To podstatné na úvod: rokem číselně lichá dubnová vydání mají jednu podstatnou vlastnost. Sedí totiž přesně mezi dvěma LTS vydáními a obvykle je lze charakterizovat tak, že verze X-1.04 byla zcela odladěna svým následným vydáním X-1.10 a stejně tak, že příští verze X.10 bude naopak převážně testovacím prostorem pro budoucí LTS vydání, tedy verzi X+1.04. Dnes jsme u verze X.04, letos konkrétně 21.04. Nicméně letos nejde o zcela poklidné ospalé vody.
Novinky verze 21.04
Co tedy letošní hrošík přináší? Samozřejmě nové verze všeho možného. Najdeme zde linuxové jádro 5.11 v kombinaci s desktopem GNOME 3.38 – přelomová čtyřicítka se nestihla, což je právě jeden z těch krůčků chybějících k dokonalosti. Ale jak plyne z modelu vývoje, tohle je zásadní změna a ta přijde s 21.10, což bude testovací prostor pro příští 22.04 LTS.
Logicky tak v Ubuntu 21.04 nenajdeme ani GTK4, alespoň ne ve výchozí instalaci. Ta staví na GTK3 / GNOME 3.38. Uživatel samozřejmě může ručně přejít na GNOME 40 a užívat si toho, co Ubuntu nabídne za několik měsíců. Tak či onak s novým Ubuntu nyní přichází některé aktualizované verze aplikací, například prohlížeče obrázků, analyzátoru využití disků, GVFS, ostatní se pak drží standardních verzí 3.38.
Změny zahrnují například podporu integrace Active Directory od Microsoftu, dále použití polo-tmavého tématu jako výchozího (aplikace mohou využívat kombinovaný režim tmavého záhlaví se světlými widgety, lze samozřejmě provozovat i standardní světlý či tmavý režim) a nastavení uživatelských složek jako privátních.
Výchozím je zde také poprvé Wayland (je celkem logické, že tuto významnou změnu chce Canonical testovat déle než jen s podzimním vydáním 21.10, byť už tak má skluz oproti Fedoře či jiným distribucím). Nově je konečně možné používat drag&drop z/do správce souborů (a dalších aplikací).
Mezi aplikacemi potěší nejnovější LibreOffice 7.1, nová rozšíření desktop ikon či Python 3.9 v základu.
Osobní zkušenost z používání
To je v zásadě vše. Pokud vás zajímá můj názor na Ubuntu v současné podobě, tak čtěte následující odstavce. Osobně jsem posledních 5 měsíců používal Mageiu 8 s GNOME 3.38 na Waylandu na stroji s Intel CPU a starším Radeonem. Předtím jsem zhruba dva a půl roku používal KDE Plasmu 5.x na rozličných distribucích (KDE Neon, openSUSE Tumbleweed, Kubuntu). Předtím zhruba 5 let LXDE v různých distribucích (Lubuntu, Mageia). Nyní jsem asi týden zpět v KDE.
V posledních měsících jsem vedle primárního GNOME 3.3× tu a tam odskakoval do jiných prostředí (zpět do KDE Plasmy, případně LXDE, LXQt, Xfce), ale vždy jsem se nakonec po chvíli vrátil ke GNOME. Jak jsem GNOME 3 neměl dlouhé roky rád, tak s verzí 3.32+ se mi nějak dostalo pod kůži a i přes rozlišené mouchy (které možná jde přisoudit spíše Mageie) jsem si na něj zvykl a jsem už několik měsíců zcela spokojen. Tak spokojen, že návrat ke KDE Plasmě, s níž jsem byl zcela spokojen předtím, se nekonal. Jen si nyní zkouším, jaké to je používat KDE v konfiguraci přiohnuté více do stylu GNOME.
Jak se tedy liší GNOME v Ubuntu 21.04 oproti GNOME s jiných distribucích (zejména, ač ne výhradně generické v Mageie). Můj vstupní bod do tohoto pohledu je takovýto: primárně v GNOME 3.38 nepoužívám Soubory, ale PCManFM z LXDE, protože je rychlejší, umožňuje větší náhledy souborů/složek a nepadá mi při operaci přesuvu souborů přetažením na adresář vypíchnutý v liště vlevo.
