Název zákon schválnosti je jen pojmenování, které se zákonitostí přírody nemá nic společné, tudíž to vlastně žádný zákon ve skutečnosti není.Zákon schválnosti funguje jako náhoda. Je to neznalost zákonitostí vedlejších souvislostí.
Náhoda, je takové seřazení nepodstatných okolností, které vytváří podstatný fakt.
Věci, které se dosud zdály nedůležité, vytvoří překvapující řetězec, na jehož konci je něco, co jsme nečekali, a nebo doufáme, že se to nestane, ale neuděláme nic pro to, aby se to nestalo. Ale část těch zdánlivě nedůležitých věcí vždy známe předem, můžeme je zanedbávat, odstraňovat, připravovat, měnit a tím ony schválnosti, přivolávat nebo oddalovat. Vždy totiž platí, jak seješ, tak jednou sklidíš. Například: Třebaže jsi poctivý člověk a lístky na MHD si kupuješ odjakživa každé ráno, ale zítra si ho kvůli tomu, že nebudeš moci ráno najít druhou ponožku, budeš dobíhat na autobus, lístek nestihneš koupit a příjde jako naschvál revizor. Protože se nashromáždily vedlejší souvislosti s tvým způsobem ranní přípravy do práce. Mnohdy člověk tuší, nebo si představí, nebo ho napadne, co se může jako naschvál přihodit, ale nic pro to neudělá, jen doufá, že se to nestane. a ejhle, jednou se to stane a potom nadáváte na Murphyho. A pokud zákon schválnosti člověka překvapí, a stane se bez toho, aby nás napadlo někdy, že se to může stát, tak prostě ne každý člověk uvažuje do předu nad vším a analyzuje vše co dělá, jak to dělá, co vše to může přinést. Tento příklad výše naznačuje, nebo napovídá, že oblečení na ráno je lepší si chystat večer než jdeme spát. Toto se může stát jen tomu, kdo má díky všem souvislostem, které se mu každé ráno odehrávají na to zaděláno. Prostě tomu, kdo si o to koleduje. Vím, nejsme schopni vždy úplně vše předvídat, co se může stát, proto musíme připustit, že díky tomu se občas stane něco nepříjemně překvapivého, s čím jsme nepočítali, něco absurdního a připadá nám to v tu chvíli jako zákon schválnosti.