak se použije NEJBLIŽŠÍ možný, což není majetek, ale právě vlastnická práva.

2) Neumíš interpretovat právní texty. To, že je dané ustanovení v jednom bodu znamená, že se má primárně interpretovat jako ustanovení upravující jednu a týž věc. Bezdůvodné (alespoň nijak jsi ho zatím neodůvodnil) tvrzení, že dvě věty v jednom bodě zákona upravují různé věci, když jdou vyložit tak, že upravují totéž, je diletantismus.

3) Mimo to, Tvá interpretace: že vlastnictví (obecně) a vlastnictví majetku (respektive vlastnická práva a vlastnická práva k majetku) jsou dva různé pojmy je ..... nesmyslná.
První věta zní "každý má právo vlastnit majetek". Tedy jde o "právo vlastnit", což je ekvivalent k "vlastnickému právu", nebo (teoreticky) o nějakém "právo vlastnit majetek".
Ty vlastně tvrdíš, že když k "právu vlastnit" přidáš majetek, tak se obor práv které to popisuje rozšíří. Což je opět v rozporu s fungováním Českého jazyka. přidání adejktiva buďto vznikne úplně jiný termín (ale to by bylo v rozporu s 2), anebo vznikne zúžení termínu.

Tedy přesně opačný případ, než co tvrdíš, kdy se snažíš vyhnout z neomezenosti vlastnických práv tím, že tvrdíš, že právo vlastnit majetek je širší pojem, než "právo vlastnit" = "vlastnické právo", a tedy že se na autorská práva (která podle Tebe spadají pod právo vlastnit majetek, ale nikoli pod vlastnické právo) odst 11 bod 4 nevztahuje.
Sorry, ale to co tvrdíš nedrží dohromady ani trochu.

Buďto může člověk vlastnit jen a právě majetek: pak Tvoje tvrzení, že ta druhá věta hovoří o něčem jiném než první a třetí evidentně nesmysl.
Anebo může vlastnit majetek a ještě něco jiného (např. práva k dílům). Pak se ovšem ustanovení o vlastnických právech aplikuje na všechna vlastnictví, nejen majetku.
Tvoje interpretace, že člověk vlastní majetek, ale vlastnická práva se vlastně netýkají vlastnictví majetku, je ...... no, jak to říct, aby...... účelová desinterpretace člověka, co neumí uznat svůj omyl.

Já jsem ovšem v tom postu argumentoval, věta o kravině byl jen úvod. Za to, že jsi jak čertík z krabičky reagoval na úvod a ne na jádro argumentace fakt nemůžu. Ok, jestli Tě to urazilo, tak se Ti klidně omluvím a propříště budu počítat s tím, že máš poněkud slabší nervy...
Neurazilo mne to. Ale vadí mi, když začnete tím, že je to úplná kravina, a pak nemáte pořádné argumenty, kterými byste to dokázal. Místo toho napíšete jeden úplný nesmysl a pak jednu velice sporný argument.

Na tom můžeš trvat třeba do smrti, ale stejně si mimo. Protože na stejný slovní význam odkazuje např. i smrt v "termínech" smrt a duševní smrt. Přesto jistě Neruda nemyslel, když prohlásil:
"Spokojenost je duševní smrt spisovatelova.“, že spokojený autor umře.
Ano, v obou případech „smrt“ označuje zánik, ukončení něčeho, co bylo doteď živé. V té Nerudově větě nejde o úmrtí osoby, ale konec autorské osobnosti, třeba. Pořád jde o ukončení, zánik, konec něčeho, co před tím bylo živé. Pořád tam je jeden význam těch slov. Kdyby to slovo „smrt“ mělo úplně jiný význam, jak tvrdíte, znamenalo by „duševní smrt spisovatelova“, že spisovatel snědl ředkvičku, nebo si umyl ruce, nebo byl nakoupit, nebo milion jiných dalších věcí.

Takže to najednou nejsou přirozená práva? Každou chvíli tvrdíš něco jiného....
Takový nesmysl, že majetková autorská práva jsou přirozená, jsou opravdu nikde nenapsal.

