Každá distribuce má nějaký svůj typický vývojový cyklus, který nemalou měrou ovlivňuje skladbu jejich uživatelů a nasazení. Např. Debian vychází v režimu „až přijde čas“, a on ten čas ne vždy přichází podle představ uživatelů. Téměř tříletá pauza mezi Woody a Sarge byla při překotnosti vývoje v linuxovém světe pro desktopové uživatele již docela velkým problémem. Když vynecháme uživatele, kteří chtějí veškeré novinky nejpozději včera, na pomyslném protipólu máme distribuce s pravidelným půlročním vývojovým cyklem, jako např. právě Ubuntu.
Půlroční vývojový cyklus ale taky neuspokojí všechny uživatele. Distribucím z této kategorie bývá vyčítáno, že jsou šity moc horkou jehlou a s dobou podpory to taktéž nebývá ideální. Cesta Ubuntu se zdá být zajímavým kompromisem. Pro nedočkavé nebo uživatelée s hardwarem doposud nepodporovaným tu máme půlroční vývojový cyklus s délkou podpory 18 měsíců a co dva roky TLS verzi, s délkou podpory 3 roky, či případně 5 u serverové varianty. Před námi je právě milník v podobě TLS varianty, a tak se pojdme podívat, co nás může v několika příštích letech čekat.
Den D – 14
Osobně se již do betaverzí příliš nehrnu, nechci si přidělávat zbytečné starosti, a tak se držím spíše stabilních verzí produktů. S Ubuntu 8.04 to bylo ale jiné. Před nedávnem jsem si pořídil nový hardware, s Ubuntu jsem měl z dřívějška spíše dobré zkušenosti a nechtělo se mi instalovat verzi 7.10, abych ji za pár týdnu stejně přeinstaloval, takže volba padla na betu, se kterou jsem vydržel až do ustabilnění a určitě vydržím i dál. Pro zajímavost jsem několik posledních dnů sledoval množství a velikosti balíčků, které se denně vyskytovaly v pravidelných aktualizacích. Jak je z grafu patrno, vývojáři pilně pracovali do poslední chvíle.
V minulosti udělala distribuce první výraznější dojem již během instalace. Ne že by instalace dnes nebyla důležitá, ale rozdíly už nejsou tak patrné jako v minulosti. Když už i Gentoo dostalo svůj grafický instalační program, ačkoliv jeho instalace byla kdysi jakýmsi bobříkem linuxového umu, o zbytku distribucí se asi nemá příliš cenu bavit a není moc co srovnávat. Pokud bych měl instalaci stručně shrnout, s jistou dávkou nadsázky se jedná o „čeština, souhlasím, pokračovat, pokračovat, pokračovat, …“. Za zmínku možná patří rozdělení disku. Notebook byl dodán s operačním systémem Winodws Vista, který sice nehodlám používat, ale v době instalace jsem ho ještě odstranit nechtěl, a tak instalační program dostal souhlas ke změně velikosti oddílu s NTFS, aby si uvolnil místo pro Ubuntu. Zvládl to na jedničku a Visty bez problému fungují dál. Mezi nové vlastnosti patří i možnost instalace přímo z Windows, ale tuto funkci si dovolím v tuto chvíli vynechat a v budoucnu dostane prostor, který si jistě právem zaslouží.
Já jsem tu nový, budeme si tykat?
Instalace úspěšně proběhla a s čerstvě nainstalovaným systémem a nastává i onen opravdový první dojem. Ano, máme zde pěkné decentní výchozí téma, které plynule navazuje na předchozí verze, ale v tuto chvíli jsem měl spíše na mysli hardware. Nastává okamžik pravdy, zda se při startu GDM ozve zvuk, ukážou se WiFi sítě v dosahu, čtečka karet zpřístupní fotky a vůbec co všechno bude fungovat. V tuto chvíli to začíná být s objektivitou na štíru a co hardware, to názor, ale s tím se bohužel nedá nic dělat. V mém případě Ubuntu „maturovalo“ na notebooku Lenovo Thinkpad X61s, jehož konfigurace vypadá následovně:
- Nízkonapěťový procesor Intel Core 2 Duo CPU L7500 @ 1,60 GHz
- Paměť RAM 2 GB DDR2 667 MHz
- Disk Western Digital1 160 GB SATA
- Intel Graphics Media Accelerator X3100
- IBM Active Protection System
- AD1984 HD Audio 1.0 controller
- Intel Gigabit Ethernet Controller
- Intel PRO/Wireless 4965AGN Mini-PCI Express Adapter
- Integrated Fingerprint Reader
- Čtečka SD karet
- CardBus slot (Typ 2)
- Firewire (IEEE1394)
Zabývat se pamětí asi nemá příliš cenu. Doby, kdy se muselo do lilo.conf dopisovat mem=, jsou minulostí, a k pomyslné metě ve formě 4 GB má notebook daleko. Podobně je na tom SATA disk, dnes již spíše bezproblémová samozřejmost. Řízení frekvence procesorů taktéž funguje tak jak má, „srdíčko“ povětšinou bije na 800 MHz a v případě potřeby jde s výkonem nahoru. Vše funguje automaticky a s dohledem na aktuální stav pomůže CPU Frequency Scaling Monitor.
