Asi téměř každý, kdo byl v posledním roce na nějaké výstavě, si musel všimnout toho, že se v galeriích mimo originální díla objevují také obrazovky, které nabízejí nejrůznější obsah – od přehrávaného videa, přes statické informace, promítání fotografií až možná po nějakou drobnou interakci. A právě tyto systémy by měl být – alespoň podle IEEE – jedním z hlavních inovačních tahounů letošního roku. Jde přitom o oblast, které se odborně věnují lidé relativně dlouho, ale nějakých pokročilých aplikací ve veřejném prostoru není úplně hodně.
Multimediální obrazovky se postupně stávají součástí veřejného prostoru v celé řadě budov, institucí či organizací a plní často značně odlišné cíle. Od obyčejného informování o tom, který zákazník má jít ke které přepážce či jakou energii má svazek v urychlovači v CERNu, až po relativně sofistikované interaktivní systémy, které umožňují komunikaci s uživatelem a poskytování dat, informací či zábavy na míru.
Čtyři fáze interakce s obrazovkou
Podobné systém přitom nemají místo jen v úplně veřejném prostoru nádraží či galerií, ale najdou své uplatnění také ve firmách, kde lze, pomocí nich, ukazovat, co kdo dělá, jaké jsou výsledky firmy nebo aktuální informace z různých senzorických sítí, které se mohou projevovat na činnosti jednotlivých zaměstnanců.
Na první pohled přitom mohou veřejné panely a obrazovky působit jako překonaný koncept, když má každý v kapse mobilní zařízení, které tyto informace může zobrazovat plně personalizovaně a jen pro něj. Veřejné obrazovky ale umožňují něco více – obklopení se nějakou informací, sociální kontakt nebo možnost spolupráce před ní, což jsou věci, které standardní cestou s vlastním tabletem lze zajisti jen velice obtížně. A právě tento společný sociální rozměr bude pro vývoj jednotlivých aplikací pro podobná zařízení klíčový.
Aktuální témata a problémy
Veřejné obrazovky nemusí představovat jen pasivní LCD panely, ale jejich možnosti jsou podstatně širší. Jedním z témat, které se řeší již relativně dlouho, jsou dotekové stoly – tedy obrazovka, která se zobrazuje na velkém stole, na který mohou účastníci klikat, manipulovat na něm s objekty nebo psát. Jde o jeden z významných nástrojů na podporu týmové spolupráce (asi nejznámějším příkladem je Surface 2.0 od Microsoftu za zhlédnutí stojí také video, které ukazuje, jak lze podobnou technologii již dnes používat). Inspiraci ve vývoji aplikací i zařízení lze přitom hledat u interaktivních tabulí, které dnes fungují ve školách již poměrně běžně.
Pro proprietární vývoj tak lze vidět možnosti v oblasti nástrojů na spolupráci, kreativní práci s informacemi (branstorming, myšlenkové klobouky, sdílení nápadů, asociační clastery,…), ale také třeba v oblasti rozpoznání ručně psaného textu a jeho zpracování nebo efektivnímu ovládání celého konceptu.
Jedním z témat, které je dnes velice živé, jest bezkontaktní ovládání podobných obrazovkových systémů. Kdo zkoušel Xbox Kinect či Nintedo Wii, jistě potvrdí, že nejde o činnost, která by byla fyzicky nenáročná. Pokud by na nich měl člověk pracovat každý den, zřejmě se poměrně nadře. Ve veřejném prostoru navíc získávají tyto problémy další rozměr – jak identifikovat člověka, který jen prochází a toho, který chce panel používat? Jak řešit práci ve více lidech? Jakým způsobem odstranit kalibraci na jednotlivého uživatele, aniž bychom ztratili přesnost ovládání? To vše se velice aktivně řeší jak na úrovni hardwarové, tak také softwarové.
Jeden ze způsobů ovládání obrazovky gesty
Dalším klíčovým úkolem v této oblasti je – na úrovni softwaru – navrhnout takový způsob ovládání aplikací, který by byl co možná nejpříjemnější. Jiný koncept bude třeba zvolit u dotekových stolů, jiný u bezkontaktních obrazovek a zcela odlišný u interaktivních tabulí, které jsou určené především pro studenty. Zajímavé také bude sledovat, jak rychle se prosadí koncepty vzdálené spolupráce na jednom projektu prostřednictvím několika interaktivních panelů. Také to bude třeba z hlediska HCI patřičným způsobem ošetřit a vyzkoušet.
Velký prostor pro podobná zařízení je již dnes v muzeích a galeriích, kde představují oblíbené multimediální části výstav, kde může divák aktivně zasáhnout do toho, co chce vidět nebo jaké informace se mu zobrazí. Například v muzeu Microcosm je dotekový stůl s celým okruhem, člověk může klikat na různé experimenty, o kterých se mu vypíše více informací, zapínat či vypínat svazek a sledovat, jak věci fungují.
Stůl s virtuálními experimenty
Také zde lze vidět velký prostor pro nový software nejrůznějšího druhu. S rozvojem eGovernmentu pak lze očekávat existenci terminálů ve veřejných institucích, které umožní přístup k nejrůznějším digitálním agendám.
Závěrem
Interactive Public Displays nejsou izolovanou technologií, ale něčím, co začíná integrovat nejrůznější technologie a dávat jim sociální a interpersonální rozměr, od sociálních sítí a technologií pro virtuální týmy a vzdálenou spolupráci až po nejrůznější možnosti vizualizace Big Data, senzorické sítě nebo internet věcí. To vše v kontextu obklopení se informacemi v osobním kontaktu s druhým.
Pokud vás zajímají projekty z oblasti sociální informatiky či veřejné správy, pak právě veřejné multimediální obrazovky představují jednu z oblastí, která by se měla rychle rozvíjet. Jde zde přitom o těsnou spolupráci hardwaru, firmware i koncového softwaru v nejrůznějších úrovních. Také to činí tuto oblast zajímavou a přitažlivou.
Obrázky pocházejí většinou z publikace: Daniel Vogel and Ravin Balakrishnan. 2004. Interactive public ambient displays: transitioning from implicit to explicit, public to personal, interaction with multiple users. In Proceedings of the 17th annual ACM symposium on User interface software and technology (UIST '04). ACM, New York, NY, USA, 137–146. DOI=10.1145/1029632.1029656 (web)
ČLÁNKY DO MAILU