Neumíš interpretovat právní texty. To, že je dané ustanovení v jednom bodu znamená, že se má primárně interpretovat jako ustanovení upravující jednu a týž věc. Bezdůvodné (alespoň nijak jsi ho zatím neodůvodnil) tvrzení, že dvě věty v jednom bodě zákona upravují různé věci, když jdou vyložit tak, že upravují totéž, je diletantismus.
Problém je ve vašich pokusech striktně rozlišovat, jestli je něco jedna věc nebo jsou to různé věci. Když uvidíte typického psa, jak stojí, bude mít pod trupem čtyři výčnělky a vzadu další výčnělek. Jsou to ty samé věci? Samozřejmě že ne, ty čtyři výčnělky jsou nohy a pátý výčnělek je ocas. Samozřejmě že jsou to ty samé věci, je to pět končetin. Holt v některém případě se píše o větší skupině věcí, a pak se píše jen o části té skupiny. A zrovna v zákonech je tohle naprosto běžná věc. Nejprve se mluví o autorských právech, což je větší skupina, pak se rozdělí na osobnostní a majetková práva atd.

Anebo může vlastnit majetek a ještě něco jiného (např. práva k dílům). Pak se ovšem ustanovení o vlastnických právech aplikuje na všechna vlastnictví, nejen majetku.
Nebo může vlastnit majetek, ale vlastnická práva je jenom jeden ze způsobů, jak vlastnit majetek, dalším jsou třeba majetková autorská práva. Protože „vlastnictví“ nebo „majetek“ se odkazuje na všeobecně známé pojmy, které nevychází z legislativy, ale legislativa je přejímá z běžného jazyka. Ale „vlastnická práva“ už je speciální termín, který se odkazuje právě na legislativu. Kdyby „vlastnictví“ a „vlastnické právo“ byla synonyma, nepoužívala by legislativa dva různé termíny, ale jen jeden.

"a pak nemáte pořádné argumenty, kterými byste to dokázal. "
A to je právě podstata Vaší arogance. Protože místo co byste se nad těmi argumenty zamyslel, tak hned prohlásíte, že neexistují a máte za to, jak jste mne utřel.

"Ano, v obou případech „smrt“ označuje zánik, ukončení něčeho, co bylo doteď živé. "
Opět manipulujete významem slov, aby Vám to vyšlo. Výraz smrt v PŮVODNÍM VÝZNAMU označuje konec existence ŽIVÉHO TVORA. Osobnost člověka není živá, duševní smrt tedy neoznačuje ukončení existence něčeho, co bylo živé, tedy to není smrt. Ano, má hodně atributů se skutečnou smrtí společných, proto se to slovo ANALOGICKY použilo.
Ale tvrzení, že duševní smrt je smrt je prostě nepravdivé, pokud uměle nerozšíříte původní význam slova smrt, pokud neuděláte z nohy končetinu, aby Vám to vyšlo...

"Takový nesmysl, že majetková autorská práva jsou přirozená, jsou opravdu nikde nenapsal."
Ale prohlásil, akorát jsi to evidentně zapomněl, nebo si toho ani nejsi vědom.
a) Jednak mnohokrát explicitně, viz např:
"Každý autor přirozeně má absolutní monopol na autorské dílo."
Monopol je právo a pokud ho má přirozeně, pak musí být přirozené. Nemůžeš mít přirozeně umělé právo.
b) Jednak implicitně tím, že tvrdíš, že je to součást práv zmíněných v čl. 11 LZPaS, Neboť z preambule a z prvního článku LZPaS vyplývá, že práva v ní obsažená jsou přirozenými právy.

"Problém je ve vašich pokusech striktně rozlišovat, jestli je něco jedna věc nebo jsou to různé věci."
Protože pokud chcete aplikovat právo, tak nejprve musíte zjistit, zdali daná věc je subjektem daného práva. Proto je třeba rozlišit, jestli termín X zmíněný v zákoně se na danou věc vztahuje, nebo ne. Tedy je třeba věc definovat a tedy rozlišovat. Pokud se tomu bráníš, tak nefušuj do práva.

Todle je klasická "demagogická obrana posledního stupně", kde když člověk nemůže udržet svůj názor, tak začne popírat základní diskusní postupy, jako třeba to, že když se dva lidé (anebo zákonodárci) o něčem baví, tak musí mít dobře definované termíny.
To je právě celou dobu Tvůj problém, že si termíny a pojmy překrucuješ tu tak a tu jinak, aby Ti to vyšlo. Takže Ti je samozřejmě nepříjemné zafixovat dané termíny v konkrétním pevně daném významu: protože celou dobu právě zneužíváš to, že slova mají více významů a vždycky si vybereš ten, který se Ti hodí.

