Vlákno názorů k článku Technologie 20. století odcházejí: jak nám bude bez VHS, DVD, CD a disket? od občasný počítačový údržbář - CD/DVD byly super jen do chvíle než se...
-
CD/DVD byly super jen do chvíle než se prakticky ukázaly mnohé nepraktické vlastnosti - potíže s kompatibilitou filesystému, rychlost, nízká přístupová doba, trvanlivost (mnohá levná média nezůstala po letech čitelná, jiná bez problémů, o lisovaných nemluvím), postupně nedostačující kapacita...
Blbé je, že fyzické médium od té doby nic nenahradilo. Snad jedině archiv plný harddisků (životnost taky nic moc, pro archivaci nevhodné).
Cloudy nejsou řešením. Zvláště ne v době, kdy i banky tu a tam někomu zruší účet z politických důvodů. Stejně tak se může zachovat libovolný poskytovatel cloudové služby. A po poslední aféře s PayPalem, který dokonce měl tu drzost přijít s nápadem pokutování (resp. strhávání peněz) za zveřejněné názory, které nejsou v souladu s jejich politikou už asi nelze věřit vůbec ničemu a nikomu. Co člověk nemá doma pod zámkem, to mu prostě nepatří (a možná ani potom ne, byly doby, kdy se trestalo i vlastnictví knih, domovní prohlídky pro pouhé podezření z udání opět mohou přijít).
A vlastní server? Lepší než veřejný cloud, ale s ohledem na možné problémy s dodávkami elektřiny a cenou to už tak lákavě taky nevypadá.
Zmizení VHS a pásek všeobecně nelituji ani náhodou. Resp. VHS mě minuly, ale magnetofonových kazet u počítačů jsem si užil až až. Taktéž přeceňované gramofonové desky. Rád je přenechám sběratelům a muzeím.
Se obávám, aby nakonec nejlepším úložištěm dat nebyl papír. Když se uchrání od vlhkosti a škůdců, přetrvá staletí bez potřeby napájení. A nejenom na písmenka, ale i na ty fotky přenesené z filmu se hodí.
-
Ty "přeceňované gramofonové desky" jsou "přeceňované" proto, že zatímco rozdíl mezi FLAC souborem s lepším vzorkováním a CD kvalitou uslyšíte tak možná když máte fakt dobré reprodukční zařízení a fakt dobré uši, rozdíl ve zvuku gramofonové desky uslyší i polohluchej (s jistou nadsázkou, samozřejmě).
A jinak ano, papír je papír.
-
Gramofonové desky jsou citlivé na prach, velmi dobře si pamatuji občasné praskání od kdejakého téměř neviditelného smítka, co se stihlo zachytit elektrostaticky do drážky.
Gramofonové desky mají potíže s frekvenčním rozsahem a nejrůznějším analogovým rušením. Opravdu není triviální vyladit celý proces přehrávání, aby přenoska snímala vše, co je na desce zaznamenáno tak, jak má. Stačí mít opotřebovanejší jehlu, nebo přenosku špatně vyváženou (ať už celou páku, nebo třeba levý vs. pravý kanál, tj. kolmo k drážce), není snadné správně a perfektně zajistit, aby se do přenosky nepřenášel hluk z motoru, nebo vibrace z okolí, aby rychlost otáčení byla perfektně stabilní, aby zesilovač nevnášel příliš šumu do analogového zpracování signálu, aby frekvenční korekce signálu od piezo krystalu v přenosce byly správně, záznam na desce se přehráním postupně opotřebovává a ničí (byť pomalu při vhodném zacházení) atd... atd...
Mnohé potíže dnes umíme řešit lépe, některé draho, mnohé jsou dané vlastnostmi technologie a vyřešit je nelze jinak než jinou metodou záznamu.
Trvám na tom, že gramofonová deska je přeceňovaná. Protože perfektní přehrávač naprostá většina konzumentů nikdy neměla a fajnšmekr, co si pořídí skutečně kvalitní gramofon stejně tak nemá problém ukládat třeba i větší FLAC ve vyšší kvalitě záznamu (24 bitů, 192kHz... když to přeženu, to je velmi daleko za hranicí fyziologických možností člověka).
