Občanské sdružení Iuridicum Remedium stojí v čele pracovní skupiny, která si klade za cíl převést licenci Creative Commons do češtiny. Jelikož jedním z jejích tvůrců je Lawrence Lessig, jehož knihu Svobodná kultura právě překládáme, rádi bychom projekt podpořili. Cílem je dokončit překlad k datu uveřejnění licence, což má být na podzim (upřesníme). Prosíme proto vás všechny, máte-li čas a chuť, abyste nám pomohli přeložit a zkontrolovat zbývající kapitoly. Děkujeme všem!
Další informace:
- Rozpracovaný český překlad knihy Svobodná kultura
- Oficiální stránky CC
- Shrnující článek na Lupa.cz
- Stránky projektu
- Cíle a pracovní skupina
Následující text je další kapitolou knihy Free Culture, kterou napsal profesor práva, Američan Lawrence Lessig. Na jejím nekomerčním open-source překladu do češtiny se pracuje na stránkách wiki.root.cz/Main/FreeCulture, kde se i vy můžete do projektu zapojit (překládat, číst, opravovat). Stále hledáme překladatele a korektory! Pokud se vám následující překlad nezdá, pokud vidíte gramatickou chybu či nejasnou formulaci, upravte text přímo na stránce kapitoly. Text neobsahuje odkazy na poznámkový aparát.
Za skvělou práci na kapitole děkujeme Radimovi, Petrovi V a M. Douchovi!
Kapitola sedmá: Zaznamenavatelé
(Verze ze 13. července 2008; překlad Radim, PetrV, úpravy M. Doucha, Adam)
Jon Else je filmař. Je známý především svými dokumentárními filmy a své umění úspěšně šíří. Je také učitel a já mu jako kolega učitel závidím oddanost a obdiv jeho studentů. (Náhodou jsem dva z nich potkal na jednom večírku. Byl pro ně bůh.)
Kdysi jsem se podílel na jednom jeho dokumentu. O přestávce mi vyprávěl příběh o svobodě, s jakou se dnes v Americe vytváří filmy.
V roce 1990 natáčel Else dokument o Wagnerově operním cyklu Prsten Nibelungův. Zaměřil se na kulisáky v sanfranciské opeře. Kulisáci jsou obzvláště legrační a pestrý prvek operního světa. Během představení lenoší pod jevištěm v místnosti pro personál nebo na plošině s osvětlovací technikou. Vytváří tím skvělý kontrast ke hře na jevišti.
Během jednoho představení je Else natáčel, jak hrají dámu. V rohu místnosti byla televize. Zatímco kulisáci hráli dámu a orchestr Wagnera, v televizi běželi Simpsonovi. Else usoudil, že kousek kresleného seriálu na pozadí pomohl zachytit zvláštnost celé scény.
Po letech, když konečně získal prostředky na dokončení filmu, pokusil se ještě vyřešit právní záležitosti kolem těch několika sekund Simpsonových. Samozřejmě i těch pár sekund je chráněno autorským zákonem a v takovém případě je třeba svolení vlastníků autorských práv, pokud nejde o „volné užití“ („fair use“ – viz §30 autorského zákona) či jinou výjimku.
Else zavolal do kanceláře Matta Groeninga, tvůrce Simpsonových, aby získal jeho svolení. Groening záběr schválil. Šlo o čtyři a půl sekundy filmu na malinké obrazovce televize v rohu místnosti. Čemu by to mohlo vadit? Groening byl spokojen, ale řekl Elsemu, aby se spojil se společností Gracie Films, která program produkuje.
V Gracie Films s tím také neměli problém, ale stejně jako Groening chtěli být opatrní. A tak Elsemu řekli, aby kontaktoval Fox, jejich mateřskou společnost. Else jim zavolal a pověděl jim o klipu v rohu místnosti. Dodal, že Matt Groening k tomu již dal svolení. Jen si u nich povolení potvrzoval.
A pak, řekl mi Else „se staly dvě věci. Napřed jsme zjistili, … že Matt Groening své dílo nevlastní — nebo si to alespoň někdo [z Foxu] myslel.“ A zadruhé, Fox „po nás chtěl deset tisíc dolarů jako licenční poplatek za to, že použijeme čtyři a půl sekundy … Simpsonových, kteří pouhou náhodou běželi v rohu záběru.“
Else byl přesvědčen, že je to omyl. Podařilo se mu dostat až k někomu, koho považoval za viceprezidentku pro licenční záležitosti, Rebecce Herrerové. Vysvětlil jí, že „musí jít o nějaké nedorozumění… My žádáme o sazbu pro vzdělávací pořady.“ Herrerová řekla Elsemu, že jde o sazbu pro vzdělávací pořady. Den dva na to Else znovu zavolal, aby si potvrdil, co mu bylo řečeno.
