Odpověď na názor

Přiznám, že mne tady ten assembler baví. Hlavně proto, že já si tyhle cestu prošlapával v Pascalu, a spoustu věcí prostě vyignoroval - počínaje snahou o co nejrychlejší kód.
Šel jsem cestou, kterou se neodvážím nazvat double buffering: v paměti jsem si připravil příslušné bitplány a ty, řádek po řádku, kopíroval do videopaměti.
Mělo to tři výhody:
- při přípravě jsem se nemusel zabývat přepínáním rovin,
- při kopírování jsem přepínal jen na začátku řádku (každého bitplane),
- mohl jsem snadno pracovat s okny menšími, než byla celá obrazovka.