Názory k článku Z „leden“ je „ledna“ – glibc mění názvy měsíců

Z kterého prstu si ty voloviny cucáš? Čeština si jen ponechala staré označení měsíců, podobně jako třeba polština a někdy do revoluce i ruština. To latinské názvy byly např. v té ruštině uměle vytvořeny.

Ovšem latina to má taky blbě, jen to nikomu nevadí, protože původní smysl už v tom nehledá. Pro 9. až 12. měsíc v roce používá označení 7. až 10. (september, october, november, december)....
Jinak je snad jasné, že pokud dotyčný kmen znal kalendář, tak měl pro měsíce a jiná období roku své názvy a ty římské se k nám dostaly až s katolickou církví. Taky bysme mohli chtít v rámci "světovosti" i římské názvy dnů v týdnu, což má taky většina západní Evropy. Zato maďarština převzala část těch slovanských....

" Pro 9. až 12. měsíc v roce používá označení 7. až 10. (september, october, november, december)...."
To je dane tym, ze povodne zacinal rok v marci. Ked to Rimania zmenili na januar, tak mesiace nepremenovali.

Vím, čím je to dané, ale to nic nemění na věci, že je to už 2000 let blbě :-)

Nicméně jemu a jemu podobným vyčítám primárně to, že tato pojmenování oživili, místo aby přejali ta, která v té době všichni používali.

Nechápu proč. Navíc všichni je opravdu nepoužívají. Mezi novotvary z té doby patří např. slovo "plyn". Ostatní slovanské jazyky s výjimkou slovenštiny přejaly gas/gaz. Dalším příkladem může být třeba slovo "vesmír".

Vesmír je prejaty z ruštiny, to není novotvar

Není. V ruštině takové slovo neexistuje. Vesmír se rusky řekne vsělennaja.

V ruštině takové slovo neexistuje

весь мир

Nejde tedy o slovo z ruštiny ale novotvar vytvořený ze dvou ruských slov. To je něco trochu jiného.

Zajímavé je na něm že je na naučení těžší než japonština.

Obecně pro neindoevropana bude asi japonština (pokud ignoruju šílený písmo) jednodušší než němčina. Pro česky mluvícího člověka asi ne. Nicméně němčinu jsem měl na střední a nikdy mě nebavila a ani mi do hlavy nelezla. Všechno mi to znělo jako Der übršpricl gepfülte ajnzacklobáse fon cugeládn müsen zofort verdn. Angličtina mi do hlavy teda nalezla podstatně rychlejc. Nevím, jestli to bylo tím jazykem nebo nechutí k němčině...

Kdyby se tu mluvilo nemecky, tak nemcinu umis od narozeni stejne, jako ted pouzivas mnohem slozitejsi cestinu...

To je samozřejmě pravda. A ani by mi to samozřejmě nepřišlo tak uchrochtaný, ubučený a uprskaný jako teď, přišlo by mi to přirozený.
Akorát bych stejně musel učit anglicky, štvalo by mě, že všechny texty jsou tak vo 25% delší než česky nebo anglicky (porovnej libovolnou vícejazyčnou příručku) a že bych polovině cizinců musel vysvětlovat, že nejsem Němec nebo by mi to muselo bejt jedno i přesto, že ta nevraživost vůči Němcům je v půlce Evropy a světa furt zakořeněná. Překvapí mě, že hodně často na vodpověď na to, že Česko je někde mezi Německem a Ruskem, že dotyčnej nemá rád Němce (a někdy přidá i Rusy). No to je fuk.

zimiston:
Ale měl bys německej plat a uměl bys 3 světový jazyky.
Halt každej má jiný priority..

To sem netušil, že plat se vodvíjí vod rodný řeči. Proč teda v Burkina Faso nemají francouzský platy? A Lužickej Srb v Německu má teda spíš slovanskej plat? Řeč byla vo jazyku a né vo tom, že by nás spolklo Německo.

A proč bych uměl další 3 světový jazyky? Většina Němců co znám je ráda, že mluví anglicky. A němčinu úplně za světovej jazyk nepovažuju. Mimo střední Evropu si s ní moc nezašprechtíš. To už víc parády člověk nadělá s Francouzštinou nebo Španělštinou.

A do pseudohistorickejch spekulací, že pokud by tady nebyly vobrozenci, pak bysme byli součástí Německa (asi bejvalýho východního, předpokládám) a né Rakouska a bůhvíjak by pak dopadlo poválečný rozdělení... to fakt nemá smysl ani s tvejma prioritama :-)

Ale proč si nakonec nezafantazírovat, je pátek :-)
Takže - bez vobrozenců bysme samozřejmě skončili jako součást Rakouska. Pokud by se Rakousko-Uhersko rozpadlo i bez nás (asi jo, Maďaři tam taky nechtěli bejt), pak by nebylo asi ani Slovensko, resp. by bylo rozdělený mezi Polsko a Maďarsko.
No a dost pochybuju, že by po válce (pokud by se vyvíjela stejně) nás (velký Rakousko) nechal Stalin západu. Spíš bych tipoval, že by to vodsr*lo díky nám i původní Rakousko a skončili bysme jako jedna velká Rakouská Socialistická Republika. A vo Německejch platech bysme si mohli nechat zdát.

A nebo bychom naopak byli Freistaat Böhmen a Bundesland Mähren a hádali se s Freistaat Bayern kdo je bohatší.

Vzhledem k tomu, že jsme patřili pod Rakousko-Uhersko a po první světový vítězný mocnosti Rakušákům nepovolili spojení s Německem i když to chtěli, pak bysme na 100% skončili jako součást Rakouska. A vzhledem k tomu kde končila po druhý světový válce demarkační linie a že Rusi by osvobodili jak Prahu, tak Vídeň, tak bysme nepochybně s Rakouskem skončili ve východním bloku jako NDR. A dneska bysme hádali kdo je bohatší s Polskem a Maďarskem, stejně jako teď.

Ono by to možná nebylo tak „uchrochtaný, ubučený a uprskaný jako teď“... Třeba rakouská nářečí jsou (pro mne jakožto slovana) mnohem libozvučnější než „standardní německá němčina“. Problém je, že mladší generace už mají vymyté mozky televizí, takže mluvějí tou hnusnou převažující severní variantou a neumějí ani 'r' vyslovit pořádně, perkele!

Jo, s tím souhlasím. Rakouský nářečí zněj líp. Ale pořád "motýl" bude "der Schmetterling" i když s neuchrochtaným "r". A texty budou furt vo 25% delší a slova vo 10 cm delší. A pořád mi zní líp "nice" než "schön" nebo 'hübsch', "higher" než "höher". A dolní němčina někde na severu, za předpokladu, že to není chrochtací varianta se taky jakž takž dá poslouchat.

"zimiston"
Ty nadáváš, že německý texty jsou dlouhý. Já zase nadávám na to, že čeština přiřadí tři významy jednomu slovu, a je v tom bordel.

To samý dělá i angličtina a nemám s tím problém. Kdysi dávno sem čet návod ke svýmu počídači. V angličtině říkali harddisku drive a chápal jsem z kontextu, že nemluvěj vo pohonu, řízení, vodpalu, atd., ale vo harddisku. Jenom německy tam pokaždý bylo “Festplattenlau­fwerk”. Fakt super, hlavně, že se to s ničím nepletlo :-)

Japonština má pro jednu věc různé slova podle toho, s kým (nadřízený, duchovní atd) právě mluvíš.

To je proti nesmyslné německé gramatice a zcela unikátní slovní zásobě procházka růžovým sadem

Některé výrazy mé japonštiny byly značně účinné. Jednou, když se protahoval odjezd autobusu, povídá mi pár kolegů: „Hele, Feynmane, ty umíš japonsky; řekni jim, ať už jedem!" Řekl jsem: „Hajaku! Hajaku! Ikimašo! Ikimašo!", což znamená: "Jedem! Jedem! Pospěšte si! Pospěšte si!" Asi jsem to se svou japonštinou trochu přehnal, protože všichni v hotelu začali pobíhat jako myši a říkali: „Ano, pane! Ano, pane!" a autobus okamžitě odjel. Ty fráze jsem se naučil z vojenské příručky a zřejmě byly velice drsné. (To nemyslíte vážně, pane Feynmane!)

Angličtina je vůči němčině primitivní neskloňuje takže při tom nemusíte moc přemýšlet.

... pořadovou číslovkou

kto sa ale pyta stylom: "Kolkeho je dnes?". Je to rovnake ako pytat sa: "Aka je teraz hodina?" - "Teraz je ôsma hodina" ... Podme polemizovat ako odpovedat na otazku: "Aky je cas?", budeme odpovedat v nominative "osem dvadsaťjedna", alebo "osem hodín a dvadsaťjedna minút", pripadne a aj so sekundami?

Pre mna ovela nehontetockejsie je opytat sa: "aký je dnes dátum?"- s odpovedou: "Dnes je štvrtý január 2018"

Otazka "Kolkeho je dnes?" je uplne bezna. Chod napriklad na postu alebo na urad nieco podpisovat. Tam tuto vetu budes pocut velmi casto.

> glibc si kompilujem sam

Když už jsme u těch totálních zvráceností...

> o bude skor tym zakorenenym odporom k lokalizacii
Takže tě lokalizace vlastně trápit nemusí, když jí nepoužíváš?

> a grammar nacistom
Tzn. lidem, kteří neradi vidí, jak se k*rví jazyk

> A vsetky moje prispevky k tomuto clanku (ktory pokladam uz od zakladu za zvrateny) su cisto trollovacie.
Což je jasné porušení diskusních pravidel roota

> IMO by dnes mali uz vsetci vediet anglicky, aspon na urovni citania technickej literatury.
Už jsi někdy mluvil třeba s lidmi nad 50? Nehledě na to, že i lidi, kteří anglicky umí můžou uvítat vyřizování každodenních věcí v jejich rodném (popř. jiném používaném) jazyce. Když si domlouvám sraz, domlouvám si ho na třetí pátek v březnu, ne Mar/3rd Fri.

> 1) Zbytocny kod -> dalsie mozne bugy
Xka jsou taky zbytečný kód? Však terminál stačí, ne? Kde je nějaká komise, která určí, co je a co není zbytečné? Lidi to používají, takže mi to zbytečné nepřijde.

> 2) Prakticky nemozna podpora/vyhla­davanie problemu, ked v kazdej lokalizacii to ma ine oznacenie a niekedy to je aj v inom poradi
To je tak trochu záměr procesu lokalizace, že si popisky můžeš přečíst v jazyce dle tvé volby...

> To je prave to elitarstvo, ktore mi extremne prekaza. Kto ma to pravo a na zaklade coho, urcovat, co je a co nie je k*rvenie jazyka?
Pokud nějaký prvek jazyka používá významná část mluvčích, dojde ke kodifikaci toho prvku. Tím myslím "používají řečený prvek ve spisovné formě jazyka". Ale gčemu zpizovní j4ziki, dyš todlecto pchpis?
Mám odpozorováno, že lidé, kteří píšou tak, aby jejich text šel snadno pochopit (např. píší s háčky a čárkami), mají v hlavě větší pořádek než ti, co na to kašlou. Nemusím s nimi vždy souhlasit, nemusím uznávat jejich argumenty, ale nemůžu jim upřít vnitřní logiku. A třeba tvé příspěvky rozhodně nejsou tou pověstnou výjimkou z pravidla...

> Co ale plati o 90% zdejsich prispevkov.
Tak už aspoň vím, odkud se vzalo "fšeci kradnú"...

>> Už jsi někdy mluvil třeba s lidmi nad 50?
> Ano, napriklad moji rodicia maju nad 50, mam kolegov nad 50 a vsetci sa s tou anglictinou nejako vysporiadaju. Ale to mozno pre to, ze nie su luzri.
Třeba moji rodiče anglicky neumí. A stejně se s nimi můžu bavit o astrofyzice, počítačích, knížkách... To by ti mělo napovědět, nakolik jsou nebo nejsou "luzri", takže očekávám brzkou omluvu!

>Kludne, ja lokalizacie nepouzivam, kedze to povazujem za totalne zvratenu uchylnost
Ale mluvit slovensky na českém serveru ti zjevně připadá v pohodě. Ne, že bych tohle běžně kritizoval, sám se slovenštinou nemám problém, jen nesnáším podobné pokrytce jako jsi ty.

To jsou hrozné bláboly.

"I haven't seen the film. / I didn't see the film." má v angličtině dva různé významy - abys je rozlišil v češtině, musíš použít nějaké pomocné slovo, třeba nikdy nebo včera. Což je tatáž situace, jako když angličtina potřebuje pro rozlišení pádu použít třeba předložku. Jazyky jsou to tedy (podle tvé metriky) oba stejně méněcenné a měli bychom oprášit latinu (k té má ale ta angličtina podstatně blížeji).

Ono to ani v té angličtině není tak zřejmé - taky by spíše řekli "I have never seen that film", aby vyjádřili, že ho neviděli nikdy. Čeština, jako skoro všechny slovanské jazyky, je mimořádně bohatá na slovesa, takže se dá odlišit "ten film jsem neviděl" (nikdy) a "na ten film jsem se nedíval" (včera) a bude to zhruba na stejné úrovni jako tebou uvedený příklad.

Slovesný čas má v češtině trochu jiný význam než v angličtině. A to díky vlastnosti, kterou anglické sloveso postrádá - vid (a latina mimochodem taky vidy nemá, jenom jakési zbytky patrné ve futuru sloves IV. konjugace). Navíc ty anglické "časy" jsou takové složeniny, že z morfologického hlediska ani není úplně nejvhodnější to označovat za slovesné časy, když to srovnáš třeba s tou latinou. To už bys mohl za časy označit i české vazby typu "mít něco uděláno / mít něco udělané" a klidně ještě odlišit "mít" od "mívat" a taky budeš mít hromadu "časů" jako v angličtině:

1. psal
2. píše
3. bude psát
4. napsal
5. napíše
6. měl napsáno
7. má napsáno
8. bude mít napsáno
9. míval napsáno
10. mívá napsáno

a pro gramotné ještě antepréteritum neboli plusquamperfektum (ve spisovné češtině stále je, ale průměrný český žvatlal o tom ani neví, což se mimochodem dá říci i o průměrném anglickém žvatlalovi a jeho schopnosti používat všechny časy v angličtině):
11. byl psal
12. byl napsal

A říci, že angličtina má k latině podstatně blížeji než čeština, to může jedině někdo, kdo neumí latinsky ani kváknout. Má více z latiny přejatých slov, ale tím to končí. Gramaticky, morfologicky a syntakticky (dokonce i foneticky) je latina podstatně podobnější češtině než angličtině. Stačí si pustit scénku z Monty Pythonů a všimnout si, jak museli složitým opisem v angličtině vyjádřit špatnou latinu (zatímco v české verzi stačilo jen doslovně přeložit špatnou a správnou latinu).

Začíná víkend, tak jen krátce poukážu na některé nesmysly. Fonetika latiny blížší české? Určitě, pokud se jedná o latinu vyučovanou na českých školách, o té historické (živé) bych si to tvrdit neodvážil, ba naopak, ta byla zcela jiná než se dnes u nás učí (ne že by to souviselo s vyjadřovacími schopnostmi).

Pokud ovšem v češtině argumentujeme takovými kuriozitami jako "byl napsal", pak samozřejmě angličtina má pády - má je dodnes v případě zájmen a v případě podstatných jmen je stále odlišný genitiv (přípona 's). Kdybychom šli do historie, najdeme těch pádových tvarů více a více, čím hlouběji se do ní budeme nořit.

To je ale poněkud nezajímavé z hlediska vyjadřování pádů v živém jazyce, stejně tak jako nějaké české "byl napsal". Kdo má pochybnosti o vyspělosti a vyjadřovacích schopnostech angličtiny, nechť si přečte alespoň zlomek z nesmírného bohatství anglické literatury, ať už krásné nebo odborné, a zjistí, že vyjadřovací schopnosti češtiny zdaleka předčí, už jen třeba bohatstvím slovní zásoby. Logicky, protože je to prostě větší a starší jazyk, používaný řádověvětším počtem vzdělaných lidí. Bylo by divné, kdyby tomu bylo jinak, a vyžadovalo by to nějaké speciální vysvětlení. Také zjistí, kolik blábolivých pověr lidé o angličtině šíří (nemá zdrobněliny apod.). To je holt počekávatelné v zemi, kde se na kavárny už dvacet let lepí cedule hlásající nepřítomnost wifi (Wifi Free).

Ale už je víkend, pokud by snad někdo chtěl na dané téma diskutovat dále, bude mě muset vyhledat někde v Lužické divočině. Můžeme pokecat třeba u táborového ohně, ale elektroniku nechávám doma.

Podle toho, co o latině víme, má k ní ta její česká podoba asi nejblíže - přesněji, je to v podstatě zakonzervovaná výslovnost úpadkové latiny. Restituovaná klasická výslovnost je až záležitostí posledních desetiletí. Stejně jako čeština se i latina v podstatě stejně čte a píše (ve velkém kontrastu k angličtině), stejně jako čeština má dlouhé a krátké samohlásky...

