Většina jich zůstala na dně. Olovo se nepoužívalo vůbec a mědi bylo relativně málo (myslím vůči vnějšímu průměru kabelu) - samozřejme při těch délkách by to dalo hezkých pár tun. Pevnost v tahu zajišťovaly ocelové dráty (u tenčích kabelů tvořily zároveň pancéřování; to bylo u kabelů pro náročnější použití řešeno extra). K izolaci se používala prakticky výhradně gutaperča, takto příbuzná kaučuku; získává se z perčovníku pravého (http://cs.wikipedia.org/wiki/Gutaperča). Má opravdu vynikající izolační vlastnosti a také chutná vodní havěti - aby se k ní nedostala, ovíjel se povrch kabelů mosaznou páskou (nad ni přišel už jen plátěný potah, napuštěný nějakým svinstvem). Jinak kabel nebyl po celé délce stejný, příbřežní část bývala robustnější kvůli odolnosti vůči kotvám, rybářským sítím a taky žralokům; část vedená hlubokým mořem už mohla být tenčí (měděné jádro mělo samozřejmě vždy tentýž průměr).
Konstrukce kabelů je popsána třeba zde
http://atlantic-cable.com/Cables/TelconSamples/index.htm
http://atlantic-cable.com/Cables/1923CCC-Atlantic/index.htm