Koprocesor pracoval asynchronně k CPU.
FWAIT "za" by zbytečně vynucoval plnou serializaci instrukcí, FWAIT "před" umožňoval maximální paralelizaci FPU s CPU.
Většina instrukcí měla WAIT implicitní, u pár výjimek byla volba.
Dalším efektem WAITu bylo vynucení volání handlerů FP výjimek (když byly povoleny), v tomto místě byla zaručena přerušitelnost + pokračovatelnost, předchozí FP instrukce byly již dokončeny a další ještě nezahájeny.
Koprocesor škudlil čekající výjimky ve stavovém registru a bez WAITu byly doručeny až na další FP instrukci.
FWAIT na 387 byl potřeba jen když koprocesor zapisoval výsledek/status do paměti odkud si jej vyzvedával CPU jinou než FPU instrukcí.