Operační systémy Microsoft Windows jsou nejpoužívanější pracovní softwarovou platformou na světě. Z tohoto titulu je každá nová verze velmi očekávána jak odbornou, tak do jisté míry i laickou veřejností, Z některých verzí svých systémů (95,Vista) se výrobci, společnosti Microsoft dokonce podařilo udělat společenský fenomén. Prozatím poslední verze, Windows 7 takové ambice z různých důvodů nemá, přesto se však ve vývoji platformy jedná o milník.
O Windows 7 toho bylo napsáno, nadiskutováno a naspekulováno dost. Kdybychom měli shrnout hlavní proudy zajímavé z hlediska perspektivy nejbližší reálné konkurence, tedy Linuxu, Microsoft začal jeho existenci o něco více reflektovat . Někteří dodavatelé počítačů mimo jiné i v důsledku příchodu Windows 7 počali více prezentovat alternativy, což se ostatně dalo očekávat – už jen proto, že poměrně rychlý vývoj linuxových distribucí směrem k jejich stabilizaci vede ke zlepšení možností použití Linuxu ve firmách.
Stalo se zvykem porovnávat (a vymezovat) desktopové distribuce Linuxu vůči aktuálním verzím Microsoft Windows. Je to klasické vztahování se malého k velikému a částečně i roztříštěného k homogennímu. Pokusme se ale při příležitosti nového roku, ve kterém může dojít k „rozhýbání“ trhu s Linuxem jako variantou Windows o opak. Totiž o srovnání aktuálních Windows s aktuální verzí nejpoužívanější uživatelské distribuce; Ubuntu. Jak vypadají Windows 7 očima uživatele Linuxu, konkrétně této distribuce? Tato otázka může na první pohled působit nepatřičně, ale věříme, že stojí zato si ji položit.
Nástupce
Bezprostřední předchůdce Windows 7, tedy Microsoft Windows Vista, se od svého vydání dostal pod pod palbu kritiky. Operační systém měl vysoké hardwarové nároky. Na některých počítačích pro něž byl v době svého uvedení určen (zejména se to týkalo notebooků) pracoval pomalu a neefektivně. Chyběla v něm celá řada vlastností, které byly očekávány a v důsledku opakovaného selhání při vývoji nakonec došlo k tomu, že jako klíčové byly uživatelům prezentovány funkce zcela podružného významu. Tyto a další vlastnosti vedly ve své době část uživatelů Windows XP k migraci na Linux a do jisté míry lze říct, že i akcelerovaly vývoj Linuxu na desktopovém prostředí. Microsoft pak negativní vlastnosti Visty přiměly vydat současná Windows 7 patrně dříve, než původně plánoval. A postavit je do situace, v níž je tento systém de facto reparátem.
Na první pohled
Podívejme se však na Windows 7 tak, jak jsem to v úvodu slíbil, tedy pohledem uživatele Linuxu, konkrétně Ubuntu 9.10, které vyšlo stejně jako Windows 7 na sklonku loňského roku. Oba operační systémy přinášejí to, co běžný uživatel očekává. Tedy rychlé starty, jednoduché a přehledné grafické rozhraní a přítomnost všech základních technologií již ve standardní instalaci. Oba se také vyznačují vizuálním tématem, které se vám může, ale nemusí líbit, ale které je pro daný systém typické.
Technika
Od Windows 7 (a zejména Windows XP) společnost Microsoft zapracovala na integraci ovladačů hardwaru do standardní instalace systému. Pro dřívější Windows bylo typické to, že mnoho zařízení fungovalo po instalaci v minimálním režimu, případně vůbec. To již nyní neplatí a je to tak dobře. Je třeba dodat, že stejným směrem se ubírá také Linux, kde mnoho běžných periferií a všechna systémová zařízení počítače je možné používat bez administrátorských zásahů ihned po prvním spuštění. Tento trend, jež bychom mohli nazvat „konfigurace s minimální snahou“ jako první zavedla společnost Apple, avšak rozdíl mezi ni a Windows/Linuxem je v tom, že počítače Mac existují v omezeném množství podob.
Pro Windows 7 však – stejně jako pro (Ubuntu) Linux platí, že v případě, kdy nějaké zařízení není plně podporováno nastává problém. Typickým problémem z pohledu Windows v tomto případě jsou starší zvukové karty, v případě Linuxu například některé webové kamery. Argument o „zastaralém“ hardwaru přitom od Microsoftu neobstojí, protože Windows 7 byla od počátku vyvíjena tak, aby umožňovala morálně omladit stávající hardware. uživatel/administrátor se tak dostává do situace, kdy zařízení fungují buď okamžitě, nebo vůbec (případně za cenu náročné práce a s nejistým výsledkem). Zda je toto směr, kterým by se vývoj operačních systémů měl ubírat ponechme diskuzi, každopádně se však jedná o trend na obou stranách.
