Unreal Tournament 2004

Trocha historie

Sérii Unreal Tournament pravděpodobně nemusím většině z vás představovat. Jedná se o multiplayerovou FPS akci, která vděčí za svou velkou popularitu především svému tématickému umístění někde mezi druhými dvěma králi současné multiplayer scény, Counter Strikem a Quakem 3. Zatímco o třetím Quakovi by se dalo říct, že by přinesl rychlou a zběsilou multiplayerovou akci, o UT by se dalo říct, že k ní přidal týmovou hru. Hra se dočkala mnoha ocenění a konverzí (i na Linux), ale jak roky plynuly, začal již tehdy zastaralý engine poněkud šedivět. Proto vyšel v roce 2003 kompletní remake UTčka nesoucí hrdý titul Unreal Tournament 2003. Tento díl se ovšem setkal prakticky se samou kritikou ze strany hráčů i programátorů, a bylo tedy jisté, že se neuchytí. Selhání předchozího dílu se snaží napravit Unreal Tournament 2004, kterému se dnes podíváme na zoubek.

O co vlastně jde?

Koncept hry je jednoduchý. Hráči jsou spolu s boty (počítačem řízení hráči) umístěni do areny, kde plní rozličné úkoly. Někdy se jedná o prosté zabíjení soupeřů, jindy jde o souboj o vlajku, dobytí základny či krádež prototypu tanku a následný unik. K tomu jim má dopomáhat nemalé množství ručních zbraní i válečných vozidel (… letadel, tanků…) a samozřejmě týmová spolupráce.

V novém UT je vidět znatelný posun zejména směrem k poslednímu jmenovanému faktoru, týmu. Zatímco dříve bylo zvykem, že mutliplayerová utkání se odehrávala stylem 1on1 (Jeden na jednoho), případně Free for all (Všichni na všechny), zde je největší důraz kladen na hru ve skupině. Hra má zabudovanou hlasovou komunikaci a dokonce i rozeznání lidské řeči a její převod na text (což ovšem vyžaduje jednu MS knihovnu, a funguje tudíž jenom pod Windows). Hráči mají možnost vyměňovat si zbraně, společně řídit vozidla, navzájem se léčit apod…

Single player

Hra jednoho hráče bývá v hrách tohoto typu většinou odbyta krátkou sérií za sebou jdoucích map v různých herních módech a závěrečným bojem se superbossem. Tak tomu bývalo i v UT až do verze 2003, ale jednou z mnoha novinek, které UT2004 přináší, je nový koncept hry jednoho hráče.

Na začátku si vyberete postavu, jméno, hlas a týmový znak a projdete několika kvalifikačními koly. Na konci kvalifikace je vám umožněno vybrat si členy vlastního týmu, na což dostanete nějaké základní finance, a potom jste vrženi do plného víru turnajových zápasů. Zpočátku je vám otevřen pouze žebříček double domination, ale jak postupujete a za výhry dostáváte další peníze, otevírají se postupně další a další herní módy. Když zápas prohrajete, nic se neděje, cenu za něj prostě získá jiný tým a klesne vám hodnocení, ale můžete to zkoušet znovu a znovu, dokud máte peníze na zaplacení výplatních pásek ostatních členů týmu. Navíc můžete čas od času vyzvat jiný tým nebo některého z jejich členů na mimo-turnajový zápas o peníze (a oni mohou samozřejmě vyzvat vás). Prostě při single playeru se tentokrát nudit nebudete a na několik dní vás zabaví. Ale co dál?

Instant action & Multi player

Hra více hráčů je v UT2004 dovedena k dokonalosti. Novinky jako hlasová komunikace, rozeznávání řeči a inteligentní dedicated servery už jsou jenom třešničky na dortu. Síťový kód je perfektní, hrát se dá bez problémů i po 56K modemu (jen tu hlasovou komunikaci asi budete muset oželet) a plynulost je skvělá, a to i mezi jednotlivými platformami.

