Každý normální badatel má celkem dobré zacházeni, pokud se chová rozumně. To znamená od experimentátora se čeká, že nebude dělat tajnosti a zveřejní vše potřebné aby bylo možné experiment zopakovat.
Od teoretika se zase čeká, že své nápady alespoň převede do řeči matematiky a ta že nebude obsahovat školácké neznalosti, třeba takový Garrett Lisi si na špatné zacházení moc stěžovat nemůže. Ale když někdo napíše něco jako "každej rozměr má 3 směry a ve dvou z nich je temná hmota, OTR je nesmysl a Einstein se plete, ale napsat to v rovnicích neumím ale určitě mám pravdu", tak je jasnej a dobré zacházení si nezaslouží.
Aby bylo jasno - nemyslím že je nutné aby někdo věřil že SM+OTR popisují přírodu, klidně ať bádá jiným směrem. Pokud to co vymyslí je v souladu s pozorováním, pak ok, pokud není tak to zkusil a cesta asi vede jinudy.
Ale na rozdíl od toho je když někdo jinej vezme nějakou platnou teorii, kterou ani trochu nepochopí (zvlášť relativita je oblíbená), a na základě toho nepochopení něco vymyslí a když se mu znalejší pokusí vysvětlit proč je to chybně a on místo studia se začne hádat že vědci jsou blbci co mu nepřejí úspěch, tak se vžilo označení crackpot. Viz též crackpot index, dost použitelný a léty ověřený nástroj na rychlé posouzení dané publikace.