To nijak nekazí potěšení z občasného použití staré technologie. Viz např. videa od Technomoana. Ale je třeba se na to dívat objektivně. Je to technologie odpovídající možnostem doby, která byla kompletně a ve všech ohledech překonána kvalitním (zdůrazňuji!) digitálním záznamem.
... asi je jasné, že nejsem audiofil :) Ale s gramofonem osobní zkušenost mám a taky s cívkovým magnetofonem i elektronkovým rádiem.
-
Jenomže vy řešíte jenom technické ohledy. To je to. To je ale jenom část celé věci. Třeba mě i mojí ženě se zvuk gramofonu -- jeho barva a charakter -- prostě líbí. Ona technická kvalita není totéž co objektivní poslechová kvalita a ta zase naprosto není totéž co obecná poslechová kvalita. Tu určuje posluchač zcela subjektivně.
-
A to je přesně důvod, proč podle mne tyhle diskuse nemají smysl a je úplně jedno, jestli jde o focení nebo reprodukci hudby. V první fázi se digitální technologii vyčítá sebemenší zkreslení, ve druhé už se vypichují jeden až dva pečlivě vybrané parametry, ve kterých má původní technologie ještě navrch, ve třetí se porovnávají teoretické a v praxi zdaleka nedosažitelné parametry původní technologie s konkrétní praktickou implementací té nové; ve čtvrté už nejde popřít, že digitální technologie už reprodukuje realitu daleko věrněji, takže se provede myšlenkový obrat o 180° a prohlásí se "ale to analogové zkreslení je hezké, digitální reprodukce je studená a sterilní", což má tu výhodu, že se s tím věcnými argumenty polemizovat nedá.
IMHO je docela dobré se zamyslet, nakolik je ten "charakter" barevného podání filmů, gramofonu a nebo elektronkových zesilovačů spíš důsledkem nostalgického efektu, protože ho má člověk asociovaný s časy minulými, na které je zvykem vzpomínat s dojetím, zapomínat nebo ignorovat všechno špatné a vybavovat si jen to, co zapadá do idylického obrazu "jó, to za mých mladých časů".
-
Přesně tak :)
Objektivní technické vlastnosti vs potěšení ze staré technologie.
Ale právě proto nikdy nemůžeme o staré technologii, jako je gramofon napsat "Tak tohle není flame ale fakt.", nebo "...ale rozdíl uslyšíte hned. To flame není." když celou dobu jde o pocity. To jsme holt jinde.
Btw... ZX Spectrum je nejlepší počítač na světě :)
Tohle není flame, ale fakt :) -
Tak si laskavě přečtěte to, co jsem napsal ještě jednou. Nepsal jsem, že fakt je, že je něco lepší nebo horší, ale fakt je, že charakter a barva zvuku jsou poměrně charakteristické. Ostatně dokonce jsem vám to pak ještě zdůraznil v odpovědi. Vy máte nějaké problémy s chápáním psaného textu?
O pocitech jsem v souvislostech s fakty cíleně nenapsal naprosto nic. Zkuste to tedy znovu a lépe, tohle je poněkud trapné. Ale alespoň už víme, kdo ten flame vytváří dokonce naprosto z ničeho, že, třeba jen tím, že vytrvale opakuje, že je to přece flame ;-)
-
V mém věku, mám dojem, zvuk gramofonu k "za mých mladých časů" asociován fakt nemám :-D
Ja mám ten zvuk asociovaný, bolo to ako CD-čko, len to praskalo. Niektoré platne boli trochu excentrické, tak tam bol chrakteristický wobble. Bolo to lepšie z toho ohľadu, že platne boli lacnejšie :) O dynamickom rozsahu sa hádať nebudem, vtedy digitálne mastrované cd-čka boli nedostupné. Teraz sú dostupné.
-
Zbytocne je zachadzat do takych okrajovych odlisnosti. Zosilnovac pri reprodukcii by mal byt idealne neutralny a nerobit distortion. Velku rolu naopak hra reproduktor, tam sa vnasaju obrovske rozdiely vo frekvencnom spektre.
To je ako pri elektrickych gitarach ked niekto tvrdi, ze typ dreva ma pocutelny efekt a potom pri nahravani to ide cez snimac, x krabiciek, EQ, zosilnovac, mikrofon, jeho umiestnenie... Vsetko ma ovela vacsiu vahu nez prave ten typ dreva.
