První trik je obecně velmi dobře známý, přesto se asi najdou začátečníci, kteří o něm ještě neslyšeli. Ke své obrovské škodě. Pokud jste používali Windows, určitě znáte schránku. V jednom programu si myší (či klávesami) označíte text, vložíte jej do schránky a na jiném místě v dokumentu či v jiném programu jej zase ze schránky vyberete a vložíte na zvolené místo. Určitě vás nepřekvapí, že stejnou funkcionalitu poskytuje i Linux. Jen používá trochu jinou logiku.
Text si můžete označit tažením myši při stisknutém levém tlačítku myši. Zvolený text se nějak zvýrazní kontrastní barvou. Narozdíl od Windows jej však nemusíte umisťovat do schránky, protože v ní už je. Nemusíte mačkat žádné klávesy ani klikat do menu. Příjemné, že? Když jej chcete zase ze schránky vzít a použít, opět nemusíte přecházet do menu ani tisknout klávesové zkratky (i když ty fungují). Stačí stisknout prostřední tlačítko myši. Pokud máte dvoutlačítkovou myš (zahoďte ji a kupte si třítlačítkovou!), stisk prostředního tlačítka můžete simulovat současným stiskem obou tlačítek myši.
Nejlepším na tomto principu je ale jeho univerzálnost. Tuto funkcionalitu totiž poskytuje X Window System automaticky všem svým aplikacím v grafickém prostředí a démon gpm na konzoli. Takže jej můžete použít i v aplikacích, které nemají žádnou podporu myši. Například si v shellu vypíšete obsah nějakého adresáře a myší jej přesunete do textového editoru. Nebo v textovém souboru najdete zajímavou emailovou adresu, označíte si ji a použijete ji ve vašem poštovním klientovi. Nebo při prohlížení tohoto článku najdete příklad, který si chcete hned vyzkoušet. Co uděláte? Opíšete celý příkaz do shellu nebo použijete myš a prostřední tlačítko?
Ještě bych měl napsat, že text je možné přenášet mezi jednotlivými virtuálními konzolemi (viz minulý díl seriálu). Bohužel není možné jej přenášet mezi XWindowS (zkratka X Window System :-) ) a konzolí. Pokud by se ale našel nějaký dobrovolník, který by upravil gpm i Xy, byl bych mu moc vděčný.
Dále je na řadě souborový systém Linuxu (obecně jakéhokoliv klonu Unixu). Tento text je sice určen začátečníkům, ale vysvětlovat rozdíl mezi souborem a adresářem se mi nechce. Doufám, že by to bylo zbytečné. Linux podporuje i jiné objekty, o kterých se uživatelům Windows ani nesnilo (možná snilo :-) ). Jsou to symbolické a tvrdé (hard) odkazy (linky), znakové a blokové zařízení, sokety a roury (fifo).
Se sokety a rourami se asi moc často setkávat nebudete. Slouží pro komunikaci mezi procesy. Používají je například databáze (MySQL), KDE i XWindowS. Najdete je obvykle v adresáři /tmp či někde v hloubi adresáře /var. Nedoporučuji mazat je. Velice zajímavými objekty jsou bloková a znaková zařízení. Linux je používá pro přístup k hardwaru a některým službám. Jejich obvyklým umístěním je adresář /dev. Najdete jich tu desetitisíce. Pomocí nich můžete přímo přistupovat na disky (musíte mít ovšem potřebná práva), na zvukovou kartu, na grafickou kartu, komunikovat s modem či tiskárnou, pracovat s virtuálními konzolemi či skončit v černé díře (/dev/null).
Při práci s těmito speciálními soubory je třeba zvláštní opatrnosti, neboť můžete přijít o všechno. Například nedoporučuji cokoliv zapisovat do /dev/hd*, což jsou bloková zařízení reprezentující IDE hard disky. Bloková zařízení jsou častým parametrem systémových utilit a nástrojů. Například fdisk vyžaduje blokové zařízení reprezentující celý disk (fdisk /dev/hda), formátování také (mke2fs). Někdy se může stát, že po vás ovladač speciálního hardwaru může požadovat, abyste pro něj vytvořili nějaké zařízení. Jako root napište příkaz mknod /dev/zarizeni {bc} major minor. Název zařízení zjistíte z dokumentace, stejně jako čísla major a minor. Před major číslo napište b nebo c, podle toho, zda se jedná o zařízení blokové či znakové (char). Nebojte, v dokumentaci bývá obvykle uveden přesný příkaz, takže jej myší přeneste na shell a spusťte.
Ovšem i když nejste root, můžete někdy používat tato zařízení. Například hudební soubory typu au si nejrychleji přehrajete příkazem cat soubor.au > /dev/audio, binární image diskety získáte příkazem dd if=/dev/fd0 of=disketa.img bs=1024 count=1440 (snad jsem se trefil s velikostmi) a tchýni pošlete do /dev/null :-). Mimochodem, toto je velmi zajímavý souborek. Cokoliv do něj pošlete, se ztratí. Něco jako naše peníze a státní pokladna. Toho se často používá při přesměrování standardního výstupu z různých skriptů, ale toto patří do slibované modularizace příkazů. O té až příště. Určitě si také přečtěte komentáře ke článku, bývají tam zajímavé tipy (a opravy mých překlepů).
ČLÁNKY DO MAILU