Názor k článku Z praxe amatérského fotografa: jak probíhá focení gymnastických závodů? od pdm - Je snadné radit, že si má člověk pořídit...

Je snadné radit, že si má člověk pořídit supr foťák se supr objektivem, řádně si vše nastudovat a věnovat patřičnou péči zpracování. V reálu jsou bohužel takové rady mnohdy k ničemu. Naprosto si dovedu představit situaci, kdy si člověk už jen z prostých finančních důvodů musí vystačit s tím, co má, po práci a o víkendech lítá s dětmi po gymnastických trénincích, soutěžích a jiných kroužcích, nemá čas fotky řádně zpracovávat, atd. A co pak dělat, když by děcko a oddíl rádo fotky, na mobil to fakt udělat nejde a nikdo jiný to nenafotí? Jak je zde vidět, sehnat smysluplné rady není zrovna jednoduché a nakonec nezbývá, než se s tím nějak popasovat. Z výsledného deníčku si pak lze odnést přínosné poučení: Buď se s foťákem raději nikde moc neukazovat, nebo se připravit na to, že věci budou složitější, než se mohou na začátku zdát, a že omylům se člověk nevyhne.

Jeden nikdy neví, co ho potká. Mně se jednou stala strašidelná věc, že mě kdosi týden před svojí svatbou požádal, abych mu ji nafotil. Pokus o vysvětlení, že nejsem fotograf a už vůbec nemám zkušenosti s focením lidí, byl ve výsledku marný, co se asi tak dá týden před svatbou už dělat? Fotil jsem tehdy na film, měl jsem aspoň dvě těla, z nichž jedno dokonce umělo automatické ostření na jeden středový bod, k tomu jeden pro daný účel použitelný autofokusový objektiv (kterému občas přeskakovalo automatické nastavení clony) a pár plně manuálních, pochopitelně žádné sériové snímání, kapesní blesk se směrným číslem 16 a expoziční automatikou pro dvě clonová čísla; vše bazarové v cenových relacích do několika málo tisíc (korun, ne eur). Byl to náročný týden, jediné, co jsem mohl pro zdar neopakovatelné akce udělat, bylo se na ni v rámci možností co nejlépe připravit. Naštěstí jsem tehdy nečetl diskuse pod články o amatérském fotografování na Rootu, takže jsem nevěděl, že za daných podmínek je nemožné pořídit jedinou použitelnou fotku. Nakonec to zcela katastrofálně nedopadlo, dotyční mají jakési svatební fotky v rodinném albu a s tímto svatebním dárkem byli spokojeni.

Takže ano, chce to klid a vydržet a časem se člověk k něčemu dopracuje, ať už je to cokoliv. Hlavně když to někomu dělá radost, ne?