Další možností, jak hrát bez sítě, je tzv. okamžitá akce. Jednoduše si vyberete jeden z deseti herních módů, mapu počet hráčů a pár dalších věcí a už se hraje. Zde by možná stálo za to si krátce představit jednotlivé herní módy:

Death match

Klasika. Může se bojovat buď jeden na jednoho, nebo všichni proti všem. Nejsou žádná pravidla, smí se všechno a první, kdo dosáhne nastaveného počtu fragů, vyhrává.

Team death match

Tento mód se velmi podobá klasickému death matchi, ale tentokrát se už hraje v týmu. Stejně tak frag limit není nastaven pro jednotlivce, ale jako celkový počet fragů celého týmu.

Capture the flag

I tato myšlenka je už poněkud stará, ale stále aktuální. Princip je prostý: každý tým má svou vlajku. Bod získá tak, že doběhne k soupeřově vlajce, ukradne ji a donese zpět k té své. Když mu ji soupeř mezitím vyfoukne, je třeba ji nejprve získat nazpět.

Bombing run

Tento mód je tak trochu brutální obdoba amerického fotbalu. Uprostřed mapy se nachází míč, který je třeba doručit do soupeřovy branky. Hráč, který nese míč, se nemůže bránit, a je tedy závislý na svých spolubojovních, kterým může ovšem přihrávat. Za vstřelení míče do brány jsou 3 body, za jeho pronesení je bodů 7.

Last man standing

Zde se vycházelo z geniálního konceptu stařičké rocket areny. Dejte hráčům maximální zdraví, maximální brnění, všechny zbraně a omezený počet životů a zavřete je do malé arény. Kdo zůstane nejdéle na nohou, vyhrává.

Invasion

Týmová akce, kde na jedné straně stojí hráči a boti a útočí na ně nekonečné hordy nestvůr známých z předchozích dílů příběhového Unrealu. Vln nepřátel může být až 16 a pro vítězství je třeba, aby alespoň jeden z hráčů přežil do konce.

Mutant

Hra začíná jako death match, ale první hráč, který získá frag, se stane tzv. mutantem. Dostane všechny zbraně, plné zdraví, neviditelnost a rychlost a stojí sám proti ostatním hráčům, kteří smí útočit jen na mutanta. Mutantovo zdraví se obnovuje s každým zabitým nepřítelem, ale samo postupně klesá.

Assault

Ano, slavný assault, který nám všem tolik chyběl, je zpátky a přináší desítky vylepšení. Jednoduše jde o to, že jeden tým se snaží splnit nějaký úkol (to může být cokoliv, například ukradení prototypu tanku, zničení rakety před odpálením apod…) a druhý se mu v tom snaží zabránit nebo jej alespoň zpomalit. Když se útočníkům povede úkol splnit, nastupuje druhé kolo, ve kterém se obrací role. Ale útočící tým má nyní na splnění úkolu jen tolik času, za kolik to stihl tým předchozí…

Onslaught

Největší chloubou nového Tournamentu je právě tento mód. Představte si obrovskou mapu, přes kterou jdete pěšky třeba 10 minut, obsazenou dvěma základnami a několika energetickými uzly. Cílem obou týmů je tyto uzly obsazovat a postupně si s jejich pomocí vytvořit cestu až k nepřátelské základně, kterou potom mohou zničit. Cest k cíli je zde často několik a víc než kdy jindy záleží na správně zvolené strategii, využití dostupných vozidel (do kterých se vejde i víc hráčů) a týmové spolupráci. Největší bitvy se odehrávají právě v tomto módu.

Akci si můžete navíc okořenit některým z tolik oblíbených mutatorů, které upravují jednu zvolenou část hry. Například gravitaci, rychlost střelby nebo vlastnosti některých zbraní. Zvážíme-li navíc počet map, z nichž některé lze označit za vskutku umělecká díla (Třeba DM-Reconstruct se prostě musí vidět) a kterých je s oběma bonus packy (volně stažitelnými z Internetu) přes 150, nudit se rozhodně nebudete.