Bavíme se zde o LZPaS a tedy jediný korektní způsob, jak zde chápat majetek a vlastnictví, je ten, jak mu rozumí LZPaS. Ano, máš pravdu, že majetek je někdy chápán i šířeji, že existuje více různě širokých významů toho slova. Ale operovat v debatě o LZPaS jakýmkoli jiným významem těch slov je prostě argumentační faul. Proto tvrdím, že děláš z ocasu nohu. Protože LZPaS se baví o noze a ne o končetině, protože v některých paragrafech připisuje noze vlastnosti, které ocas prostě nemá.

"Nebo může vlastnit majetek, ale vlastnická práva je jenom jeden ze způsobů, jak vlastnit majetek,"
Ten článek zní:
"Každý má PRÁVO VLASTNIT majetek. VLASTNICKÉ PRÁVO je....."
Pokud chcete takto slovíčkařit a vymýšlet fantasmagorické konstrukce, že PRÁVO VLASTNIT není totéž, co VLASTNICKÉ PRÁVO, tak vám to opět nesedí, protože by daný bod musel znít:
"Každý má PRÁVA VLASTNIT majetek". Zákonodárce zde použil jednotné číslo, tedy se baví o jednom konkrétním právu. Z dalšího kontextu vyplývá, že to jedno konkrétní právo nazývá vlastnickým.

Ale to je vlastně vedlejší: celý Tvůj způsob hermeneutiky vlastnických práv je postavený na hlavu. Sledovat je třeba především význam celého textu a úmysl zákonodárce, nikoli slovíčkaření. Takže pokud text daného článku není v rozporu s přirozeným výkladem, že se celou dobu mluví o jednom vlastnictví a jednom právu, tak si vymejšel krkolomné konstrukce, že v jedné větě mluví o voze, v druhé o koze, a v třetí zas o voze (aniž by to zákonodárce řekl) je prostě hrubá účelová manipulace a ne korektní argumentace

"Ale „vlastnická práva“ už je speciální termín, který se odkazuje právě na legislativu."
Sorry, ale todle je fakt totální diletantismus. LZPaS SE NEMŮŽE ODKAZOVAT NA LEGISLATIVU. Protože to je jaksi součást ústavy. (Běžná) legislativa, jakožto slabší právní pramen nemůže být ani náhodou zdrojem čehokoli pro výklad ústavy, tedy se na ni ústava nemůže odkazovat. Todle co jsi napsal je fakt kravina, tady to ani nejde napsat jinak.

"Kdyby „vlastnictví“ a „vlastnické právo“ byla synonyma, nepoužívala by legislativa"
Ale ono to přece je něco jiného: vlastnictví je vlastnictví, vlastnické právo je právo popisující tento vztah. A? Plyne z toho jakkoli, že zákonodárce do vlastnictví zahrnuje cokoli dalšího??? Žití a právo na život jsou také dvě různé věci, přesto když zákonodárce říká, že lidský život je hoden ochrany, tak tím přeci nemyslí nic jiného, než že upřesňuje rozsah lidského práva na život.

Ono z Tvé "interpretace" by mj. plynuly totální nesmysly. Pokud by opravdu zákonodárce rozlišoval mezi vlastnictvím a vlastnickým právem v tom smyslu, že vlastnictví je širší souhrn práv, než jen vlastnické právo, tak by
"Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu."
znamenalo, že nepoužití výrazu vlastnictví ale pouze vlastnické právo v druhé větě je úmyslné: že v druhé větě nešel použít opět termín vlastnictví. Tedy že zákonodárce předpokládá diskriminaci ve vlastnictví nepopsaném vlastnickými právy a proto druhou větu omezil jen na menší rozsah práv. A to asi netvrdíš, že....

===

Btw. je hezké, jak když se Ti to hodí, tak protestuješ proti přesnému rozlišování: "problém je ve vašich pokusech striktně rozlišovat, jestli je něco jedna věc nebo jsou to různé věci." a když se Ti to hodí jinak, tak najednou na rozlišování (vlastnictví versus vlastnické právo) bazíruješ a vyvozuješ z toho nesmysly :-) Chtělo by to trochu konzistence.

A to je právě podstata Vaší arogance. Protože místo co byste se nad těmi argumenty zamyslel, tak hned prohlásíte, že neexistují a máte za to, jak jste mne utřel.
Za to vy, místo abyste se nad argumenty zamyslel, tak hned prohlásíte, že je to kravina a máte za to, jak jste mne utřel. Opravdu rozdíl.

