Jaké mohlo Ubuntu 18.10 být
Podnadpis této části by mohl znít „optikou let dávno minulých“. Připomeňme si totiž, že Ubuntu ještě před pár lety vidělo prakticky jedinou budoucí cestu, a to vlastní desktop Unity 8 a vlastní grafický server Mir. Tomu bylo ve vizích Marka Shuttlewortha a jeho kolegů podřízeno nejspíš vše, ostatně je tomu zhruba pět a půl roku od chvíle, kdy Canonical oznámil velkolepý crowdfundingový projekt Ubuntu Phone.
Kdyby vše vyšlo, kdyby byl projekt vlastního telefonu realizován a podařilo se nejen dotáhnout Unity 8, ale zejména grafického serveru Mir, mohlo být vše jinak. Jenže aby těch kdyby nebylo málo, dodejme si ještě jedno: kdyby bývali výrobci GPU (myšleno Intel a Nvidia) projekt Mir nezazdili. To byla jedna z hlavních věcí, která jej zarazila v rozletu.
Jenže to nevyšlo, Unity 8 a velký/desktopový Mir pod křídly Canonicalu jsou minulostí, firma si zvolila logickou cestu využívání projektů, které používají i (téměř) všichni ostatní
Co vše Ubuntu 18.10 chystá
Před dvěma týdny jsme přinesli přehled v té době známých informací o tom, co Ubuntu 18.10 nabídne. Dnes si jej trochu upřesněme.
Ano, dojde na nové téma desktopu, kterému se říká „Communitheme“. Toto téma vytvořila komunita a velmi dobře ilustruje současnou situaci a firemní strategii Canonicalu. Je to projekt, který může Ubuntu nasadit, aniž by to stálo – řekněme – několik měsíců práce několika vývojářů, designérů a dalších lidí. Canonical musí držet náklady daleko více na uzdě než před 10 lety, kdy rozesílal hromady instalačních CD každému, kdo si napsal a pořádaly se velké summity (jako třeba ten pražský).
Nové téma nevypadá na screeshotech vůbec špatně, počkejme ale na reálnou implementaci verze, která v říjnu s Ubuntu 18.10 přijde. Redesign desktopu v ní mimochodem potkal nejen samotný desktop, ale i přihlašovací obrazovku, samotná témata GTK3 a GNOME Shellu či sadu ikon Suru.
Ano, objeví se integrace podpory pro komunikaci s androidími zařízeními. A je to výborné, přesně toto Ubuntu ve srovnání s macOS či Windows 10 chybí. Bez ohledu na aspekty svobody či bezpečnosti je pro mnohé uživatele nepohodlné neustále přecházet mezi počítačem a telefonem u počítače jen proto, že telefon „pípl“ a není jiná možnost než se na notifikaci podívat na něm.
V pozadí má dle dostupných informací opravdu tepat GNOME 3.30. Bereme na vědomí, není to tak důležité jako všechny jemné nuance modifikací, které Canonical oproti čistému GNOME (volně řekněme: oproti Fedoře) provede.
Rychlejší start snapů je k vidění mimo jiné s informací o snap podobě prohlížeče Chromium, což dává smysl. Chromium není zrovna lehoučký rychle startující projekt, a pokud jeho přesun do snapu povede k dalším optimalizacím tohoto systému aplikací, je to ku prospěchu věci. Nicméně snap je jedna z těch věcí, za kterou stojí Canonical, takže ji prozatím beru jako výjimku z výše uvedeného pravidla o tom, že Canonical nyní raději volí jinde vzniklé nástroje, které si upraví k obrazu svému. Předpokládejme, že vědí, proč tak činí.
Od minulého článku se objevuje informace o tom, že jádro bude ve verzi 5.0. Dříve uváděná 4.18, resp. 4.19 se s tím nemusí vylučovat, záleží na Linusovi, kdy číslování změní. Thunderbolt upřesněme, že bude podporován včetně verze 3, kterou Intel před časem konečně uvolnil natolik, že může dávat smysl její podpora i na platformě PC.
Vylepšena budou též zvuková nastavení, podpora vícemonitorového nastavení v GDM či výkon při přehrávání videa.
Budoucnost
Canonical to vlastně dělá dobře, podobě jako herní studio Bethesda. To je známé tím, že vydává vlastně nehotové hry plné chyb. Ale nechává u nich zcela otevřené možnosti úprav, takže když máte možnost srovnat oficiální verzi hry Skyrim a verzi s řekněme desítkami modů špičkové kvality, pochopíte. To, na co by Bethesda musela vyhradit desítky drahých vývojářů na několik let, stvoří komunita sama, zadarmo a mnohdy v ještě lepší kvalitě a rozsahu.
Ubuntu potřebovalo nějaký podobný svěží duch. Ač osobně obdivuji lidi jako Mark Shuttleworth a jejich schopnost setrvat v dané roli po mnoho let, po určité době prostě přijde moment, kdy by zakladatelé měli povolit otěže jiným. A to Mark činí a současné Ubuntu je důkazem toho, že si je plně vědom, že počáteční, nyní již trochu vyhořelý „tah na branku“ první generace lidí z Canonicalu potřebuje něčím doplnit a věci nějak přehodnotit. Možná je Wayland a GNOME jen přechodné období, možná ne. Ale hlavně že se věci hýbou a malé projekty zvenku mají cestu do výchozí verze Ubuntu.
Ubuntu 18.04 LTS představovalo ve své podstatě významnější milník. Kromě návratu ke GNOME zde byla v mnoha případech již dobře použitelná podpora Waylandu. Sice to ještě u LTS nestačilo na výchozí aktivaci a mnozí by jistě dodali, že Fedora je dál, ale Canonical dokázal v relativně krátké době překopat Ubuntu z X.Org/Unity7 a příprav na Mir/Unity8 na cestu Waylandu a GNOME.
Na jednu stranu je to zvláštní, jelikož vývojáři Canonicalu prostě nesedí v kanceláři v Brně s lidmi z Red Hatu, takže logicky musejí být aspoň o krok dál, ale tohle si může Canonical dovolit: Red Hat desktopy zas tolik nezajímají a Canonical si jistě nedělá iluze, že by vytlačil Red Hat ze serverových a cloudových pozic, ze spolupráce s Microsoftem v rámci Azure a spousty dalších sfér, kde je Red Hat už léta dobře usazen.
Na druhou stranu to (a už se asi opakuji), je jediné rozumné východisko v situaci, kdy peněženka Marka Shuttlewortha je oproti dobám jeho návratu z orbity Země už napůl prázdná a na další idealistické experimenty není čas. Sice to znamená pro linuxový svět do určité míry unifikaci nad „neklasickými prvky“ jako systemd, Wayland, GTK, ale taková je zkrátka daň.
Mark Shuttleworth také před několika dny uvedl, že Canonical letos na burzu nepůjde, žádné IPO na spadnutí není. To naznačuje, že situace není krizová a přechod ke GNOME/Waylandu byl spuštěn včas.
(Zdroj: OMG Ubuntu)