„Chtěl jsem se ujistit, že jsem vše správně pochopil,“ řekl mi. „Ano, pochopil jste to správně,“ odpověděla Herrerová. Použití klipu Simpsonových v rohu záběru dokumentu o Wagnerově operním cyklu Prsten Nibelungův by stálo 10 000 dolarů. A pak dodala něco, co Elseho zaskočilo: „A jestli mě budete citovat, předám to našim právníkům.“ Později mu její asistent řekl: „Kašlou na to. Chtějí jen peníze.“
Else na nákup práv k přehrávání krátkého klipu z televize v sanfranciské opeře neměl peníze. Něco takového přesahovalo rozpočet tvůrce dokumentárních filmů. Na poslední chvíli před uvedením filmu Else digitálně zaměnil Simpsonovy klipem ze svého snímku The Day After Trinity, na kterém dělal o deset let dříve.
Bezpochyby někdo autorská práva k Simpsonovým vlastní, ať už Matt Groening nebo Fox. Tato autorská práva jsou jejich majetkem. Použití takto autorsky chráněného materiálu tedy někdy vyžaduje souhlas vlastníka autorských práv. Pokud by Else chtěl použít Simpsonovy zákonem omezeným způsobem, pak by musel získat svolení vlastníka autorských práv ještě před použitím díla. A na volném trhu je to právě vlastník autorských práv, kdo určuje cenu za jakékoliv užití, jehož regulaci mu zákon umožňuje. Například „veřejná produkce“ je druh užití seriálu Simpsonovi regulovaný vlastníkem autorských práv. Pokud si ze seriálu vyberete oblíbené díly, pronajmete kino a budete vybírat vstupné na představení „Mí oblíbení Simpsonovi,“ pak potřebujete souhlas vlastníka autorských práv. A ten si (z mého pohledu plným právem) může účtovat cokoliv, třeba deset dolarů nebo milion. Je to jeho právo dané zákonem.
Když si však vyslechnou příběh o Jonu Elsem a Foxu právníci, jako první je napadne „volné užití“. Elseho sotva 4,5 sekundy nepřímého záběru z epizody Simpsonových je jednoznačně „volné užití“ a nepotřebuje ničí souhlas.
Zeptal jsem se ho, proč se nespoléhal na „volné užití“. Zde je jeho odpověď:
Fiasko se Simpsonovými pro mě byla velká lekce o propastném rozdílu mezi tím, co právníci v nějakém abstraktním smyslu považují za bezvýznamné, a tím, co ve skutečnosti představuje závažný problém pro nás, kteří se snažíme dělat a vysílat dokumentární pořady. Nikdy jsem nepochyboval, že v čistě právním smyslu je to „jednoznačně volné užití“. Ale nemohl jsem na tento koncept nijak spoléhat, protože:
1. Než jdou naše filmy do vysílání, televizní společnosti vyžadují uzavření pojištění profesní odpovědnosti. Pojišťováci chtějí podrobný „soupis scén“ s výčtem zdrojů a licenčních záležitostí každého záběru ve filmu. Neradi vidí „volné užití“ a pokus o jeho uplatnění může celý průběh vyřizování žádosti zastavit.
2. Asi jsem vůbec neměl Matta Groeninga žádat o svolení. Jenže jsem věděl (aspoň podle toho, co se povídá), že Fox v minulosti hledal a zakazoval využívání Simpsonových bez licence, podobně jako George Lucas vyvolával rozruch žalobami za využívání Hvězdných válek. Proto jsem se rozhodl hrát podle pravidel v domnění, že nám tu licenci na 4 sekundy Simpsonových dají zadarmo nebo lacino. Jsem producent dokumentárních filmů pracující do úmoru za pár šupů a hrozba právního sporu je poslední věc, kterou bych chtěl riskovat, i kdyby ten spor byl předem vyhraný nebo šlo o princip.
3. Vlastně jsem mluvil s jedním vaším kolegou ze Stanfordské univerzity … a potvrdil mi, že šlo o „volné užití“. Také mi potvrdil, že Fox „by vás připravil o místo a vysoudil z vás i spodky“, bez ohledu na podstatu věci. Řekl jasně, že by nakonec šlo jen o to, kdo má víc právníků a větší peněženku.
4. Záležitosti „volného užití“ se obvykle řeší až na konci projektu, kdy nás tlačí termín uzávěrky a jsme bez peněz.
Teoreticky vzato nepotřebuje „volné užití“ ničí souhlas. Teorie tedy podporuje svobodnou kulturu a chrání před kulturou povolení. Ale v praxi funguje „volné užití“ podstatně jinak. Nejasné hranice zákona spolu s obrovskými pohledávkami při jejich překročení znamenají, že „volné užití“ je pro mnoho různých tvůrců jen krásnou představou. Právo má správný cíl; praxe však tento cíl zmařila.
Tato praxe ukazuje, kam až dospěl autorský zákon od svých počátků v osmnáctém století. Vznikl jako štít na ochranu příjmů vydavatelů proti nekalé soutěži pirátů. Stal se z něj však meč, který brání jakémukoliv užití, ať už je tvůrčí nebo ne.