Technická stránka věci

Technicky není UT2004 moc co vytknout. Měl jsem možnost vyzkoušet jak linuxovou, tak windowsí verze hry a dospěl jsem k následujícím poznatkům:

Bohužel je vidět, že v oblasti 3D grafiky se OpenGL nemůže DirectX v kvalitě obrazu rovnat. Zatímco DX 9.0 představuje hardwarovou podporu bump mapingu, pixel shaderů a krásných světelných efektů, musíme se v OpenGL spokojit s poněkud horší kvalitou obrazu. Power upy nesvítí, kapky deště nejsou 3D a vrhané stíny se nerozmazávají podle vzdálenosti od světelného zdroje.

Co OpenGL chybí v grafické kvalitě ale plně nahrazuje snadnou přenositelností kódu a podstatně rychlejším načítáním. Některé velké mapy jsou v OpenGL podstatně rychlejší než pod DX9.0, ale jakmile se musí softwarově dopočítávat něco, co je pro DX9.0 podporováno přímo v grafárně, je hra znatelně pomalejší. Přestože je hra napsána primárně pro DX9.0, zaslouží si autoři obdiv za to, co dokázali z OpenGL 1.4 vymáčknout a jakého výkonu s ním dosáhli, a těch několik nedodělků (grafické chyby, mizející textury) jim vzhledem k nedotaženosti OpenGL 1.4 odpustíme.

Je třeba říci, že i ostatní části hry udržují úroveň nasazenou grafickým zpracováním. Zvuk běží přes SDL knihovnu, využívá plně možností ALSA a umožňuje použití 3D zvuku. Umělá inteligence botů je na špičkové úrovni. Boti se navzájem kryjí palbou, dokáží takticky ustupovat a dokonce zkoordinovat i frontální útok z několika stran s perfektním načasováním. Někdy jsem měl dokonce dojem, že se učí z chyb. Možná se vám je podaří jednou nachytat na lacinou fintu s upoutáním pozornosti, zatímco spoluhráč oběhne dům a vpadne jim do zad, ale podruhé už se vám to nepodaří.

Několik výtek bych měl k instalaci. Ta vypadá na klasický Loki installer, ale má nečekaně velké problémy se supermountem. Navíc CD, ze kterého instalaci spustíte, už nejde umountovat, takže musíte instalátor nejdříve zkopírovat na disk. Celkově však instalátor odvede dobrou práci a po instalaci už není třeba nic řešit. Vytvoří dokonce i zástupce na ploše v KDE a GNOME.

Architektura hry je skutečný drahokam. Nejen že je snadno přenositelná na jiné platformy (Linux, FreeBSD, MacOSX), ale je také snadno upravitelná. Již několik týdnů po vydání se začaly objevovat totální konverze hry (za zmínku stojí třeba Air Bucaneers, která přetváří UT2004 na vzdušné souboje vzducholodí v pirátském stylu a se středověkým šermováním a střelbou z mušket) i drobné přídavky. Autoři hry, Epic Games Inc., dokonce vyhlásili soutěž s titulem Make Something Unreal, které se účastní tyto herní modifikace a jejíž vítěz si odnese licenci na využití enginu Unreal WarFare pro vývoj vlastní hry (licenci, která má jinak hodnotu kolem 1 000 000 USD).

Závěr

Co říct závěrem? Snad jen že Epic Games se tentokrát skutečně snažili a přinesli nám skvělou hru v perfektním technickém zpracování za slušnou cenu. Sympatie linuxové komunity si jistě získají i oficiální podporou Linuxu a obrázkem Tuxe na krabici se hrou. Přeji vám hodně fragů a slunné léto.

Nestačí-li vám screenshoty v článku, můžete se podívat do galerie.