Názor k článku Vladimír Rohel, NCKB: nebudeme odposlouchávat ani vypínat internet od Pavel Křivánek - S úřady se to má tak. Představte si,...

S úřady se to má tak. Představte si, že by se založil úřad třeba pro řešení problému psích exkrementů. Ten úřad si nejdříve musí udělat představu o celé problematice, takže obešle všechny obce, aby jim dodaly statistiky počtu registrovaných psů, odhad počtu neregistrovaných psů, počty košů na exkrementy atd. Pak to bude chtít, aby se dozvěděli, jak to řeší jinde v Evropě a ve světě, takže pár úředníků vyšlou na náročné cesty do zahraničí. Když už s takovými náklady nasbírali tolik informací, mělo by z nich něco vypadnout. Nejdřív to bude "Národní strategie boje se psími exkrementy", později příslušný zákon, který obcím určí, jak mají neposlušné pejskaře postihovat, kolik mají mít odpadkových košů, jak často je musí vyvážet atd. Zákon zamozřejmě připravý nějaký legislativní odbor, který ve skutečnosti o tvorbě zákonů zapadajících do legislativní soustavy neví prakticky nic. Cíl splněn, ale úřad existuje dál a ti úředníci si musí nějak svůj plat zasloužit, ale to není problém, protože se musí vyhodnocovat výsledky. Takže mu obce budou muset každý měsíc odeslat výkazy se statistikou nakládání se psími exkrementy. Pak samozřejmě také čtvrtletní, protože sami si to sečíst neumí a nesmí chybět ani roční, kde navíc budou i informace o registrovaných psech včetně rasy, věku a váhy. Nějaký úředník se dovtípí, že malý pes nekaká stejně velká hovínka, jako velký, tak se na toto téma nejdříve uspořádá nějaká konference a nechá se vypracovat studie. Z té vypadne nějaký vhodný spravedlivý vzorec pro výpočet poplatku za psa. Ten samozřejmě nebude pro menší psy nižší, jen pro větší psy vyšší. Pak si lidi začnou stěžovat, že když už za psy platí tolik, nemají dost košů na správných místech. Takže se zřídí odbor pro mapování nejčastějších venčísích tras pejskařů. Proběhne dlouhodobé náročné mapování a protože žijeme v 21. století a jsme moderní otevřená společnost, necháme udělat státní zakázku na dvě miliardy na vypracování informačního systému pro zadávání a zveřejnění získaných dat. Pak se ukáže, že si obce koše instalují takové, jaké se jim zlíbí, což je špatně, protože musí splňovat nějaké hygienické podmínky kvůli omezování zápachu atd. Takže se uspořádá pár konferencí a udělá výběrové řízení na jeden jednotný druh koše na psí hovínka. Pak se zjistí, že ty hovínka jsou vlastně bioodpad a je neekologické je jen tak likvidovat jako běžný komunální odpad. Takže se obcím dá povinnost je odvážet do biostanic, kde z nich budou dělat bioplyn. Jenže lidé ty hovínka dávají do kdejakých sáčků, které se pro tyto účely vyloženě nehodí. Takže je potřeba udělat pár konferencí a výběrových řízení na vhodné sáčky. Ty lidé dostanou při registraci psa zdarma, což je úžasné, protože stát jeden sáček přijde na tři koruny. Cíl splněn, ale pořád je co dělat. Počet platících pejskařů se výrazně zmenšil a hovínek všude přibývá, protože do speciálních odpakdových košů jdou dávat jen speciální sáčky. Protože nákladná reklamní kampaň vůbec nepomáhá, je třeba zakročit k přísným restrikcím. Majitelé neregistrovaných psů začínají být přísně trestáni a u těch registrovaných se odevzdávají vzorky DNA, aby se mohlo dohledat, kterému psovi které hovínko patří. Po čase se zjistí, že všechna tato opatření jsou vlastně k ničemu, protože lidi začali raději chovat prasátka, protože za ta se neplatí nic.