Doba poloamatérská byla šílená, hned se mi vybavily dvě vzpominky.
Jednou kolegyně přinesla disketu s daty z banky, kde jí "nahráli" virus OneHalf, který nám pak naštěstí zlikvidoval jen část dat na jednom počítači. Bance se to oznámilo, ale nijak moc se to neřešilo a neprožívalo, stejně bylo všechno zálohované na pásce a bralo se to jako něco, co se prostě stává.
V době, kdy se začalo používat sdílení po síti jsem měl servis u jedné firmy a po průzkumu sítě jsem viděl mnoho počítačů z různých firem spojených skrz jednoho poskytovatele připojení, všechno, nebo skoro všechno bez hesel, přístupné firemní databáze, účetnictví, smlouvy. A zase, nikdo to moc neřešil a myslim, že ani nezneužíval. Tím, že bylo všechno jako na talíři, by se ani nedalo mluvit o nějakém útoku, vím jen, že tam pak někdo rozesílal vzkazy v souborech a sdílené firmy postupně mizely nebo už to chtělo heslo.
Tos mi připomněl, jak jsem ještě na střední měl brigádu v redakci jistých novin jako "systémák" na noční šichtě. Co si budem povídat, chodil jsem si tam pokecat na BBS a spát, protože jsem končil v 1 ráno, když už redakce šla domů, dokončil se zlom, a rozbíhaly se rotačky. V podstatě každý odpoledne jsem měl na stole tiket, že celou denní šichtu byla síť (ještě Novell na 10base-2 koaxu) děsně pomalá, a při předání šichty se to "zázračně" upravilo.
Aby taky ne, když půlka baráku přes den hrála Dooma v deathmatchi. Já na noční neměl s kým, takže na mě zbylo dolejvání inkoustu do redakčních inkjetů, čištění laserovek, rozvážení filmů k osvitkám, nasazování bajonetů na koaxu, a doplňování rozkradenejch terminátorů. Většinou to bylo tak za 2 hoďky hotový, nový GIFy na BBS skouknutý, a mohl jsem zbylý 4 hodiny chrnět.