Nicméně fascinuje mě, jak si lidé vždycky z komentářů vybírají jen něco, navíc to nejméně podstatné, napsané v mém případě buď v závorce (v případě fonetiky), nebo uvozené vyloženě jako zajímavost (u českého plusquamperfekta, které mimochodem gramotnější lidé běžně používají v minulém kondicionálu; takže nejde ani tak o kuriozitu, jako spíš o tvou neznalost češtiny). Kdybych chtěl jít do historie způsobem jako ty, tak jsem mohl vytahat imperfektum, aorist a podobné v češtině dnes spolehlivě dávno nepoužívané tvary slovesných časů.

Množství anglické literatury sice nesmírné je, a pokud jde o tu odbornou, tak jí mám i nesmírné množství načteno, ale v souvislosti s jejími vyjadřovacími schopnostmi bych slovo "nesmírný" opravdu nepoužil. Co píšeš by logiku sice mělo, ale realita je zkrátka jiná.

Tak to bych poprosil o nějakou ukázku. I podle mých zkušeností jsou vyjadřovací schopnosti angličtiny mnohem lepší. Určitě nebude problém předvést nějaký náročnější technický text, překlad do češtiny může být i váš, angličtinu prosím z kvalitního renomovaného zdroje.

Ukázku čeho? Když tu tvrdíte, že angličtina má vyjadřovací schopnosti mnohem lepší, tak to vy byste měli předvést nějakou ukázku těch "mnohem lepších" vyjadřovacích schopností.

1. The orbit of a planet is an ellipse with the Sun at one of the two foci.
1. Orbita planety je elipsa se Sluncem v jednom z jejích ohnisek.

2. A line segment joining a planet and the Sun sweeps out equal areas during equal intervals of time.
2. Plocha opsaná průvodičem planety za jednotku času je konstantní.

3. The square of the orbital period of a planet is proportional to the cube of the semi-major axis of its orbit.
3. Čtverec oběžné doby planety je úměrný třetí mocnině hlavní poloosy její orbity.

To jste se střelil do nohy, snáz se mi čtou anglické verze, přestože ani moc anglicky neumím.ll

Bez bližšího zdůvodnění z vašeho tvrzení vůbec nic neplyne, natož že bych se měl někam střelit.

Myslis tuhle scenku?
https://www.youtube.com/watch?v=KAfKFKBlZbM

Tak je fakt ze kdyby tam napsal ,,cesky jit domov,, tak by se zapotil uplne stejne u tech imperativu a lokativu jako u te latiny, nez by z toho dostal ,,Cesi jdete domu,,

Váš problém je, že angličtina vznikla tak, že v Anglii mluvili místními nářečími (dokonce z různých jazykových skupin) a psali to latinsky. Postupně to konvergovalo, ale nesešlo se to (takže jsou angličtí mluvčí se svým jazykem jak ti stavitelé železnice, kterým se netrefily party, kopající tunel z protějších stran kopce, a mají nyní tunely dva). A těžký průšvih je, že při sjednocení těchto dvou zcela odlišných jazyků by vyhovovala rodilým mluvčím nějaká forma fonetického zápisu mluvené angličtiny, zatímco těm, pro které je angličtina druhý a další jazyk (což je asi většina uživatelů tohoto jazyka), by spíš vyhovovala pravidelná výslovnost +- současné psané angličtiny.
Otcové zakladatelé to prostě v USA podělali, protože pouze o jeden hlas neprošla při zakládání tohoto státu bilingválnost USA (angličtina paralelně s němčinou). DSnes by byly USA s vysokou pravděpodobností německojazyčnou zemí. Nicméně mohu pozorovat v poslední době docela silné tažení španělštiny v USA (alespoň v biomedicínských oborech). Ta má, na rozdíl od angličtiny, použitelnou gramatiku, +- pravidelnou fonetickou výslovnost a exaktně definovaný význam slov. Na druhé straně ale uznávám, že je angličtina naprosto perfektní jazyk pro humanitní pseudovědy, protože její významová rozplizlost umožňuje vydávat za vědu i náhodná seskupení slov (viz známá Sokalova aféra - třeba na Wikipedii). Na tomto poli je tedy výhodou angličtiny přesně to, co dělá problémy u exaktních oborů.

Němčina jako úřední jazyk USA je urban legend, viz třeba https://en.wikipedia.org/wiki/German_language_in_the_United_States#German_as_the_official_US_language_myth. Taky nevím, proč by se yankeeové měli začít nadšeně učit německy, i kdyby se vo něčem takovým někdy hlasovalo. Nejspíš by německá menšina postupně na svůj jazyk začala kašlat stejně jako dneska, dalším příkladem je francouzština v Lousianě nebo Illinois, která dneska prakticky vymizela. Yankeeů bylo prostě číselně výrazně víc.
Re - "významová rozplizlost" angličtiny a exaktní obory - zajímavý, že s tím kvanta vědců a inženýrů píšící a studující anglicky nemají problém :-) Nikdy se mi (snad kromě písničkovejch textů) nestalo, že bych v anglickým textu díky kontextu byl na pochybách, kterej význam je myšlenej.
RE - anglickej pravopis - nebudu rozebírat tu divnou myšlenkovou konstrukci. Prostě staroangličtina byla po normanským záboru hodně vovlivňovaná normanštinou (tj. starofrancouzšti­nou). S jejich nablblým historickým pravopisem to nesouvisí, takhle to má víc jazyků (třeba francouzština, skotská/irská gaelština nebo tibetština).

V době vzniku spojených států byl anglický král zároveň kurfiřt Hannoverský. Z tohoto důvodu byla německy mluvící část populace ve vznikajících USA velmi početná (Německo mělo tehdy větší populační přebytky než Velká Británie). A německojazyčná byla i naprostá většina do anglických osad imigrovavších Židů.

Problém s angličtinou je (mj.) ten, že je to silně nevhodný nástroj pro myšlení. Ono není náhodou, že určitý vědeckotechnický úpadek Velké Británie časově souvisí s ukončením výuky kontinentálních jazyků. (A neargumentujte Newtonem, ten psal a myslel latinsky a angličtinu používal jen k příkazům pro služebnictvo.)

Taky není náhoda, že dva největší US technické projekty ve 20. století (Manhattan a Apollo) jsou dílem osob, pro něž angličtina nebyla rodným jazykem a někteří ji neovládali vůbec (o Szillardovi se kdesi píše, že nebyl s to si anglicky ani odebrat oběd v závodní kantýně). A po odchodu těchto lidí do důchodů a hřbitovů nastal v rozvoji US vědy docela znatelný hiatus, proto taky na odvrácené straně Měsíce teď přistáli jako první Číňané.

Prosim tě, nechceš ty své "objevy" jít prezentovat na fóra k tomu určená? Navrhoval bych třeba Sputnik nebo Aeronet...

Absolutní nesmysl. Německy mluvících osadníků bylo maximálně 9 - 10% v době svýho největšího rozkvětu. Koncentrovany byli v Pensylvánii, ale ani tam jich nebylo víc než třetina. Původně jsem myslel, že opakuješ nějakej mýtus šířenej učitelema němčiny šířící nějakej velkoněmeckej sentiment, ale tohle mi spíš připadá jako nějaká cílená propaganda viz i tvůj příspěvek níže.

Odkazy třeba zde: http://www.spiegel.de/kultur/zwiebelfisch/onionfish-german-as-the-official-language-of-the-usa-a-306711.html nebo https://constitutioncenter.org/blog/april-fools-german-as-americas-official-language/ nebo stačí google.

S tou významovou rozplizlostí problémy jsou, a to velké.

Na straně jedné je to silně vágní pojmenovávání přírodnin, takže pokud redakce nedokopala autory k použití latinského názvosloví, tak v mnoha případech není šance zjistit, se kterou rostlinou nebo živočichem vlastně pracovali.
Nicméně se najde mnoho dalších oblastí, kde je anglický text bez dalších informací (získaných z jiných zdrojů) v podstatě nejednoznačný a informačně bezcenný. Ze stejného důvodu existuje mnoho špatných nebo nepřesných překladů beletrie. A dobří překladatelé v případě žijících autorů s nimi běžně komunikují (pár takových znám), aby se dozvěděli, co tím vlastně autor chtěl říci. Při překladech z jiných jazyků tohle zapotřebí není.

Na druhé straně to vede k tomu, že v podstatě každý vědecký časopis nebo skupina časopisů má svou vlastní verzi angličtiny, a pokud v nich chcete publikovat, tak musíte svůj text do té konkrétní verze jazyka převést (což je dost piplačka a zbytečná, nutná jen proto, že angličtina nemá nějaký obecně užívaný a uznávaný jazykový standard).
Konec konců, na "mnoha různých angličtinách" je založena i divadelní hra a následně film "My fair lady".

Dále:

Angličtina nemá použitelná gramatická pravidla (protože výjimek je příliš mnoho a mnoho z nich jsou vysoce frekventovaná slova) a její gramatičtí teoretici se ani nezmohli např. na nějaké slovesné třídy (které by mohly udělat jakýsi pořádek v nepravidelných slovesech).

A pokud se týká pravopisu, angličtina opět žádný nemá. Anglické psané slovo je v podstatě obrázek, byť poskládaný z písmenek latinské abecedy, jehož fonetický význam nemá k těm písmenům prakticky žádný vztah (na rozdíl od kontinentálních jazyků vč. češtiny). A jako obrázky se také rodilí mluvčí psanou angličtinu učí (byl jsem na stáži ve Velké Británii, takže o tom něco vím).

Angličtina coby hlavní počítačový jazyk je zcela jednoznačně retardačním faktorem vývoje počítačů a programování, a takto chápu i tento článek.

Anglické názvosloví je na tom stejně, jako to české.

Tohle už zavání nějakou velkoněmeckou propagandou vo němčině vs ostatních méněcennejch jazykách. Ano, někdy má anglický slovo víc významů, ale třeba v názvu rostlin a zvířat je na tom stejně jako němčina. Mimochodem němčina má taky rozdílný nářečí, člověk ze severu si velmi špatně rozumí se Švýcarem, apod.
Zbytek nesmyslů vo různejch angličtinách, zpožděným pokroku, apod. nemá smysl komentovat. Jsou to stejný výkvěty, kterejma nacisti častovaly podřízený národy.

Takže:
1. Anglické slovo má téměř vždy podstatně víc významů než slova jiných jazyků, stačí prolistovat slovníky angličtiny a srovnatelně tlusté jiných jazyků (netýká se jen němčiny).
2. Čeština užívá většinou (a v odborném tisku prakticky vždy) české odborné názvosloví, které je většinou stoprocentně převoditelné na latinské názvy. Angličtina tohle běžně nedělá (a pak je obrovský problém, jestli to "wheat", co s tím dělali, byla pšenice, žito, rýže, kukuřice, nebo ještě něco jiného). Pokud se týká nějakých "malých modrých ptáčků", tak to musíte hodně bádat, co to bylo, protože podobné názvy má angličtina pro vícero druhů a záleží mj. na tom, odkud ten fógl byl.
3. Čeština (spolu s několika dalšími jazyky) je nedostižná v chemických názvoslovích, protože součástí názvu je přímo číslo mocenství, zatímco v angličtině (a podobných jazycích) musíte pro každý prvek vědět, jaká mocenství u něj existují (respektive existovala v době, kdy název vznikl) a které jeho mocenství je považováno za "hlavní" (a právě kvůli té historii znalostí chemie v době jeho vzniku, taženou jako železná koule na noze galejníkově, je v tom anglickém názvosloví spousta nelogičností a nepravidelností). Čeština si bez problému poradí i s nově objeveným mocenstvím u nějakého prvku (což se občas reálně stává), pro anglické názvosloví je to těžký problém, řešený (respektive jinak ani neřešitelný) nějakou nepravidelností a nelogičností (protože zachování logiky v názvosloví by si vyžádalo změnu řady zavedených názvů běžných sloučenin).
4. Něco jiného jsou nářečí a něco jiného varianty spisovného jazyka.
5. Nehodlám adorovat češtinu ani němčinu, byť předstihují angličtinu velice. Ideální je samozřejmě esperanto (a jiné umělé jazyky), z reálných jazyků maďarština, finština a španělština. Pokud tedy hodnotíme jazyk nikoli na bázi nějakého sentimentu, ale zcela pragmaticky jako co nejsnadněji naučitelný nástroj pro co nejjednoznačnější komunikaci. Za těmito jazyky zaostávají čeština a němčina zhruba stejně jako angličtina za nimi.
6. A to zaostávání: Naprostá většina anglicky píšících autorů ještě na začátku minulého století běžně komunikovala vedle klasických jazyků (latina řečtina) některým kontinentálním jazykem (a někteří i více jazyky, včetně např. indických nebo biblických jazyků). Dnešní rodilí angličtí mluvčí zpravidla komunikují jen anglicky, a je zde opravdu znát rozdíl v kvalitě jejich projevu, protože se to promítlo i do jejich angličtiny (stejně jako se znalost cizího jazyka projeví, v dobrém i špatném, i u českých autorů). To není žádná "nacistická propaganda" ale fakt. E. A. Poe uměl latinsky řecky a francouzsky, proto se i jeho anglické texty dají číst. Extrém co do znalosti jazyků byl pan profesor J. R. R. Tolkien (který znal i např. všechny jazyky, z nichž angličtina vznikla) a dopad na jeho angličtinu to mělo takový, že pro rodilé mluvčí byly jeho texty (mimo akademickou obec) prakticky nesrozumitelné, a že si s nimi, po vybavení speciálním slovníkem, poradí ještě dnes fanoušek z kontinentu lépe než rodilý Angličan (má vlastní zkušenost ze stážování ve Velké Británii).
7. A snad ještě k té srozumitelnosti: Byl jsem na stáži, kde byla také série přednášek. Před jednou z nich nás obcházeli organizátoři a omluvou: "my jsme pana profesora X nemohli vynechat, protože je největším odborníkem v Británii na danou problematiku. Ale ... on je Skot a jeho angličtina je tak příšerná, že jí sami nerozumíme, tak se vám omlouváme". A po oné přednášce jsme se všichni frekventanti, od Skandinávie až po Izrael, shodli na tom, že to byla jediná z celého kurzu (byla na jeho konci), kde jsme rozuměli absolutně všemu.
8. Jazyk je prostě jeden z nástrojů myšlení. V tom dávám za pravdu N. Chomskimu, byť se s ním jinak v mnoha věcech neshodnu. A má-li tento nástroj nějaké nedostatky, promítnou se i do toho finálního produktu, tj. myšlení, což právě Chomski tvrdí.

. Čeština užívá většinou (a v odborném tisku prakticky vždy) české odborné názvosloví, které je většinou stoprocentně převoditelné na latinské názvy. Angličtina tohle běžně nedělá (a pak je obrovský problém, jestli to "wheat", co s tím dělali, byla pšenice, žito, rýže, kukuřice, nebo ještě něco jiného). Pokud se týká nějakých "malých modrých ptáčků", tak to musíte hodně bádat, co to bylo, protože podobné názvy má angličtina pro vícero druhů a záleží mj. na tom, odkud ten fógl byl.

Nesmysl. České názvosloví například v zoologii rozhodně není 100% převoditelné na latinské názvy a především, nezachovává taxonomickou logiku. Existuje čeleď čichavcovití. Existuje spousta čichavců. Člověk by mohl soudit, že patří do zmíněné čeledi. Až na jedinou vyjímku tomu ale tak není - navíc se jedná o zvířata s velmi odlišnou biologií. Korespondence českých rodových jmen s latinskými (a tedy skutečnými rody) je také dost zoufalá. Mnohdy pro jeden rod používáme více rodových jmen, mnohdy jedno rodové jméno používáme pro mnoho rodů, často z různých čeledí (nebo říší, když si vzpomeneme na lišku). České níázvosloví se v různých knihách liší, mnohdy má jeden organismus třeba pět nebo více jmen používaných v literatuře. A spousta nemá české jméno žádné. Angličtina je na tom velmi podobně. Ale nesnaží se tolik budit zdání falešné vědeckosti. Nemá klasická binomická jména, jako v latině. Čeština ano. Takže v angličtině nevzniká falešný dojem, že anglické podstatné jméno v názvu organismu označuje rod, tak jak je tomu v češtině. Taktéž čeledi angličtina obvykle nepojmenovává po svém, používá přímo latinu, nebo naopak jen jednoduché pojmenování obecným jazykem, které nebudí dojem taxonomického pojmu (kočkovití vs cats). Opět nevznikají falešné dojmy a omyly.

Přesně tak, co mi dalo práce třeba na české Wikipedii vysvětlovat, že pojmy jako "rod kočka" nebo "rod kůň" jsou naprostý nesmysl....