Opět manipulujete významem slov, aby Vám to vyšlo. Výraz smrt v PŮVODNÍM VÝZNAMU označuje konec existence ŽIVÉHO TVORA.
Jasně, já zákeřně manipuluju významem slov, zatímco vy, když tvrdíte, že podstatné je, že musí jít o tvora. Proč když já tvrdím, že nemusí jít o tvora, manipuluji významem slov, zatímco vy, když tvrdíte, že o tvora musí jít, nemanipulujete?

Navíc tam Neruda použil metaforu, kdy opravdu o spisovateli a jeho duši psal, jako by to byl živý tvor. Takže tam použil slovo „smrt“ ve významu „zánik něčeho živého“, akorát to „živé“ nebyl skutečný živý tvor, bylo to „živé“ jen obrazně.

Ale prohlásil, akorát jsi to evidentně zapomněl, nebo si toho ani nejsi vědom.
Jasně. Zapomněl jsem to, a pak jsem hacknul Root a vymazal jsem to ze všech komentářů, aby to nikde nebylo.

"Každý autor přirozeně má absolutní monopol na autorské dílo."
Monopol je právo a pokud ho má přirozeně, pak musí být přirozené. Nemůžeš mít přirozeně umělé právo.
Kde se tam vyskytuje slovní spojení „autorské právo“? Nikde, protože jsem psal o něčem, co je svým způsobem protipólem autorského práva. Takže jsem tam spojení „autorské právo“ samozřejmě nenapsal a dal jsem si pozor i na to, aby nepoužil jiný termín z autorského zákona, např. „zveřejnění“.

Jednak implicitně tím, že tvrdíš, že je to součást práv zmíněných v čl. 11 LZPaS, Neboť z preambule a z prvního článku LZPaS vyplývá, že práva v ní obsažená jsou přirozenými právy.
Nic takového netvrdím.

Bohužel je vidět, že se v tom neorientujete, takže se ztrácíte v tom, co je majetek, co jsou autorská práva plynoucí ze zákona, co jsou „přirozená“ práva plynoucí z toho, že nějakou věc vlastním a mohu ostatním zabránit v přístupu k ní.

Nebaví mne ale pořád dokola vyvracet vaše nesmyslné interpretace plynoucí z toho, že odmítáte rozlišovat pojmy. Takže za sebe tuto výměnu končím, nikam to nevede.

"tak hned prohlásíte, že je to kravina a máte za to, jak jste mne utřel. Opravdu rozdíl."
V diskusi je korektní prohlásit, že argument druhého je špatný. Vyjádření "kravina" je jen expresivní způsob, jak to udělat.
V diskusi ovšem není korektní prohlásit, že druhý argumenty nemá, když je má (třeba i nepravdivé). To je prostě lež. Jestli nechápete rozdíl, tak je další debata na toto téma zbytečná. Jestli chápete, tak také.

"Proč když já tvrdím, že nemusí jít o tvora, manipuluji významem slov, zatímco vy, když tvrdíte, že o tvora musí jít, nemanipulujete?"
Protože v češtině je původní význam slova smrt takový, jaký je. Naučte se česky. Viz Slovník spisovné češtiny (2001):
Smrt: 1) zánik života TVORŮ, zvláště člověka, 2) zosobněný zánik života (... ve významu kmotřička smrt)
Sorry, ale todle přesně vystihuje tudle debatu: o věci evidentně nic nevíš, NEUDĚLÁŠ JEDINEJ POKUS si svoje domněnky jakkoli ověřit, ale jsi přesvědčenej o svojí neomylnosti.

"Kde se tam vyskytuje slovní spojení „autorské právo“? "
Monopol na autorské dílo je daný autorským právem, ničím jiným. Buďto hloupě slovíčkaříš, aby ses z toho vykecal, anebo Ti ucházejí základní souvislosti.

"Jednak implicitně tím, že tvrdíš, že je to součást práv zmíněných v čl. 11 LZPaS.....
Nic takového netvrdím."
Např. tvrdil jsi, cituji:
"Proč by majetková práva nemohla být majetkem, " a zároveň jsi potvrdil, že (podle Tebe) je "první věta je o majetku".
Tedy pokud tvrdíš, že majetková (autorská) práva jsou majetkem a že první věta je o majetku, pak nutně tvrdíš, že první věta je i o autorských právech, tedy citaci, kterou teď popíráš si tvrdil. Lež má krátké nohy.