Trošku zajímavější to je již s grafikou. V útrobách nového Ubuntu se ukrývá X.Org 7.3, který má zlepšit autokonfiguraci a minimalizovat konfigurační soubory. Něco na tom asi bude, poněvadž věci související s nastavením obrazu v xorg.conf vypadají následovně:
Section "Device"
Identifier "Configured Video Device"
EndSection
Section "Monitor"
Identifier "Configured Monitor"
EndSection
Section "Screen"
Identifier "Default Screen"
Monitor "Configured Monitor"
Device "Configured Video Device" Nové Ubuntu taktéž dostalo do vínku pěkný nástroj pro konfigurování obrazu. Za chodu lze snadno měnit rozlišení, frekvenci a rotaci obrazu, a to nejen na primárním displeji. Po instalaci se u mne vyskytl problém s regulací jasu, ale za to si nové Ubuntu rozhodně nezaslouží žádné body dolů, poněvadž se jednalo ještě o beta stádium a vývojáři stihli chybu včas opravit. Ve finální verzi regulace jasu funguje bez problému jak přes GNOME Brightness Applet, tak přes k tomu určené funkční klávesy.
S integrovanou zvukovou kartou tohoto notebooku si nové Ubuntu taktéž rozumí dobře. Dle ThinkWiki je pro zvukový modul AD1984 vyžadováno jádro 2.6.23 s Alsou 1.0.15. Ubuntu 8.04 vyšlo z jádra 2.6.24.3 a Alsa je použita ve verzi 1.0.16, takže žádný problém. Regulace hlasitosti automaticky funguje i na speciálních klávesách k tomu určených.
S hardwarem sloužícím ke komunikaci se žádné problémy taktéž nevyskytly. Bluetooth je zde spolu s klasickým analogovým modemem „pověšeno“ na USB a funguje dobře. Žádné krkolomné procedury již není potřeba absolvovat a ke všemu důležitému se dá doklikat prostřednictvím BlueTooth Manažeru, jehož ikona se automaticky objeví v liště po zapnutí Bluetooth prostřednictvím klávesové zkratky Lenovem k tomu určené. Podpora drátových i bezdrátových sítí byla k dispozici taktéž ihned po instalaci a s její konfiguraci pomůže již z dřívějška ověřený Network Manažer, tentokrát ve verzi 0.6.6
Trošku obavy jsem měl ze čtečky SD karet, která naopak interně USB nepoužívá, ale zbytečně. I s ní si Ubuntu poradilo bez problémů.
U notebooku je taktéž velmi důležité zacházení s energií. V provozu na baterii se čas v podstatě neliší od „papírových“ údajů ve Windows a velmi mile mne překvapila funkčnost suspend to RAM a disk. Ne že by to byla nějak výjimečná funkce, ale nikdy dříve jsem se nesetkal se 100 % funkčností hned po instalaci. Nedokážu posoudit, na kolik Ubuntu prostě „sedlo železo“, ale obojí funguje na jedničku.
Nebo spíš vykat?
S čtečku otisků prstů si ovšem Ubuntu automaticky „příliš nerozumí“. V repositářích jsem sice potřebné balíčky nalezl a nainstaloval, ale jak je to s funkčností, říct objektivně nemohu. Automaticky nefunguje, žádné klikací nástroje jsem v sytému nenalezl a jelikož v tuto chvíli není natolik prioritní, zůstává nefunkční.
Ještě větší zrada nastala u IBM Active Protection System, za jehož honosným názvem se skrývá akcelerometr, který poskytuje systému data o pohybu notebooku k případnému zaparkování hlaviček disku v případě nebezpečí. Automaticky. V repositářích se sice skrývá deamon HDAPS, ale pouze tudy k cíli cesta nevede. Bug je sice nahlášen, ale pokud chcete i tuto vychytávku funkční, je potřeba se přenést v čase do bouřlivějších počátku Linuxu, opatchovat si jádro a trošku si zakompilovat.
Opakovaně jsem zmínil, že požadované funkce jsou dostupné přes speciální klávesy nebo zkratky k tomu určené. Na klávesnici opravdu funguje téměř vše, až na dvě klávesy k přesunu o stránku dopředu a zpět. Sice se jedná o dvě dosti atypické klávesy, ale když už tak všechno funguje, je škoda, že zrovna na toto se zapomnělo.
Závěrem a příště
Je mi jasné, že je problematické dělat nějaké rozsáhlé závěry o podpoře hardware na základě jednoho konkrétního počítače, ale podle použitých verzí zmiňovaných klíčových komponent a funkčnosti ihned po instalaci na tomto konkrétním notebooku bych dal Ubuntu 8.04 lepší dvojku při známkování jako ve škole. Výrazněji jsem narazil pouze u ochrany disku, kde se však jedná o poněkud specifickou funkci, bez které jsem žil řadu let, aniž by mi v nějakém notebooku odešel disk.
S podporou čtečky otisků prstů je to již spornější. Stává se čím dál běžnější výbavou i levných notebooků a větší integraci do systému by si jistě zasloužila. Mušky tu sice zatím jsou, a proto ta lepší dvojka, ale na druhou stranu vše dopadlo lépe, než jsem doufal, a s klidným svědomím mohu říct, že co se funkčnosti hardware ihned po instalaci týče, předvedlo nové Ubuntu asi to nejlepší, s čím jsem se doposud setkal.
Dnes jsme se podívali, jak by na tom nové Ubuntu mohlo být s podporou hardware a v příští části se podíváme, co všechno nám vývojáři promíchali v distribučním kotlíku, v jakých verzích a jak se jim rozličné softwarové chuti povedly sladit.
ČLÁNKY DO MAILU
