Mnoho z toho, co dnes víme, je ale vlastně důsledkem dalšího vítězství – konce studené války, který v roce 1995 vedl NSA k odtajnění prvních materiálů z projektu Venona – rozluštěných špionážních a jiných sovětských zpráv z období druhé světové války, které kryptoanalytici postupně luštili v letech 1946–1980. Po prvních padesáti zprávách (jednu z nejslavnějších naleznete níže) bylo postupně odtajněno na 3000 dokumentů. Odtajněny byly (byť často jen na omezenou dobu) také archivy v Rusku a vznikla tak unikátní možnost porovnávat informace z obou stran.
Od: NEW YORK
Pro: MOSKVA
Č.: 195, 9. únor 1944
Osobně VIKTOROVI.
Odpověď na č. 302
5. února se uskutečnilo setkání mezi „GUSem“ a „RESTem“. GUS byl od nás předem instruován ohledně správného postupu. REST jej přívětivě přivítal, ale nejprve byl poněkud opatrný [1 skupina nebyla dešifrována], následná diskuze GUSe uklidnila, protože REST vědel s kým pracuje. R. přijel do ZEMĚ v září v rámci zapojení OSTROVA do OBROVSKÉHO. Práce na OBROVSKÉM jsou v ZEMI přímo řízeny armádou ZEMĚ zastoupenou generálem SOMERVELLEM a STIMSONEM. Skupinu OSTROVANŮ vede liberální poslanec Ben SMITH.
Celá operace zahrnuje proces oddělení izotopů OBROVSKÉHO. Práce pokračují ve dvou směrech: elektronové metodě vyvinuté LAWRENCEM
[71 skupin nebylo dešifrováno]
Oddělení izotopů kombinovanou metodou, s využitím difuzní metody pro předběžnou a elektronové metody pro konečnou separaci. Práce
[46 skupin nebylo dešifrováno]
18. února pošleme zprávu o výsledcích.
Č. 92 ANTON
Vysvětlivky:
VIKTOR: Generálporučík P.M. FITNIN
GUS: Agent GOOSE (husa) – Harry GOLD.
REST: Dr. Emil Julius Klaus FUCHS
ZEMĚ (COUNTRY): USA
OSTOV, OSTROVANÉ (ISLAN, ISLANDERS): Británie, Britové
OBROVSKÝ (ENORMOUS): Projekt Manhattan, uran
Generál SOMMERVELL: Generálporučík Berhan Burke SOMMERVELL, velitel armádních služeb ministerstva války USA.
STIMSON: Ministr války Henry Lewis Stimson
Ben SMITH: Ben Smith, britský stálý ministr pro zásobování ve Washingtonu
LAWRENCE: Profesor Ernest Orlando LAWRENCE
ANTON: Leonid Romanovič KVASNIKOV
Nevěřil Stalinovi
Jmenoval se plukovník Carter Clarke a vedl zvláštní oddělení vojenského zpravodajství. Jeho podřízení počátkem roku 1943 zaslechli zvěsti o možných mírových jednáních mezi nacisty a Sověty. Pakt Molotov-Ribbentrop z roku 1939 měli ještě všichni v živé paměti, a tak se ani nad tak neuvěřitelnou šuškandou nedalo mávnout rukou. Clarke šéfoval SIS – Signal Intelligence Service, předchůdkyni dnešní NSA, kde se sdružovali nejlepší armádní kryptoanalytici a šifranti. V únoru 1943 se Clarke rozhodl zahájit omezený program zkoumání šifrovaných diplomatických telegramů posílaných do Ruska – již od počátku války v roce 1939 totiž federální vláda shromažďovala kopie veškerých odchozích a příchozích telegramů. Projekt měl v průběhu let řadu názvů, dnes je ale znám pod svým posledním jménem „Venona“, které výjimečně neznamená vůbec nic (tak by to ve správné kryptografii a špionáži mělo být).