"Bohužel je vidět, že se v tom neorientujete,"
To Ti fakt nezbylo nic lepšího než argumentace ve stylu: "já mám pravdu, já mám pravdu"?
Já jsem To, v čem je Tvá argumentace neudržitelná, odargumentoval (viz předchozí post). Děkuji, že takovýmto bezobsažným navážením do mne uznáváš, že nevíš, jak tuto argumentaci vyvrátit.

"takže se ztrácíte v tom, co je majetek, "
Stejný případ jako u smrti. Prostě si přesvědčenej, že víš, co je majetek (ve smyslu LZPaS). A je Ti úplně jedno, že si pro to nepřinesl jedinej argument (protože ho ani nemáš). Prostě víš, že máš pravdu. Ok. Takový argument je opravdu nevyvratitelný.

===

PS: Btw. teď jsem si všiml - krásné je, jak celou dobu tady hájíš, že odstavec o vlastnictví v LZPaS se částečně vztahuje i na tzn. duševní vlastnictví, protože má také v názvu "vlastnictví".
Přitom jsi v diskusi sám předtím tvrdíl: cituji
"On totiž ten český název – ochrana duševního vlastnictví, autorská práva – je dost zavádějící. "
Takže stavíš svoji argumentaci na názvu, který je podle Tvého názoru zavádějící.
No, máš pravdu - opravdu je zavádějící, sám jsi se chytil.

Logik: Vaše tvrzení jsem vyvrátil už v předchozích komentářích. Nemá smysl, abych je opakoval. Stejně tak nemá smysl, abyste vy opakoval již vyvrácená tvrzení, ale když vás to baví…

"Stejně tak nemá smysl, abyste vy opakoval již vyvrácená tvrzení,"
Jasně, takže já Vám dokážu citací ze slovníku význam slova smrt (čímž je zároveň dokázáno, že z názvu duševní vlastnictví neplyne nutnost bytí podmnožinou vlastnictví, což byl jeden z Vašich přinejmenším podstatných argumentů).
Přičemž tento význam jste v předchozí diskusi popíral a obviňoval mne proto z manipulace.

A Vy - místo co byste se jako slušný člověka omyl uznal a omluvil se - tak mě v odpovědi obviníte, že jen opakuji vyvrácená tvrzení? Když přitom ta citace v diskusi doteď nezazněla, takže Vaše tvrzení o vyvrácených argumentech je evidentní lež?

Na to fakt není co říct. Jen snad: to Vám to fakt není blbý se z diskuse takhle průhledně vylhávat? Odpovídat nemusíte, ale zamyslet byste se nad tím mohl.

Přičemž tento význam jste v předchozí diskusi popíral a obviňoval mne proto z manipulace.
Pořád dokola to samé. Já jsem ten význam v předchozí diskusi nepopíral. Naopak jsem se vám snažil vysvětlit, že Neruda použil metaforu. Tak k čemu to je, že vám tu předkládám argumenty, když vy je pak stejně ignorujete?

"Naopak jsem se vám snažil vysvětlit, že Neruda použil metaforu. "

Slovo metafora jste použil teď poprve. A celou dobu jste naopak OPONOVAL mému názoru, že při konstrukci pojmů je možná ANALOGIE (což je podstata metafory - viz dál) a z ní plynoucí změna významu stejně znějícího slova.Tedy že slovo "vlastnictví" v duševním vlastnictví neimplikuje to, že jde o druh vlastnictví - stejně jako duševní smrt není druh smrti.

Konkrétně jste to např. tvrdil těmito slovy:
"Pořád tam je JEDEN význam těch slov."
Metafora přitom NENÍ JEDEN význam, je to přenesení významu, což znamená jeho změnu. Tedy jsou to DVA různé významy, které jsou pouze PODOBNÉ (analogické). Viz např.
https://www.czechency.org/slovnik/METAFORA
"dochází k náhradě přímého, vlastního pojmenování pojmenováním nevlastním na základě PODOBNOSTI jejich VÝZNAMŮ"
(nikoli shodnosti jednoho a téhož VÝZNAMU, jak jsi jednoznačně tvrdil - a tedy jsi POPÍRAL, že jde o metaforu)

Pokud tedy teď tvrdíš, že jsi celou dobu mluvil o metafoře, tak buďto nevíš, co je to metafora, nebo lžeš.

