Jak vypadá typický den fotografa TeamGymu?
Tak jedna věc je ten den, kdy fotím, ale důležité je nepodcenit už minimálně dny před závody. Chce to zkontrolovat paměťové karty, zda jsou prázdné, a pokud ne, že fotografie na nich ponechané od minula už jsou zálohované a karty následně vymazané. Zda jsou baterie nabité, protože prostě v průběhu závodu nebude čas nějak s nimi manipulovat, kromě prosté výměny kus za kus. Ještě bych zapomněl – asi bych si nevystačil s jednou baterií. Není čas ji dávat na nabíječku, prostě jen přehodíte a jedete dál. Tím, že nefotíte s bleskem, je výdrž výrazně delší, ale i tak. Dvě baterie jsou naprosté minimum. Tahle zrcadlovka není vybavena tzv. battery gripem, který prodlužuje výdrž, ale přidává na hmotnosti.
Pak jsou tady takové drobnosti, které jsem úplně neřešil, ale postupně na ně došlo. Předně to byla fotografická brašna. Měl jsem v ní druhý objektiv, náhradní baterie a karty. Brašna měla popruh na rameno. Jevilo se to jako praktické řešení, jenže pak jsem jej začal nenávidět. Vybavení něco váží. Máte zrcadlovku na krku a na rameni zbytek.
Teď počítejte. Zrcadlovka s baterií a bez objektivu je asi kilo, setový objektiv váží asi 400 gramů. K tomu kratší objektiv o váze 500 gramů a delší přidá bratru 1 300 g. Tohle je samo o sobě asi 3 a půl kila. Taky další věci – filtry, baterie, karty, svačina a rázem taháte v brašně a na krku 5 kilo a není to nic příjemného. Pokud to jde, něco odložíte do kouta a chodíte jen s tím nejnutnějším. Ale někdy to prostě nejde. Proto se mi osvědčil tzv. foto batoh. Je to batoh se speciálním oddělením na tělo fotoaparátu a objektivy. Snadno se s ním manipuluje a vše máte na zádech a krk tolik nenamáháte.
Velmi doporučuji si před závodem „osahat“ prostor závodiště. Musíte vědět, kudy týmy nastupují, kde přesně sedí rozhodčí a odkud budete mít nerušený pohled. Pak také musíte vzít do úvahy další kolegy fotografy a určitě nezapomeňte na kamery a jejich úhly záběru. Některé závody jsou totiž vysílány živě, speciálně Mistrovství České republiky. V záběru prostě nemůžete překážet. Tato pečlivá příprava se vám rozhodně vyplatí. Nejlépe je začít organizovaným rozcvičením, protože rychle získáte představu o prostoru, cvičencích a jejich výkonech.
Poznámka: Také nezapomeňte na akreditaci. V mém sportu to spočívá v tom, že se s pořadatelem a hlavním rozhodčím domluvím, že budu na ploše, co budu dělat a jak jinak se má přítomnost projeví u nich. Jen tak zabráníte tomu, aby vás někdo z rozhodčích na disciplíně „vyhazoval“ ven s odkazem, že tam nemáte co dělat. Už se mi to stalo, ale bleskový zásah hlavní rozhodčí vše napravil. Oproti jiným akcím se mi ještě nestalo, že bych za svou přítomnost něco platil. Jak jsem řekl – na závodech panuje „domácká“ atmosféra a každý se s každým zná.
Je také ještě jedna věc, které se vyplatí věnovat pozornost – vyvážení bílé. Můžete využít automatiku nebo jej nastavit ručně. Pokud jsou světelné podmínky v hale nevyrovnané, zkuste nastavit bílou dle nejčastějších podmínek a doladění pak provádějte při zpracování fotek. O tom ale až později.
Ukázku nejrůznějších problémů, které mohou vzniknout při fotografování sportu, najdete v následující galerii včetně popisků:
V průběhu závodu prostě nemáte dost času zabývat se čímkoliv jiným. Jen stojíte na předem vyhlédnutých místech a lovíte záběry. Buď fotíte vše (pro účely pořadatele) nebo si vybíráte jen domovský tým (respektive domovský klub, který nasadí i více týmů v různých kategoriích). Obvykle není moc času na nějaké prohlížení záběrů a odmazávání nepovedených. To vše až následně. Pokud ale fotíte jen část, čas se najde.