Ti čichavci a další kolize názvů jsou většinou problém historický, daný různou koncepcí pojetí rodů a druhů (ale i vyšších taxonů) třeba v 19. století a nyní. Proto se nakonec ti čichavci rozlezli až do různých čeledí. Nicméně konkrétní český název by měl umožnit jednoznačné určení druhu bez ohledu na jeho taxonomickou historii a současnou pozici. Maximálně nastává b...l s analýzou DNA, která stávající druhy rozbíjí na mikrospecie (něco jako druh určený sekvencí S na chromozomu č. N), ale s tím má problém i latinské názvosloví.
Výjimkou mohou být některé obtížně tříditelné rody, kde může existovat paralelně více systémů jejich rozdělení na druhy, v nichž jsou navíc, aby se to hodně pletlo, stejné druhové názvy (třeba do nedávna rod Fusarium, u něhož takové systémy existovaly tři a člověk si musel dávat pozor, s kterým z nich pracoval konkrétní autor, např. podle toho, který klíč cituje, nebo o kterou sbírku se opírá), ale to jsou dost výjimečné situace a postihují i latinské názvosloví.

Změny názvů, nad nimiž pláčete, mohou reflektovat (a téměř vždy reflektují) přeřazování druhů v rámci vyšších taxonů (nebo jejich rozdělování) a běžně je vidíme i u latinských názvů. Solidnější díla zpravidla uvádějí přehled starších názvů (něco jako druh byl původně pojmenován tak a tak, posléze se zjistilo, že stejný název byl již použit o měsíc dříve a bylo provedeno přejmenování, pak byl rod rozdělen na tři a nyní druh spadá do nového rodu ...).
Problém je ovšem v tom, že z českého názvu typu "Pšenice špalda" se k latinskému "Triticum spelta" dobabráte vždy, zatímco u anglického "wheat" si nemůžete být jistý ani tím rodem Triticum. A protože takové "identifikování" druhů angličtina používá běžně i v impaktovaných časopisech, ji právě proto považuji za nejednoznačnou hatmatilku, nevhodnou pro psaní vědeckých prací v biomedicínských oborech.

Problém historický? Ano, někdy. Ale to není omluva. Jazyk, který je dobrý pro odbornou terminologii, na vědecký vývoj musí umět reagovat. A čeština to neumí. České biologické názvosloví prostě odborně neobstojí. Ani to anglické. Ale to anglické si na nic nehraje. Tam je latina v odborném kontextu naprostou samozřejmostí. Čestina si hraje a vznikají zmatky. U těch čichavců to ale zrovna historicky omlouvat nelze. Ta skupina byla heterogenní vždycky a nikdy nebyla situace taková, aby se to české jméno oprávněně používalo tak, jak se používá. Helostoma je biologicky natolik odlišná od těch ostatních čichavců, že stejné jméno nedávalo smysl nikdy, ani když se řadili do společné čeledi (protože mnoho čichavcům výrazně podobnějších ryb mělo a má úplně jiná jména).

Takže tvoje výroky o tom, jak je české názvosloví plnohodnotné jsou bohapusté bláboly.

1. Český název (dvouslovný) je prakticky vždy převoditelný na název vědecký. Výjimek existuje relativně málo (a souvisí hlavně s dodatečným rozdělením druhu na dva a více). Anglický název takto převoditelný není. Latinské názvy, alespoň v časopisech pro aplikovaný výzkum (vč. impaktovaných), v anglických článcích prakticky neuvidíte. Pokud by tam paralelně k anglickému, informačně zcela bezcennému, uváděli i ten latinský, nebylo by co řešit.

2. Na čichavce odborník nejsem a odmítám být, ale v mykologii existuje více situací, kdy jeden český rodový název pokrývá více rodů s rozdílnými názvy latinskými, nicméně spolu s druhovým názvem je ta houba jednoznačně identifikovaná (dokud někdo nevymyslí nové druhy na bázi sekvenování DNA). Např. Coprinus i Coprinellus jsou oba "Hnojník".

3. Za "plnohodnotnost" označuji právě skutečnost že druh je názvem v daném jazyce jednoznačně identifikovatelný.

4. A, mimochodem, rodové názvy "Liška" pro houbu a pro psovitou šelmu nekolidují, protože existuje konvence, podle níž ta jmenná jednoznačnost rodů je garantována po úroveň říše. Takže mohou existovat dva druhy (nebo i více) se stejným názvem (a to i latinským), pokud patří do různých říší. Je to definováno v základních pravidlech tvorby vědeckých názvů, snad už od Linného, za něhož ovšem ty říše byly jen dvě.

Takže si to shrňme:

"latinská" jména druhů:
1) jednoznačná identifikace druhu
2) jednoznačná identifikace rodu
3) pro zařazení druhu k čeledi a vyšším taxonům postačí znalost taxonomie na úrovni rodů (vím, že rod Boraras patří do Cyprinidae, vím to automaticky o jakémkoliv druhu Boraras)
4) pokud mají dva druhy stejné rodové jméno a třetí nikoliv, vím, že jsou si první dva příbuznější než kterákoliv jiná dvojice

česká jména druhů:
1) pokud se jedná o druh v zájmu českých zoologů/botaniků a jimi psané odborné literatury (a tato je dostatečně aktuální), lze jednoznačně určit příslušnost k druhu... pokud český název neexistuje nebo pokud existuje jen název pocházející z překladů v nějaké populární literatuře (velmi častý jev v případě exotických druhů v zájmových chovech apod.), nelze se spolehnout na nic

- body 2) 3) 4) nefungují

anglická jména druhů:
- platí totéž co v případě češtiny. S dvěma rozdíly:

a) angličtina přirozeněji pracuje s latinskými názvy (například populární literatura nebo jazyk amatérů s latinskými názvy, často poangličtěnými, běžně pracuje)

b) angličtina si nehraje na "vědecké" binomické pseudolinneovské názvy --- tzn. nesvádí k omylu, že body 2) 3) 4) v angličtině fungují. Narozdíl od češtiny.

Mám české binomické názvy Hnojník domácí a Hnojník třpytivý. Oba jsou tímto názvem jednoznačně určeny, přestože ten první patří v aktuálním latinském názvosloví do rodu Coprinellus a ten druhý do rodu Coprinus.

Čili pokud jsou ty české binomické názvy unikátní, tak se k latinskému vždy dá dobrat. Ostatně původní Linnéův systém taky nereflektoval příbuznost, ale jen vnější podobnost a fungovalo to (v tom smyslu, že jsme většinou schopni to jeho názvosloví ztotožnit se současným).

Když jsem jako student dělal herbář, tak byl mou nejoblíbenější pomůckou Čelakovského botanický klíč, protože obsahoval klíč podle linnéovských čeledí. Do té čeledi se člověk dostal (podle květu) poměrně snadno, a pak musel vědět, které čeledi moderního systému jí odpovídají, a v nich hledal. A fungovalo to i u "rostlinných imigrantů", protože člověk touhle cestou zjistil, že je to mimo lokální klíče (třeba invazní křídlatka není v Polívkovi ani ve starém vydání Dostála a nové tehdy ještě nebylo, ani Flora ČR).
Tím jenom chci demonstrovat, že jednoznačné určení druhu je prioritou, a to ostatní, jako příbuznost taxonů mezi sebou, v podstatě není nezbytné, je to až cosi navíc.

A i v situaci, kdy není český binomický název zcela jednoznačný (třeba u později rozdělených druhů), velmi drasticky omezuje počet možností, co by to mohlo být, daleko víc než ty názvy anglické.

A v některých oblastech mikroskopických hub se už v podstatě rezignovalo na binomické latinské názvy a jede se podle sekvencí DNA (nejsem z toho nadšený), jsem "konzerva"

Ano, jedna ze čtyř popsaných funkcí v českém názvosloví funguje - pokud je to v Česku vědecky dobře zpracovaná skupina, což naše houbařsky významné houby nepochybně jsou. Zbytek nefunguje. A když se přesuneš třeba někam na Borneo, nebude fungovat ani to.

Že by bod 1) byl nejdůležitější budu rozporovat. Pokud v textu například narazím na latinský název neznámého druhu, mohu pokračovat mnohdy dál, neboť vím vše, co potřebuji. Vím do jakého patří rodu, rod znám a v danou chvíli mi charakteristika rodu bohatě stačí. V češtině toto nelze. Narazím na známé "rodové" jméno, ale vím, že to může být naprosto falešná indicie. Obecně mohu říci, že v 90% mi rodové určení stačí. Pokud jde o opravdové rody, ne české pseudorody. Příklad, pokud mi někdo napíše, že přiveze ryby Sphaerichthys, vím jak se o ně postarat a co pro ně připravit. Pokud řekne, že přiveze čichavce, jsem nahranej. A pokud mluvím s laikem, například s obchodníkem, druhové jméno se na 90% nedozvím.
...

a ano, a všimni si, že tam kde kladisté rezignují na binomickou latinu (ona to nikdy nebyla čistá latina, ale směs polatinštěná směs mnoha jazyků), jsou názvy témeř výhradně anglické

btw anglické názvy Firerug a Glistening Inkcap fungují úplně stejně, jako ty čeké názvy

Ideální je samozřejmě ... z reálných jazyků maďarština ... Pokud tedy hodnotíme jazyk zcela pragmaticky jako co nejsnadněji naučitelný nástroj pro co nejjednoznačnější komunikaci

... kterýžto výrok úplně stačí, aby osvětlil duševní stav vyšetřovaného jako notorického blba.

Maďarština: Jazyk s pravidelnou gramatikou s jen málo výjimkami, s pravidelným fonetickým zápisem a většinou jednoznačným významem slov (mnohdy "vykradených" z jiných jazyků). Pravě proto začala maďarština válcovat další jazyky v uherském království ještě dříve, než vznikl moderní maďarský nacionalismus (ten to naopak spíš pohnojil, protože vyvolal politický odpor typu slovenského národního obrození).
Mimochodem, Slováci stáli před podstatně těžším problémem než Češi, protože zatímco čeština a němčina mají přibližně stejně prohřešků proti jakémusi jazykovému ideálu (pod nímž si můžete představit třeba zmíněné esperanto), zavádění slovenštiny znamenalo v podstatě migraci od lepšího k horšímu a bylo motivováno jen vlasteneckými / nacionalistickými vášněmi, které ten rozdíl nějak kompenzovaly. A navíc v době českého národního obrození ještě neexistoval jazykový standard němčiny, což tento jazyk proti češtině také dost hendikepovalo (zatímco maďarština byla v té době už +- jednotná).

Jinak to hodnocení jazyků, na bázi výskytů exotických fonémů a nepravidelností v gramatice není ode mě, udělali ho jiní a povolanější. Já bych ještě přidal jako důležité kritérium existenci či neexistenci použitelných ortografických pravidel, v kteréžto kategorii angličtina těžce propadá snad proti všem indoevropským jazykům.

Maďarština je aglutinační jazyk, tím je dána jeho pravidelnost. Takovejch jazyků je spousta (japonština, korejština, baskičtina, gruzínština, turečtina). To, že vítězila v Uhersku není dáno její gramatikou (a v době téměř 100% negramotnosti ani jejím pravopisem), ale tím, že to byl jazyk vnucovanej vládnoucí vrstvou. Takhle to chodí všude, vítězové vnucujou svůj jazyk poraženejm a oportunisti z řad poraženejch se ho ochotně učej. A je úplně jedno jak složitej jazyk vítězů je, nebo jak blbej má pravopis. Číňani převálcovali nespočet malejch národů používající hláskový písmo, angličtina převálcovala jazyky s fonetickým pravopisem nebo jednoduchou a snadnou gramatikou.
Ad národní obrození - není to tak, že by houfy maďarsky mluvících slováků nebo německy mluvících čechů se začali učit jazyk předků. Na území, kde k obrození docházelo se stejně z valný většiny (třeba 90%) mluvilo česky a slovensky. Jenom malá část oportunistů (šlechta, bohatí měšťani) převzali jazyk dobyvatelů - a opět nikoliv kvůli jeho jazykovejm vlastnostem, ale kvůli jeho společenský prestiži (jazyk vládnoucí třídy). V místech, kde nebyla převaha původního jazyka (jih Slovenska, Maďarsko, Sudety) se žádný obrození nekonalo. Mluvčí jazyka vítězů se zcela identifikovali s vítězi i národnostně. Lidi totiž většinou poměrně neradi měněj rodnej jazyk, pokud nejsou přinuceni.
Taky neexistuje žádnej "jazykovej ideál". Jazyky se prostě v čase měněj. Jazyk, kterej mohl mít jednoduchou gramatiku před pár tisíci rokama ji má dneska nepřehlednou a plnou výjimek anebo přesně navopak. Takže by mě zajímal zdroj hodnocení jazyků na bázi výskytu exotickejch fonémů a nepravidelností v gramatice vs rozšíření jazyka. Existuje sice jev, že pokud se nějakej jazyk musí učit velká skupina cizinců, pak se ten jazyk vlivem jeho komolení těma cizincema postupně zjednoduší (latina, angličtina), ale navopak to nefunguje (že by si porobenej národ vybíral jazyk podle jeho pravidelnosti).

Právě že to "vnucování vládnoucí vrstvou" nebylo v Uhrách zdaleka tak silné (až někdy do 19. století), protože úředním jazykem byla latina. To je jiná situace než v Čechách a na Moravě, kde poněmčování začalo už za 30.leté války.
"Národní obrození" vzniklo jako nechtěný důsledek modernizace říše a odbourávání zbytků feudalismu (hlavně tzv. "člověčenství", které poddaným zakazovalo stěhování se mimo panství bez souhlasu jeho majitele). Do jisté míry (paradoxně) proběhlo i ve Vídni, kdy Vídeňské nové město bylo jeden čas město s převahou česky mluvícího obyvatelstva (protože to tam přišlo pracovat do budovaného průmyslu).

"Jazykový ideál" pochopitelně existuje: Rodný jazyk si jistě člověk nevybere a má k němu (většinou) jiný vztah než ryze pragmatický, nicméně na další jazyky takovéto požadavky klást lze.
Jsou to požadavky na to, aby jazyk byl co nejjednodušší na naučení (s tím souvisí požadavek na pravidelnost a logičnost gramatiky), aby se dal slušně a jednoznačně vyslovovat (u angličtiny je problém, že je fonemicky odlišná od kontinentálních jazyků, a většina lidí se ji tudíž nenaučí správně vyslovovat na základě vývojové fyziologie mozkových center pro řeč). A jistě jsou legitimní požadavky i na jednoznačnost slov (kterou angličtina za kontinentálními jazyky zaostává velice, protože význam velkého počtu anglických slov závisí na kontextu).
Problematické je u angličtiny i nejednoznačné určení slovního druhu (totéž slovo může být podstatným jménem, přídavným jménem nebo i slovesem podle toho, kde je umístěno ve větě). To pak dělá problémy s převodem názvů, které nejsou celou větou (viz naše pomazánkové máslo, které je do této hatmatilky nepřeložitelné, a proto jsme byli donuceni ho přestat užívat). V esperantu by to problémy nedělalo.
S brexitem angličtina z EU oficiálně zmizí a mělo by to napomoci jejímu vytlačení.

To pak dělá problémy s převodem názvů, které nejsou celou větou (viz naše pomazánkové máslo, které je do této hatmatilky nepřeložitelné, a proto jsme byli donuceni ho přestat užívat). V esperantu by to problémy nedělalo.

Kristova noho. Ne, pomazánkové máslo není nepřeložitelné (podle složení typického českého produktu by se to asi nejlépe přeložilo jako "sour cream spread"). Problém je v tom, že v názvu je máslo, a máslo ("butter") je jakožto druh mléčného výrobku definováno minimálním obsahem mléčného tuku, který tahle směska rozhodně nesplňuje. Stejně tak margarín má definovaný obsah tuku, akorát že nemusí být mléčný. Pokud produkt nesplňuje ani jedno z toho, říká se tomu "spread" (na Slovensku např. "smotanová natierka".)

Přestaň tu blábolit a přesuň se na Sputnik

Jsou jazyky, v nichž přídavné jméno mění smysl u něj stojícího jména podstatného. Patří mezi ně i čeština. Ta má navíc v tomto případě jednoznačné určení slovního druhu tou koncovkou "-ové". Tím pádem je takto nazvaný výrobek "něco, co má cosi společného s máslem a současně to máslo není a maže se to". Tuhle informaci z toho názvu vydoluje rodilý český mluvčí.

Pokud bude informace znít "Pomazánka" "Máslo" (a údajně v této podobě to dostali uživatelé jazyků, které podstatná a přídavná jména nerozlišují, v europarlamentu - kdysi o tom informoval některý z českých poslanců), tak se holt chytí toho másla, a že tam není 80 % mléčného tuku, ale jen snad 50.

A pomazánkové máslo pochopitelně není ze zakysané smetany, ale je to směska másla, syrovátkových bílkovin a tvarohu. Pokud je tam něco málo smetany, tak jen jako emulgátor. A kyselé to není zcela jistě.
Čili dalo by se to přeložit nejrealističtěji jako butter - whey - curd - spread. Ale to by se zase uživatelé méněcenných hatmatilek točili na tom "butter", protože v nich nemají možnost si z toho udělat přídavné jméno (když to není věta).