===

"Já jsem ten význam [smrti] v předchozí diskusi nepopíral."
Uffff. Ať tak???
Předtím jsi psal toto, cituji:
"Proč, KDYŽ JÁ TVRDÍM, ŽE NEMUSÍ JÍT O TVORA, manipuluji významem slov, zatímco vy, když tvrdíte, že o tvora musí jít, nemanipulujete?"
Tedy jednoznačně jsi popíral, že smrt (v původním významu) jde aplikovat pouze na živé tvory a tedy jsi citovaný význam slova smrt popíral.

To si fakt nedokážeš přiznat omyl do té míry, že jsi úplně vytěsnil, co jsi předtím tvrdil? Anebo už jen prostě lžeš a myslíš, že to nějak okecáš?

Slovo metafora jste použil teď poprve.
Hm.

Podstatou metafory je přenesení významu. „Metafora“ je latinský výraz, který v češtině znamená „přenesení“. Ta vaše (libovolná) změna významu slova je nesmysl – význam jazyka je právě v tom, že slova mají nějaký význam, kterému všichni plus mínus stejně rozumí. Pokud si změním význam slova „běžet“, dám mu význam „jíst lžící“ a budu to slovo takhle používat, aniž bych někomu o změně významu řekl, nikdo mi nebude rozumět.

Metafora přitom NENÍ JEDEN význam, je to přenesení významu, což znamená jeho změnu. Tedy jsou to DVA různé významy, které jsou pouze PODOBNÉ (analogické).
Nikoli, je to stále jeden význam, který je jen mírně posunutý.

"Proč, KDYŽ JÁ TVRDÍM, ŽE NEMUSÍ JÍT O TVORA, manipuluji významem slov, zatímco vy, když tvrdíte, že o tvora musí jít, nemanipulujete?"
Tedy jednoznačně jsi popíral, že smrt (v původním významu) jde aplikovat pouze na živé tvory a tedy jsi citovaný význam slova smrt popíral.
Stále kvoká, stále kvoká… Co je tak těžké pochopit na tom, že v tom Nerudově textu není metaforou smrt, ale metaforou je spisovatelova osobnost, jeho duše, „autorství“? Dokonce má tato metafora i speciální název – personifikace. Prostě o něčem neživém píšete jako by to byl živý tvor. Třeba můžete napsat, že vám umřel harddisk.

V té vámi citované větě jsem neřešil význam slova „smrt“. Pouze jsem psal, proč když něco napíšu já bez jakéhokoliv podpůrného argumentu, je to manipulace, ale když to samé uděláte vy, je to najednou validní příspěvek do diskuse.

"Nikoli, je to stále jeden význam, který je jen mírně posunutý."
Ano. Již jsem si všiml, že neumíte uznat omyl vůbec v ničem. Dal jsem Vám odkaz na odborně zpracovaný text, kde se mluví o DVOU, tedy RŮZNÝCH významech. A Ty arognantně, aniž bys si o tom evidentně cokoli zjistil, jen dál vršíš své smýšlenky, že žádné dva významy neexistují.

Dám Ti ještě jednu šanci ukázat, zdali jsi vůbec schopen uznat omyl.
Přečti si tuto diplomovou práci věnující se přímo metaforám:
https://theses.cz/id/xa9svz/Diplomka_Pavlas.PDF
Mnohokrát se tam mluví (v různých teoriích metafor) o tom, že nejde o jeden význam, a o novém významu metafory, např.:
"Nový význam je pak tvořen průnikem obou souborů"
"totiž indikuje použití slov v nedoslovném významu." (tj. jiném než doslovném)
"Z použití věty mluvčím jde pak jasně zjistit doslovný význam, od kterého se aktuální použití může různými způsoby lišit - metaforičnost..."
"1) Posluchač zpracuje doslovný výraz věty; 2) Na základě znalosti kontextu rozhodne,zda je tento význam defektní; a 3) pokud je doslovný význam nekorektní, použije posluchač své znalosti mluvních aktů k získání významu, zamýšleného mluvčím"
Budeš schopen se po tomto omluvit, nebo jsi beznadějný?

Navíc tam máš krásný případ hromady metafor, na kterých je vidět, jakou tvrdíš s odpuštěním pitomost. Např. věta "Irák je Vietnam".
Chceš snad tvrdit, že původní význam slova Vietnam je <válka, kde má útočící země velké ztráty>? Těžko, že..... Použitím slova Vietnam v metafoře evidentně člověk myslí jenom některé konkrétní aspekty Vietnamské války, což dává slovu Vietnam úplně jiný význam, než ve větě Vietnam je v Jihovýchodní Asii.

