Apple přechází na vlastní ARMy
Tohle ohlášení, které je staré pár dní, by bývala byla pecka, kdyby si oněm neštěbetali vrabci na střeše už pár let. Jobs vždycky citoval Alana Kaye, který tvrdil, že společnost, která to myslí vážně se softwarem, by si měla vyrábět vlastní hardware. Jobs zcela jistě směřoval firmu Apple k tomuto ultimátnímu cíli, kterým se nakonec v těchto dnech ukazuje sice značná nezávislost, ale stále určité područí dvou (případně tří) firem, na kterých bude Apple i po přechodu na ARM závislý.
Alan Kay
Tou první je ARM. Sice jde o firmu, která je již tradičně známá tím, že licencuje prakticky komukoli prakticky jakoukoli svoji CPU či GPU architekturu a věci související. Tímto má Apple sice celkem jisté, že nemusí opravdu vyvíjet vlastní CPU architekturu (což ve světě x86 umí pořádně dvě, možná tři firmy (pokud započítáme VIA)). Volí ARM, protože s ním mají jeho inženýři letité zkušenosti z iPhonů a iPadů, RISC-V by zde byl poněkud větším oříškem a případný odchod od x86 by nepochybně nenastal v roce 2020. Ale co když ARM jednoho dne přestane poskytovat cokoli?
Druhou firmou, na které je Apple životně závislý a bez které se v nadcházejících letech neobejde, je TSMC. Ta jediná na této planetě je schopna vyrábět pro Apple 7nm FinFET/EUV, případně 5nm FinFET/EUV čipy. O schopnostech jejích expertů ve vývoji výrobních procesů si Apple může jen nechat zdát. Stejně tak si může jen nechat zdát o tom, že by jeho lidé byli schopni vyrobit dostatečně výkonný zdroj EUV světla – takových zdrojů běží na této planetě jen několik kusů a umí je vyrobit jen a pouze nizozemská ASML. Závislost Applu na TSMC je s ohledem na současný drobný skluz Samsungu taková, jaká je třeba u České pošty na státních dotacích.
Proč Apple přechází, by vydalo na samostatný článek. Jen v rychlosti tedy shrňme ty zjevné hlavní důvody. Prvním je stejný důvod jako u odchodu od PowerPC před 15 lety: Intel není schopen dodat nové procesory. Procesory, které nepochybně Applu před pár lety slíbit. Víte které, takové ty 16jádrové 10nanometrové s TDP pod 100 W. To umí jen AMD, ale pro ni je nejspíš Apple v současné situaci příliš velké sousto (ostatně AMD je ve výrobě závislá taktéž na TSMC, a tak s Applem sdílejí společného chlebodárce, či spíše křemíkodárce a jeho ne-nekonečné výrobní kapacity).
Dalším důležitým důvodem je sjednocení platforem a uzavření počítačů typu Mac do vlastní bubliny, kde se OS a železo správně doplňují a obsahují funkce určené nejen k zabezpečení čím dál tupějšího uživatele před hrozbami proudícími z internetové přípojky, ale zejména funkce, jejichž cílem je tomuto uživateli ještě lépe „dojit peněženku“. Uvidíme v nadcházejících letech, jak moc velká změna to bude.
Každopádně IT svět má poměrně zvláštní tendenci sledovat Apple a kopírovat jej v trendech. Neplatí to samozřejmě v univerzální podobě, ale často to, co udělal Apple, se v budoucnu stalo pokud ne přímo standardem, tak de facto standardem. Nechtěl bych být v kůži šéfa vývoje procesů v Intelu, až mu Bob Swan položí otázku, jak má tohle vysvětlit na valné hromadě.
Nejvýkonnější superpočítač světa jede na ARMech
Apple ale nestaví superpočítače. Ty stavějí úplně jiní lidé a rozhodují se ve volbě komponent úplně jinak. Proto v tomto poměrně opožděném oboru nyní konečně sílí pozice AMD a zejména jejích procesorů EPYC – Intel zkrátka nic tak dobrého nemá a hned tak mít nebude. To víme stoprocentně.
Nejnovější superpočítač s nejvyšším výkonem na světě ale nepoužívá EPYCy místo Xeonů, stavitelé sáhli pro procesorech Fujitsu A64FX s ARM jádry. Zdá se tedy, že už neplatí ono obecné, že ARMy neumí adresovat dostatečné množství paměti, neumí rozsáhlou komunikaci s dalšími nody atd. V superpočítači Fugaku běží 7 miliónů ARM jader a o celkovém výkonu tohoto stroje si mohou Xeony nechat jen zdát (peak je 513 854,7 TFLOPS při 28MW spotřebě, nejbližší Xeonový stroj je aktuální pětka, Tianhe-2A s výkonem 100 678,7 TFLOPS při 18MW spotřebě, ale nesrovnávám vůbec GPU).
Každopádně z hlediska architektur CPU je na prvním místě žebříčku ARM, na druhém a třetím IBM POWER, na čtvrtém čínský Sunway a až pak první x86 stroje (mezi Xeony už jsou zaklíněny i ty EPYCy).
Může být Intel na ústupu?
Odpověď na otázku je jednoduchá: kdyby nebyl na ústupu a jeho procesory stále vládly světu svými špičkovými vlastnostmi, proč by horní příčky opanovaly jiné firmy, proč by jej opouštěl Apple, proč by tolik firem volilo AMD EPYC / Threadripper, proč by výrobci notebooků nasazovali Ryzeny 4000?