Jistěže hlavní problém je v tom, proč by měli lidé, kteří neumějí česky ani zakašlat nebo upšouknout, rozhodovat o českém názvu české potraviny. Chápal bych (a bral jako zcela legitimní) protesty, pokud by na krabici bylo to anglické "butter". Ale takto je to jen na odchod z EU, sorry. A ještě jednou sorry, když jsme tu měli Rusy, tak ti nám do názvů potravin nekafrali (na rozdíl třeba od předchozích Němců).

A pomazánkové máslo pochopitelně není ze zakysané smetany, ale je to směska másla, syrovátkových bílkovin a tvarohu

Tak určitě.

- https://www.ferpotravina.cz/pomazankove-maslo/chocenske-pomazankove-maslo-chocenska-mlekarna-s-r-o
- https://nakup.itesco.cz/groceries/cs-CZ/products/2001019039300
https://www.kosik.cz/produkt/3503-olma-natur-tradicni-pomazankove-200g

Prosímtě, vypadni už. Blbe.

1. Původní receptura byla taková, jakou jsem uváděl.

2. Pokud tam mají 30 % a něco tuků, tak tento tuk = máslo, protože jiný tuk v mlíce není

3. Pokud to přepočteš na procenta v sušině, tak těch skoro 80 procent tuku v ní bude. Zase, v původní receptuře tolik vody nebylo

Uvádění laktózy coby "alergenu" tvému prvnímu zdroji na věrohodnosti nepřidá.

1/ Ne, původní receptura taková rozhodně nebyla. V žádné z těch věcí typu "pomazánkové máslo" není jako surovina máslo, ve všech je smetana (mnohdy zakysaná). O tvarohu také nikde není absolutně řeč.

- https://www.prozeny.cz/clanek/test-pomazankovych-masel-ktera-jsou-nej-19473
- https://nakup.itesco.cz/groceries/cs-CZ/products/2001018907686
- http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/na-vasi-strane/test-pomazankovych-masel-jak-dopadla-ceska-specialita.html
- https://www.cechovninormy.cz/norma/tradicni-pomazankove-ochucene/

A takhle můžem pokračovat do nekonečna. Prostě tam máslo ani tvaroh jako surovina není. Pokud tvrdíš opak, tak si ty svoje bláboly dokladuj sám, když si s takovým nesmyslem přišel.

2/,3/ OMG, a furt dokola. Jak vypadá máslo, je jasně dáno - "Výrobek s obsahem mléčného tuku nejméně 80 %, avšak méně než 90 %, s obsahem vody nejvýše 16 % a s obsahem mléčných netuků v sušině nejvýše 2 %." - viz Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007

Pomazánkové "máslo" prostě holt není máslo. Je to stejná pitomost jako "bezmasý špekáček". S lingvistikou a tím, že ty neumíš něco přeložit do angličtiny, to nemá zhola nic společného.

P.S. Ano, kdyby tam bylo jako alergen uvedeno místo toho "mléko", tak to bude určitě důvěryhodnější.

Končím debatu, blábolíš tady naprosto nepodložené bludy furt dokola a nepřestaneš, ani když ti je někdo desetkrát vyvrátí, přičemž jedinou důkazní metodou v tvém případě je tzv. "důkaz úporným tvrzením". Fakt ztráta času.

1. Já pamatuji pomazánkové máslo od jeho prvního dodání na trh (tuším, že jsem zrovna chodil na gympl). Tedy i to, co bylo tehdy na krabičkách, i to, co se lidem říkalo v rozhlase a psalo v novinách - právě, že je to něco jako tvaroh s máslem, takže se na tom nedá smažit (např.) a je to jen k natírání na chleba. MMCH sušeného mléka tehdy nebylo dost, aby se touto cestou spotřebovávalo. Už proto, že sušené mléko bylo tehdy cenově dotované, na trhu levné a běžně ho lidé kupovali.

2. Nějak si prosím zafixuj, že v mlíce jiný tuk než máslo není. Takže mléčný tuk = máslo.

3. Taky si nějak zapiš za uši, že laktóza ti nevyvolá alergii (kdyby jo, byl bys dávno na prkně, protože se tvoří v těle), ale laktóza v potravinách vyvolá u geneticky disponovaných osob nadýmání a průjem, které jsou dány kvašením té laktózy střevními bakteriemi za vzniku kyselin a plynů. Tento stav prostě není alergie.

https://youtu.be/j4UpBVN-qE8?t=10

Jako rodilej mluvčí češtiny bych si pod pojmem "pomazánkové máslo" představil něco jako bylinkový máslo, prostě máslo s nějakou příchutí a taky bych se točil na tom slovu máslo. Aby to bylo tak, jak popisuješ, tak by se to muselo jmenovat "máslová pomazánka" nebo tak něco, tam bych už čekal větší variabilitu, ale aspoň 30% másla bych v tom čekal. Nejrozumnější českej název by byl třeba smetanová pomazánka (mimochodem Slováci to prodávají jako smotanovou natierku). Politickou agitku Rusi vs EU nekomentuju.

Ano, taky si myslím, že produkt, ve kterém se (narozdíl od bludných představ A.S.P.) vůbec nevyskytuje máslo, není optimální pojmenovat jako máslo.

Mléčný tuk, který tam oficiálně uvádějí, je v podstatě to samé, co máslo.

Až na to, že příchuť "pomazánka" neexistuje.

Jenže, bohužel, na takovýchto naprostých a zcela zbytečných číčovinách ztrácí EU body, v podstatě ke škodě celé věci. Kdyby se starali o volný pohyb lidí, zboží a služeb (což od našeho vstupu do EU pořád není stoprocentně vyřešeno) a tyhle věci nechali být, nezadělávali by si nakrkáváním občanů na podporu czexitu nebo rozpadu EU.
A Rusko s tím nemá nic společného, alespoň pokud se neprokáže, že osoby, které tohle vymýšlejí, neplatí Putin. Protože pro aktivity tohoto typu existují dvě reálně možné příčiny: buď blbost nebo cizí peníze.

A těch 30 procent a něco másla tam je, protože mléčný tuk je v podstatě to samé. Akorát to zřejmě neodseparovali jako když se dělají kostky másla, ale přidali v nějaké formě.

Přídavný jméno "pomazánkové" nemusí znamenat příchuť. Evokuje mi to máslo, který je vhodný používat do pomazánek. A máslo mi tenhle výrobek nepřipomíná ani v nejmenším. Stejně dobře by se to mohlo jmenovat "pomazánkové sádlo" nebo "pomazánková paštika". Konzistencí a chutí je to prostě úplně někde jinde.
Re máslo vs mléčnej tuk - tady seš trochu ďáblův advokát. Na jednu stranu ti vadí angličtina a její údajná významová rozplizlost, na druhou stranu ti nevadí směšovat mlíčnej tuk (což mi spíš připomíná něco co dřív bejvalo pod víčkem flašek s plnotučným mlíkem) a máslo, což je trochu jinej výrobek. Neřeším chemický složení, ale konzistenci a chuť.

To, co se srazilo pod víčkem tehdy ještě ne zcela homogenizovaného mléka, je přesně to, co vypadlo jako hrudky másla, když selka stloukala smetanu v máselnici. Jedno ani druhé asi neodpovídá ISO definici másla, ale v reálu to máslo skutečně je. A od vynálezu chovu dobytka se tomu taky máslo říká.
Obávám se, že je to máslo spíš, než nějaká chemie v kostce na pultu supermarketu.

Tak opět malá nápravna nesmyslů -
1) Češi nikdy nebyli ve Vídni většinou, podle zdrojů, co jsem googlil to v době maxima mohlo bejt okolo 15%.
2) Jak moc je angličtina foneticky odlišná od kontinenálních jazyků? V čem konkrétně? Má dost samolásek, ale to má i francouzština nebo třeba švédština. Má neznělé a znělé th, ale to má třeba i španělština, řečtina nebo i albánština.
3) Jednoznačnost slov - pokud má jazyk krátký slova a míň povolenejch kombinací hlásek, pak dochází k homofonii. Čínština nebo japonština je na tom mnohem mnohem hůř než angličtina a normálně se mezi sebou domluvěj. Rozhodně je toto řešeno kontextem, při čtení anglickejch textů já osobně nemívám problémy s nejednoznačností.
4) Pokud jazyku odpadnou koncovky (např.), pak se hůř identifikujou slovní druhy. V Čínštině je to ještě markantnější než v angličtině. A tvoje adorovaná němčina na tom taky není až zas tak dobře a v mluveným jazyce (nářečích), kde koncovky často zmizely se začíná dost podobat angličtině.
5) Jazykový ideál neexistuje, prostě se na něm většina neshodne. Jsou lidi, který milujou francouzštinu pro to jak zní, jsou lidi kteří ji z přesně tohodle důvodu nenáviděj. Já třeba nemám u oblíbenýho jazyka požadavek na nějakou extrémní pravidelnost nebo jednoduchou gramatiku. Němčinu jsem se musel bohužel učit na gymplu, vypěstoval jsem si k ní docela averzi, angličtina mi šla do hlavy na vejšce navopak zcela přirozeně. Někdo jinej to může mít přesně navopak.
6) Umělost latiny nebo španělštiny - OK, v podstatě téměř každej jazyk má za sebou nějaký zásahy regulátorů, větší či menší, ale v zásadě nikdy nebyl původní jazyk změněnej k nepoznání. Latina byla spíš po vzoru starořečtiny kultivovaná ve smyslu delších souvětí, spojek, apod. Něco jako staroslověnština při překladu bible.
7) Vliv jazyků na myšlení - nestudoval jsem moc psycholingvistiku, ale asi bych to nějak moc nepřeceňoval. Jak sem psal výše - člověk myslí v něčem, co rozhodně není omezeno nějakou nejednoznačností slov, apod. Spíš přemejšlí v nějakým univerzálním vnitřním jazyce a někdy mu to jazykový centra simultánně překládají. Když si formuluju tenhle mail, pak je to čeština. Když du do ledničky pro máslo a sejra, pak tam ta jazyková mezifáze ani není. Neřeknu si: "du do ledničky pro sejra". Prostě mě to napadne a du tam.

1. V průmyslové čtvrti Videňské nové město jeden čas byli až někde u 50 procent. Alespoň podle dějin monarchie, které jsem kdysi četl.

2. Je, a dost. Fonémy jsou jakési "zvukové atomy". Dítě v kojeneckém věku jich vyluzuje něco přes stovku, potom to redukuje na cca 1/3, potřebnou pro mateřský jazyk. Ztráta těch 2/3 je nevratná (výjimky existují, ale na úrovni frekvence výskytu osob s absolutním hudebním sluchem). Pokud se člověk v pozdějším věku setká z jazykem, pro který mu nějaké fonémy chybí, tak to splácává fonémy, které umí (extrémem je třeba substituování hlásky r hláskou l u některých asijských národů). Praví příslušné učebnice vývojové neurologie, jen je cituji.

Měl jsem možnost slyšet španělskou, portugalskou i tureckou a angličtinu a jsou to opravdu hodně odlišné jazyky.

3. Souhlas, nicméně to, že víme, jak tento hendilkep vzniká, ho neřeší. Spíš by to mělo vést k zavržení takového jazyka coby univerzálního dorozumívacího prostředku.

4. Já neadoruji němčinu. Koncovkami (a naprosto suverénně) odlišuje slovní druhy esperanto.

5. Jazykový ideál: Myslím tím jazyk za účelem komunikace, co nejrychleji a nejsnadněji naučitelný a co nejjednoznačnější. Angličtina zaostává v obou oblastech. Angličtinu se normální člověk nenaučí za celý život, esperanto je naučitelné v pohodě za rok.

6. Jo, ale v té španělštině a latině byly prováděny cílené zásahy za účelem zpřehlednění a zjednodušení gramatiky. Pak to ještě u latiny doladil přirozený vývoj (viz středověká latina) a pak přišla renesance, kdy snaha obnovit latinu v původní starověké podobě z ní udělala mrtvý jazyk.

7. Jestliže jazyk pro nějaký pojem nemá slovo, tak se v něm o tom pojmu bude těžko přemýšlet. Když neomarxisté zakazují užívání některých slov, tak je to především proto, aby lidé nepřemýšleli o pojmech, které jsou těmito slovy pojmenované. A částečně (alespoň) to i funguje.
A i "vnitřní řeč" je dost ovlivněná tím, zda je hlavní jazyk logicky strukturovaný, nebo naopak chaotický. A s tím, pochopitelně, souvisí i kvalita myšlení.

8. Pokud se týká nejednoznčností: Znám pár překladatelů z angličtiny a všichni se, pokud to jde, snaží komunikovat přímo s autorem. Dělal to i Honza Kantůrek s Pratchettem, dělala to paní, co přeložila do češtiny celého Gemella, dělali to i překladatelé, co po roce 1989 překládali Asimova. V souvislosti s překlady Howardových děl byl zase kontaktován Glenn Lord, správce jeho literární pozůstalosti (dostal i čestné členství v CS Conan Society). A všichni více-méně konstatovali, že bez těch konzultací by to přeložili blbě. Případě na jejich základě opravili to, co už měli přeloženo špatně.
A Kantůrek dokonce měl v počítači databázi osob ze Zeměplochy, aby, když se o nich někde objevila zmínka, mohl (mimo jiné) správně určit pohlaví (které bylo definováno třeba o tři pět knížek dříve, kde ta postava měla významnější roli), nebo i další vlastnosti, které ovlivňují český text, ale z anglického textu na daném místě se zjistit nedají.
Překladatelé z jiných jazyků zpravidla takovéto aktivity provádět nepotřebují.

5. Jazykový ideál: Myslím tím jazyk za účelem komunikace, co nejrychleji a nejsnadněji naučitelný a co nejjednoznačnější. Angličtina zaostává v obou oblastech. Angličtinu se normální člověk nenaučí za celý život, esperanto je naučitelné v pohodě za rok.

Já anglicky umím, aniž bych se ji kdykoliv učil (školním způsobem):

1. Ještě jako dítě za komančů jsem si přečetl první anglickou knížku, česky prostě nebyla - u nás na vesnici - k sehnání - stačila mi kniha a slovník a spousta času. První stránku jsem četl týden a chápal ji tak z 50%. Ke konci jsem četl plynule - a ano, o anglické výslovnosti jsem netušil nic.

2. Pak přišla revoluce a angličtina byla všude. Z písniček a filmů, později z cest, jsem pochytil něco o anglické výslovnosti. Četl jsem anglicky vlastně pořád, protože v angličtině byly lepší zdroje než v češtině - o biologii, technice, o cestování, o všem. Že se nás snaží angličtinu učit i ve škole jsem témeř nezaregistroval - anglicky jsem uměl lépe než učitelka.

3. Pak jsem nastoupil do nadnárodní korporace a angličtinu začal používat každý den. Dnes často i myslím v angličtině nebo si v angličtině píšu poznámky, je mi to přirozenější než v češtině (v oborech, kde je angličtina primární, třeba v IT nebo když plánuji roadtrip po USA).

Přitom jsem na jazyky blbej. Německy jsem se nikdy nedokázal naučit a to navzdory tomu, že jsem vyrostl pár km od německých hranic ve vesnici, kde stále část obyvatel mluvila německy. Navzdory práci v německé firmě. Navzdory mnoha letem němčiny ve škole.

Vychází mi z toho, že je angličtina extrémě jednoduchá na naučení.

A malé překvapení na závěr: tu první knížku napsal pan Tolkien.

Obdobně u mě. Němčina na gymplu a na vejšce, v podstatě jsem tím proplul, doma jsme chytali rakouskou televizi a nikdy jsem nerozuměl ani slovo. Angličtina na vejšce jako druhej jazyk, pak nějakej kurz, používání v korporaci se zahraničníma kolegama a se čtvrtinovým úsilím rozumím a umím tak čtyřikrát víc. Němčinu můj mozek nějak odmítal a vytěsňoval, angličtina tam v podstatě lezla sama. Taky mi z toho vychází, že je angličtina na naučení prostě jednodušší.

1. Už jsem tady napsal, že Tolkien je pro nás "čitelnější" než pro rodilé anglické mluvčí, takže to nerozporuji. Problém je, že jeho angličtinou by ses nikde v anglicky hovořícím světě nedomluvil (stejně jako shakespearovskou angličtinou).

2. Ano, dokážeš žvatlat a jakžtakž se domluvíš, ale vždy budeš v pozici nerodilého mluvčího (se všemi potenciálními i skutečnými riziky diskriminace). Nebudeš nikdy s to hovořit jako rodilý mluvčí.

3. Měl jsem doktorandku, která pracovala u nadnárodní korporace vnitřně komunikující anglicky. Zhasla na tom, že nebyla schopna udělat v rámci PhD studia zkoušku z angličtiny.

O tom panu Tolkienovi se někdy říká s nadsázkou, že to byl jediný člověk na světě, který uměl anglicky. Ale už umřel ...

