Dlouho jsem se chystal napsat úvahu o tom, jak technologický pokrok v digitální sféře vede ke koncentraci bohatství. Nakonec jsem se o koncentraci bohatství rozhodl napsat v souvislosti s umělou inteligencí. Zdráhám se sice velké jazykové modely označit za umělou inteligenci, ale pro zjednodušení to budu v tomto článku dělat. Umělá inteligence totiž tenhle trend pravděpodobně ještě výrazně umocní.
Technologický pokrok v digitálním světě má pro ekonomiku jednu nepříjemnou vlastnost: vede ke koncentraci bohatství. IT řešení až na výjimky neznají hranice států. Ten, kdo uspěje, uspěje většinou po celém světě a tržby se koncentrují do pár center.
Staré obchodní modely, které technologický pokrok nahrazuje, měly rozdělení příjmů podstatně distribuovanější. Podívejme se třeba na noviny. Dříve musely mít oči na místě a tedy mít regionální redakce a zahraniční zpravodaje. Klasická distribuce papírových novin zajistila práci také paní v trafice na rohu, pánovi, který jí noviny zaváží z distribučního centra, pošťákovi, který je doručoval na konkrétní adresy. V místě vašeho bydliště toho z peněz, které jste za noviny zaplatili, zůstávalo překvapivě hodně.
Když si dnes pořídíte digitální předplatné novin, nezůstane z toho ve vašem bydlišti nic. Pokud zrovna nemáte za souseda redaktora z oněch novin, protože drtivá většina nákladů jde na tvorbu obsahu a ta je zpravidla koncentrovaná do malého počtu lokalit. Například v Česku valná většina mediálního obsahu vzniká v Praze.
Kdyby ale zůstávalo jen u koncentrace příjmů v rámci státu, ono to pokračuje dále. Ani ti tvůrci obsahu totiž nejsou vítězové technologického pokroku v digitálním světě. Klíče k jejich čtenářům totiž drží globální hráči. Lidé dnes totiž obsah konzumují přes sociální sítě, které ovládá primárně Meta, nebo vyhledávají přes vyhledávač, který ovládá Google, nebo přes služby spojené s mobilním telefonem, které ovládá Apple a Google.
Citelná část příjmů z novin tak odteče k těmto globálním firmám. Ať už ve formě platby za dosah, aby si čtenáři k novinám vůbec našli cestu, nebo ve formě dělení se o reklamní příjmy. A to už máme jen několik center ve světě, do kterých se koncentrují peníze, které dřív zůstávaly v lokálních ekonomikách.
Tyhle technologické korporace rády prezentují, jak investují do lokálních ekonomik, ale nedejte se mýlit, jsou to naprosto neporovnatelné peníze s tím, kolik peněz z lokálních ekonomik odešlo k nim. Daně to taky nezachrání. Třeba Google předloni odvedl daň z příjmu v ČR 12 milionů korun, což je naprosto nicotná částka v porovnání s tím, kolik u nás utrží.
Technologičtí giganti jako Google, Meta, Apple, Amazon nebo Microsoft hlásí další a další rekordní tržby a zisky a jejich hodnoty rostou do nebe. Tržní kapitalizace těchto pěti firem se za posledních 10 let zvýšila sedminásobně. V lokálních ekonomikách, kde působí, toho ale mnoho nezůstane.
Jak s tím vším souvisí umělá inteligence? Má potenciál tenhle trend ještě výrazně prohloubit. Když zůstaneme u toho příkladu s novinami, tak nyní platí, že klíče ke čtenářům drží Google a spol., takže se s nimi musí noviny dělit o kus příjmů. Do budoucna ale tvůrce obsahu už nebudou ani potřebovat. Proč ve výsledcích vyhledávání odkazovat na článek o tom, co navštívit v Praze, když můžou návštěvníkovi rovnou sestavit odpověď (kterou se před tím naučili bezplatně na článcích oněch novin)?
Někde jsem četl odhad, že až Google přejde na odpovědi vyhledávání sestavované umělou inteligencí, organická návštěvnost stránek klesne o 60 až 80 %. To vytvoří ještě větší tlak na média. Ta budou muset ještě o to víc za dosah, tedy klíče ke čtenářům, platit a dále snižovat náklady. Pravděpodobně za pomocí umělé inteligence, která jednomu redaktorovi pomůže vygenerovat násobně více obsahu.
Když pomineme problém kvality a budeme předpokládat, že takto vytvořený obsah bude podobně dobrý (což pravděpodobně nebude), je tu pořád ten problém, že z tohoto růstu produktivity redakcí nebude těžit lokální ekonomika, ale bude se opět primárně koncentrovat u pár světových gigantů. Z důvodů, které uvádím v předchozím odstavci, a taky proto, že ony redakce budou velmi pravděpodobně používat nástroje AI právě od těchto gigantů. Umělá inteligence je neuvěřitelně nákladná na vývoj, ale především výpočetní zdroje, takže se bude opět koncentrovat do rukou několika globálních hráčů.
Umělá inteligence bude představovat trh s vysokými bariérami vstupu. Takový trh obecně tíhne k oligopolizaci. Když k tomu přidáte ještě obecnou vlastnost digitálních služeb, které umožňují provoz výrazně koncentrovat (s trochou zjednodušení můžeme říct, že dnes můžete svět obsluhovat z jednoho místa), vznikají nám tu předpoklady pro ještě větší koncentraci bohatství, než jakého jsme byli svědky doposud.
Co s tím? Na to kdybych znal uspokojivou odpověď, tak bych byl kandidátem na Nobelovku, protože to je a ještě bude palčivým problémem, kdy pár vybraných center neuvěřitelně bohatne a periferie zaostávají. Snažím se tohle promítat do svého nákupního rozhodování. Pokud mám srovnatelné produkty, raději si vyberu ten od menšího dodavatele s lokální působností. Dřív jsem třeba nakupoval eknihy v originále na Amazonu, z utracených peněz ale u nás zůstane jen to DPH. Teď si raději tu samou knihu koupím v češtině. Peníze totiž z velké části zůstávají tady: marže obchodníka, marže nakladatele, náklady na překladatele a editora…
Zároveň ale vím, že takto uvažujících lidí bude vždy menšina a ten trend to nezvrátí. S nástupem umělé inteligence se také může stát, že žádná adekvátní lokální alternativa ani nebude existovat. Když internet začínal, mysleli jsme si, že povede k diverzitě. Každý bude mít příležitost oslovit kohokoliv. Realita je ale spíš pravý opak a internet se stává propojením miliard lidí ke službám několika největších. S daty proudí také peníze a s nerovnostmi, které to začíná vytvářet, svět zatím neví, co si počít.
Obrázek k článku ukazuje, co si pod „AI a koncentrací bohatství“ představuje umělá inteligence, konkrétně Dall-E 3.
(Původně napsáno pro Sešívaný blog.)
