To je vejce a slepice - bylo to jednoduché, bo kompilátor byl úplně tupý a všechno měl v paměti. Takže assembler, aniž by mu rozuměl, nemohl nic rozbít (myšleno aktuální kontext registrů).
Dnešní kryptické zápisy jsou nutné, aby si kompilátor mohl udržet alokace registrů, které ten kousek assembleru nepoužije.
intrinsic jsou dalším krokem, sice s menší kontrolou, ale kompilátoru nechávají ještě větší volnost.