1. jenže já se domluvil a domluvím

2. no moje znalost angličtiny je taková, že čtu na úrovni rodilého mluvčího (respektive kdysi jsem v nějakých testech měl skore výrazně nadprůměrné i mezi rodilými mluvčími), píšu tak, že v online komunikaci jsem často považován za rodilého mluvčího, výslovnost mě prozradí hned (koneckonců logicky, naučil jsme se z knih a i má každodenní komunikace v angličtině je především písemná a pokud ústní, většinou s jinými nerodilými mluvčími). nicméně ani s ústní komunikací nemám problém a vždy jsem se všude bez problémů domluvil - a diskriminaci nikdy nepociťoval - pokud za diskriminaci nepovažuješ otázku odkud jsem. Neměl jsme problém se domluvit ani se zde v diskusi probíranými Skoty a to ani v zapadlých částech Skotska. Se zkouškami jsem nikdy neměl problém. Moje anglicky psané texty jsou publikovatelné s minimálními zásahy korektora. Prostě mám 100% funkční angličtinu s přízvukem. Bez toho abych se angličtinu učil jinak než jejím používáním. A protože nejsem žádný jazykový génius neumím z toho udělat jiný závěr, než že je to velmi jednoduše naučitelný jazyk.

3. pokud to byla zkouška typu "udělejte tu a tu gramatickou formu", tak to i chápu, s tím bych měl také problém, neboť jsme se anglickou gramatiku nikdy neučil

Já najdu běžně v textech anglických mluvčí pravopisné chyby a dokážu v tomto jazyce komunikovat, čímž ovšem nevidím popření skutečnosti, že učení se tak složitého a chaotického jazyka je v podstatě nesmyslná a zbytečná námaha.

MMCH, onehdy jsem refrešoval systém včetně podpory spellcheckingu a nyní to na mě u geditu vybafne možnost nastavení podpory jedné ze čtyř angličtin - Velká Británie, USA, Kanada a Austrálie. Což jasně ukazuje, že vlastně žádná obecná angličtina už ani neexistuje, ani na úrovni slovní zásoby.

Už jsem to psal, rozšířenej jazyk (po víc státech nebo kontinentech) má víc regionálních spisovnejch variant. Nerozšířenej jazyk (třeba estonština nebo maltština) pochopitelně nemá. Francouzština, španělština nebo portugalština má taky regionální spisovný varianty. Ten rozdíl není zas tak zásadní, abych nechápal australskej nebo kanadskej text. Normu bych se snažil dodržovat britskou nebo dneska klidně i spíš USA. Nevidím problém.
Angličtina má naopak jednu z největších slovních zásob mezi jazykama. Je to samozřejmě sporný, ale u specifičtějších slov na nejednoznačnost prakticky neexistuje. Nejednoznačnost je u slov typu "drive", "get" u slov typu haymaking, neutron nebo sibilant už to tak hrozný není. Angličtině (a obecně indoevropskejm jazykům) se spíš vyčítají idiomy typu "keep (something) close to (one's) chest" nebo "get the ball rolling". Vsadím se, že z takovejch věcí byl naopak Tolkien nadšenej, student jazyka většinou nikoliv.

2) V pozici nerodilýho mluvčího budu v každým jazyce a to kvůli spoustě jinejch chyb, fonetika není prvořadá, tu dokáže spousta lidí poměrně dobře naposlouchat. Jsou samozřejmě výjimky (Havel, Klaus, Zeman, Špidla, ...), který když slyším, tak se stydím. Nicméně angličtina má aspoň tu výhodu, že jsou rodilí mluvčí zvyklí na ledacos a člověk mluvící jako pako tam nevyvolává až zas takovou pozornost jako u jinejch národů.
Re Tolkien. Jasný, a jedinej kdo uměl česky byl Palackej a německy Goethe. Řeči se říkají a voda teče. A nevidím důvod, proč by měl bejt Tolkien čitelnější pro rodilý mluvčí kontinentálních jazyků než pro Angličany. Tolkien je plnej slov, který v angličtině normálně nepoužívám (a tudíž ani neznám) typu senoseč, zástěra, kuropění, červánky, lišejník. Nicméně přesně touhle angličtinou by ses domluvil, je to normální queen's english. Shakespeare už má přece jenom pár století za sebou. U nás bys v hospodě s češtinou Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic taky moc úspěchů neslavil.

Palacký ne, spíš Jungmann. Goethe ani německy umět nemohl, spisovná němčina vznikla cca půl století potom co umřel. Byl sice i docela významný vědec (Vondráček o něm psal, že měl maniodepresívní psychózu a v manické fázi vědecky bádal a v depresívní zase psal literaturu), ale stroj času k dispozici neměl.

"Tolkien je plnej slov..."
Ano, o to jde. V běžné angličtině je slovní zásoba podstatně chudší než v běžné češtině a angličtina si vypomáhá tím, že přiděluje významy slovům podle kontextu, což je dost peklo, protože slovníky to nepokrývají a navíc se tzv. "ustálené fráze" velmi rychle mění a často mají jen lokální význam. Něco teď umějí přeložit překladače pana Googla, ale i z těch často padají naprosté pitomosti.
A pro rodilého mluvčího je peklo zase Tolkien, protože používá slova mimo jeho běžnou slovní zásobu. (Queens english je zase něco trochu jiného.)
Jistěže hraje zásadní roli i nefonetičnost zápisu angličtiny. Vidí-li anglický mluvčí napsané slovo, které nemá nabiflované jako obrázek, tak ho nemá šanci přečíst, a to ani tehdy, když je součástí slovní zásoby jeho mluveného jazyka. V tom je obrovská výhoda jazyků s fonetickým zápisem, jejichž mluvčí dokáží přečíst zvukovou podobu a identifikovat význam i u slov, která napsaná ještě nikdy neviděli. Takovéto jazyky také snadněji tvoří neologismy.

Vančura záměrně psal (Rozmarné léto, Markétka Lazarová, Obrazy z dějin ...) češtinou "v širokém záběru" i se slovy, která se v moderní češtině moc nevyskytují. A přesto jeho jazyku porozumí i čtyřkař (čtení Vančurových textů u něj narazí na konvence o zákazu mučení). A ten čtyřkař zvládne i text ve veleslavínské češtině nebo třeba češtinu Komenského Orbis Pictus.
Byl jsem u toho, kdy jeden návštěvník z GB (vysokoškolsky vzdělaný) komentoval plakát na hru od Shakespeara v tom smyslu, že to máme dobrý, protože se alespoň můžeme dozvědět, co ten Shakespeare vlastně psal. V GB údajně totiž z nějakého důvodu platí zákaz převádět jeho hry do moderního jazyka a jejich znění je současným anglickým mluvčím zcela nesrozumitelné.

Ne, viz výše. Angličtina má velkou slovní zásobu, mnohoznačnost se týká hlavně části častejch slov. Diskuze o chemickým nebo botanickým názvosloví je bezpředmětná, vědec stejně použije mezinárodní názvy a to jestli část biologů v daným jazyce vodvedla v jistou dobu dobrou nebo špatnou práci na jazyce nebo myšlení v něm vůbec nic nemění. "Ustálenejma frázema" trpí většina jazyků, údajně indoevropský víc než vostatní (těžko říct, někde jsem to čet, studii jsem žádnou neviděl).
Ad nefonetickej zápis - ale no tak. Většinu neznámejch slov rodilej mluvčí přečte. Problém má vobčas, když je přízvuk na nečekaným místě nebo je slovo převzatý i s nějakým odlišným pravopisem z původního jazyka. Tenhle problém má ale víc jazyků, historickej pravopis není doména jenom angličtiny. Arabský národy na to "vyzrály" metodou - máme sice fonetickej pravopis, ale k tomu koránu se musíte naučit úplně jinej jazyk (klasickou arabštinu), kterýmu vy mluvčí reálný tuniský, irácky nebo egyptský arabštiny bez delšího studia nerozumíte. Ale budem se tvářit, že máme jeden společnej jazyk, hahaha.
Mimochodem i přes nelogickej zápis (furt lepší než se učit čínský písmo) mi angličtina šla do hlavy mnohem líp než němčina, kde sice člověk něco přečetl (ne vždy, protože německá fonetika má taky speciality nezachycený v písmu typu endlich - d se čete t, protože je to konec kořene, Arbeitsamt - mezi s a a je ráz, protože jsou to dva kořeny, atd. atd.), ale někdy luštit v dlouhým slově z čeho se skládá nebo dávat odlučitelnou předponu až za větu vedlejší (a tím změnit význam slova stojicího o deset pozic vzadu) dokážou jednomu jazyk pěkně znechutit.
Re Shakespeare - předpokládám, že si ho každej může vydat jak chce, ale je to taková ta jejich někdy zvláštní konzervativnost.
Re Daniel Adam z Veleslavína - no "díky" Rakousku Uhersku se vývoj češtiny na pár století dost zbrzdil, spisovná norma pak navázala na starší tradici. Zbrždění vývoje neříká nic o kvalitě jazyka. Texty o 200 let starší, už bude chápat míň lidí a dalších 200 let už z normální populace vyřadí prakticky všechny.

Angličtina má thesaurus asi stejný jako němčina, slovanské jazyky o mají o cca 1/3 až 1/2 větší (dáno existencí slov, odvozovaných předponami a příponami). Mimochodem, jsem dost zvědavý, jak by si angličtina poradila s větou "Oráč doooral pole." Pan google se nechytá.
Problém je, že většina rodilých anglických mluvčí zná z toho thesauru podstatně menší část než uživatelé kontinentálních jazyků. Což je dáno právě nefonetičností angličtiny. A výsledkem je, že slova z aktivní slovní zásoby jsou používána k substituci těch, které mluvčí (píšící) aktivně nepoužívá (cestou "ustálených frází"). Čímž drasticky narůstá množství jejich významů a anglicky psaný text se stává kombinatorickou šifrou. Vrstvu "ustálených frází" skoro nenajdete v tom Tolkienovi, ovšem za cenu, že mu rodilí mluvčí v podstatě nerozumějí.

S tím, že rodilý mluvčí nepřečte slovo, které v písemné verzi nezná, jsem se setkal na vlastní oči, navíc to byla absolventka VŠ obor výuka angličtiny.

To, že se anglická děcka učí psaný text jako obrázky, vím mj. od spolužáka z gymplu, který takovou výuku v USA absolvoval (smíšená rodina, posléze se přistěhovavší do Česka). A stěžovali si na to po roce 1989 navrátilí imigranti, protože to dělalo potíže jejich dětem v české škole (většinou jim údajně trvalo cca rok než si zvykly na to, že psaná a zvuková podoba slova spolu souvisejí). A "celostní čtení", které tu prosazují někteří modří svazáci v pedagogice, je, pochopitelně, naprostou nutností pro angličtinu, ale naprostou (a škodlivou) pitomostí pro češtinu, která má fonetický zápis.

Nejde totiž jen o "historický pravopis" (ten máme někde i v češtině, ovšem v logicky konzistentní podobě). Jde o to, že v angličtině neexistuje mezi psanou a zvukovou podobou prakticky žádný vztah, proto taky musejí mít ve slovnících výslovnost, což jiné jazyky, alespoň v Evropě, nemusejí.

Rychlejší vývoj angličtiny je dán spíše nestabilitou jazyka a je spíše na škodu. Neznám žádný jiný jazyk než angličtinu, pro který by oficiálně platilo, že učebnice stará 10 - 15 let je už moc stará a už by se podle ní učit nemělo.

1) Já bych to přeložil něco jako: "Plowman has finished plowing the field."
2) Gramatický / lexikální jevy vyjadřovaný předponama nebo příponama vyjadřuje angličtina jinak. Stejně jako čínština nebo francouzština. Prostě jinej typ jazyka.
3) Chci odkaz na studii, že průměrnej angličan nezná většinu tesauru kvůli historickýmu pravopisu a že kvůli tomu (místo aby si zjistil, jak se daná věc jmenuje) vymejšlí fráze. Nedává to žádnej smysl. Ještě bych tak pochopil, že by neznámý slova, na který narazil v psaný formě, špatně vyslovoval (a měnil tím jazyk), ale ani to se neděje. Pokud by to bylo takhle, pak má francouzština ten samej problém.
4) Zajímavý, že když já čtu v angličtině mně neznámý slovo, tak se z 90% trefím přesně. U zbylejch 10% netrefím přízvuk a tudíž dvouhlásku nebo redukovanou samohlásku a pak zbejvá pár libůstek typu "quay", kde to netrefím z důvodu nepravidelnosti.
5) Dětem migrantů asi prostě chvíli trvalo než si zvykly na jinej systém pravopisu, nejde vo souvisení. Měli třeba tendenci raka napsat konzistentně jako "ruck".
6) Jistěže existuje vztah mezi psanou a zvukovou podobou v angličtině. Nebo vztah mezi výslovností take-make-fake-stake je jenom podivná náhoda?
7) Nestabilita jazyka? Co to je? Angličtina se může vyvíjet rychleji než čeština, což je daný počtem mluvčích, rozlohou území, kde se používá a počtem nerodilejch mluvčích, který ji vohejbaj sem nebo tam.
8) Jakože za 15 let se angličtina změní tak, že jsou už učebnice neaktuální? To jako vážně? A filmy z padesátejch musej rodilejm mluvčím překládat babičky? Ale no tak! Trochu soudnosti...

A nedejbože čínština - tam mezi psanou a čtenou formou je mnohem a mnohem menší vztah než u angličtiny. Ty by museli poztrácet během věků většinu slovní zásoby. A co jazyky, který nezapisujou samohlásky (hebrejština, arabština)? Tam člověk bez znalosti toho slova to slovo taky nepřečte. U hebrejštiny to dokonce dospělo do stádia, že si nejsou úplně jistý, jak se přesně vyslovuje jméno jejich Boha JHVH, jehož jméno měli prakticky zakázáno vyslovovat. Je to Jahveh? Jehovah? Ty by taky měli podle týhle logiky zapomenout většinu slovní zásoby ne?

1. Správně by tam muselo být ještě around, aby tam bylo reflektováno to prostřední o.

2. Ano, jiný typ jazyka, souhlas.

3. To, že slovní zásoba anglických mluvčí je menší, je obecně známo. Od toho se také vyvíjí potřeba "simplified reading", které nejsou pro cizince, jak jsem se kdysi naivně domníval, ale pro místní, kteří prostě toho Toma Sawyera nemají šanci přečíst a potřebují ho mít převyprávěného s primitivní gramatikou a nepočetnou slovní zásobou. U nás se tento typ literatury objevil v "divokých devadesátkách", ale bez tržního úspěchu. Navíc motivací v řadě případů bylo spíše obejití autorských práv na originály.

4. Já taky, ale to je dáno tím, že máme jakési jazykové zázemí a jsme schopni identifikovat hrubý význam přes latinu nebo němčinu.

5. Ne, explicitně šlo o to, že se snažily i česká slova biflovat jako celek, nikoli jako složeninu z hlásek a slabik, jejichž zvuková podoba +- odpovídá celku. Bohužel už není dostupný archiv starého Neviditelného Psa, kde diskuse o tomto problému byly.
Měli jsme na našem pracovišti na začátku devadesátek lektorku angličtiny z Kanady, která byla "zavlečené dítě" (rodiči do emigrace) v 5 letech. Česky mluvila skoro perfektně (akorát se slovní zásobou 5letého dítěte nerozuměla "lechtivým" vtipům), nicméně nebyla s to si přečíst ani nápisy na obchodech, byť se skládaly ze slov, které měla v aktivní slovní zásobě. Tehdy jsem si prvně uvědomil, jak užívání angličtiny člověka těžce hendikepuje. Později jsem si (i třeba na stážích ve Velké Británii) tento poznatek jen dále utvrzoval.

6. Ano, je. Problém vzniká tak vysokou četností výjimek, že se "výslovnostní pravidla" (najdete je v každém slušnějším slovníku) nedají v praxi použít a musíte stejně mít výslovnost zapsanou (a naučenou) pro každé slovo.

7. My jsme měli poslední zásadní reformu pravopisu na konci 80. let (a ne vždy šťastnou), podobně o něco později reformovali jazyk Němci (čímž se antikvovaly starší učebnice a gramatické přehledy němčiny), ale od té doby (naštěstí) nic. A předtím celá desetiletí taky nic.

Jinak to, co uvádíte, "... počtem mluvčích, rozlohou území, kde se používá a počtem nerodilejch mluvčích, který ji vohejbaj sem nebo tam ..." je přesně důvod proti používání angličtiny jako nějakého univerzálního jazyka, protože ten by takové vlastnosti mít neměl (esperanto používají lidé po celém světě, včetně neindoevropanů, a "místní nářečí" v něm nevznikají, asi hlavní roli v tom hraje právě fonetický zápis, který drží jednotnou podobu jazyka, i mluveného).

