Já to chápu tak, že se lidé, vyznávající výše uvedené paradigma, snaží fotit s "perfektním ořezem", což často může vést k výsledkům, které jsou vidět v galerii, to jest že fotka je pak už při expozici "oříznutá" víc než je zdrávo a nejde s tím nic dělat.
Mimochodem, pokud fotím venku, tak v tomhle trošku prasácky využívám MFT systémy, kde mám na 4:3 čipu nastavený ořez 2:3. V RAWu se to projeví jako ořezová metadata v obrázku s daty z celé plochy čipu. Samozřejmě se snažím komponovat tak, aby na fotce bylo vše, co je potřeba, ale jak často fotím lidi v pohybu (tanec), nezřídka se možnost "pohnout" dodatečně záběrem nahoru nebo dolů (nebo samozřejmě použít plnou plochu, pokud vypadá líp) docela hodí. V podstatě je to psychologická berlička, ale u mně funguje a při focení 2:3 fullframem mi často dost chybí.