"Pokud si změním význam slova „běžet“, dám mu význam „jíst lžící“.... nikdo mi nebude rozumět"
Ach jo. Asi padesátkrát jsem v minulých postech zmínil to, že metafora stojí na PODOBNOSTI. A ta PODOBNOST, nikoli IDENTITA (která by tam musela být, aby šlo o jeden význam) je to, co umožňuje lidem metafoře porozumět.
Takže toto je další z Tvých nekorektních argumentů, tentokrát falešné dilema. Aby lidé metafoře rozuměli, tak není nutné, aby byl význam stejný aby lidé rozuměly, stačí aby byl v (pro daný kontext podstatných) znacích podobný.
Opět viz daná práce: když řeknu, že Karel je lev, tak fakt nemyslím, že má hřívu a žije na savaně, že.....

======

"V té vámi citované větě jsem neřešil význam slova „smrt“
Fakt chceš tvrdit, že jsi tam ve stručnosti (abys poukázal na to, cos řešil) neshrnul jednoduše rozdíl mezi našimi stanovisky? Fakt se chceš ztrapňovat takovejdlema školáckejma výmluvama?

Na druhou stranu Ti blahopřeji. To vyjádření je svým způsobem uznání, že jsi napsal kravinu, jen hodně zaobalené. Takže vlastně první uznání omylu za celou dobu.

"Co je tak těžké pochopit na tom, že v tom Nerudově textu není metaforou smrt, ale metaforou je spisovatelova osobnost, jeho duše, „autorství“? "
Klasika, čím útočnější vyjádření, tím horší argument.
Výraz duše a smrt jsou nekompatibilní. Duše (ve smyslu osobnost autora) prostě nemůže umřít. Pro to, aby tento výraz vůbec dával dohromady smysl, tedy prostě musíš změnit význam aspoň jednoho z těch slov: buďto musí být duše tvor, nebo rozšířit pojem smrt na (např.) "zánik".

Pominu tedy teď to, že citace Výše Tě usvědčuje, že předtím jsi se snažil rozšiřovat (přinejmenším i) význam slova smrt a teď lžeš, že ne. Koneckonců, ono těch sporů s tím, co tvrdíš teď a předtím by se dalo najít víc, např. teď tvrdíš, že personifikuješ, tedy ZOSOBŇUJEŠ, přitom předtím jsi výslovně tvrdil, že o smrt OSOBY nejde. Ale to jen tak na okraj.

Především:
1) Tvůj nový postoj v diskusi platnost mého argumentu vůbec nemění. Pořád jsi použil metaforu a tím si změnil význam slova. Jen prostě teď neměníš význam slova "smrt" ale "význam slova "duše".

Pokud by totiž nebyla smrt metaforou, pak je to výrok nikoli o "reláné" duši, ale o "personalisované duši" (jenom ta může nemetaforicky umřít). To je ovšem jiný pojem, než (původní) "duše": pro ni např. neplatil predikát "X může umřít". Tedy opět došlo ke změně významu pojmu. V takovém případě by výrok byl o jiném pojmu, než o (původní) autorově duši. Ta prostě umřít nemůže.

2) Podstatnější ovšem je, že ve snaze se z toho vykecat si jen vyprodukoval další omyl. V dané větě je smrt nutně metaforou, NEZÁVISLE na tom, jestli je duše personifikovaná nebo ne. Pleteš si totiž pojem (tedy to, o čem reálně sdělení je) s uměleckými prostředky, kterými jsou tyto pojmy vyjádřeny.

Neruda totiž evidentně chce něco vyjádřit o REÁLNÉ DUŠI (ať už tím myslí co myslí), a nikoli o neexistující personifikované duši - ta je jen uměleckým nástrojem jak danou věc vyjádřit, nikoli subjektem sdělení. Spojení "duševní smrt" po odstranění všech metafor se dá vyjádřit jako: <konec existence> <toho, co Neruda označuje za duši>.

Při použití pouze doslovných (bez metafor) významů nelze řici: <smrt><toho ,co Neruda označuje za duši>, protože - na tom jsme se již shodli - <toho, co Neruda označuje za duši> není tvor a umřít prostě nemůže.
Tedy shluk písmen "smrt" v tomto slovním spojení prostě neoznačuje pojem <smrt>, ale pojem jiný (byť třeba nadřazený pojmu smrt). Proto ke změně významu slova smrt došlo a smrt je zde jen metaforou.

