Vzdělávací moduly v Moodle

Zatímco v předchozím článku jsme se věnovali instalaci prostředí Moodle a jeho obecným charakteristikám, nyní se zaměříme na činnosti zcela praktické, totiž na tvorbu a uspořádání celého kurzu, který chce člověk v online prostředí provozovat. Moodle je poměrně rigidní nástroj v tom slova smyslu, že pracuje s poměrně pevnou strukturou kurzu.

Na výběr je z dvou módů uspořádání jednotlivých celku – buď může jít o témata nebo týdny. Obojí vlastně znamená totéž, liší se jen v pojmenování jednotlivých komponent osnovy. V případě týdnů systém také umí vyplnit hlavičky podle zadaného prvního data, což pomáhá v orientaci a usnadňuje práci během plnění obsahem.

Při založení nového kurzu je třeba mimo rozhodnutí o uspořádání (maximální hodnota je 52, což odpovídá počtu týdnů v roce, což je ale zachováno i u témat a může jít o poměrně nepraktické omezení), vyplnit také další údaje, jako je anotace, název kurzu, ale lze pracovat také s pokročilejšími nastaveními. Vybírá se zde vzhled, metody zápisu (například jen pro registrované, jen pro osoby mající klíč, pro všechny atp.) nebo sledování plnění. Moodle v takovém případě umožňuje analyzovat průchod studenta kurzem – u jednotlivých aktivit se mu objevují čtverečky a po splnění určité akce (přečtení materiálu, složení testu atp.) dojde k označení políčka. To zlepšuje studentům orientaci v tom, co už prošli a jaké oblasti jim ještě zbývají vyřešit. Dále lze nastavit skupiny a názvy rolí v kurzu.

Takto si člověk vytvoří kostru kurzu dle svých představ a může začít s jeho plněním. Obecně se čeká, že každé téma bude mít nějaký textový (s obrázkem, videem či čímkoli takovým) úvod, kde bude popsán obsah modulu a nějaké přidružené studijní materiály. S nimi je možné v průběhu editace kurzu libovolně manipulovat. Každý takový materiál obsahuje název, má určitý obsah a doporučuje se u něj vyplňovat také popisek. Jednotlivé vzdělávací objety lze přidávat pomocí tlačítka „Přidat činnost nebo studijní materiál“.

Základní aktivity

Moodle nabízí obrovské množství různých vzdělávacích objektů, které lze do kurzu přidávat a díky podpoře rozšíření není tato množina ani konečná. Proto zde nebudeme uvádět všechny varianty, ale zaměříme se na ty nejzajímavější a zřejmě nejčastěji používané pro většinu běžných kurzů.

Slovníky a databáze jsou jednoduchou přehledovou aktivitou. Slovník funguje na dvojici heslo a výklad. Student může typicky procházet jednotlivá hesla a seznámit se s pojmy, které se v e-learningu vyskytují. Databáze jsou velice podobné, ale mají více možností nastavení a mohou mít složitější strukturu. Třeba u Databáze filmů bude nejen název filmu a anotace, ale také třeba políčka pro režiséra, datum natočení snímku atp. Oba objekty mohou být vytvořeny učitelem, ale také studenty v rámci nějaké vzdělávací aktivity.

Ankety, průzkumy, dotazování představují skupinu nástrojů pro získávání zpětné vazby od studentů v různých podobách – od nejjednodušší ankety až po dotazování. Na rozdíl od testů je zde typicky kladen důraz na anonymitu a možnost získání informací o tom, jak se studentům studuje, případně kam by chtěli, aby se kurz ubíral.

Samozřejmostí jsou nejrůznější diskusní fóra, která slouží jak pro řešení technických problémů, tak je lze také využít pro zpětnou vazbu nebo interakci mezi jednotlivými studenty. Nechybí ani možnost práce s chatem v reálném čase, což může posloužit jako nástroj pro konzultace se studenty ve smluvený čas.

Testy jsou jednou z nejpropracovanějších a nejobsáhlejších komponent celého Moodle. Naleznete zde široké spektrum od triviálních na pravda či nepravda, přes výběr jedné či více správných odpovědí, výpočtové úlohy, až po přetahování odpovědí, přiřazování nebo volné odpovědi, které může učitel opravovat a známkovat zvlášť. Možností je zde mnoho. U každé odpovědi lze nastavit nejen míru její správnosti, ale také zpětnou vazbu, kterou se dozví student, aby měl představu, proč je některá z jím označených odpovědí špatná. Samozřejmě lze u testů nastavit časový limit, minimální počet bodů, míchání otázek atp. Mimo testování lze po studentech chtít také odevzdávání úkolů, k čemuž má systém také připravené příslušné komponenty.

Pokročilou aktivitou je přednáška, která umožnuje nastavit studijní materiály, testy a další úlohy do různých větví a díky nim umožňuje určité adaptabilní učební systémy, kdy si každý student může vybrat, kterou větví přednášky se vydá. Jde o jeden z nástrojů, které umožňují vytvořit kurz, který by studentům byl skutečně ušitý na míru a dobře odpovídal jejich učebnímu stylu a zájmu.

Workshop je komponenta, která umožňuje odevzdané úkoly hodnotit samotnými studenty mezi sebou. Učitel nastaví formulář a kritéria hodnocení, případně další parametry (třeba kolik osob musí ohodnotit každý student, kolik hodnocení má mít jednotlivý úkol atp.) a studenti vytvářejí zpětnou vazbu. Učitel má možnost jednotlivé úkoly i jejich hodnocení také hodnotit.

Poslední modul, o kterém se zmíníme je wiki, která může být tvořena ve dvou režimech. Buď tak, že jednu wiki tvoří všichni studenti (nebo jejich část) společně, kolaborativním způsobem, nebo individuálně, kde každou stránku vytváří jednotlivý student. Výhodou je možnost sledování postupu, historie verzí a právě možnost rychlé a efektivní spolupráce.

Mimo tyto aktivní prvky vzdělávání lze vkládat samozřejmě také obyčejné učební materiály. Ty lze vložit buď jako soubory, případně jako HTML knihu, webovou stránku nebo jen URL odkaz. Lze pracovat také se složitějšími strukturami, jako jsou složky nebo třeba kolekce obrázků či jiných multimediálních prvků. Paradoxně právě na těchto „pasivních“ objektech je většina kurzů dominantě vystavěna, což je škoda, neboť se vůbec nevyužívá možností, které Moodle nabízí.

Závěrem

Moodle je komplexně postavený tak, aby nepodporoval jen pasivní transmisivní výuku, ale vedl studenty k aktivnímu učení. Jeho plný potenciál se projeví v tom, že student se učí tím, že něco vytváří, interaguje s ostatními studenty, tedy že jeho práce je skutečně aktivní a tvůrčí. Stejně dobře jej ale lze využít i pro obyčejný e-learning založený na textových zdrojích a závěrečném testu nebo jen jako úložiště materiálů pro další studium.

V příštím díle se zaměříme na možnosti analýzy chování studentů, tedy jak sledovat, co a jak se učí a kurz jim ideálně nakonfigurovat.