Rozluštění šifrovaných telegramů se ale ukázalo být tvrdším oříškem, než Clarke očekával. Sověti totiž použili důmyslný dvoufázový šifrovací systém, kdy se slova a písmena zakódovala do skupin čísel a následně byla šifrována jednorázovými kódovacími tabulkami na principu Vernamovy šifry (o té jsme se již v našem seriálu zmínili). Podmínkou pro správné fungování Vernamovy šifry je dostatečně dlouhý náhodný klíč (pokud možno stejně dlouhý jako samotný šifrovaný text), který se nesmí použít opakovaně – pokud jsou dodržena tato základní pravidla, je šifra skutečně nerozluštitelná. A Sověti kupodivu z valné části pravidla dodržovali. Díky tomu se první rozluštěné zprávy objevily až v roce 1946, rok po skončení války.
První strana přepisu zprávy z 9. února 1944 (přepis pořízen v roce 1973)
Naivní Američané
Nemuselo tomu ale tak být. Protože Vernanova šifra vyžaduje rozeslání kódovacích tabulek předem (tuto potřebu překonala až kvantová kryptografie), jedinou cestou k rychlému rozluštění tak mohl být knihy s jednorázovými tabulkami kódů, které Sověti na počátku války rozesílali svým diplomatům a agentům. To se podařilo členům OSS v roce 1944, kdy jim členové finské zpravodajské služby nabídli ve Stockholmu k odkoupení 1500 stran sovětských kódů, včetně šifry NKVD. Na klíčových místech americké administrativy se bohužel v té době nacházelo příliš mnoho idealistů a komunistických agentů. Do první skupiny patřil ministr zahraničí Edward R. Stettinius Jr., do druhé pak jeho asistent Alger Hiss. Stettinius nařídil OSS, aby vzhledem k tomu, že Sověti jsou spojenci, nabídku Finů odmítli, zpravodajci byli naštěstí moudřejší než ministr a materiály odkoupili. Bohužel, ministerstvo zahraničí využilo své páky na prezidenta Roosevelta, který OSS přikázal, aby zpravodajci materiály vrátili sovětskému velvyslanci Andreji Gromykovi. OSS si naštěstí pořídilo kopie, které ale nebylo možné oficiálně k dešifrování materiálů Venona použít dříve než v roce 1953. Situace se bohužel nezlepšila ani po nástupu prezidenta Trumana, který šest měsíců po svém nástupu vyslechl zprávu v té době již generála Clarka, ředitele ASA (přímý předchůdce NSA) podle níž úlomky zpráv, které se kryptoanalytikům podařilo rozluštit, naznačují rozsáhlou špionážní aktivitu na území USA. Prezident ale údajně na generálovu zprávu reagoval slovy „zní to všechno jako nějaká pohádka“.
Chyby Sovětů
Jak jsme zmínili, ruští agenti a diplomati z valné části pravidla dodržovali. Přesto se ale vyskytlo pár slabých míst, díky nimž se postupně během 40. až 60. let podařilo rozluštit část zpráv z válečného období – největší úspěšnost byla u zpráv z roku 1944, kterých Američané rozluštili téměř polovinu. Jediným z důvodů byla rychlost, s níž byli Sověti nuceni vyrábět nové jednorázové náhodné šifrovací tabulky (klíče) pro distribuci agentům a diplomatům. Jejich tvorba probíhala podle všeho v Rusku ručně a ve snaze splnit narůstající „normy“ patrně jejich tvůrci začali kopírovat některé stránky s kódy.
Toho, že Sověti opakují některé šifrovací stránky, si všimli kryptoanalytici při luštění „obchodních“ zpráv, které se tak z velké části podařilo dešifrovat. Meredith Gardner, jeden z nejmladších matematiků pracujících v týmu Venona se rozhodl aplikovat stejnou metodu na další depeše, které se kupodivu ukázaly být nikoliv diplomatickou korespondencí, ale zprávami pro tajnou policii NKVD a špionážní službu GRU. Již první zpráva rozluštěná 20. prosince 1946 byla výbušným materiálem – bylo z ní totiž zjevné, že Rusové měli své agenty v projektu Manhattan a získávali tak z první ruky informace o vývoji atomových zbraní. O šest měsíců později bylo jasné, že Sověti měli své informátory a agenty i v generálním štábu – postupně byly odhalovány další případy na ministerstvu obrany, ministerstvu financí, mezi asistenty prezidenta Roosevelta a zejména mezi vědci a zaměstnanci projektu Manhattan.
Meredith Gardner (úplně vlevo), mladík, který rozluštil první sovětské depeše popisující infiltraci projektu Manhattan.