Primárně používám Firefox (v Mageie jde o starší ESR vydání, v KDE neonu nejnovější Firefox), tu a tam je doprovází Chromium (zejména kvůli Teamsům), Brave či Falkon (to když výjimečně potřebuji pustit víc souběžných stahování z uloz.to). Na hudbu mám Audacious (což je nyní Qt aplikace) na záznamy Audacity, na kancelář LibreOffice (PDFka otvírá buď Firefox, nebo Okular).
Terminál je mi ukradený (povětšinou GNOMácký), texty píšu v Geditu, RSSkami se probírám v QuiteRSS (čistě proto, že jsem líný hledat něco lepšího), fotky dělám v Rawtherapee + GIMP + G'MIC, videa v Kdenlive + encoduju pomocí ffmpegu v terminálu a videa přehrávám primárně s MPC, případně v záloze mám VLC.
To je prakticky vše, co potřebuji. Jde přitom o mix GTK / Qt / Wx / ? programů, kdy se často jen pozvolna zlepšuje to, jak aplikace vypadá v tmavém skinu prostředí (specialitou neviditelnosti ikon bez ohledu na nastavení je LibreOffice v KDE či naopak Audacious v GTK).
Rovnou zde musím vyzdvihnout nové Ubuntu: výchozí téma ikon tmavého vzhledu v LibreOffice je asi to nejlepší, co jsem zatím ve výchozím nastavení viděl: vše skvěle čitelné, včetně jinak problematických tlačítek jako seřazení A-Z / Z-A apod.
Možná ještě podstatná vsuvka: po letech s 16:9 monitory jsem se před 5 měsíci navrátil k 16:10 LCD s rozlišení 1680×1050. I díky tomu mě proporčně o něco méně trápí GNOME lišta nahoře (u KDE Plasmy lištu tradičně umísťuji doleva).
Pocitové a jiné dojmy
Následující slova berte jako subjektivní pohled jednoho uživatele. Ubuntu jsem nejprve instaloval na svém primárním stroji – zhruba 7 let staré Core i5 s 8 GB RAM, 240GB SSD a 1GB Radeonem HD 7570. Instalace je bezproblémová, sympatická je již standardně nabízená volba použití ZFS (nezkoušel jsem). Zdá se, že Ubuntu vylepšilo sekci pro rozdělení disků, umí se vejít i na předchozí instalaci, kdy nabízí jak volbu zachovávající uživatelská data, tak volbu, která převezme oddíly a data vymaže.
Bohužel však musím konstatovat, že Ubuntu 21.04 s GNOME 3.38 je na mém stroji viditelně pomalejší než Mageia 8 s GNOME 3.38. Na zcela identickém železe, které má systém k dispozici výhradně pro sebe. Pokud se v Mageie občas déle spouštěly Soubory, tak v Ubuntu se déle spouští v podstatě vše, od nabídky aplikací až po webový prohlížeč.
Dodat též musím, že Ubuntu 21.04 je u mě méně svižné než předchozí vydání 20.10 a 20.04 (o starších jako 18.04 ani nemluvě).
Můžete namítat, že jsem testoval na daily buildu z 21. dubna, přičemž Ubuntu 21.04 vychází až 22. dubna. Ale jistě se shodneme, že asi poslední den nedošlo na nějaké zásadní opravy výkonu systému (ostatně ani nepřišly žádné aktualizace) a já rovnou dodám, že Mageiu 8 jsem provozoval již jako beta verzi a byla svižnější už 1 měsíc před svým vydáním, než je Ubuntu 21.04 dnes. Čím to je, nevím. Rozhodně to není pomalostí CPU či GPU, ani SSD. Použité ovladače jsou vždy open-source, snad jedině kernelem se systémy liší: Mageia 8 používá 5.10 LTS, Ubuntu 21.04 dostalo 5.11.
