Databáze zajišťuje datovou integritu (jako cizí klíče, unique, etc). Jenže pak se musí toto všechno reálně zapamatovat.
Představte si klasickou transakci. Když dáte commit, tak tak nějak očekáváte, že tam ty data opravdu budou. Ne, že zmizí, protože někdo vypnul počítač dřív, než db engine stihl zapsat data na disk, nebo než se provedl sync.
Samozřejmě, vždycky je tam nějaká důvěra, db věří, že když skončí sync, tak že data jsou zapsaná. sync věří, že když mu FS řekne ok, tak že jsou zapsaná. FS věří, že když zapíše data, tak že se ty data opravdu propíšou na plotnu. A nakonce všichni věří, že někdo neflákne do hdd kladivem.