Mně se třeba <SID> líbí moc :). Je to skvěle průhledné. Prostě se to jen při uložení do 'zásobníku funkcí' rozvine na číslo skriptu a prefix <SNR>. Čímž se de facto udělá název funkce jedinečný. Číslo je snadno dohledatelné pomocí :scriptnames. A v případě výpisu funkcí a namapovaných příkazů je pak také jasné, ze kterého skriptu funkce pochází.