Dobrý den,
Vámi uváděný způsob je samozřejmě možný. Nicméně jsme radeji volili variantu čisté instalace, obecně tak postupujeme ve všech případech povýšení major verze operačního systému. Jednak si tím trochu vyčistí různý “nepořádek” na filesystému a jednak je ta čistá instalace OS velmi rychlá záležitost. Kompletní nastavení nového systému a konfigurace databáze je pak otázka již připraveného Ansible playbooku a jedné kávy :-)
A jak zde již bylo uvedeno, v čase prací na databázích (poslední kvartál roku 2021) nemělo smysl instalovat Ubuntu 20.04, jehož podpora skončí dříve než v případě Debian 11. Museli bychom zkrátka “brzy” řešit další aktualizaci OS. Tím pádem to nebylo možné provést způsobem “ do-release-upgrade -d”.
VS
Ona ta čistá instalace se v případě nasazeného Ansible prostě vyplatí už kvůli testům toho ansible playbooku - obsahuje vše podle reálného stavu serveru? Dokáže zreplikovat nastavení i v novější verzi/jiné distribuci zcela korektně? Počítá playbook s opravdu čistým štítem (např. vytvoření souboru v neexistujícím adresáři, který na starém serveru je přeci odjakživa)?
Zvláště v kombinaci s nějakou automatikou pro instalaci je to opravdu řešení na dvě kávičky.
Ten náš Ansible playbook počítá opravdu se vším, např. s rúznými podpůrnými scripty, metrikami pro pgwatch2 monitoring apod.
Navíc vzhedem k tomu, že databáze registru běží celkem v devíti instancích (3x produkce, 3x interní test, 2x adminský test a 1x veřejný test), pak bez Ansible s kompletní konfigurací to není možné rozumně udržet konzistentní.
VS