Jaké technické požadavky musíte ještě vyřešit?
O objektivech již byla řeč. Čím světelnější, tím lépe. Určitě se hodí rychlá paměťová karta, která zvládne pohotově zapsat série snímků, které snímáte při různých přeskocích nebo saltech apod. Externí přisvícení nemůžete použít a ani blesk.
Ocitnete se také u zásadního rozhodnutí – fotit do JPG nebo do RAW formátu? Obrazová kvalita stojí na straně RAW formátu, který se následně i dá zpracovat a měnit mu parametry (třeba ono již zmiňované vyvážení bílé). To, proč nad tím ale uvažuji, je to, že JPG v plné kvalitě dá fotografii o velikosti cca 15 MB, kdežto RAW si řekne o 35 MB. Proto ta poznámka o rychlé paměťové kartě. Zároveň následné zpracování RAW je časově náročnější a je nutno s tím počítat.
Také se zkuste zamyslet nad tím, jestli použijete stativ. Osobně se mi nezdá tak flexibilní na to, abych jej používal. Dokážu si ale představit, že kdybych měl dvě těla, jedno tělo bych dal na stativ a s druhým se pohyboval. Šikovnější se mi jeví monopod. Je to vlastně tyč, která umožní lépe zafixovat fotoaparát a mít tak pevnější ruku. Začínal jsem jen s monopodem bez stativové hlavy, ale nakonec jsem ji pořídil, protože je to mnohem flexibilnější.
Pokud fotíte akci jako celek, zapomeňte na to, že byste měli čas si nějak předpřipravovat fotografie na počítači. Myslím tím stažení do počítače a následné úpravy. Možná se vám o nějaké přestávce povede poslat nějakou fotku – momentku, ale to je tak asi vše. Tahat s sebou PC se mi v podstatě moc neosvědčilo. Pokud jsou závody rozloženy do více dnů (třeba jako již několikrát zmiňované Mistrovství ČR), tak to svůj význam má, jinak ale ne. Do roviny osobních doporučení řadím i výběr kvalitní sálové obuvi, budete se v ní pohybovat celý den. Na sportovní plochu vás samozřejmě v běžných botách nepustí. Přes den toho nachodíte poměrně dost, není nutné si přidělávat starosti s nepadnoucími botami.
Co vlastně na závodech fotit?
Když se orientujete v prostoru a víte, kde se budou cvičenci pohybovat, kde sedí rozhodčí a kde nebudete zaclánět, je čas začít s focením. Využijte prostor, který máte k dispozici a to na maximum. Tento sport je velmi dynamický. Ale pozor na to, že ne ve všech kategoriích. Z vlastní zkušenosti vím, že větší „fičák“ můžete čekat u dětí zhruba tak od věku kolem deseti let. Mladší děti zvládají jen lehčí cviky jako jsou hvězdy, stojky či dřepy. Starší už zvládnou salta, přemety a pak i s vruty.
Je totiž velmi těžké stanovit si kompozici záběru. Při přeskocích jsou nejefektnější záběry, kdy jde vidět pohyb ve vzduchu, nejlépe pokud je cvičenec hlavou dolů. Při akrobacii se také létá vzduchem a tam zase efektně vypadá výška, ve které se daný cvik provádí. Pódiová skladba je velmi zrádná a ošidná. Ze vlastní zkušenosti vím, že nemá smysl fotit celky z výšky (z poslední řady diváků), lepší jsou fotografie jednotlivých členů týmu, případně větší celky, které provádějí v interakci. Největší odezvu vždy mají fotografie, na které jsou dva až tři členové týmu provádějící jeden cvik a jak moc jsou u toho synchronizovaní.
Z hlediska parametrového to mám následovně – objektiv má F2,8 a záběry jsou foceny s časem 1/500 sekundy při ISO 1600, ale spíše 3200. To jsou nejčastější parametry, za kterých fotky vznikají. Proto jsou cvičenci „zmrazeni“ v pohybu a je to působivé. Zajímavé je to, že jak dcera stárne, jsou i cviky rychlejší. Když začínala, stačilo fotit na 1/100 až 1/250. Teď je 1/400 rozmazaná a 1/500 zatím stačí. Obávám se ale, že budu muset na další krok, a to 1/640 sekundy. Fotoaparát to zvládá, jen s každým posunem musíte přidat světlo, kterého se nedostává. Již zmiňovaný expoziční trojúhelník prostě neošidíte.
