Názor k článku Tomáš Matějíček: Slax už nevyvíjím, nemůžu si to dovolit od fri - To je zajímavý problém. Setkal jsem se s...

To je zajímavý problém. Setkal jsem se s několika možnostmi:
a) programátor dělal různé věci, u kterých strávil nějaký/hodně času, a ztratil něco z to počáteční motivace.
b) schopný programátor léta dělá na programu - jako jeden a hlavní programátor, a má rodinu (už během toho), k tomu nějací další minoritní přispěvatelé. Ale má toho dost, sám přešel na něco jiného, protože se situace v této oblasti změnila (i když ne všichni to něco jiného taky potřebují/začali používat). Kdyby byl sponzor pokračoval by v tom dál. Takže tady se ten příběh podobá výše uvedenému.
c) schopný programátor léta vyvíjel pro určitou skupinu lidí velice zajímavý program, dalo by se říct jednička na trhu takových programů zdarma, ale už toho má dost, avšak, a tady je podstatný rozdíl, vidí smysl té práce, a tak hledá pokračovatele. Po škole hledá práci a nachází. V zadání stojí, že nebere kdekoho, ale někoho, kdo prokáže, že na to má. A našel. Vývoj jde dál. Sám zůstává a projekt nějak sleduje; do jaké míry se zapojuje (nebo po přestávce) znovu intenzivně zapojí, je věc budoucnosti.
Sám vidím přínos jakékoli práce pro dané lidi v tom, že se něco učí a něco se naučí. Překonání frustrace z projektu, který nikdo nepotřebuje natolik, aby měl programátor radost z desetitisíců stažení každý týden, je součást širšího přístupu k věci a hledání uspokojení a uplatnění v životě.
Řekl bych, že je dobré si zkusit vlastní projekt, a na hezkých pár projektech začal dělat jeden člověk, ale taky že význam má uvědomit si, jakou hodnotu má zapojení se do širší skupiny, kde se společně přispívá do projektu, který je tím snázeji udržitelný. Skupinová práce je jistě celkem zábavná. Není potřeba se strhat. Motivace se udržuje kolektivně za zpěvu písní... Je čas na ostatní věci, meditaci, pivo a víno, pohyb na čerstvém vzduchu... :-)