Na Linuxu lidé nejsou moc zvyklí hrát hry, především kvůli malému zastoupení populárních simulátorů a stříleček. Ovšem když se nějaká, i méně kvalitní „zlodějka času“ najde, určitě se bez ní vášnivý, ale i sváteční hráč neobejde a bezesporu ji vyzkouší. A právě absence podpory většiny nejlepších PC her na trhu dělá paradoxně platformu s tučňákem v popředí tím nejlepším, co může uživatel na svém počítači mít.
Vrácení do starých časů, kdy se 3D pařby na obrazovkách moc neukazovaly, je vlastně osvobození, nikoli smůla nebo zákaz, či jak tomu dnešní teenageři říkají. Je to svoboda, která se nám snaží do života podstrčit mnohem více volného času a reálného myšlení.
Linux není pro pařany, občasného hráče uspokojí
Dnešní Linux se od toho včerejšího samozřejmě liší. A to stále lepší výbavou a ve spolupráci s předními herními vývojáři i kvalitnějšími herními kousky. Jestliže používáte jednu z posledních vydaných verzí oblíbené distribuce, setkáte se s širokou škálou herních kategorií již v instalačním menu. Tu lze taktéž rozšířit, pokud vám nebude vadit nějaká ta utracená koruna navíc.
A když už se nějaká kompatibilní 3D hra objeví, je věc hardwaru, jak se s ní vypořádá. Pro novější hry budete potřebovat slušnou moderní grafickou kartu s akcelerací, s níž je velká pravděpodobnost, že váš počítač rozjede i ten nejnáročnější software. Také se ale nevylučuje ztráta kvality. Avšak s proprietárním ovladačem grafiky třeba od nVidie se dostanete opět na původní hodnoty.
Star Trek mód ve hře Vega Strike
Noví uživatelé možná ještě nevědí, že v rozhraní najdou několik již předinstalovaných her. Například nová verze Ubuntu přivedla mezi komunitu hned několik zajímavých her, a to včetně alternativ sudoku, tetris či solitaire. Nechyběly ale ani miny a další. Pro Ubuntu je možné sehnat řadu dalších zábaviček. V roce 2010 jich ještě bylo kolem pěti set. Nyní počítejme s ještě vyšším počtem. Mezi nimi nechybí simulátory, stolní, role playing či karetní a sportovní hry. Pojďme se společně na nějaké podívat a zhodnotit jejich možnosti.
Pokud se vám líbil třeba Mario Bros či Donkey Kong vyvinutý společností Nintendo, pak by se vám měla zamlouvat i trochu podobná hra Super Tux. Tento typ hry zahrnuje aktivity kolem sbírání předmětů nebo vyhýbání se nebezpečí. Ovládání je jednoduché, šipky totiž stále neznají výhodnější náhradu. A co je jedna z největších výhod? Možnost instalace jak na Linux, tak Mac OS X či Windows.
First-Person střílečky
Jaká kategorie se zdá být na technické požadavky jedna z nejnáročnějších, jsou střílečky. Tam je totiž herní rozšíření nadmíru velké a nějaký slabší stroj ještě z minulého století či samého začátku následujícího by hru dnešního kalibru prostě neutáhl. Nejvíce se vyžaduje vysoké rozlišení grafiky, což ne každý má. Jedna z nejžádanějších her současnosti i minulosti je bezpochybně Open Arena.
OpenArena
Jde o podařenou otevřenou alternativu hry Quake 3. Myšlenkou této first-person střílečky je zabíjet padouchy, než zabijí oni vás. Nejde ve skutečnosti o nic drastického, ale mladší hráči by i tak s rodiči mohli mít menší problémy.
Real-Time strategie
Chcete-li si zahrát realtimovou strategii, měli byste si nejdříve najít nějakého kamaráda, který vás to po internetu trochu naučí. Pokud si nepotrpíte doslova a do písmene na nejnovějším software, určitě vám bude stačit na rozehřátí Warzone 2100.
Warzone 2100
Pro představu, jde o něco podobného jako Total Annihilation, což je jeden z průkopníků RTS 3D her původně vyvinut pro Mac OS X a Windows. Pokud jste na to ještě nepřišli, jedná se o multiplayerovou hru, tudíž nebude problém si ji zahrát s kamarády nanečisto a teprve poté se rozjet na složitějších serverech. Podle mnoha začátečníků i pokročilých je Warzone 2100 celkem složitou hrou.
Arkády
Další kategorie, která je oproti ostatním o něco rozšířenější a obecně zahrnuje velké množství her i pro herní konzole. Jako příklad můžeme uvést nenáročnou zábavnou arkádu Super TuxKart. Dá se o ní říct, že je svým žánrem nakloněná spíše k automobilovým závodům, ale grafickým zpracováním na ně zdaleka nemá. Hráčů (závodníků) se může najednou zúčastnit několik, standardem jsou však čtyři. Módů je ale o něco víc, a tak si každý vybere dle svého.
Super TuxKart
Nenáročných her je opravdu spousta, v praxi víc než těch náročnějších. Mezi ně by se dal řadit ještě Neverball. Opět se jedná o arkádu, tentokrát ale pouze pro jednoho hráče. Ve hře je nutné v roli míče sbírat mince a plnit tak levely, jimiž se dostanete blíže k dovršení posledního úseku. Ani snad nejde o moc povedenou hru po grafické stránce, ale uživatele dokáže přimět k hraní na dost dlouho. V tom je kouzlo starších her. Jinak pro zájemce máme informaci, že ke správnému fungování bude potřeba opět proprietární ovladač grafické karty.
Simulátory
Nakonec se dostáváme ke snad nejoblíbenějšímu hernímu žánru, kterým není žádný jiný, než simulátory. Tento kategorijní okruh obsahuje sice asi nejkvalitnější hry, ale bezpochybně se s nimi moc času neušetří. Naopak, čím větší tahák, tím hůře se od něj hráč dostává pryč. Pokud pomineme giganty simulátorů, jako je například Racer, Flight Gear, Vega Strike či VDrift, dostaneme se k hůře ceněnému softwaru. Co dokáže opravdu zabavit a přitom neukrást hromadu času, je kupříkladu Reaper. Je to hra s vesmírným základem, v němž se svým korábem plníte úkoly a využíváte několika dobrých možností.
Racer
Na zmar není ani výtvor pod názvem Airbus A340 Glass Cockpit nebo Search and Rescue, kde je nutné zachraňovat s pomocí vrtulníku lidi uvězněné v cílové rovince před smrtí. Všechno to jsou hry, s nimiž je v rukou hráče se zabavit, ale ne na dlouho, což je výhoda. V dnešní době je opravdu na škodu strávit většinu svého života u monitoru a klávesnice. Občas by mě zajímalo, proč uživatelé Windows neuvažují o Linuxu. Vždyť se zbaví nejen zlodějů času, ale také virů, spyware a dalších věcí, které na realitě moc nepřidávají.
