Maďarština je aglutinační jazyk, tím je dána jeho pravidelnost. Takovejch jazyků je spousta (japonština, korejština, baskičtina, gruzínština, turečtina). To, že vítězila v Uhersku není dáno její gramatikou (a v době téměř 100% negramotnosti ani jejím pravopisem), ale tím, že to byl jazyk vnucovanej vládnoucí vrstvou. Takhle to chodí všude, vítězové vnucujou svůj jazyk poraženejm a oportunisti z řad poraženejch se ho ochotně učej. A je úplně jedno jak složitej jazyk vítězů je, nebo jak blbej má pravopis. Číňani převálcovali nespočet malejch národů používající hláskový písmo, angličtina převálcovala jazyky s fonetickým pravopisem nebo jednoduchou a snadnou gramatikou.
Ad národní obrození - není to tak, že by houfy maďarsky mluvících slováků nebo německy mluvících čechů se začali učit jazyk předků. Na území, kde k obrození docházelo se stejně z valný většiny (třeba 90%) mluvilo česky a slovensky. Jenom malá část oportunistů (šlechta, bohatí měšťani) převzali jazyk dobyvatelů - a opět nikoliv kvůli jeho jazykovejm vlastnostem, ale kvůli jeho společenský prestiži (jazyk vládnoucí třídy). V místech, kde nebyla převaha původního jazyka (jih Slovenska, Maďarsko, Sudety) se žádný obrození nekonalo. Mluvčí jazyka vítězů se zcela identifikovali s vítězi i národnostně. Lidi totiž většinou poměrně neradi měněj rodnej jazyk, pokud nejsou přinuceni.
Taky neexistuje žádnej "jazykovej ideál". Jazyky se prostě v čase měněj. Jazyk, kterej mohl mít jednoduchou gramatiku před pár tisíci rokama ji má dneska nepřehlednou a plnou výjimek anebo přesně navopak. Takže by mě zajímal zdroj hodnocení jazyků na bázi výskytu exotickejch fonémů a nepravidelností v gramatice vs rozšíření jazyka. Existuje sice jev, že pokud se nějakej jazyk musí učit velká skupina cizinců, pak se ten jazyk vlivem jeho komolení těma cizincema postupně zjednoduší (latina, angličtina), ale navopak to nefunguje (že by si porobenej národ vybíral jazyk podle jeho pravidelnosti).