Teď přichází etická stránka věci – v závodech vidíte spoustu emocí. Každému týmu se stane, že někdo nezacvičí pořádně tj. s chybou nebo pádem. Někdy vidíte pláč jednotlivců, jindy konejšení ze strany druhých a samozřejmě vidíte i hodně nadšení a smíchu. Také pekelné soustředění. Je však nutno záběry pečlivě vybírat, protože se fotí ve větším detailu. Pak vám ve větším celku může uniknout něco zajímavého. Jinak ta etika spočívá v tom, jestli chcete fotit plačící děti. Nejednou se stalo, že se při závodech i někdo zranil. Obvykle to bývají různě pochroumané kotníky, naražené lokty či zkroucená zápěstí. O nic krvavého zatím nešlo. Nicméně mám i pár záběrů, kdy vidíte, jak cvičenka drhne obličejem o podlahu a pohled to není pěkný. Takové záběry samozřejmě ihned mažu a ještě lepší je vůbec je nepořizovat.
Když jsme u detailů, je dobré se zmínit o tom, jaké objektivy vlastně používám. Je to s podivem, ale mým nejčastějším parťákem je objektiv o rozměrech 70 – 200 mm! Na akrobacii a přeskoky je to ideální kousek, máte možnost být více v koutě a cvičence si opticky přitáhnout. Jenže právě rozměr 70 mm je při focení pódiové skladby problematický. To sklo je příliš dlouhé. Chce to grif, ale naučil jsem se najít rozumnou vzdálenost. Nebo se rozšoupnout a pořídit další tělo a na něm mít druhý „širší“ objektiv. Jenže pořád se bavíme o tom, že jsem jen tatínek, co fotí vlastní dceru při skákání.
Co po závodech?
Závody pro vás rozhodně nekončí tím, že odcvičí poslední tým. Je dobré udělat pár fotek diváků, rozhodčích, občas moderátora (ano, moderátor na akcích je, protože ohlašuje výsledky a zve na plochu cvičící týmy) a samozřejmě medailový ceremoniál. Také jsem zjistil, že i jen prosté momentky jsou žádané. Zachytíte na nich cvičence, kteří se soustředí před závodem nebo s vámi nějakým způsobem spolupracují a staví se do různých póz či chtějí hromadnou fotku. Je to pochopitelné, jde o děti a mladé lidi.
Trochu jinak provádím i snímání záběrů. Protože je na promyšlení záběru více času, dokážu si vytvořit i více verzí. Obzvláště důležité je to při hromadných fotkách. Na jedné někdo zívá, jiný si povídá s druhým, další mrkne a tak je to pořád dokola. Troufám si ale tvrdit, že v této fázi je mnohem méně odpadu, než při závodech. Ale je to dáno opravdu časem. Nestydím se to říct – provádím focení v plnoautomatickém režimu. Pak se nemusím o nic starat a záběry vycházejí dobře. Automatika se o to postará.
Pro tyto účely používám univerzálnější objektiv Pentax DA 18–135mm F3,5 – 5,6, protože tyto fotky jsou vyloženě statické, v porovnání se závody. Mám ho hlavně kvůli univerzálnosti zoomu, který pobere prakticky vše – jak detaily, tak i široké záběry stupňů vítězů.
Teprve teď v tuto chvíli je dobré stáhnout fotky z fotoaparátu (pokud máte PC) nebo ukázat některé momentky. K tomu lze využít i mobil, protože v něm mám aplikaci (pro Pentax K-S2 se jmenuje Image Sync), která přes Wi-Fi z připojeného fotoaparátu dokáže stáhnout fotky a prohlédnout si je či dokonce sdílet.
Poznámka: Image Sync není jen prostou aplikací, která umožní stáhnout vyfocené snímky, můžete s ní i na dálku fotky fotit. V té chvíli se samozřejmě osvědčí stativ. Už jsem ji několikrát použil a je to celkem zábava.
V poslední části naší minisérie bych se více rozepíšu o softwarových nástrojích, které po focení používám.
ČLÁNKY DO MAILU