8. Mohl bych udělat úkrok stranou s tím, že filmy z 50. let si průměrný současný američan asi nepustí, ale budiž: Asi je tam větší rozdíl proti současnému jazyku než mezi současnou češtinou a češtinou filmů z první republiky.
A to, že učebnice starší 15 let jsou neaktuální a neměly by se používat, je informace z jazykové školy (respektive opakovaně a z různých, včetně kateder jazyků).

A ještě něco k tomu čtení: Je známo, že informace z obrázků (včetně obrázkového písma) se zpracovávají v mozku jinde než informace z fonetického (+-) zápisu. "Obrázky píšící" národy jsou hendikepovány tím, že jim centrum pro zpracování fonetického zápisu zakrní (asi jako obsluha tupozrakého oka nebo syntaktické centrum u neslyšících, kteří nejsou vychováváni pomocí znakové řeči), což je více-méně nevratný jev (viz výše zmíněná anglická lektorka českého původu). Opačně to neplatí, protože my jsme obklopeni symboly, které v mozku zpracováváme, od panáčka / panenky na dveřích WC přes dopravní značky až třeba po loga v reklamách nebo ikonách na počítači (vzniklo by vůbec u počítačů grafické UI s ikonami, kdyby jeho tvůrci nebyli anglicky mluvící lidé, pro něž je +- jedno, jestli je zobrazován text nebo obrázek?). Příslušníci těchto národů mají také větší problémy s učením se cizích jazyků (protože mají znefunkčněná centra pro zpracovávání fonetického zápisu). A zase problém nastal v anglicky mluvících zemích poté, co se přestali učit kontinentální jazyky. Ještě hrdinové Ransomovek šprtali o prázdninách francouzštinu, o necelou generaci starší Biggles uměl francouzsky, německy, latinsky a jeden indický jazyk (jsou to jistě literární hrdinové, ale reflektují svou dobu a svou společenskou třídu asi dobře; už proto, že byli vytvořeni na základě konkrétních autorových známých).

1. Správně by tam muselo být ještě around, aby tam bylo reflektováno to prostřední o.

No jo, když ty neumíš ani česky. Jestli někdo oral jenom kolem, tak to oboral, ne ooral. Lingvisto. :-P

... <hromada exkrementů snipped

Hele, vy máte letos nějakou soutěž s Jirsákem, kdo vyplodí víc grafomanských hovadin? Zatím každopádně vedeš.

Bylo to kdysi v jazykovém kvízu Ústavu pro jazyk český: které české slovo má v sobě tři o po sobě. A odpovědí bylo tohle. Pracovníky ÚJČ považuji za jazykově kompetentnější než vás, sorry. To b, které uvádíte, je tam prostě zbytečnost navíc.

Jistě, sice se ten paskvil nedá vyslovit, ale jinak je to tam zbytečné.

Stále kvoká, stále kvoká...

Přiznám se, že jsem si u toho překladu těch 3 o za sebou ani nevšim, takže jsem překládal dooral. Asi čtu slova jako obrázky a tudíž se mi snižuje slovní zásoba, takže slova jako dooorat neznám.
A teď vážně - jednak to nejde vyslovit (aspoň na Moravě, pokud neřeknu dovovoral nebo stylem výslovnosti ČT do'o'oral s rázem převzatým kdysi z němčiny) a jednak jsem to nikdy neslyšel a ani bych tomu nerozuměl, pokud bych si nepřečet ten komentář. Ale souhlasím s Lol Phirae. Barák taky neocházím, ale obcházím, město kolem dokola neojíždím, ale objíždím. barák kachličkama neokládám, ale obkládám. Je to uměle (a IMHO špatně) vytvořenej nesmysl.

Jj, tohle pole nekoupím. Je moc ooraný, tam už nic nevyroste :-)

I will not b u y this field, it is scratched.

Stop scratching my field around, you will wear it out!

Oral, tedy obracel hlínu pluhem.
Ooral, tedy činil tak po okrajích pole (třeba aby zarovnal meze).
Doooral, tuto činnost ukončil.

@A. S. Pergill

Debilní umělé slovo, nikdo tak nemluví. Když bude neretardovaný čech mluvit o zorání pole dokola, tak řekne oboral a když pak bude chtít říck že ukončil činnost tak dooral.

@A. S. Pergill

Tak si brouzdám světem internetem a hle, to by tě mohlo zajímat How language shapes the way we think | Lera Boroditsky

No tak není divu, že si slova v různejch jazycích úplně neodpovídají (modrá). Stejně tak by se mohl hádat čech s někým jiným (němcem, angličanem, francouzem) jestli těchhle pár stromů je už les nebo ještě hájek, remíz...
A ano, pokud budu součástí pár tisícovýho národa, naše území bude mít max stovky km čtverečních, nebudou tam záludonosti typu metro, městská zástavba, nebudu nikam lítat letadlem, jezdit autem, pak si můžu dovolit vědět všude kam chodím, kde je sever.
Každopádně nic z toho nijak zásadně nemění způsob myšlení, jakože by člověk přemejšlel nějak úplně jinak.
A ano, jsou jazyky, který mají číslovky typu jeden - dva - ruka - mnoho. Nedá se v nich moc počítat. Ale stačí zhruba hodinu přemejšlet a dá se vymyslet (nebo přejmout) pár slov a hle - jazyk má stejnou zásobu číslovek jako každej jinej.

Uměle vytvořenej nesmysl. Normální rodilej mluvčí kravině jako dooorat nebude rozumět, spíš si bude myslet, že je tam jedno o navíc. Nikdy jsem neslyšel nikoho to použít, taky není divu, když to nejde ani vyslovit.

1) Googlením vidím použítí hlavně ve smyslu: "to plow around the obstacle" nebo pokud je plow podstatný jméno "yak that pulls you and your plow around the field". S tím around mi to spíš připadá tak jako, že si někdo poorává po poli sem a tam a moc u toho nespěchá. Ale nejsem žádnej expert...
3) Není mi to obecně známo. Spíš je to daný větším odlišením "tříd" lidí v UK. Chudší lidi nemívají dobrý vzdělání a na nějaký čtení kašlou. Je to daný spíš přístupem ke vzděláním, nikoliv jazykem nebo pravopisem.
4) Ne, je to daný tím, že vyjímky jsou těch 10% slov a v těch 90% jakási pravidelnost je. Takže když uvidím "drake", tak to budu číst podle "take". A nějaká němčina mi v tom (jako téměř v ničem v životě, i když jsem se ji učil 7 let) nepomůže. Latinou může člověk aspoň frajeřit, němčinou možná tak někde na srazu posluchačů dechovky. Dobu strávenou učením němčiny jsem moh využít na nějakej rozumnější jazyk, ale holt bolševický školství.
5) No nevím. US a GB kolegové normálně český nápisy cestou z hospody četli. Dokonce zvládali číst i jména českejch kolegů, sice s chybama, ale šlo pochopit koho myslej. Tohle tu obrázkovou teorii dost nabourává.
6) V normálním textu slov s nepravidelnou výslovností bude tak do 10%, spíš míň. Pokud budeme ignorovat 20 nejčastějších typu "a" nebo "the" tak spíš nižší jednotky procent. Co teprv jazyky který nezapisujou samohlásky typu perština, arabština, hebrejština? Tam člověk pokud to slovo nezná nepřečte nic, respektive něco jako Kt't šhzd l-'wtjm.
7) 8) Ty reformy byly minimální, nicméně OK. Francouzština taky měla menší reformu. V angličtině tyhle reformy nejsou, proto je tam několik set let starej pravopis, proto nechápu, co by na knížce 20 let starý nebylo aktuální. Kromě toho, že jazykovky chtějí prodat nový učebnice. Angličtina z předválečnejch filmů mi přijde normálně srozumitelná a není to tím, že jsem rodilej mluvčí češtiny, ale tím, že ten jazyk se zas tak výrazně nezměnil.
Kdyby bylo esperanto stovky let mezinárodním a skutečně používaným mateřským jazykem, pak by se v něm určitě vyvinuli nářečí, jeho pravidelnost by upadla do spousty výjimek, jak už se děje v přirozenejch jazycích. A kdyby nějaká organizace trvala na jediný a neměnný podobě pravopisu, pak by se za tisíc let stalo akorát to, že by se psalo "esperanto" a někde by se to četlo "ibrantu" někde "spireit" a někde "sfland" podle danýho nářečí.

Nemá smysl pálit čas na naše grafomanský výpotky. Moje pozice, ze který neustoupím je:
Nesouhlasím s nacistickou teorií, že jsou plnohodnotný jazyky, který rozvíjejí myšlení a pokrok a méněcenný jazyky, ve kterejch nejde přemejšlet a národy je používající technicky a kulturně zaostávají.
Nesouhlasím s teorií, že historickej pravopis (a to ho neadoruju a taky mi přijde pitomej) vede k zmenšování slovní zásoby a neschopnosti se učit cizím jazykům - cizí jazyk se může naučit i analfabet a po většinu historie to tak i bylo.
Nemyslím si, že angličtina je ideální jazyk, klidně by bral i něco jako esperanto, ale žijeme v reálným světě a je to nedosažitelnej ideál. Ale pokud se mi někdo bude snažit vnutit němčinu beru vidle a pochodeň do ruky, ten jazyk se fakt v porovnání s angličtinou blbě učí (a neříkám to tady sám).

1. To, že jazyk ovlivňuje myšlení, se vědělo dávno před nacismem a ví se to i teď. I v jazykovce na vás budou křičet "nepřekládejte, myslete v angličtině".
A jedním z důvodů zavádění latiny a řečtiny na gymnázia byla právě podpora rozvoje myšlení, dávno před vznikem nacismu.
A je jasné, že kvalita myšlení populace stimuluje vědecký a technický rozvoj (pochopitelně spolu s mnoha dalšími faktory).

2. Nefonetický pravopis pochopitelně negativní dopad na rozvoj jazykové zásoby má, protože jeho uživatelé nemohou čerpat nová slova zcela mimoděk čtením náročnějších a náročnějších textů (jak je tomu třeba u uživatelů češtiny a mnoha dalších jazyků s +- fonetickým pravopisem).
Výsledkem je, že anglicky píšící autor, chce-li knížku prodat, musí používat simplifikovanou verzi jazyka, čímž se ovšem podílí na roztáčení zpětnovazebného procesu, protože populace s takovouto nabídkou textů bude svůj jazyk dále simplifikovat a to si bude vynucovat ještě větší simplifikaci textů k ní směřujících ... (až se to celé nějak sesype).
Druhým výsledkem je vyšší procento negramotných v anglicky mluvících zemích, než odpovídá jejich socioekonomickému statutu (USA by měly mít na základě socioekonomických parametrů daleko méně negramotných dospělých než my, ale opak je pravdou; dá se to dohledat v různých statistikách, které vystavuje např. OSN, ale je to obecně známý fakt).

3. Němčinu vám nevnucuji, naopak jsem explicitně uvedl, že proti češtině prakticky žádné výhody (s výjimkou vyššího počtu potenciálních čtenářů pro spisovatele, a za to nemůže jazyk jako takový) nemá.

4. Faktem je, že EU mělo možnost zavést esperanto (nebo jiný umělý jazyk) do škol, jako byla v rámci RVHP zavedena ruština. A nemuseli jsme teď řešit např. problém, že na balení potraviny mají být údaje ve všech jazycích EU (podle příslušných předpisů dosti podrobné), a ony se tam prostě nevejdou, nebo jsou psány tří až čtyř bodovým fontem, se kterým má potíže i osoba se stoprocentně zdravýma očima (a důchodci, ale i další kupující, jak ukazují průzkumy, tyhle informace ignorují právě proto, že je nepřečtou).
Jedním ze side effects tohoto problému je známá hysterie kolem "éček", které měly nahradit ty texty v různých jazycích EU jednotným číselníkem látek, které se mohou vyskytovat v potravinách. Jistěže k tomu přispěla i stupidita bruselských úředníků, podle nichž když dáte do nápoje 1 % kyseliny citronové, tak na obalu musí být příslušné "éčko", zatímco když tam to samé množství této kyseliny vnesete třeba sušenou citrónovou šťávou, tak na obalu "éčko" být nemusí.
Nicméně EU je obecně přehlídka nevyužitých příležitostí, a mnohdy naprosto nesmyslně.

@A. S. Pergill

"nepřekládejte, myslete v angličtině"

Promiň, ale ty jsi fakt blb. To je kvůli skladbě věty a použitým slovům, resp. obratům, ne kvůli inteligenci ...

1) Nacismus "vědecky" navázal na spoustu rasovejch a lingvistickejch teorií německejch "vědců" 19. století.
Re myšlení v jazyce - opět už kolega podotknul - myslete v angličtině znamená, abych nepřekládal doslova věty typu: "Mě moje práce nebaví." jako "Me my work doesn't entertain." Neznamená to, že by se s učením angličtiny moje myšlení jakkoliv měnilo. A James Watt nevymyslel parní stroj nebo Lee de Forest elektronku (triodu), protože se v mládí učili latinsky nebo starořecky. A ve školách dřív rozhodně tyhle jazyky rozhodně nebyly jako podpora myšlení, ale z tradice (náboženství, důraz na antickou tradici, mezinárodní vědeckej jazyk, ...).
2) Jak říkám - není pravda, že neznámý slovo nelze v angličtině přečíst. Úspěšnost odhaduju na 90%. A nový slova se v mateřštině člověk učí hlavně poslechem, nikoliv pasivně někde v koutku četbou. Aspoň většina normálních lidí.
3) To jsem rád :-)
4) Žijeme v reálným světě. Zatímco anglicky se kvůli její pozici mezinárodního jazyka učí spousta lidí, esperantsky mluví pár nadšenců. Těžko přinutit miliony lidí se začít učit jazyk, ve kterým nikdo netočí filmy, nezpívá písničky a nepíše knihy (ano, knih pár je, ale zoufale málo). Chápu, proč se EU nerozhodlo pro esperanto.

1. Čínština nerozeznává zelenou, resp. tóny zelené jsou pro Číňana buď "ještě modrá" nebo "už žlutá".
Angličtina, na rozdíl od kontinentálních jazyků, rozeznává cyan (odpovídá +- kobaltové modři) a blue (odpovídá +- pařížské modři).
A teď si představte, jak se Číňan, Čech a Angličan sejdou před obrazem z Picassova modrého období a baví se o něm...

Jinak to, že klasické jazyky byly mj. používány jako nástroj rozvoje myšlení, je obecně známá věc (a asi to trochu fungovalo).
Prostě užívání jazyka s chaotickou gramatikou plnou výjimek rozvoj logického myšlení nepodporuje, užívání jazyka s gramatikou jakžtakž pravidelnou a logickou ano. A úsilí, nutné k biflování tisíců až desítek tisíc "ustálených frází", jejichž znění nelze odvodit z gramatických pravidel a slovníkových významů slov, bude někde chybět. I rodilému mluvčímu.(*)

2) Většina rodilých anglických mluvčí to slovo "nějak" přečte, ale natolik zkomoleně, že si ho nedokáží propojit se slovem ze slovní zásoby mluveného jazyka (viděl jsem osobně na vlastní oči u VŠ studentů rodilých anglických mluvčích).
My se můžeme učit nová slova poslechem, protože jakmile zvládneme poměrně jednoduchý algoritmus převodu mluvené řeči na psanou (a opačně), zvládáme automaticky obě podoby slova, psanou a mluvenou (což v angličtině (a jiných jazycích s nefonetickým zápisem nejde).
Zbytek českého pravopisu od cca 2. - 3. třídy nahoru je o zvládání výjimek. A jestliže napíšu české slovo foneticky, ale špatně dle pravopisu, bude srozumitelné a s výjimkou několika málo slov a slovních tvarů, kde záleží na správnosti i/y (hlavně shoda podmětu s přísudkem), nebude narušen ani smysl. Např. záměny "ě" a "je" jsou čistě věcí konvence a špatný tvar jen "tahá za oči", ale smysl nemění.

4) Je třeba uvažovat nikoli "reálně", ale strategicky. Kdyby tohle EU zavedla někdy v 80. letech, tak by dnes nestála před brexitem a perspektivou dalšího rozpadání se.

* Dost rozkošně to popsal pan Ch. Stascheff ve "Vzkříšení krále skřeta", kde titulní postava, strojem času přitažený neandrtálec, sice mluví anglicky, ale tvrdí, že na rozdíl od "sapíků" nemyslí, pouze má na každou frázi nabiflovanou správnou odpověď. Když jsem to četl poprvé, bral jsem to jako hroznou legraci na hranici absurdity, ale posléze jsem byl seznámen s metodou výuky angličtiny "intuitivním blábolením", která vyučovaného degraduje právě na takového nemyslícího neandrtálce, který jen reflexně cosi odpovídá, aniž by analyzoval otázku či svou odpověď. Asi se autor s touto metodou výuky angličtiny seznámil dříve než já.
A, mimochodem, angličtina je jediný z běžných jazyků, který není možné učit či naučit se metodikou z Komenského Brány jazyků.

