Neupírám nikomu nárok na jeho přiměřenou odměnu, nebo možnost dělat si se svým výtvorem jak zamýšlí. Jen a pouze říkám, že fyzické a duševní statky jsou natolik rozdílné, že i právo musí být rozdílné. Což se ostatně projevilo v právním systému našem, evropském, a dokonce třeba i spojených států amer.
Ale zajímavá věc je, že přiměřeně volné šíření duševních děl je v zájmu společnosti i státu. To se projevuje třeba v omezených právech na léky nebo patenty. Umělecká díla jsou věc zbytná, a i přesto tam jsou omezená práva třeba na 70 let od smrti autora.
Kdežto auto můžu vlastnit já i moje potomci aniž by někdo rozporoval vlastnictví (obecně, extrémy jako komunistické revoluce zanedbejme).