Su to vsetko jalove diskusie https://xkcd.com/915/
-
Jan HrachStříbrný podporovatel> Třeba mě i mojí ženě se zvuk gramofonu -- jeho barva a charakter -- prostě líbí.
A to ještě nikdo neudělal software na zkreslení zvuku aby zněl jako z gramofonu? Například jsou různé „VHS“ videoefekty, více či méně zdařilé.
-
IMHO je otázka, nakolik je to degradace materiálu a nakolik výrazně přísnější měřítko, které dnes máte. Ono to může být i tím, že to, co tehdy byla norma a navíc to na nevelkých CRT obrazovkách nebylo ani tak moc vidět, působí dnes na velkém LCD panelu naprosto strašně, tím spíš, že je člověk zvyklý brát jako normu video podstatně kvalitnější.
Na něco podobného jsem narazil, když jsem začal fotit zrcadlovkou (DSLR), začal řešit hloubku ostrosti a nastudoval si k tomu nějaké teoretické základy. Tehdy mi vrtalo hlavou, jak jsem v 80. letech mohl manuálním kinofilmovým (tj. dnešním jazykem fullframe) foťákem, kde se ostřilo ručním nastavením odhadnuté vzdálenosti na dost řídké stupnici, udělat vůbec nějakou ostrou fotku. Tak jsem sáhl do skříně a našel si jednu fotku, o které jsem si pamatoval, že se mi tehdy povedla "fakt ostrá". A hned to bylo jasné: přestože byla ve formátu 9x13, bylo na první pohled patrné, že dnešními (tedy tehdejšími, přeci už je to asi 15 let) měřítky ostrá nebyla ani zdaleka.
-
Tatáž zkušenost. Před pár lety jsem přeskenovala všechny svoje negativy i diáky, které jsem našla. Scanner byl celkem kvalitní, nedělalo mu problém zachytit zrno - a ostrost se fakt nedala s tím, co teď dávám na blbé MFTčko, nijak srovnávat.
Paradoxně mi přijde, že nejlepší kresbu měly dřevní fotky z první půlky devadesátých let ze staré Praktiky MTL5 se setovým 50mm objektivem. Možná díky kvalitnímu ostřícímu hranolu v hledáčku, který už v pozdějších autofokusech chyběl...
-
ehdy mi vrtalo hlavou, jak jsem v 80. letech mohl manuálním kinofilmovým (tj. dnešním jazykem fullframe) foťákem, kde se ostřilo ručním nastavením odhadnuté vzdálenosti na dost řídké stupnici, udělat vůbec nějakou ostrou fotku
Na ostrenie bol v zrkadlovkách taký ten ostriaci hranol. Človek namieril na nejakú rovnejšiu plochu, tá sa mu rozdelila na dve čiarky, keď sa tie dve spojili, bolo to ostré. Alebo sral na to, dal proste vysokú clonu.
Dali sa fotky robiť dobre, len to dalo veľa práce a kadejaké drbanie sa so zaostrovaním, hĺbkami ostrosti, expozimetrami. Dnes mám zero effort fotku z iphonu lepšiu :)
-
Na ostrenie bol v zrkadlovkách taký ten ostriaci hranol.
Doufal jsem, že to nemusím rozepisovat, ale asi to holt nebylo dost jasné: nešlo o zrcadlovku. Řeč je o jednoduchém foťáku za 90 východních marek, který měl průhledový hledáček, takže nepřicházelo v úvahu ani ostření na normální matnici, natož na ostřící hranol. Prostě se musela odhadnout vzdálenost a nastavit na stupnici, na které bylo něco jako 1, 3, 10 a ∞.
-
VHS vzdycky byla dost spatna technologie na hranici pouzitelnosti, takze kazdy posunuty parametr ten obraz hodne zhorsil. LTO je digitalni technologie, kvalitou dost jinde. Ale s pretacenim je to samozrejme pravda, jsou urcite plany a parametry jak to delat. Na ty zalohy se asi neda divat jako na neco, co se jednou nahraje, strci do knihovny a za 200 let to nekdo "objevi" a pouzije (to by asi resil jen zaznam do mineralu :)
