Názor k článku Z „leden“ je „ledna“ – glibc mění názvy měsíců od A.S. Pergill - Takže: 1. Anglické slovo má téměř vždy podstatně víc...

Takže:
1. Anglické slovo má téměř vždy podstatně víc významů než slova jiných jazyků, stačí prolistovat slovníky angličtiny a srovnatelně tlusté jiných jazyků (netýká se jen němčiny).
2. Čeština užívá většinou (a v odborném tisku prakticky vždy) české odborné názvosloví, které je většinou stoprocentně převoditelné na latinské názvy. Angličtina tohle běžně nedělá (a pak je obrovský problém, jestli to "wheat", co s tím dělali, byla pšenice, žito, rýže, kukuřice, nebo ještě něco jiného). Pokud se týká nějakých "malých modrých ptáčků", tak to musíte hodně bádat, co to bylo, protože podobné názvy má angličtina pro vícero druhů a záleží mj. na tom, odkud ten fógl byl.
3. Čeština (spolu s několika dalšími jazyky) je nedostižná v chemických názvoslovích, protože součástí názvu je přímo číslo mocenství, zatímco v angličtině (a podobných jazycích) musíte pro každý prvek vědět, jaká mocenství u něj existují (respektive existovala v době, kdy název vznikl) a které jeho mocenství je považováno za "hlavní" (a právě kvůli té historii znalostí chemie v době jeho vzniku, taženou jako železná koule na noze galejníkově, je v tom anglickém názvosloví spousta nelogičností a nepravidelností). Čeština si bez problému poradí i s nově objeveným mocenstvím u nějakého prvku (což se občas reálně stává), pro anglické názvosloví je to těžký problém, řešený (respektive jinak ani neřešitelný) nějakou nepravidelností a nelogičností (protože zachování logiky v názvosloví by si vyžádalo změnu řady zavedených názvů běžných sloučenin).
4. Něco jiného jsou nářečí a něco jiného varianty spisovného jazyka.
5. Nehodlám adorovat češtinu ani němčinu, byť předstihují angličtinu velice. Ideální je samozřejmě esperanto (a jiné umělé jazyky), z reálných jazyků maďarština, finština a španělština. Pokud tedy hodnotíme jazyk nikoli na bázi nějakého sentimentu, ale zcela pragmaticky jako co nejsnadněji naučitelný nástroj pro co nejjednoznačnější komunikaci. Za těmito jazyky zaostávají čeština a němčina zhruba stejně jako angličtina za nimi.
6. A to zaostávání: Naprostá většina anglicky píšících autorů ještě na začátku minulého století běžně komunikovala vedle klasických jazyků (latina řečtina) některým kontinentálním jazykem (a někteří i více jazyky, včetně např. indických nebo biblických jazyků). Dnešní rodilí angličtí mluvčí zpravidla komunikují jen anglicky, a je zde opravdu znát rozdíl v kvalitě jejich projevu, protože se to promítlo i do jejich angličtiny (stejně jako se znalost cizího jazyka projeví, v dobrém i špatném, i u českých autorů). To není žádná "nacistická propaganda" ale fakt. E. A. Poe uměl latinsky řecky a francouzsky, proto se i jeho anglické texty dají číst. Extrém co do znalosti jazyků byl pan profesor J. R. R. Tolkien (který znal i např. všechny jazyky, z nichž angličtina vznikla) a dopad na jeho angličtinu to mělo takový, že pro rodilé mluvčí byly jeho texty (mimo akademickou obec) prakticky nesrozumitelné, a že si s nimi, po vybavení speciálním slovníkem, poradí ještě dnes fanoušek z kontinentu lépe než rodilý Angličan (má vlastní zkušenost ze stážování ve Velké Británii).
7. A snad ještě k té srozumitelnosti: Byl jsem na stáži, kde byla také série přednášek. Před jednou z nich nás obcházeli organizátoři a omluvou: "my jsme pana profesora X nemohli vynechat, protože je největším odborníkem v Británii na danou problematiku. Ale ... on je Skot a jeho angličtina je tak příšerná, že jí sami nerozumíme, tak se vám omlouváme". A po oné přednášce jsme se všichni frekventanti, od Skandinávie až po Izrael, shodli na tom, že to byla jediná z celého kurzu (byla na jeho konci), kde jsme rozuměli absolutně všemu.
8. Jazyk je prostě jeden z nástrojů myšlení. V tom dávám za pravdu N. Chomskimu, byť se s ním jinak v mnoha věcech neshodnu. A má-li tento nástroj nějaké nedostatky, promítnou se i do toho finálního produktu, tj. myšlení, což právě Chomski tvrdí.