Názor k článku Úpadek a pád Intelu, aneb Když náročnost vývoje a výroby přesáhne možnosti jedné firmy od Smazaný profil - Neviděl bych to zase tak černě. Každý chvilku...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 5. 8. 2022 3:03

    Smazaný profil

    Neviděl bych to zase tak černě. Každý chvilku taká pilku. Intel daleko spíš doběhl vlastní úspěch a léta bez konkurence. Není to poprvé.
    Navíc i firmy mají svůj životní cyklus a většina jich prostě v nějakém čase zpomalí a umře, i když byly svého času nejlepší. Platí pro ně stejná evoluce, jako pro lidi.
    Apple je důkazem, že se z ničeho dá udělat dobrý čip. Nebo Israel, sedmimilionový stát s vlastními atomovými zbraněmi (z Evropy to dokázala jen francie, Britové mají Americké), a skoro bezkonkutečními zbraňovými technologiemi.
    Ačkoliv má západ dnes spoustu bolestí, evoluce nám dala větší kreativitu, než ostatním. Zároveň se svět právě přeskupuje a mění. TSMC je v pěkné rejži bez ohledu na to, jak dobří v technologii budou. Problém je Taiwan sám o sobě (mimochodem, hodnota akcií TSMC už rok padá...). USA shodou obou stran (to je nyní dost nevídané) schválila giganitickou podporu na polovodičový průmysl a poslední týden se tady o něm v televizi mluví jako o věci národní bezpečnosti. V podstatě se mění paradigma - ono už se to tedy děje nějakou dobu, i Trump na tuto vlnu spíš naskočil a vezl se - ale postupný návrat průmyslové výroby začíná být v USA dost cítit. I třeba takový Musk - byl modelem "maximum in house" před 10 lety extrémista, a dnes?? Amerika bude postupně směřovat k lokalizaci na úrovni kontinentu.
    Stále se někde mluví o surovinách, ale ty jsou v zemi všude. Někde hůř dostupné, ale daleko spíš je to o levné pracovní síle, která je teď v rozvojových zemích dobývá, než o tom, že by nebyly.
    O čem se ale nemluví vůbec, ale za mě je to naprosto stěžejní a nenahraditelné - je kvalifikovaná pracovní síla. V populaci platí gauss a všech, naprosto všechny "nové" obory vyžadují lidí z nejvyšší jedné čtvrtiny spektra. Jsem přesvědčen, že do deseti let chytřejší země začnou vymýšlet způsoby, jak tyto lidi přilákat k sobě (zde asi nejvíce povede USA, protože životní úroveň kvalifikovaného člověka v US je lákavá, zatímco třeba v Evropě upadá v důsledku rovnostářství a eko, Japonsko vymírá a budoucnost Taiwanu růžová není). Při čemž se nebavíme o zase tak velkých počtech, jde o jednotky, maximálně menší desítky milionů lidí. kdo je získá, 21. a možná i 22. století vyhraje.