A to je přesně důvod, proč podle mne tyhle diskuse nemají smysl a je úplně jedno, jestli jde o focení nebo reprodukci hudby. V první fázi se digitální technologii vyčítá sebemenší zkreslení, ve druhé už se vypichují jeden až dva pečlivě vybrané parametry, ve kterých má původní technologie ještě navrch, ve třetí se porovnávají teoretické a v praxi zdaleka nedosažitelné parametry původní technologie s konkrétní praktickou implementací té nové; ve čtvrté už nejde popřít, že digitální technologie už reprodukuje realitu daleko věrněji, takže se provede myšlenkový obrat o 180° a prohlásí se "ale to analogové zkreslení je hezké, digitální reprodukce je studená a sterilní", což má tu výhodu, že se s tím věcnými argumenty polemizovat nedá.
IMHO je docela dobré se zamyslet, nakolik je ten "charakter" barevného podání filmů, gramofonu a nebo elektronkových zesilovačů spíš důsledkem nostalgického efektu, protože ho má člověk asociovaný s časy minulými, na které je zvykem vzpomínat s dojetím, zapomínat nebo ignorovat všechno špatné a vybavovat si jen to, co zapadá do idylického obrazu "jó, to za mých mladých časů".