Samozřejmě, že pozice Intelu klesá. Jen to zatím není přes ty letité smlouvy moc vidět. To, co teď Bob Swan svými trapnými projevy a jeho podřízení svými skoro-podvody v prezentacích dělají, je damage control jako vyšitá, ne nepodobná přeci jen elegantnějšímu bruslení na lámajícím se ledu v podání někdejšího krizového šéfa AMD Roryho Reada.
Intel prohrává s AMD, prohrává s ARMem, prohrává s továrnami Samsungu, továrnami TSMC. Tuhle situaci ještě nikdy nezažil, sic v dobách Pentia 4 k ní až tak daleko nebylo. Intel to v minulosti zkusil v mobilech a neuspěl. Atomy se zatím drží, ač možná v Číně přijde zlom, ale drží. GPU v tomto století nejdou, nejdou nejdou (uvidíme, co Xe). Ale vždy měl stálici v podobě x86. Tato stálice je nyní v ohrožení, protože její vitální cyklus vývoje už 5 let přešlapuje na místě, zatímco veškerá konkurence letí vpřed.
Musíme ale ještě vyčkat na jeden důležitý faktor: jaké objemy výroby dokázala AMD urvat v TSMC pro nadcházející měsíce. Toto je jediná klika Intelu, že AMD nemůže nikde na světě vyrábět takové objemy svých procesorů, aby mohla Intel nahradit.
AMD se přitom vyčerpává šíří záběru. Tam, kde Intel nemá jediný procesor v konzolích, zásobuje AMD jak Xboxy, tak Playstationy. Tam, kde Intel má malá integrovaná GPU a možná – zdůrazňuji možná – přijde s něčím větším v nadcházejících měsících, odčerpává AMD ze svých nasmlouvaných kapacit na hromady Radeonů pro hráče a také pokročilejší procesory typu APU v relativně velkým GPU uvnitř.
Poptávka dál a dál (po)roste
Jedno je jisté: poptávka dál poroste. V ultramobilním, mobilním, desktopovém, serverovém i HPC segmentu. Kdo ji dokáže uspokojit nejlíp, vyhoupne se nahoru. Tak jako před časem AMD s Ryzeny, Threadrippery a EPYCy, tak jako ARM nyní v superpočítačích, tak jako ARM v telefonech, tak jako AMD v konzolích.
Lidstvo bude stále více a více konzumovat a stále více a více vyžadovat přístroje a zařízení, které jim to umožní. Pesimisté dodávají, že už nyní víme, že tímto ono lidstvo stále víc a víc blbne, ale to by bylo na jinou debatu. Podstatná pro Intel, platformu x86 a v příští dekádě pro nás všechny, je jedna pointa:
Před mnoha lety, za z dnešního pohledu pomalých procesorů, jste potřebovali výkonný kanón s velkou ráží i na běžné úlohy: nejprve třeba 386 (nebo něco ekvivalentního třeba od Motoroly) na běh OS s GUI. Později třeba 486 či Pentium na Office. Později třeba Athlon na 480p XviD, později zase Core 2 Duo na 1080p x264.
ARM zkrátka nikdy nedokázal plnit soudobé potřeby softwarovou cestou, tedy za pomoci aplikace využívající CPU. To, že dnes utáhne telefony se 108Mpix foťáčkem a 8k videem, je dáno tím, že na různé účely má haldy koprocesorů – podobně jako svého času třeba Amiga 500 excelovala díky koprocesorům. Tehdy se více tvořilo, dnes se více konzumuje. A na konzumaci stačí i malý armík s koprocesory inside, netřeba nám intel inside. Zato když chcete třeba tříhodinový záznam z diktafonu uložit do Opusu, tak opusenc to zvládne na x86 Pc za chviličku, zatímco aplikace záznamníku pro Android to na telefonu chroupá do Opusu třeba hodinu, protože ten čip je pomalý a nemá hw akceleraci pro kompresi formátu Opus.
Výše uvedené tedy platí dodnes. Na současných x86 procesorech spíše utáhnete nějakou mezní realtime kompresi videa do (například) AV1, zatímco na ARMu ve stejné kvalitě (rozlišení, nastavení komprese) nikoli – buď musí mít koprocesor, nebo musí jít kvalita výrazně dolů (např: 2160p → 720p). Není podstatné, nakolik je toto reálný scénář.
Jen na tom ilustruji, že procesory rodiny x86 – dnes bychom spíše měli říkat amd64 – jsou onen kanón na vrabce, bez nějž se mohou dle svého názoru obejít jen „uživatelé s iPhonem“, kteří nevidí dál než za ikonku Wi-Fi a tudíž netuší, co pohání všechna ta datacentra po celém světě, díky nimž mají ten falešný pocit, že všechno na světě zvládnou díky úžasnému výrobku pana Jobse.
Jenže můj názor je nepodstatný a jak ukazuje vývoj trhu, pokud si „běžní plebs“ budou něčeho žádat, klidně se změní IT svět, aby jim to poskytl. Kdo dnes vzpomene na MySpace, Cyrix, Atari Falcon, Kodak, Psion či kalkulačky HP s podporou RPN? Kdo si v roce 2050 vzpomene na Intel?
ČLÁNKY DO MAILU