Hned první odkaz na Googlu při zadání výrazu Ubuntu Netbook Edition nás zavede na stránku projektu, kde se dozvíme, jak se dá s UNE jednoduše pracovat, tweetovat, posílat e-maily a to všechno pod jedním intuitivním prostředí. Nechybí ani odkaz na stažení, takže od prvního pokusu o instalaci nás dělí jen necelých 700 MB.
Čtěte také: Deset novinek v Ubuntu 10.10 Maverick Meerkat, Kubuntu 10.10: opomíjený bratr Ubuntu.
Testujeme – instalujeme
UNE není tak jednoduché otestovat jak se na první pohled může zdát. Jako první jsem zkoušel VirtualBox, kde jsem chtěl udělat pár screenshotů z instalace. Po nabootování ovšem čekalo zklamání, prostředí Unity je závislé na správných ovladačích, takže jsem se dočkal klasického Ubuntu. Druhý pokus byl komplikovanější a při něm jsem UNE nainstaloval na USB flash disk z externí DVD mechaniky. Instalace zabrala asi hodinu a rychlost výsledného systému taky nebrala dech, pro účely testu ovšem postačila. Jde o netbook, který každý den používám a o jeho obsah bych nerad přišel, proto jsem si nemohl dovolit instalaci na disk, kde se mi ještě plete LVM. Třetí variantou mohlo být použití normálního Ubuntu a doinstalování balíčku unity, to jsem zavrhl. Je na vás, co si vyberete nebo spíš na vašich diskových možnostech, ale počítejte s tím, že Unity nemusí být pro vás vhodné a nemá smysl pro něj obětovat funkční systém.
Instalátor
Instalátor UNE se od svých kolegů v Ubuntu a Kubuntu téměř neliší. Všiml jsem si hezkého chování při rozdělování disku, kdy k samotnému rozdělování dochází na pozadí, zatímco uživatel vyplňuje informace o sobě. Do této chvíle je instalátor prakticky shodný, ale když se začne s kopírováním souborů a automatickou konfigurací všeho možného, je možné šipkami po stranách okna přepínat mezi jednotlivými obrazovkami s motivačními texty. I ty jsou v porovnání s Ubuntu i Kubuntu jiné, resp. zaměřené na uživatele netbooků. V jiných ohledech je instalátor stejný a při jeho používání jsem nenarazil na jediný problém.
Všechny motivační texty najdete v naší galerii.
Po bootu
Když naběhne Unity poprvé, běžný uživatel se prakticky hned ztratí, protože zde chybí jak jednoduchá a přehledná nabídka s programy, tak lišta se spuštěnými programy. Jediné co trochu připomíná klasické Ubuntu, je vzhled a horní lišta s oznamovací částí a hodinami.
Ta je na první pohled s Ubuntu prakticky totožná, ale druhým pohledem zjistíme, že do lišty se integruje titulek aktuálně používané aplikace, pokud je tato maximalizovaná. Podle mého vkusu je tahle funkce řešena trochu křečovitě. Titulek okna se objeví hned vedle tlačítka vedoucího k aplikacím a opticky to vypadá, jako kdyby okno bylo o úroveň výš, nicméně oznamovací oblast s oknem splývá. Tady by se hodilo jasné oddělení titulku okna s oznamovací oblastí. Účel je ovšem splněn na jedničku, titulek nezabírá zbytečné místo.
Tlačítko s aplikacemi vede do nabídky s osmi velkými ikonami, které mají různý význam. Některé uživatele přesunou do podnabídky s aplikacemi podle určitě skupiny, jiné rovnou spustí určitý program. Například tlačítko Hudba nabídne nainstalované multimediální aplikace, tlačítko Internet rovnou spouští Firefox, tlačítko. Možná to je jen o zvyku a člověk si to musí zkusit, ale na první pohled nepoznáte, co které tlačítko udělá. Filozofie Unity je z mého pohledu dost plochá. Funkce, které by měly být viditelně oddělené, splývají v jedné nabídce. Podobná filozofie je ražená i v hlavním ovládacím prvku Unity.
Tím je boční lišta, která se neskrývá a je relativně velká. Navíc je to opět proti srsti snad všem zaběhnutým rozhraním a pohled na menu na boku monitoru při práci s jakoukoli aplikací je vyloženě rušivé. I když jsou ikonky jednotlivých funkcí a programů vcelku pěkně udělány, působí celá lišta jako omalovánka a stahuje pozornost očí z toho důležitého na nedůležitou lištu. Mezi ikonkami najdeme nejpoužívanější aplikace, naposledy používané aplikace a otevřené aplikace. Ty jsou zvýrazněny šipečkou na levé straně ikony. Pokud je spuštěná aplikace zároveň aktivní, má šipečku i na druhé straně. Také zde najdeme ikonku pracovních ploch. Ty jsou čtyři a nepodařilo se mi najít způsob, jak jejich počet změnit.
Jednotlivé ikonky v levé liště se dají různě přesouvat a dá se taky určit, zda se zde má nějaký program objevit nebo ne. Jak doplnit lištu o vlastní aplikace, mi zůstalo skryto, ale to pravděpodobně nebude po pár dnech potřeba a lišta si poradí sama.
Závěr
Ubuntu Netbook Edition mě v mnoha ohledech zklamalo. Asi bych nikomu neznalému nedokázal vysvětlit, jak se dá používat. Na plochu nejde nic dát, při otevření nějaké nabídky se mění celý obsah monitoru a co bylo spuštěné se ukryje pod otevřenou nabídku. Spustit nějakou aplikaci, která není v levé liště, trvá docela dlouho a vůbec ovládání celého rozhraní pouze přes touchpad je nepohodlné. Věřím, že na strojích s dotykovým displayem může být UNE docela dobrým rozhraním, i když by mělo ještě co dohánět. Jinak jde o plnohodnotné Ubuntu s jeho softwarovou základnou i se vším okolo něj. Při testování systém hodně brzdilo to, že běžel z USB flashky, ta nepřestávala blikat a nedokážu tedy odhadnout, jak rychle UNE reaguje, když běží z disku.
Na obranu Unity bych měl říct, že jde o první Ubuntu Netbook Edition, kde je použito. Má svoje chyby, jednou se dokonce celé prostředí restartovalo, ale mohlo by z něj v budoucnu něco být. Chybí zde znatelně jednoduchá integrace se sociálními sítěmi (to, co je v Ubuntu, za integraci nepovažuji), nějaký dashboard, něco rychlejšího na prohlížení webu, oddělení některých prvků prostředí od sebe a dokázal bych si představit i méně křiklavé ikonky.
ČLÁNKY DO MAILU