Aplikace a média
Windows 7 i Ubuntu Linux umí standardně pracovat s většinou dokumentových i multimediálních formátů. Zatímco pro Linux je příznačné, že je dodáván se základními aplikacemi nad úroveň kalkulačky, Microsoft v případě Windows 7 podstatně slevil z integrovaných programů (a to i v nejvyšších z dodávaných edicí). Některé z nástrojů které bychom považovali za základní (např. poštovní klient) je potřeba dodatečně stahovat prostřednictvím aktualizační služby. Toto nepohodlí ve skutečnosti uživatelům přináší možnost volby – většina z nich totiž používá první aplikaci, kterou k danému účelu v systému najde. Realizace této „možnosti volby“ zůstává pro uživatele i pro správce mnohem jednodušší v Linuxu než ve Windows, protože ač Microsoft po vzoru linuxových distribucí začal svou aktualizační službu využívat i k šíření softwaru, o širokých možnostech nabídky se hovořit nedá.
Pokud jde o multimediální funkce, Windows stále obsahují univerzální přehrávač (Windows Media Player) a prohlížeč obrázků. Zlepšila se integrace multimediálních funkcí do průzkumníka a zejména rozsah standardně používaných kodeků. Multimédia jsou silnou stránkou nového operačního systému, je-li nutné srovnání, položil bych je na roveň Ubuntu 9.10.
Inspirace
Ve Windows 7 nacházíme mnoho funkcí a vlastností, které byly dříve v Linuxu a jiných systémech. Akcelerovaný správce grafického rozhraní ve Windows 7 konečně pracuje tak, jak má. Přepínání oken ve 3D již není reklamním tahákem, přibyly však užitečnější funkce spadají pod „eye-candy“, například použitelné náhledy v systémové liště. Chování této lišty, kdy došlo k faktickému sjednocení panelu běžících aplikací a „snadného spuštění“ silně připomíná dock z operačního systému Mac OS X. Nejde o to, že Microsoft v tomto ohledu není originální, důležité je, že výsledek je efektní a efektivní současně. Ubuntu vedle toho zůstává na tradiční konfiguraci z Gnome 2.x, která se jeví jako překonaná; byť je většině uživatelů srozumitelnější než v případě Windows.
Dokem a efekty však inspirace nekončí. Celý systém a zejména ty jeho části, s nimiž přichází do každodenního kontaktu laický uživatel byly pročištěny a zjednodušeny tak, že výsledek připomíná mnoho postupů známých z Linuxu. Microsoft ve Windows 7 zintenzivnil práci s domácí složkou uživatele, která je výchozím umístěním různých typů souborů dle předpřipravených šablon. Microsoft tomuto principu (s jistými možnostmi dynamického zacházení s obsahem) říká „knihovny“, ale v zásadě se jedná o postupy, které uživatel Linuxu dobře zná. V podobném duchu bychom mohli pokračovat dále.
Výkon
Windows 7 se vyznačují rychlejšími reakcemi i na starším hardwaru – což je důvod, proč si mnoho i institucionálních uživatelů pořizuje Linux. Upgradování stávajících počítačů na ně v některých případech brzdí otázka kompatibility s periferiemi, respektive nedostupnosti oficiálních ovladačů pro ně. Výkonem se však nemyslí jen rychlost reakce systému na podněty uživatele, ale rovněž jeho „naučitelnost“. Ta je – i přes změny, které Microsoft zavedl do rozhraní – na velmi dobré úrovni. Vedle toho naučit se zacházet s Linuxem je dnes prakticky stejně náročné, jako s Windows.
Alternativa
Windows 7 jsou evolučním a rozhodně dopředným krokem ve vývoji operačních systémů od Microsoftu. Je překvapivé, na kolika místech se jeho tvůrci inspirovali Linuxem v desktopové podobě, a vůbec jinými operačními systémy. Tyto inspirace nesmíme brát ve zlém – naopak mohou usnadnit cestu k Linuxu uživatelům, kterým by jinak vadila jeho odlišná filozofie.
Pokusil jsem se zde o pohled na Windows 7 z perspektivy uživatele desktopového Linuxu. Mnoho témat která by si zasloužila pozornost bylo vynecháno (např. nezměněná a stále velmi problematická práce se sdílením souborů a tiskáren ve Windows 7 bez centrálního serveru). Celkově však lze konstatovat, že vydáním Windows 7 a Ubuntu 9.10 se světy obou platforem k sobě přiblížily více, než by nás mohlo na první pohled napadnout. Z pohledu uživatelů je to přitom jen dobře, zjednodušila se totiž jejich migrace mezi systémy a schopnost používat oba bez zbytečných nákladů na vyškolení. Windows 7 a Linux bychom tak měli přestat vnímat jako majoritní systém a jeho alternativu, ale jako dvě alternativy.
ČLÁNKY DO MAILU