1) Viz nahoře moje poznámka o lesu, remízku, hájku. Nic to na myšlení nemění. Je úplně jedno, jestli někdo modrozelený říká cyan nebo světle modrý sinij. Jestli někdo něčemu, co já nazvu růžovobéžová řekne starorůžová nic to na věci nemění. A část lidí vod počítačů by řekla E38F8F. No a?
Ne, klasický jazyky se učili kvůli náboženství a z tradice (aby mohli číst starý díla). Nebylo to na rozvoj myšlení. Stejně jako se dneska člověk neučí cizí jazyk pro rozvoj myšlení (i když to samozřejmě mozek procvičuje). Spoustu frází má i čeština, aniž by si to člověk uvědomil (mít něčeho po krk, mávat bílou vlajkou, bejt v tom až po uši, tekla mu voda do bot, netlačit na pilu, ...). Rozhodně to není kvůli gramatice nebo slovní zásobě, většina z těch věcí jde říct jinak a pravidelněji. Navopak, tyhle idiomy si znalci jazyka (spisovatelé, novináři, básníci) hejčkají.
2) Nesmysl. Většinou to dají. Např. dneska jsem narazil na mně neznámý slovo queasy, tipnul jsem si výslovnost jako kwi:zi (podle easy). A vono co? Vono jo. Btw v angličtině se taky vobčas píše "foneticky" a je to srozumitelný - "I luv it".
4) Strategicky? A jak donutít miliony lidí, který uměj jakž takž anglicky, aby se začali učit esperanto? Který by jim stejně mimo EU bylo k prdu.
5) Proč by angličtina nešla naučit Komenskýho metodou? A činština jde? A arabština? A tibetština? A francouzština?

Možná ještě jedna věc, kde se ta (ne)kvalita angličtiny projevila naprosto perfektně:
Sokalova aféra. Ten jeho článek o kvantové hermeneutice prostě nelze přeložit do češtiny tak, aby to nebyl jasně viditelný (i pro filosofa) blábol. Nicméně v angličtině s její významovou rozplizlostí zafungoval perfektně (a takových provokací se stalo více a všechny byly anglofonní).

Nesmysl - postmodernistický bláboly jdou v češtině vytvořit stejně dobře jako v každým jiným jazyce.

1) Ano, někde lokálně mohli mít větší zastoupení, ale v celý Vídni ne.
2) To by se člověk v dospělosti nemohl naučit cizí jazyk. A znám pár lidí, co se naučilo česky včetně ř až kolem čtyřicítky a přízvuk mají docela dobrej. Já sám se anglicky začal učit až v 18 letech a řek bych, že přízvuk mám podstatně lepší než Klaus nebo Špidla :-) Angličtina nemá jednoduchou fonetiku (jako třeba italština nebo japonština) nicméně mohla by na tom bejt i podstatně hůř jako třeba dánština nebo saliština (https://www.youtube.com/watch?v=fiOV7A7krBs).
3) Já nevidím problém v tom, že u izolovanýho slova nepoznám slovní druh. Poznám ho v takovejch jazykách z kontextu. A mimochodem - abych porozuměl textu nepotřebuju analyzovat slovní druhy. Dítě taky rozumí jazyku aniž by tušilo co je příslovce nebo částice.
4) Ano, ale esperanto je dost inspirovaný indoevropskejma jazykama.
5) Esperanto není až tak ideální pro mluvčí neindoevropskejch jazyků. Je prostě příliš inspirovaný románskejma a germánskejma jazykama. Já bych ho klidně jako světovej jazyk bral, ale takhle to prostě na světě nefunguje. Prosadí se jazyk nejvlivnějšího národa, nikoliv rozumnej kompromis. A v EU to i po brexitu samozřejmě bude pořád angličtina. Nedokážu si představit, jak by se všichni ty mezinárodní byznysmeni najednou začali dobrovolně učit jinej jazyk jenom kvůli brexitu.
6) Ale ty změny ve španělštině byly poměrně marginální. U pár málo frekventovanejch sloves a to ještě tam, kde se všechny nářečí rozcházely. Jinak je gramatika v podstatě podobná italštině (i počtem nepravidelnejch sloves, kerejch je plno), kde se zásahy nedělaly. A latina se cíleně nezjednodušovala. Ano, třeba novější překlad bible (Vulgata) používal záměrně jednodušší jazyk, ale skloňování, časování, apod. bylo pořád stejný. Mrtvej jazyk z klasický latiny udělal rozdíl mezi ní a skutečným jazykem používaným v římský říši, ale to se stalo už ve starověku, už na přelomu našeho letopočtu tam byl docela rozdíl.
7) Pokud neznám název ptáka co mi poskakuje po zahradě i tak vo něm můžu přemejšlet. Stejně i vo celým jeho druhu. Pokud potřebuju dotáhnout šroub pod umyvadlem, ani nevím, jestli ta věc, kterou na to používám je francouzák, jégrovky, sígrovky, himlforichtunk nebo co. Vím jak vypadá, kde leží a můžu vo něm normálně přemejšlet.
Ohledně vztahu vnitřního a vnějšího jazyka - nevěřím těmhle übermensch teoriím, že některý jazyky neumožňujou kvalitně přemejšlet. Všechny jazyky (pokud mají odpovídající terminologii) jsou co se týká týhle schopnosti na stejný úrovni. A ano, některý se dají těžko naučit, některý lehko. Často to je daný jenom podobností. Čech se naučí polsky za chvíli, Němec hůř.
8) Možná to není nejednoznačnost, ale prostý nepochopení textu překladatelem. Tj. školní angličtina vs reálná řeč na daným místě. Dřív se ty překladatelé taky nikam nedostali, s reálným jazykem moc ve styku nebyli. U dabovanejch filmů si češtinu musím doslovně přeložit do angličtiny a pak to teprv dostane smysl. Viz - kdo je sakra ten generál Failure a proč čte zrovna můj disk? Mimochodem zmiňovaná "dokonalá" maďarština nerozeznává rody vůbec. Překladatel Zeměplochy z maďarštiny by si taky musel zapisovat postavy.

1. Nerozporuji a od začátku jsem psal o Vídeňském novém městě.

2. Nicméně vždy nebo téměř vždy budou tihle lidé dobře rozeznatelní jako cizinci.

3. Problém je to třeba u názvu (viz to nešťastné pomazánkové máslo). Tam prostě kontext nepomůže a některé jazyky jsou s to poskytnout slovní druh a jiné ne. Tudíž ty druhé považuji za méně hodnotné (z hlediska poskytování / přenosu informace).

4/5. Viděl jsem dokonce esperanto zařazené do románských jazyků. V té EU přestane oficiální komunikace v angličtině, včetně jazyka písemných dokumentů.

6. Španělštinu nerozporuji, "zmrtvění" latiny za renesance z důvodu snahy obnovit ji v antické podobě je "učebnicová" informace z doby, kdy jsem ji měl na gymplu.

7. Noam Chomski, co tyhle teorie razí, je Žid. Označením übermensch byste ho asi nepotěšil.

8. Ne. Šlo o nejednoznačnosti.
Asi nejznámější je případ Asimovovy trilogie (později rozšířené na hexalogii), kdy na planetě Foundation byla základna (foundation) nadace (foundation) pro vytvoření galaktické encyklopedie. A věšti, překladateli, co z toho máš dát jako název planety (a posléze i hvězdného státního útvaru kolem ní). Takže se po roce 1989 zeptali přímo I. Asimova, a ten jim napsal, že se ten název (planety, státu, série knih) vztahuje k té základně a ne k té nadaci. V Česku bylo již pozdě, zde se ten název "Nadace" již vžil (i díky neoficiálním překladům ve fanzinech), ale na Slovensku to vydali jako "Základňa". Kdyby angličtina měla pro tyhle různé pojmy různá slova, problém by vůbec nenastal.
Podobné problémy jsou u dalších anglicky psaných děl, s díly v jiných jazycích zpravidla takovéto problémy nejsou.

Věřím že i překladatel z češtiny by musel provozovat podobnou elektronickou kartotéku.

Esperanto má taky univerzální gramatický rod, ale rody rozlišuje (vitvo je vdovec, vitvino vdova, ale skloňují se stejně).

No, na vojně jsme měli politické školení mužstva a tam nám soudruh politruk vykládal o tom, jak obrovské příjmy mají v USA generálové. A uvedl dva příklady, generála Motorse a generála Electrica. A myslel to, bohužel, naprosto vážně.

1) OK, přehlíd jsem.
2) Jako u každýho jazyka. Často člověk slyší v češtině přízvuk i u rodilejch mluvčích tak příbuznejch jazyků jako je slovenština nebo ostravština (hahaha). Když jsem se na přízvuk ptal američanů, tak řekli, že to neřešej, že sou zvyklý na ledacos, takže jim to ani nepřijde divný. V češtině se navopak často přistihnu, že pokud mluví někdo jako Chantal Poullain nebo Osmany Laffita, tak často ani nevnímám vo čem mluvěj, ale co dělají za chyby.
3) I u toho názvu se musí dodržovat pořádí slov. Jinak, jak říkám, obdobný problémy by měla i čínština, většina germánskejch jazyků a románský jazyky by to stejně řešili způsobem kuře = pollo, kuřecí = de pollo. A němčina by to ještě zprasila tak, že by kuře slepila se zbytkem názvu do dvacetiznakovýho konglomerátu u kerýho by po dešifraci stejně nešlo poznat, jestli je to kuře nebo kuřecí jinak než z pořadí v daným slepenci.
4) No... esperanto není románskej jazyk, je to umělej jazyk, ale to je fuk. EU samozřejmě bude pokračovat v komunikaci v angličtině, je to mezinárodní jazyk. Francouzština tuhle pozici už ztratila, španělština se do ní ještě příliš nedokopala a všechny vostatní evropský jazyky jsou víceméně lokálního významu. Těžko chtít po Číňanovi, aby studoval EU dokumenty ve francouzštině. A byznys samozřejmě poběží v angličtině, už vidím Francouze, jak komunikujou s centrálou v Hannoveru německy :-)
7) Mně přijde, že Chomsky tvrdí přesnej opak. Z wiki:
He therefore argues that all humans share the same underlying linguistic structure, irrespective of sociocultural differences.[184] In adopting this position, Chomsky rejects the radical behaviorist psychology of B. F. Skinner, which views the mind as a tabula rasa ("blank slate") and thus treats language as learned behavior. Kdyžtak celej vostavec nazvanej "universal grammar".
Nastuduju si vo něm víc, nicméně pochybuju, že někdo tvrdí, že některé jazyky jsou nadřazené jiným nebo že podřadnost některejch jazyků má za důsledek vědeckotechnický a kulturní zaostávání danejch národů. Je to přesně to, co tvrdili nacisti.
8) OK, příklad s Nadací chápu, ale nevidím to jako fatální problém, kterej by měl způsobit zaostávání anglosaskýho světa.

Podle týhle logiky - čínština má poměrně velkou míru homofonie (jeden zvuk má spoustu významů). Řeší se to písmem, ale obrázkovým. A přesto to dotáhli až na odvácenou stranu.
Re španělština - vo co je lepší než v zásadě podobná italština? A maďarština a finština jsou aglutinační jazyky stejně jako baskičtina, turečtina, gruzínština. Na první pohled se jejich gramatika zdá jednodušší a pravidelnější, ale vo schopnosti jazyka vyjádřit přesně myšlenku to neříká nic. Obzvlášť u maďarštiny, která v průběhu staletí musela převzít zhruba polovinu slovní zásoby vod okolních národů, protože původní maďaři byli docela primitivní nomádskej kmen. Nicméně hebrejština (ivrit) nám ukazuje, že lze vzít 2.000 let mrtvej jazyk, vobohatit ho vo moderní terminologii a normálně může sloužit jako státní jazyk.
Re vědecký názvosloví - v každodenní komunikaci stejně používáme názvy typu dudek nebo kamenec a ve vědeckejch článkách je odborný názvosloví, u chemie včetně strukturních vzorců nebo indexů do databází látek. Ohledně
Re jedna norma jazyka - němčina se celosvětově nerozšířila, proto si na rozdíl vod angličtiny, francouzštiny nebo španělštiny. I přesto vznila lucemburština.
Newton, že by přemejšlel latinsky? Jako rodilej mluvčí angličtiny žijící v Anglii? Jazykem, kterej se začal učit až v sedmi letech? Ale no tak :-)
Mimochodem ohledně myšlení - není to tak, že přemejšlím jazykem stejně jako bych mluvil. Když myslím na "oko" přesně vím, že myslím orgán, díru v punčoše nebo kolo na polívce. Nikdy se mi to nesplete. Stejně tak můžu myslet na ptáčka (a jeho druh), kterej na zahradě klove do lojový koule aniž bych vůbec tušil, jak se menuje. Takže myšlení v libovolným jazyce splňuje svůj účel. A jakejkoliv jazyk je nastavenej tak, aby si lidi rozuměli, je to výsledkem historickejch změn.
Re skotská přednáška - musel bych to slyšel, obecně jsem lidem ve Skotsku rozuměl blbě, mluvili dost nesrozumitelnejma nářečíma.

Vypadlo mi kus věty...
Re jedna norma jazyka - němčina se celosvětově nerozšířila, proto si na rozdíl vod angličtiny, francouzštiny nebo španělštiny nevytvořila víc závaznejch norem. I přesto vznila lucemburština.

Španělština je v podstatě umělý jazyk, vytvořený po sjednocení Španělska na začátku novověku a postupně "shora vnucená" (ještě Robinson Crusoe hovoří se španělskými námořníky kastilštinou, katalánština přežívá dodnes a je jedním z faktorů oživujících separatismus v této části španělského státu). Není tak ideální jako esperanto, ale dost se mu blíží. Oproti tomu italština má mnoho hříchů živých jazyků (podobně jako čeština), včetně rozdílné historie jednotlivých částí Itálie až do sklonku 19. století.

K té maďarštině viz výše.

K té hebrejštině: ivrit je v podstatě opět umělý jazyk a má tudíž veškeré výhody s tím spojené. Židé byli k jeho zavedení donuceni tím, že hebrejština je jazyk s četnými nepravidelnostmi (kdesi jsem četl, že se v ní každé sloveso časuje originálním způsobem, což je ještě větší průšvih než slovesa v angličtině, ale je to bez záruky). Židovská populace řešila gramatickou obtížnost a absenci slov hebrejštiny jidiš dialekty (hebrejská slova skloňovaná a časovaná podle gramatických pravidel místního jazyka, doplněná slovy, které v hebrejštině nejsou, opět z místního jazyka). Nejznámější jidiš je na bázi němčiny, ale existoval (současný stav nevím) i jidiš na bázi francouzštiny a snad i španělský (před vyhnáním Židů ze Španělska). Klasickou hebrejštinou odmítali v běžném životě komunikovat i Židé v Izraeli (zůstala jen jako náboženský jazyk), proto se s tím museli v tomto státě vyrovnat "výrobou" ivritu.

Něco jiného je běžná komunikace o přírodninách a něco jiného vědecká. Problém s angličtinou je v tom, že tyto názvy z běžného jazyka užívá i ve vědecké literatuře (protože jiné nemá). A i s těmi má problémy, viz např. běžná záměna havrana a krkavce ("havrani" v Toweru jsou krkavci, krkavcem byl i "havran" ve známé básni E. A. Poe).

Královna Alžběta I. byla první anglický panovník, který oficiálně přiznal, že hovoří a rozumí anglicky (což bylo dáno tím, že byla vychována jako osoba, s níž se na panovnický post vůbec nepočítalo - coby dcera zavržené a popravené manželky svého otce). Do té doby bylo promluvit anglicky na anglického krále těžkým společenským prohřeškem. Angličtina byla jazykem nižších sociálních vrstev. Newtonovi rodiče, její rodiče a její druhý manžel byli "lepší lidé" a je otázka, jak se u nich doma, byť 39 let po královnině smrti, mluvilo. Patrně musel mít nějaké základy latiny už z domu. Faktem je, že Newton studoval v latině, latinsky psal svá díla a latina byla i komunikačním jazykem Královské vědecké společnosti, které předsedal, i vyučovacím jazykem na universitě, kde učil. A pokud hovořil anglicky, tak nějakou shakespearovskou angličtinou, modernímu anglickému rodilému mluvčímu prakticky zcela nesrozumitelnou.

.__   __.  _______ .______    __          ___      .______     ______    __       __
|  \ |  | |   ____||   _  \  |  |        /   \     |   _  \   /  __  \  |  |     |  |
|   \|  | |  |__   |  |_)  | |  |       /  ^  \    |  |_)  | |  |  |  | |  |     |  |
|  . `  | |   __|  |   _  <  |  |      /  /_\  \   |   _  <  |  |  |  | |  |     |  |
|  |\   | |  |____ |  |_)  | |  `----./  _____  \  |  |_)  | |  `--'  | |  `----.|__|
|__| \__| |_______||______/  |_______/__/     \__\ |______/   \______/  |_______|(__)

Něco věcného by nebylo?

Něco věcného by nebylo?