Dále jsem Ubuntu 21.04 instaloval na zhruba 10 let starý notebook Acer. Jeho konfigurace je vpravdě bídná: 32nm CPU Pentium P6200 se dvěma jádry a 2,13GHz taktem s nějakou zoufalou IGP, plus Nvidia GeForce GT 520M a k tomu pouhé 4 GB DDR3. Do notebooku jsem osadil ono 240GB SATA SSD a provedl čistou instalaci systému.
Systém je použitelný, ale člověk si samozřejmě na všechny úkony chvilku počká. Bohužel však nefunguje částečně touchpad (stává se, že „levé myšítko“ nejde poklepem, je nutno mačkat fyzické tlačítko pod touchpadem – jakýsi Synaptics tuším), nefunguje vůbec regulace podsvícení (ani v GNOME na Waylandu, ani jinde včetně LXDE/X.Org). Nic z toho nebrání užívání, ale je smutné vidět, že toto 10 let od uvedení stroje na trh nefunguje.
Pár slov též k „obchodu s aplikacemi“. Ubuntu nepoužívá výchozí GNOME Software, ale vlastní Snap Store. Přiznám se, že vyznat se v něm mi dělá potíže. Například kategorie „Internet“ nebo něco podobného neexistuje a probírat se oněmi zástupnými všeobjímajícími kategoriemi je otravné. Co myslíte, kde najdeme prohlížeč Chromium? Bude to v Serveru a cloudu? Nebo Nástrojích? Nebo Sociální? Já jsem možná z frustrace oslepl, ale Chromium jsem nikde nenašel. Bylo nutné jej vyhledat (což je k ničemu v situacích, kdy si chcete vybrat nějaký program, který zatím neznáte) a i pak je prohlížeč Chromium až sedmou položkou pod haldou jiných, méně relevantních.
Co mě v tu chvíli běželo hlavou, bylo toto: poslední roky Canonical šetří. Po rozhazovačných letech, kdy klidně komukoli poslal 10 či 30 ks lisovaných CD s instalacemi a pořádaly se okázalé Ubuntu Summity po celé planetě (trochu to zveličuji) a Canonical chtěl mít na vše vlastní úžasný projekt (Upstart, Unity, Mir), místo aby táhl za jeden provaz, nakonec Markovi nejspíš začaly docházet peníze. Canonical sklapl krovky, přešel na GNOME, systemd, Wayland a krátí výdaje, kde to jde. Potud pragmatické chování. Ale: nedošlo už také na QA? Nevím, ale doufám, že nikoli.
Pominu-li tedy to, že stále platí, že považuji za zbytečné mít horní i levou lištu, což je věcí vkusu každého soudruha, nejvíce mě na Ubuntu 21.04 překvapil onen znatelný rozdíl ve výkonu systému oproti Mageie na stroji, který sice má už několik křížků na krku, ale výkonově stále strčí do kapsy majoritu základních notebooků či desktopů v nižších cenových hladinách.
Dále na seznam drobných rozčarování přidávám ono matoucí uspořádání nabídky aplikaci v „obchodu s aplikacemi“. Toto je primární cesta, jak se k programům dostane nový uživatel, který Ubuntu teprve zkouší a přijde mi, že uspořádání je až příliš virtuální a zavádí jakési zvláštní kategorie (jako Sociální), v nichž následně nabídne uspořádání nabídky softwaru, z něhož půjde začátečníkovi hlava kolem.
Každopádně tohle můžou být jen nějaké porodní problémy. Ubuntu 21.04 je tady, pracuje se s ním ve výsledku stejně dobře jako s hromadou předchozích vydání a to je to podstatné.
Je to o to podstatnější, že 21.04 je tou verzí, s níž přichází do Ubuntu Wayland jako výchozí, k dispozici je i PipeWire, lze přetahovat soubory na plochu, vývojáři vyladili i vzhled včetně ikon, pro notebooky jsou zde vylepšené profily výkonu a v případě použití šifrovaných oddílů je možné si vytvořit recovery klíč a dále pak používat systém v doméně Active Directory.
