Firmy i obyčejní uživatelé Internetu se spamu děsí více než hackerů. Ukazuje to průzkum provedený magazínem Silicon mezi čtenáři. Průzkumu se zúčastnilo přes 2800 čtenářů a viry považuje za největší hrozbu přes 71 % z nich. Přesto je zařazení spamu mezi největší hrozby pro uživatele dosti překvapivým trendem, zvláště, když hackeři (crackeři) jsou řazeni až za něj. Největším nebezpečím však každopádně není ani spam, ani hackeři, jsou jím viry.
Co nás čeká a nemine?
Podle Enrique Salema, CEO firmy Brightmail, která vyvíjí a prodává antispamový software, zahyne spam během tří let na úbytě. V současné době připadá na spam cca 50 % veškerého e-mailového provozu a lze očekávat, že jeho objem vzroste až na cca 65 %, během několika málo měsíců. Mezitím však již výrazně vzroste nasazení protispamových filtrů, snad i příslušných zákonů, a tak by mělo poté množství spamu začít rychle klesat. Podle pana Salema pak klesne míra spamu až pod přijatelných 5 %, kdy již přestane být důležitým tématem. Doufejme, že se nemýlí, protože jiný článek nadhazuje maličko jinou perspektivu.
Tentýž průzkum zmíněný v úvodu totiž ukázal, že většina uživatelů již dostala spam na mobilní telefon či jiné zařízení. Přesněji 2/3 uživatelů odpověděly, že se již staly obětí „mobilního spamu“. Vzhledem k tomu, že operátoři již nějakou dobu pracují na tzv. „personalizaci“ svých služeb, kdy by bylo možné zasílat určité zprávy jen vybraným uživatelům, není riziko mobilního spamu nízké. Tato možnost je totiž pro inzerenty velice lákavá. Představte si mikrocelu (miniaturní BTS pro mobilní telefony systému GSM) v obchodním domě, která zákazníkům v dosahu pošle na mobil smsku se slevou na zboží, kterého se zrovna obchod potřebuje zbavit. Případně jedete po dálnici a při průjezdu kolem reklamního billboardu dostanete na mobil textovku s reklamním textem. Nemluvím zde o sítích budoucí generace, kde se spam zdaleka nemusí omezit jen na textové zprávy.
Vzhledem k povaze mobilních telefonů či různých komunikátorů může být mobilní spam mnohem rušivější než ten emailový, nehledě na omezené kapacity paměti těchto přístrojů. V PC se i 500 spam-mailů denně ztratí, ale uživatel mobilu by byl nucen spamy neustále mazat, aby měl vůbec místo na chtěná data. Mimochodem, Eurotel již spamuje zcela oficiálně a bohužel legálně a ve velkém. Reklama, kterou do svých smsek přikládá, je totiž odsouhlasena jen odesílatelem, zatímco příjemce je přiloženou reklamou jen obtěžován. Každopádně spam na mobilní zařízení je uživateli považován za mnohem více obtěžující než spam emailový, což ukázal opět zmíněný průzkum.
Co s tím?
Poněkud zneklidňující řešení navrhuje článek The Ovum View: Is email worth the hassle?. Autor soudí, že pracovní e-mail ve skutečnosti většina lidí vůbec nepotřebuje. Lidé jej rádi mají k dispozici, ale skutečná potřeba pro to, aby na jejich počítači byl, ve skutečnosti chybí. Z toho plyne i možné řešení, tedy přestat mail používat. Mluví se pochopitelně o zaměstnání, neboť podniky stojí spam velké peníze na produktivitě zaměstnanců i na poplatcích za připojení do internetu. Mlčky je bráno za samozřejmé, že doma má na spam každý dost času a není třeba se tím zabývat. No, myslím, že tudy cesta nevede, strkat hlavu do písku není prostě tím správným řešením, i kdyby skutečně e-mail na pracovišti potřeba nebyl.
Další nabízené řešení plyne z článku ‚Spam is in the eye of the beholder‘. Autor se zamýšlí nad tím, co vlastně je chtěný a nechtěný, vyžádaný a nevyžádaný e-mail. Zda ve skutečnosti vlastně nějaký spam vůbec existuje. Protože na každém spamovém emailu lze najít něco zajímavého a tudíž chtěného, vlastně nelze téměř žádný e-mail označit za „úplně nevyžádaný či nechtěný“. Relativita je sice pěkná věc, ale stejně jako mezi bankovkou a záchodovým papírem, je mezi spamem a chtěným mailem dost podstatný rozdíl. Nicméně z článku plyne jedna podstatná věc. Je totiž velmi těžké postihnout podstatu spamu tak, aby na ni bylo možné aplikovat zákony.
Rozumné řešení tedy nabízejí zákony? Jak se to vezme. S přihlédnutím k předchozímu odstavci a k tomu, že například britští zákonodárci si ještě dnes pletou spam a Spam (masová konzerva), nevidím ani tuto možnost příliš optimisticky. Zákony vznikají velice pomalu a jejich pružnost je značně omezená. Navíc zákony platí až na výjimky pouze v rámci jednoho státu a pro spamery není problém se fyzicky či virtuálně přesunout do zahraničí. Podobně, jako existují daňové ráje, nejspíše vždy budou existovat země, které budou jakýmisi spamovými ráji. I kdyby tedy několik zemí vytvořilo geniální zákonná pravidla proti spamu a spamery by trestaly supertresty, nejspíše by to v celkovém měřítku moc nepomohlo, jen by se podpořila „spamová turistika“.
Dobrou možností se ukázala cesta, kterou nedávno kdosi navrhl. Nápad říká, že by měli být postihováni především inzerenti, a nikoli ti, kdo spam na jejich objednávku rozesílají. Kontakt na zadavatele reklamy je totiž velmi snadné zjistit, je přeci obsažen v každém spamu. Bohužel tato možnost je tak inteligentní a přímočará, že na 99 % nemá šanci uspět, bylo by to prostě moc jednoduché a nikomu by to peníze nepřineslo.
A z toho tedy plyne co?
Nejspíše vznikne stejně schizofrenní situace, jaká již panuje na poli virů a antivirů. Místo, aby byly pořádně ochráněny cílové počítače vlastnostmi operačního systému, jsou vyráběny jakési antivirové prostředky, zatímco samotné systémy zůstávají beze změn. Můžeme se tedy zřejmě těšit na vznik samostatného odvětví (pokud již neexistuje). Produkty odvětví antispamových produktů budou spam potírat za peníze uživatelů. Já jen doufám, že reklama na zaručeně nejlepší antispamové produkty mi nebude chodit do inboxů jako spam. (to už se děje. pozn. redakce)
A pokud budou tyto produkty dobré, nejspíše se potvrdí i předpověd pana Salema a množství doručeného spamu klesne pod 5 %. A nakonec tak budou všichni spokojeni. Inzerenti dostanou do oběhu své reklamy, spameři dostanou zaplaceno za jejich šíření, antispameři dostanou zaplaceno za jejich likvidaci, odborníci nospammail-recoveristi dostanou zaplaceno za záchranu chtěných mailů z balíku e-mailů zahozených antispamovými produkty, zákonodárci dostanou zaplaceno za žvanění o zákonech proti spamu a uživatel … koho zajímá uživatel. Když má dost peněz na počítač, tak musí mít dost peněz i na potírání spamu, nebo ne?