Ale jistě, věcná rada padla již včera, ale je to marný, je to marný, je to marný.

@Lol Phirae

:-D

Španělština není umělej jazyk a má dost nepravidelností (třeba ve slovesech). K jistýmu malýmu zpravidelnění došlo, ale je to asi jako by se v češtině povolilo moravský (jsu, jseš podle nesu, neseš) nebo se sjednotilo ženách, mužách, předsedách (místo ženách, mužích, předsedech). V podstatě má španělština gramatiku docela podobnou italštině i s tím počtem výjimek.
Ivrit - ten jazyk se opět až zas tak moc gramaticky vod starověký hebrejštin neliší. Opět k jistejm menším změnám došlo, ale nezměnilo to jazyk zásadně nebo k nepoznání, pořád má semitskou gramatiku, slovesa se chovají podobně jako v arabštině.
Ohledně rodnýho jazyka anglickejch králů - po dobytí Normanama to byla francouzština až po Jindřicha IV. Pak angličtina. Takže možná nějakej anglickej panovním moh přiznat, že už to není francouzština, ale je to angličtina. A ano, je zcela zjevný, že to byla středověká angličtina, to je jasný. Část oficiálních dokumentů byla psaná latinsky, ale to neznamená, že je to jazyk, kterým ty lidi mluvili. Já taky vobčas musím v práci něco napsat anglicky, i když mluvím česky. V Anglii tý doby neexistovala vrstva lidí s mateřským jazykem latinou. Spousta lidí uměla latinsky, byl to znak "lepších" lidí, ale aby v tom jazyce přemejšlela nebo mluvila v domácnosti to by nedávalo moc smysl. Mimochodem latina taky (jako reálnej starej indoevropskej jazyk) má spoustu nepravidelností a docela složitou gramatiku, stejně jako starořečtina.

V podstatě i klasická latina je umělý jazyk (najdete to v úvodu každé slušnější učebnice tohoto jazyka) a do jisté míry to platí i pro koiné (klasickou řečtinu). Španělština by měla mít jednodušší gramatiku než italština, která tak silnou jazykovou reformou neprošla. Nějaké nepravidelnosti tam jistě zůstaly, neměli prostě k dispozici osobnost typu Zamenhofa.
A zase je třeba reflektovat to, že s rozpadem španělské koloniální říše, nad níž jeden čas opravdu nezapadalo slunce, došlo i k jazykové divergenci oddělených částí.

Tu afinitu Alžběty I k angličtině opravdu najdete tu a tam vysvětlovanou tím, že nevyrůstala na dvoře svého otce, ale u příbuzných své popravené matky, kteří byli na sociální pyramidě o hodně níž.

Pokud se týká toho přemýšlení: Učebnice pedagogiky uvádějí, že ho ovlivní i výuka latiny (nebo jiného cizího jazyka) na gymnáziu.

Něco jiného je běžná komunikace o přírodninách a něco jiného vědecká. Problém s angličtinou je v tom, že tyto názvy z běžného jazyka užívá i ve vědecké literatuře (protože jiné nemá). A i s těmi má problémy, viz např. běžná záměna havrana a krkavce ("havrani" v Toweru jsou krkavci, krkavcem byl i "havran" ve známé básni E. A. Poe).

Jistě, protože havran v Americe vůbec nežije. Překladatelská chyba. Mimochodem havran, krkavec, vrána, kavka...atd, jsou všechno ptáci patřící do jednoho rodu, Corvus. Angličtina v tom má úplně stejný bordel jako čeština (rook. raven. crow, jackdaw). Ani v jednom z jazyků tato různá rodová jména nevyjadřují nic extra odborného, prostě je v tom bordel.

Nejde asi o překladatelskou chybu, když se to týká i toho Toweru, tedy v zemi, kde krkavci běžně žijí (a havrani taky).

Pokud pomineme představu části populace, že havran a vrána jsou samec a samice jednoho druhu (původem by mohla být známá pohádka H. Ch. Andersena "Sněhová královna"), jsou české (dokonce i jednoslovné) názvy příslušníků rodu Corvus jednoznačné, zatímco anglické (rook. raven. crow, jackdaw) se používají více-méně chaoticky. Akorát pojmenování havrana "ruská vlaštovka" není úplně jednoznačné, ale v časech normalizačního režimu zahřálo na duši.

Další věcí je, že zatímco havran dělá "krá, krá", krkavec dělá "kr kr krrrr", což alespoň délkou slabik souzní s tím "nevermore". A je to' pravděpodobnější, než že autora inspiroval cvičený havran, kterého někdo to "nevermore" naučil, což se lze dočíst v některých učebnicích literatury.

To se fakt nedá číst tyhle bláboly. Jak proboha souvisí chybný překlad Poea s Towerem?

V obou případech je krkavec označován jako havran.

jsou české (dokonce i jednoslovné) názvy příslušníků rodu Corvus jednoznačné, zatímco anglické (rook. raven. crow, jackdaw) se používají více-méně chaoticky

Nevím zda lžeš nebo jen blábolíš, ale jsou to nesmysly. Jeden druh krkavce může být příbuznější nějaké vráně než jinému krkavci -> české pseudorodové názvy jsou náhodné a chaotické, nenesou fylogenetickou informaci.

Jenže tahle výtka chaotičnosti vůči příbuzenství na základě podobnosti DNA se týká prakticky všech binomických názvů, i latinských. Pokud někdo dá dohromady konzistentní názvosloví na základě příbuznosti podle DNA, tak skončí buď s nobelovkou nebo ve vypolstrované cele, protože to jeho psychika neunese.
A navíc je ještě problém ten, že pokud najdeme v nějakém organismu nějakou sekvenci DNA, tak nepoznáme, zda je funkční nebo trvale zablokovaná, a tudíž se nijak neprojevuje. Sekvenování se dělá na denaturované DNA, u níž byly vazby na regulační sloučeniny zlikvidovány. Takže příbuznost "v DNA" nemusí úplně sedět s realitou.

To prostě není pravda. Odborné názvy na vývoj musí reagovat. Pokud se změní systematika, změní se názvy, aby ji reflektovaly. Čeština to neumí, latina ano. Mimochodem kompletní latinský název má slova 4 - rod, druh, autora a rok. Jen v této podobě je skutečně jednoznačný. Právě proto, že se jména v čase mění (ať už z důvodu změny systematiky nebo na prostě díky omylům v determinaci apod.), musí jednoznačné jméno udávat i autora a rok (tedy zdroj), kdy bylo jméno použito.

Nesouvisí to nijak specificky s DNA, tyto věci se děly, dávno předtím, než jsme věděli, že nějaká DNA vůbec existuje.

A ten zbytek o DNA svědčí o nepochopení problematiky. Funkční úseky DNA podléhají selekčnímu tlaku, takže obtížně (někdy téměř vůbec) kumulují mutace. Pro systematiku na úrovni druhů jsou potřeba naopak úseky DNA, které mutace akumulují rychle a náhodně (ne pod vlivem selekce například prostředím). Právě úplně náhodné změny nenesoucí funkci sdílené mezi druhy svědčí o jejich příbuznosti. Funkčně významná změna může klidně znamenat stejný selekční tlak na nepříbuzné DNA.

Co svědčí o příbuznosti (kopírování) zdrojového kodu více? Shodná změna v algoritmu, která vychází z logiky a funkce, nebo několik shodných překlepů a hrubek v komentech či jménech funkcí na shodných místech?

Odborné názvy jistě musejí vývoj reflektovat. Není pravda, že by to čeština (jazyk) neuměla. Je to hlavně proto, že pro řadu skupin živých organismů se to prostě nedá dělat, nikdo by to nezaplatil (třeba opakované úpravy názvů nějakého exotického hmyzu).

Autor rok souhlas.

DNA spíš (zatím) vnesla zmatek. Ale berte to tak, že jsem konzerva, vychovaná na mikroskopu a barvičkách.

Nepochopení: Zde se asi trochu míjíme: Akceptuji, že změny v té části genotypu, která se běžně neexprimuje, budou v některých případech zajímavější a budou i probíhat rychleji.
Mě šlo spíš o to, že pokud se neexprimují do fenotypu, budou se příslušné organismy chovat stejně a budou i stejně vypadat. A pak je otázka opravdu pro nějakého filosofa biologie, jak se k tomu postavit. A měl by se najít nějaký konsensus mezi prakticky a akademicky orientovanými pracovníky.
Faktem je, že mě jako doktora či potravináře (kvalifikaci mám pro obojí) zajímají spíš ty exprimované geny, které rozhodují o tom, jestli pacient napadený patogenním organismem půjde na studenou chirurgii nebo obilí napadené škůdcem do pece.

Čeština to neumí právě proto, že na to nemá lidi. Je to z tohoto hlediska vpodstatě mrtvý jazyk. A pokud by někdo do toho tu energii dokázal dát, byl by to v podstatě umělý proces. Vyjímkou jsou právě a jen ty fragmenty biologického názvosloví, které jsou zajímavé pro širokou veřejnost.

DNA spíš (zatím) vnesla zmatek.

Nevnesla zmatek. Vnesla mnoho doposud neviditelných informací. Ale chápu, že pro někoho může být těžké se s tím vyrovnat.

Mě šlo spíš o to, že pokud se neexprimují do fenotypu, budou se příslušné organismy chovat stejně a budou i stejně vypadat. A pak je otázka opravdu pro nějakého filosofa biologie, jak se k tomu postavit. A měl by se najít nějaký konsensus mezi prakticky a akademicky orientovanými pracovníky.
Faktem je, že mě jako doktora či potravináře (kvalifikaci mám pro obojí) zajímají spíš ty exprimované geny, které rozhodují o tom, jestli pacient napadený patogenním organismem půjde na studenou chirurgii nebo obilí napadené škůdcem do pece.

To má ale máloco společného se systematikou a biologickým názvoslovím. Exprimování genů může být odlišné u téhož druhu či dokonce populace na základě pohlaví, věku, prostředí atd. Fylogenetická analýza řeší jiné problémy,

Nerozporuji neschopnost češtiny udržovat pořádek v názvech pro nás exotické biologie. Čeština ale má pořádek, a daleko lepší než angličtina, v druzích vyskytujících se na našem území a zejména v druzích hospodářsky využívaných (a o tom byl i problém s tím wheat).

Přístup k dosud neviditelným informacím, jejichž hodnota zatím není zcela jasná = zmatek. To platilo ve vědě vždy. A nejen ve vědě. Teoretikové fotografie a filmu rádi (a někteří i s gustem) uvádějí, že zavedení nové technologie téměř vždy znamenalo propad umělecké kvality.

"Vypadá to jako kachna, kváká to jako kachna, chodí to jako kachna ..." A je úplně šumafu, že jedna z těch kachen má v sobě trvale vypnuté geny slona.
Např. zubního lékaře zajímá, zda bakterie v pacientových ústech tvoří nebo netvoří kyseliny, schopné naleptat sklovinu a vyvolat zubní kaz. Nezajímá ho, zda má geny pro tuhle činnost, které jsou trvale vypnuté. Proto musí testovat fenotyp těch bakterií a výsledky analýzy DNA mu jsou k ničemu.
Je jasné, že pokud by se řešilo v rámci forenzní mikrobiologie, kdo zavinil kontaminaci toho či onoho svou ústní mikroflórou, tak by byla analýza DNA naopak dobře použitelná.

Nevím, co je pro tebe exotická biologie. Pokud ti jde o vycházku do Krčského lesa tak ano, to čeština zvládá celkem dobře (v rámci bodu 1 zmíněného výše, ne body 2,3,4 - což je problém, pokud tu češtinu budeš chtít používat k vědecké práci, ne jen výkladu dětem ze školky). V ČR jsou mnohé exotické organismy, především ryby, poměrně významnými hospodářskými zvířaty. Komerční vývoz tropických ryb z ČR může konkurovat třeba i Brazilii. Přesto je české názvosloví naprostý chaos i v rámci toho bodu 1. Ovšem většinu biologů nějaký hospodářský význam moc nezajímá, protože dělají základní výzkum.

S wheat žádný problém není. https://en.wikipedia.org/wiki/Spelt

Přístup k dosud neviditelným informacím, jejichž hodnota zatím není zcela jasná = zmatek.

ale ta hodnota je jasná :)

"Vypadá to jako kachna, kváká to jako kachna, chodí to jako kachna ..." A je úplně šumafu, že jedna z těch kachen má v sobě trvale vypnuté geny slona.

Jak komu je to šumafuk. Kreacionistům zřejmě ano. Biologům nikoliv (ne, kreacionismus neni biologie, nýbrž pavěda). To bychom se mohli vrátit k tomu, že netopýr je pták a delfín ryba.

Např. zubního lékaře zajímá, zda bakterie v pacientových ústech tvoří nebo netvoří kyseliny, schopné naleptat sklovinu a vyvolat zubní kaz. Nezajímá ho, zda má geny pro tuhle činnost, které jsou trvale vypnuté. Proto musí testovat fenotyp těch bakterií a výsledky analýzy DNA mu jsou k ničemu.

A traktoristu zajímá kvalita nafty. Problém zubaře ani traktoristy nesouvisí s biologickým pojmenováním druhů. Bakterie exprimují patogenní, rezistenční a další prakticky zajímavé geny téměř nezávisle na druhové příslušnosti. A dokonce si je v některých případech umí navzájem předávat (a to i mezidruhově).

Nevidím moc důvodů, proč v češtine komunikovat na vědecké úrovni o něčem jiném než je "procházka do Krčského lesa". Budu-li se procházet tropickým deštným pralesem, tak asi o tom budu komunikovat s využitím latinského názvosloví (existuje-li).

Pro wheat se dá najít v 3 svazkovém anglicko českém slovníku z roku 1984, že to může znamenat v podstatě jakékoli obilí.

Hodnota informace z DNA je mi jasná, ale asi se čeká na nějakého nového Linného, který v tom udělá s nadhledem pořádek, jinak to bude jen takové šušnění, jaké bylo v biologii před ním.

S biologickým pojmenování druhů, které máme v ústech, riziko kazu jistě nesouvisí, ale, bohužel, nesouvisí ani se sekvencemi, které najdeme v denaturované DNA. Souvisí je s těmi geny, které jsou zapnuté a exprimované. S tím mezidruhovým přenosem genů souhlas, nicméně pokud budeme mít nějaký výtěr z dutiny ústní a v něm hledat konkrétní sekvence DNA, tak se bez dalšího ani nebude moci zjistit, ve které konkrétní bakterii byly původně.

Jinak jsem chtěl naznačit, že požadavky praxe jsou zpravidla trochu jinde než požadavky akademické biologie.

Zvedl jsem zadek a podíval se do 4 svazkovýho anglicko-českýho slovníku (Academia 1993) a wheat je pšenice. Nic jinýho. Prostě pšenice.

Ten blbec si to soustavně plete s corn (brit. - obilí, am. - kukuřice). Což signifikantně signalizuje kvalitu a relevanci lingvistických "úvah" dotyčného.

Jde ještě o něco: Linnéovský druh je definován jako soubor jedinců. kteří jsou mezi sebou plně plodní (jistě to selhává u asexuálně se množících breberek, jako jsou třeba bakterie). A jako problém chápu to, že ze sekvence DNA se prostě nemáte šanci dozvědět, jestli se jejich nositelé spolu mohou úspěšně množit (= bude plodné i jejich potomstvo) nebo ne.

Čili správně by měl být systém založený na porovnávání DNA od klasického systému zcela oddělen.

Ano, Čína se dostala na odvrácenou stranu měsíce. Ovšem naprostá většina její populace je funkčně negramotná (protože zvládá jen množinu znaků, potřebných k běžnému životu a čtení denního tisku psaného simplifikovaným jazykem, ale např. na beletrii její znalosti už nestačí).

A v anglicky mluvících zemích mají větší procento negramotných, než by odpovídalo jejich socioekonomickému statutu. Negramotná je v podstatě i část populace, která nastupuje na univerzity, proto mnoho univerzit už někdy od 80. let, z nichž pochází tato informace (od stážistů z USA a GB v tuzemsku), má v rámci prvního ročníku kurzy čtení a psaní.

To ztotožnění vnitřního jazyka s mateřským, jaké tu prezentujete, mi připomenulo jednoho hrdinu Eddingsových románů (který chytrosti moc nepobral).

S tou výslovností kvůli kolizi latiny z "nářečími" je to nesmysl. Středověká angličtina měla pravidelnou výslovnost. Jenže pak do ní začala víc a víc pronikat francouzština,. Čímž do ní pronikala jednak slova přejatá z francouzštiny (s nepravidelnou výslovností) a jedna se měnila výslovnost staroanglických slov, ale jejich psaná podoba zůstala. A tím se to rozjelo.

Já to nemyslel nějak pejorativně vůči angličtině. Pouze jako funfact. :)
"... while others have only two: some have past and nonpast tenses, the latter covering both present and future times (as in Arabic, Japanese, and in English in some analyses), ..."

https://en.m.wikipedia.org/wiki/Grammatical_tense