Bláznům se nemá odporovat, takže uznávám, že „metafora“ znamená použití slova v novém, naprosto odlišném významu od významu původního. Takové použití totiž velmi pomáhá srozumitelnosti komunikace a každému je hned jasný ten nový význam slova. Ve větě „spokojenost je duševní smrt spisovatelova“ tedy Neruda slovo „smrt“ použil v úplně novém významu, označil jím takový ten drát, kterým se v motoru v automobilech měří výška hladiny oleje.

Jinak je hezké, jak si neustále stěžujete, že neumím uznat omyl, přitom ten omyl může být i na vaší straně. Zatím jste nepřinesl žádný pádný argument, místo toho pořád hledáte nějaké vytáčky. Ale když vy tvrdíte, že jsem nějaké slovo použil v daném komentáři poprvé, a já vám dám odkaz na předchozí použití (což je podle mne dost objektivní argument), najednou o uznávání omylů nic nevíte. Skoro to vypadá, jako byste spíš chtěl, abych uznal, že vy máte vždycky pravdu.

Howgh.

Jestli Ti to udělá radost, tak ano, že jsi použil tu metaforu už předtím jsem si opravdu nevšiml a tedy to nenapsal dobře.
Ale jaksi se pleteš v tom, že mi dělá problém to uznat. Nedělá. Jen jsem prostě na ten úvod zapomněl reagovat, protože jsem rešil jádro sporu a v daném kusu se žádný faktický argument neřeší a to, že jsem si toho nevšiml nemá žádný vliv na platnost mé argumentace, takže jsem se mu moc nevěnoval a zapomněl jsem na něj pak v odpovědi reagovat. To je celé.

Takže já Ti klidně výslovně uznám, že tady jsem se spletl, pokud o to evidentně tak stojíš.... nicméně to, že máš takto potřebu vytahovat, když si konečně našel něco, co se mi povedlo nenapsat správně, tak to ukazuje, že to nejsem já, kdo tady má potřebu si tahat triko. Navíc když opět demagogicky překrucuješ: Já Ti nevytýkám, že jsi něco napsal špatně, to se povede každému. To, co Ti především vytýkám je, že když Ti někdo dokáže, že jsi se v něčem mýlil, tak místo uznání omylu začneš používat lhát, urážet a používat argumentační fauly, aby sis nemusel přiznat omyl. Jako i v tomto Tvém posledním postu:

"Zatím jste nepřinesl žádný pádný argument,
Jasně: Dám Ti (např. mezi x dalšími argumenty) citace z diplomové práce, kde se naprosto jasně mluví o dvou různých významech metafory (původním doslovném a "novém"), ale žádné pádné argumenty jsem nepřinesl.
Co víc by sis představoval, než argumentaci odborným vědeckým textem na dané téma? Hlas Všemohoucího shůry? I ten bys určitě "nějak okecal", žejo?
Fakt Ti není hloupé lhát tak průhledně?

"místo toho pořád hledáte nějaké vytáčky"
To co tu provádíš je ta úplně nejprimitivnější forma demagogie, kdy cokoli, co se Ti nehodí do krámu prohlásíš za vytáčku (, kteoru se není třeba zaobírat).

"Neruda slovo „smrt“ použil v úplně novém významu, označil jím takový ten drát, "
Jasně. Když neumíš vyvrátit, co druhý opravdu tvrdí, tak to jde vždycky alespoň překroutit, udělat z toho karikaturu, a pak to už vyvrátit jde, že?
Celou dobu tvrdím, že metafora má sice JINÝ význam, ovšem tomu původnímu doslovnému podobný. Tedy lžeš, když se mne snažíš vmanipulovat do toho, že tvrdím, že ten druhý význam ničím nesouvisí s tím starým.
Proto je zároveň celý tento Tvůj argument jen "argumentačním faulem".
Btw. na tento argumentační faul jsem Tě již upozorňoval. Takže zároveň toto je z Tvé strany klasický "kolovrátek": kdy místo toho, co bys reagoval na argumentaci, tak dokolečka opakuješ to samé.

"Bláznům se nemá odporovat, "
Takže jsme dospěli do klasického závěru diskuse. Vždy když dojdou argumenty, tak jsou ještě po ruce lži a urážky a snaha vyhrát nad druhým aspoň výsměchem. No, vizitka je to Tvoje, ne moje.