Mr. Guver
Reakcí na odhalení, která přinesl projekt Venona, byly aktivity FBI (řízené mezi lety 1935–1972 J. Edgarem Hooverem) – zejména vytvoření seznamu neloajálních Američanů (a tedy potenciálních, domnělých ale i skutečných Sovětských špionů, informátorů a agentů), který Hoover předložil v roce 1950 prezidentu Trumanovi. Hoover hrál v příběhu Venona ale i jinou roli. V srpnu 1943 totiž plukovník Vasilij Mironov, asistent severoamerického rezidenta KGB Vasilije Zarubina, poslal Hooverovi anonymní dopis psaný na ruském psacím stroji azbukou (dopis byl tudíž adresován Mr. Guverovi, protože azbuka nemá H).
Mironov v dopise jmenoval řadu agentů KGB, kteří byli zapojeni do špionáže projektu Manhattan (a jak se později ukázalo, získali ke spolupráci například Roberta Oppenheimera, nebo napomohli k vyslání Klause Fuchse do Los Alamos), ale i další agenty, kteří prováděli průmyslovou špionáž. Mironov zradil KGB, protože byl přesvědčen, že Zarubin předává informace o projektu Manhattan Japoncům – celou záležitost vyšetřovala i KGB a když nebyly nalezeny žádné důkazy, byl Mironov označen za schizofrenika, zavřen do blázince a posléze zastřelen. Že ani tento přímý důkaz nepomohl Američanům dříve prohlédnout, ilustruje dlouholetou (jedno zda záměrnou nebo mimovolnou) neschopnost svobodného zednáře a doživotního „starého mládence“ J.E. Hoovera.
Příliš málo, příliš pozdě
Hlavním problémem projektu Venona bylo, že rozluštění zpráv, které komunističtí špioni posílali do Moskvy, přišlo až několik let po válce. Druhý problém spočíval v relativně malé úspěšnosti (z některých let se podařilo rozluštit necelá dvě procenta zpráv) i v problematickém přiřazení krycích jmen skutečným osobám – právě to se ukázalo jako hlavní překážka při využití informací dešifrovaných v rámci projektu Venona při případných soudních žalobách proti špionům a agentům. Jak nespolehlivé takové důkazy byly ukazuje případ agenta „Antény“, kterého se FBI podařilo najít podle informací v depeši (25 let, člen komunistické strany USA, žije v New Yorku, vystudoval Cooper Union v roce 1940, pracoval v U.S. Army Signal Corps ve Ft. Monmouth a jeho žena se jmenuje Ethel). Ti z vás, kdo znají příběh prozrazení tajemství z Los Alamos, již asi tuší, že se jednalo o Julia Rosenberga, přesto se do hledáčku FBI dostal nejprve jakýsi Joseph Weichbrod a až další vyšetřování mimo projekt Venona přivedlo FBI na pravou stopu.
Klaus Fuchs byl patrně nevýznamnější z „atomových špionů“ – díky svým odborným znalostem měl přístup k nejcitlivějším vědeckým informacím a dokázal je navíc Sovětům správně interpretovat.
Přes omezenou úspěšnost (rozluštěna byla pouze část zpráv a odsouzeni byli jen Manželé Rosenbergovi, Morton Sobell, David Greenglass, Klaus Fuchs a Harry Gold) projekt Venona ukázal, že ve válce nelze věřit ani spojenci – zejména pokud jím je komunistická diktatura řízená jedním z nejhorších vrahů v dějinách, a že ne všechny konspirační teorie musí být nutně postaveny na vodě. Koneckonců to, že jste paranoidní, ještě neznamená, že vás nesledují.
Pokud vás téma „Atomových špionů“ zaujalo, doporučujeme dokumentární seriál BBC „Nuclear Secrets“ z roku 2007 (profil na Wikipedii).
Použité zdroje
- PBS Nova – Atomic Spies
- NSA Archives
- Wikipedie – Meredith Gardner
- Wikipedie – Project Venona
- Wikipedie – Atomic Spies
- Conservapedie – Venona Files
- Venona, Decoding Soviet Espionage in America, John Earl Haynes, Harvey Klehr, Yale University Press 1999 (Amazon)
ČLÁNKY DO MAILU